Bělohradský: Boj proti korupci je morálním kýčem

Dušan Radovanovič

„V české politické kultuře se místo politické opozice formuje opozice proti politice,“ shrnul filosof Václav Bělohradský na debatě ProAltu o korupci svou kritiku opakujících se iniciativ. Vyvolávají nepřiměřená očekávání, a v důsledku pak o to větší zklamání.

V pražské městské knihovně se ve čtvrtek pod záštitou iniciativy ProAlt konala přednáška filosofa Václava Bělohradského o korupci a morálním kýči. Bělohradský nejprve označil za problematický přístup části společnosti, která stále podléhá představám o černobílém vidění světa a jedné správné morálce. Tento „morální kýč“ vyprazdňuje politiku, což má závažné společenské důsledky. „V české politické kultuře se místo politické opozice zformuje opozice proti politice,“ soudí Bělohradský.

Politika je podle Bělohradského hledání kompromisu mezi hodnotami, které vyznáváme, musíme je hájit, ale zároveň si jsme vědomi jejich relativnosti. Pluralita hodnot je totiž hodnotou sama o sobě. Jenže česká politická kultura očekává pravdu absolutní, je nostalgií po totálně jiném a čeká na někoho, kdo bude dělat politiku úplně jinak. V tomto kontextu pak vznikají krátkodobé vyprázdněné projekty typu Věcí veřejných nebo TOP 09. Ty stavějí konsenzus na tzv. boji proti korupci, což reálně nemůže fungovat a nefunguje.

Veřejnosti prezentovaný boj proti korupci je ukázkou kýče, který svolává lidi do boje proti zlu. Zastírá tak, že problém je v systému, nikoli v selhání jednotlivců. Tvrdí, že lidi je třeba jen vyměnit za nové, poctivé. Ale to je iluze. Co všechno je vlastně korupce a kde je hranice mezi legálním a legitimním, táže se Bělohradský.

Bělohradský uvedl příklad amerického velvyslance v ČR Normana Eisena, který po příjezdu do země prohlásil, že přijel pomoci boji s korupcí. Zároveň však jedním dechem přiznal, že přišel lobbovat za americkou společnost Westinghouse a její roli při výstavbě Temelína. Rozpor v tom neviděl. To samé platí o ekonomických smlouvách, boji o ropu atd. „Ekonomie a politika nejsou dvě různé mince, nelze je oddělit. Jsou to dvě strany téže mince,“ zdůraznil filosof.

Globalizační chaos boří svět, kterému jsme rozuměli a v němž bylo možné jednodušeji nastavovat pravidla. Konec bipolárního světa, vyprázdnění pojmu práce i multikulturální proměny nás uvrhly do nového posthegemonického chaosu. Příznačný je pro něj konec sdílené představy o legislativním procesu.

Ve svobodném procesu mezi sebou zápasí ideje a názory a krystalizují hnutí. Ty postupně získávají váhu, stávají se politickým programem a pak se prosazují do legislativy. Tak získávají legitimitu. V době mediálních zkratek, úzce specializovaného vědění a asymetrického toku informací ale tento model přestává fungovat. Zákony se tak stávají stále více technicistní, bez legitimity. Globalizace vytváří situace, které nemůžeme řešit aplikací nějakého pravidla.

Vzít korupci vážně proto znamená vzít vážně tento posthegemonický chaos. „Korupce znamená maximalizování zisku ve světě, v němž většina respektuje pravidla, a já ne. Ale čím více lidí překračuje pravidla, tím se užitek snižuje. A když už prakticky nikdo nehraje podle oficiálně stanovených pravidel, nejedná se už o korupci, ale o novou subkulturu.

Problém korupce je problém subkultury, která tu korupci legitimizuje (Bělohradský v této souvislosti připomněl knihu sociologa Iva Možného Proč tak snadno, o společenských aspektech pádu normalizačního režimu v Československu). Orientace na využívání nedokonalosti systému je rozumná, např. právník tímto způsobem hájí svého klienta. Ale jestliže se co nejvíc snažíme o využití nedokonalostí, mezer a rozporů, a nikoli o zlepšení systému, dochází tak k programovému oportunismu ve vytváření sítě privilegovaných využívajících mezer systému. Tento přístup je vlastní celé společnosti, nikoli jen jakýmsi zkaženým politickým elitám.

