Pozornost pro Španělsko

Lidé, kteří už přes týden protestují ve Španělsku, nežádají jen konec škrtům a svá sociální práva, ale zásadní reformu systému. Díky nedělní porážce vládní strany v regionálních volbách přitom mají šanci se jí i domoci.

Španělsko již týden zažívá masové protesty, které jsou i na jihoevropské poměry unikátní. Každý večer se do ulic a na náměstí celkem 57 měst spontánně vydávají tisíce nespokojených lidí. V Barceloně a na madridském Puerta del Sol dokonce vyrostlo stanové městečko. Protestující se přitom nevymezují jen vůči politice Zapaterovy vlády, ale i současné podobě španělského politického systému jako takového – systému, jenž z jejich pohledu nenabízí alternativu.

Tiskové agentury zprvu označovaly za hlavní důvod protestů sociální škrty a vysokou nezaměstnanost. Ta mezi mladými, již tvoří na demonstracích většinu, dnes místy dosahuje až 45 procent. Pozvolna si ale začaly všímat i čistě politických, v posledku převažujících požadavků: změny volebního pořádku do podoby, která by ukončila éru střídání dvou tradičních stran, a vydání obecného zákazu kandidatury pro všechny politiky, již čelí podezření z korupce.

Oba mají svůj důvod. Ve Španělsku v jako poslední velké zemi Unie vládne doposud sociálnědemokratický kabinet. S krizí se snaží bojovat kombinací neoliberálních a neokeynesiánských přístupů, nicméně důraz na liberalizaci zákoníku práce, reformu penzí a nadbíhání zahraničním investorům snahu o jakousi vyváženost překrývá. Četné aféry s uplácením a zneužívání veřejných peněz navíc reprezentaci, jež stále vyzývá k utahování opasků, postupně diskreditují.

Alternativu přitom nevidět ani v opozici. Volby do městských rad a regionálních vlád, které se uskutečnily v neděli, sice vyhrála pravicová Lidová strana. Ta ale vyzývá pouze k důraznějším škrtům a aktivnějšímu protržnímu přístupu. Ti, kdo se obávají o svou budoucnost, tak nevidí žádné obvyklé řešení. Proto se volá po změnách mimořádných.

Může k nim dojít? Drtivá volební prohra sociálních demokratů protestujícím nahrává. V komunálních volbách porazila pravice vládnoucí stranu o deset procent (což odpovídá dvěma milionům hlasů) a v regionálních zvítězila ve všech sedmnácti oblastech. To je nejhorší výsledek socialistů od konce frankistického režimu v roce 1978. Strana premiéra Zapatery je nyní otřesena a před parlamentními volbami v příštím březnu potřebuje změnit kurz. Protesty a požadavek systémových reforem jí nabízejí ideální příležitost.

Je samozřejmě otázkou, zda si to straníci zvyklí na vžité pořádky uvědomí. A není zároveň jisté, zda budou demonstranti chtít vyjednávat o nějakém kompromisu. Více odhalí příští týden, do jehož konce se koordinační iniciativy rozhodly protesty prodloužit.

Jedno je ovšem jisté už teď: minimálně tu zůstane důležitý precedent. Vzpoura byla – a opět: je – vyvolána nejen odporem vůči něčemu, ale i pozitivním požadavkem, protestem pro něco. Ve své formě byla důsledně nenásilná a v místech konání má velký ohlas. Lze ji kdykoliv zopakovat. Může se navíc stát i základem pro stabilnější občanské hnutí, které vyroste ve vlivného politického aktéra svého druhu – takového, po němž už dlouho volají radikální demokraté. A pokud alespoň symbolicky uspěje, bude mít v budoucnu dost možná následovníky i jinde v Evropě.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Luděk Ševčík - OSVČ

Středa, 25.Května 2011, 16:28:43

Jestli se socialisty budou chtít demonstranti vyjednávat. To je ta otázka, která by měla vrtat hlavou všem levicovým stranám v Evropě. Proč jsou vlastně levicové strany nyní nevěrohodné pro občany, jejichž zájmy by měly především hájit? Je to tím, že pro ně jsou socani jen soft pravičáci? Nebo je to tím, že pravicová média dokázala levicové strany zdiskreditovat? Myslím, že obého trochu, ale spíš to první. Jakou důvěru je možné mít v kritiky pravice, kteří s ní společně mlaskají u pražského korýtka? Je nějaký rozdíl mezi kmotry v ODS a ČSSD? Dokáže Sobotka bojovat s MMF, SB, lichváři a důchodovými fondy, nebo jen sníží poplatky za recept o 5 korun? Levicovým stranám ujíždí vlak, doba je jinde, lidé chtějí radikálnější řešení, jejich nasranost stoupá. A co jim může nabídnout ČSSD? Leckteří její politici vypadají, že je nevzali do ODS, tak z trucu vstoupili do ČSSD, stejně jako Zeman. Já osobně mám jinou představu o levicové politice, než jak ji prezentuje pan Hašek. A nejsem určitě sám.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Středa, 25.Května 2011, 18:33:21

