Španělské protesty pokračují navzdory problémům, Evropa žasne
Petr JedličkaZmobilizovaní Španělé si ve většině velkých měst odhlasovali další prodloužení protestů. Ty tak vstoupily do třetího týdne a zvolna začínají inspirovat občany jiných zemí. Kvůli netradiční povaze a délce akcí ale přibývá i různých obtíží: politických i prostě každodenních.
Prodloužením doby protestů na neurčito skončilo v neděli hlasování na madridském Puerta del Sol, nejpočetněji obsazeném náměstí, které nespokojení Španělé okupují už od 15. května. Podobným závěrem dopadly i plebiscity v Seville, Valencii či Logronu. V Barceloně se má hlasovat v úterý.
Vedle rozhodnutí pokračovat v protestu schválili demonstranti také výzvu všem Španělům, kteří s nevídanou kampaní za změnu politického systému a garanci sociálních práv sympatizují: mají vybrat ze svých bankovních účtů symbolickou částku 155 eur.
Výše sumy má jednak odkazovat k 15. květnu — dni, kdy protesty začaly — a jednak sloužit jako demonstrace síly obyčejného člověka bankám. Ty jsou ve Španělsku vnímány jako spoluviník současných hospodářsko-sociálních problémů, který však s pomocí vládního pojetí nezbytných úspor uniká zodpovědnosti.
Španělským demonstrantům mezitím vyjadřují sympatie lidé z jiných zemí Evropy. Někde se konají podpůrná srocení, jinde odesílají povzbudivé dopisy. V centru Paříže vzniklo dokonce solidární stanové městečko. Francouzská policie jej ale v neděli večer pobořila.
Největší ohlas mají však španělské události zatím v Řecku, kde se několik iniciativ snaží zmobilizovat podobné hnutí. Zbudovat stálý protestní tábor se dosud v Aténách ani v Soluni nepodařilo, tisíce lidí ale o víkendu dorazily na solidární shromáždění.
Problémů přibývá
Podle agenturních dopisovatelů jsou v táborech na náměstích španělských měst nepřetržitě stovky lidí. Večer je přicházejí podpořit tisíce. Návštěvníci i nadále hovoří o dělné, komunitní atmosféře. Vinou nebývalé povahy a délky protestů ale přibývají také problémy.
V obecné rovině je tím největším — paradoxně — důsledná demokratičnost protestního hnutí, která působí značné obtíže v koordinaci demonstrací v jednotlivých městech. Takzvané hnutí 15-M (Hnutí 15. května) sebralo sice již čtvrt milionu podpisů pod petici se souborem šestnácti požadavků, rozpínajících se od demokratizace volebního systému, který vede ke střídání dvou velkých stran, po zachování základních sociálních práv jako bezplatné zdravotnictví a školství. Tento program však nebyl doposud všemi demonstranty patřičně schválen a ne každý jej vnímá bez výhrad.
V některých městech — naposledy v Toledu — si přímo demonstranti odhlasovali ukončení protestu a rozešli se domů.