Soudní spory související se zveřejňováním informací o komunistické minulosti soudců a státních zástupců možná ještě nekončí. Nejvyšší správní soud (NSS) po necelém půlroce od průlomového nálezu Ústavního soudu rozhodl o kasačních stížnostech právního aktivisty Tomáše Peciny, jenž byl původcem sporu o zveřejnění seznamů soudců — bývalých členů KSČ.

Nejvyšší správní soud jedné stížnosti vyhověl, druhou zamítl, podrobnou argumentaci ale zatím nezveřejnil. Pecina pro ČTK napsal, že podá další ústavní stížnost.

Ústavní soud vrátil kauzu Nejvyššímu správnímu soudu k novému projednání loni v listopadu. NSS nyní podle mluvčího Františka Emmerta v souladu s názorem Ústavního soudu vyhověl Pecinově kasační stížnosti ve sporu s ministerstvem spravedlnosti o poskytnutí informací o komunistické minulosti soudců Vrchního soudu v Olomouci. Zároveň ale zamítl jeho stížnost proti postupu samotného Vrchního soudu v Olomouci.

Podle Emmerta NSS zaujal stanovisko, že takzvaným povinným subjektem, který má informace podávat, nejsou jednotlivé soudy, ale ministerstvo spravedlnosti. Právě ministerstvo už také seznamy zveřejnilo.

Pecina nicméně s vysvětlením Nejvyššího správního soudu nesouhlasí. „Samozřejmě podám další ústavní stížnost," napsal ČTK Pecina. Totéž uvedl na svém blogu. Připustil ale, že dokud NSS nezveřejní odůvodnění rozhodnutí, je na bližší komentáře brzy. Nejvyšší správní soud na to má 30 dní.

ÚS: údaje o členství soudců v KSČ před rokem 1989 jsou důležitou informací

Ústavní soud loni v listopadu průlomově rozhodl, že údaje o členství soudců v KSČ před rokem 1989 jsou důležitým podkladem pro veřejnou diskusi občanské společnosti o nestrannosti a nezávislosti justice. Proto nejsou jen soukromou věcí soudců.

Podle nálezu Ústavního soudu může někdejší členství v KSČ dosud ovlivňovat myšlení dnešních soudců. „Jde o to, že hodnotový systém členů KSČ byl často odchylný od hodnotového systému moderního demokratického právního státu. Z povahy věci mohl a stále ještě může v té či oné míře ovlivňovat rozhodování jednotlivých soudců," uvedl soudce zpravodaj Vojen Güttler v obsáhlém nálezu.

Podle Peciny pak členství v takové organizaci, jakou byla KSČ před rokem 1989, vypovídá o mravních kvalitách a osobním oportunismu soudce. Politický režim, který by odmítl zveřejňovat informace o totalitní minulosti svých soudců, by byl podle jeho mínění zcela nedůvěryhodný.

Naopak podle sociálnědemokratického exministra vnitra Františka Bublana není příliš rozumné více než dvacet let od listopadové revoluce zpochybňovat kompetenci a nezávislost dnešních soudců.

„Moc nadšený z nálezu Ústavního soudu nejsem. Tento krok se měl učinit na začátku devadesátých let, a nikoli až nyní. Po celé dvacetiletí zastávali tito lidé své funkce na soudech, a nepovažuji za dobré teď zpochybňovat jejich kompetenci,“ uvedl již dříve Bublan pro Deník Referendum.

Také dle Michala Bobka z Evropského univerzitního institutu ve Florencii je informace o členství v KSČ dvacet let po změně režimu nepodstatná: „Je to k ničemu s ohledem na dnešní schopnosti, kvality a výkon konkrétního soudce, kterého by se měla daná informace týkat,“ uvedl přímo a dodal, že naše stejně jako jiné justice v postkomunistické Evropě jsou postaveny na personální kontinuitě.

„Komunistická (ne)minulost soudce se nicméně najednou stává vítaným zástupným cílem a odpovědí na to, proč justice nefunguje,“ připomněl Bobek. Informace o členství by podle jeho názoru poskytnuta být měla, pro současnost a budoucnost české justice ji ale nepovažuje za klíčovou.

Podle Bublana to v žádném případě nesmí mít vliv na jejich posuzování. Ostatně i úředníci ministerstva spravedlnosti a po nich i soudci Městského soudu v Praze a NSS Pecinovy nároky zamítli s vysvětlením, že politické postoje náleží do soukromé sféry člověka, a informační zákon se na ně nevztahuje. Prosté členství v předlistopadové KSČ není překážkou pro práci v dnešní justici.

Úřady ani soudy původně Pecinovým žádostem o informace nevyhověly. Nejvyšší správní soud zastával názor, že údaj o členství v KSČ přestává být soukromou záležitostí soudců jen v individuálních případech, kdy se politické postoje prolnuly do profesní činnosti.

Nyní již byl NSS vázán nadřízeným názorem ústavních soudců. Musel ale podle Emmerta stanovit, kdo je povinným subjektem pro poskytování informací. Nejsou to prý soudy jako zaměstnavatelé soudců, ale ministerstvo spravedlnosti. Paradoxně sám Nejvyšší správní soud v minulosti zveřejnil seznam svých soudců, kteří byli v KSČ. Totéž učinil i Ústavní soud.

Ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo seznam soudců s komunistickou minulostí počátkem letošního ledna. Ocitlo se na něm přes 600 soudců, což je zhruba pětina z celkového počtu, a více než 350 žalobců, tedy téměř 30 procent. Někteří justiční činitelé se na seznamu ocitli omylem, ministerstvo je pak muselo vymazat.