Z vlastní zkušenosti z různých protestů mohu potvrdit, že mladí rozhněvaní vidí věc skutečně tak, jak, pane Ševčíku, píšete. Sociální demokracie (v celé Evropě) je pro ně nedůvěryhodná - buďto nevěří stranám obecně, nebo je pro ně moc umírněná, rigidní, a navíc taková obojetná.

Kromě klasické konstrukce image jediné hráze proti rozbití sociálního státu a obecných příslibů spolupráce s občanskými organizacemi, přitom existují i konkrétní nástroje, jak tomu smysluplně čelit - občanské organizace mohou například donutit sociálnědemokratické politiky před volbami podepsat seznam slibů, který odpovídá požadavkům protestujících ... nebo je mohou přimět, aby jejich mluvčím nechali nějaká dobrá místa na kandidátkách. Pak je tu samozřejmě cílený a dlouhodobý nátlak různých hnutí, které neustále naléhají na konkrétní poslance, což má tradici třeba v Německu. No a pak třeba vznik odoborných občanských orgánů (stínových občanských vlád), které budou sociálním demokratům připomínkovat zákony.

Potíž je, že strany sociálnědemokratického typu se za současné krize a sociálních problémů dokáží z volební prohry otřepat a příští hlasování vyhrát třeba jen drobnou změnou tváří, nebo rétoriky. Hlasy rozhněvaných mladých pak nepotřebují. Španělští jsou v tomto trochu výjimka. Vládnou už příliš dlouho ...

Miroslav Novák - Praha 9

Bezvýchodná situace Pondělí, 30.Května 2011, 10:00:7

"V komunálních volbách porazila pravice vládnoucí stranu o deset procent (což odpovídá dvěma milionům hlasů) a v regionálních zvítězila ve všech sedmnácti oblastech."
A takhle chtějí Španělé řešit nezaměstnanost a korupci? Kdyby alespoň volby bojkotovali. Ukazuje se, že propagandistické teze "Je jedno, kterou stranu volíte, všechny jsou stejné" nebo "Levice je stejná jako pravice" přinášejí výsledky. U nás také. Scénář je vždy podobný (Maďarsko, Řecko, Španělsko, atd) - po vládě pravice a velkém zadlužení státu přijde k moci levice, ale současně požadavky MMF, které ovšem vládu znemožní a způsobí nespokojenost voličů.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Není vše černobílé ... tedy alespoň ze začátku nebylo Pondělí, 30.Května 2011, 23:16:54

Viděno z vnějšího odstupu, je třeba říci, že Zapaterova strana byla zejména v prvním vládním období (Zapatero vládne od roku 2004) nejpokrokovější sociální demokracií v Evropě. A prosadila i řadu průlomových věcí. Například: legalizovala pobyt 700 000 uprchlíků a nelegálních přistěhovalců (1. letité tabu, které zároveň zvedlo daňové výnosy, ale i současné statistiky nezaměstnanosti), zplnoprávnila svazky homosexuálů a lzeb (2. tabu), zahájila prošetřování vražd a poprav duchovních, kteří stranili za Franka levici (3. tabu), stáhla vojáky z Iráku (v době, kdy se to ještě tolik nenosilo) a z části zbavila tehdejší EU obav z levicovosti nových latinskoamerických režimů, v nichž mmj. česká diplomacie ještě donedávna viděla samou Kubu. Vedle toho španělští socialisté zvýšili minimální mzdu, zavedli speciální podporu pro matky, nalili velké peníze do zateplování domů a v řadě regionů vybudovala kvalitní železniční síť.

Většina dobrého ale skončila s tím, jak přišla krize ... pukla realitní bublina, projekt masivní výstavby sociálního bydlení se ukázal proděravělý řadou tunelů a do toho zkrachovala jednání s ETA. Pak už jenom tlak regionálních, často pravicových vlád, zahraničních investorů, betonové lobby a bank, které v minulých letech nalily 100 miliard euro do portugalských dluhopisů. Byla i řada korupčních skandálů ... to vše učinilo své.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.