Bělohradský uvedl příklad italského poslance Sergia Moroniho, jenž v roce 1992 spáchal po obvinění z korupce sebevraždu. V dopise na rozloučenou zdůraznil, že jeho jedinou chybou bylo, že přijal systém, který se stal všeobecnou praktikou. Jeho chování bylo sice nelegální, ale společensky legitimizované.

Jak však tento současný neblahý stav legitimizované korupce vyřešit? Bělohradský žádná lákavá a jednoduchá řešení této společenské krize nenabízí. Podle jeho názoru je především třeba hledat legitimnost rozdílu mezi legálním a nelegálním jednáním. Tato legitimnost ale není soudní, nýbrž politický problém. Je třeba snažit se ji definovat za účasti co největšího počtu občanů. Právě opětovné zapojení co nejširší části společnosti do hledání nové politické legitimity může být snad jedním z možných řešení.

Další z otázek, které si je třeba klást, je dohled nad hranicí mezi legálním a nelegálním. A za třetí je třeba bránit se „tekutému hněvu“, který využívají populistické a rasistické strany útočící především na emigranty. „Do Evropy se vracejí staří démoni, které je třeba vyhnat,“ uzavřel Bělohradský.

    Diskuse
    ON
    April 22, 2011 v 14.15
    Nejde o "morální kýč"
    Většinou s Bělohradským souhlasím, ale odbýt boj proti korupci jako „morální kýč“ se mi jeví jako taková povrchní intelektuálská póza. To, že se někdo opakovaně zaštiťuje bojem proti korupci, a přitom dělá opak (např. naše vláda, Věci veřejné), ještě neznamená, že tento boj nemá smysl. Účinně čelit korupci je jistě velmi složitá věc a očekávat úplné a definitivní potlačení korupce, je nesmysl. Např. pro sociální demokracii má otázka potlačení korupce zásadní význam. Pokud totiž výrazně nepotlačí korupci, tak se připraví o potřebné zdroje na financování veřejných politik (sociálního státu) a de facto ztrácí svoji legitimitu. Korupce totiž odvádí z veřejných systémů mnohem více peněz než špatně nastavená daňová soustava. Pokud sociální demokracie výrazně nepotlačí korupci, nebude moci čelit pravicovému argumentu, že „čím více státu, tím více korupce“, resp. že veřejné systémy sociálního státu a korupce jdou ruku v ruce. Spravedlivé a dostatečně progresivní daně, udržitelný hospodářský růst s důrazem na kvalitativní faktory rozvoje (vzdělání, věda….), fungující státní správa + potlačování korupce a vymahatelnost práva (!) jsou předpoklady, jak udržet sociální stát, jak se jej legitimně dovolávat. Zkušenosti z různých evropských zemí (Bělohradského pohled je poznamenán italským kontextem korupčních skandálů osmdesátých a devadesátých let…) ukazuje, že to může fungovat, jakkoli to má k dokonalosti daleko.
    April 22, 2011 v 15.25
    Co se týká české sociální demokracie,
    jak může bojovat proti korupci, když se na ní sama podílí už od doby opoziční smlouvy, a po posledních volbách šla, až na výjimky, na mnoha místech do koalice s ODS jen proto, aby se s ní mohla na korupci podílet i nadále?
    PM
    April 22, 2011 v 17.06
    Považuji za stěžejní výpověď:
    ..... jestliže se co nejvíc snažíme o využití nedokonalostí, mezer a rozporů, a nikoli o zlepšení systému, dochází k programovému oportunismu ve vytváření sítě privilegovaných využívajících mezer systému. Tento přístup je vlastní celé společnosti, nikoli jen jakýmsi zkaženým politickým elitám.....
    Bělohradská tím dokládá pasivitu většiny společenosti vůči brutálně antidemokratickému počínání většiny politické nomenklatury.
    MP
    April 22, 2011 v 17.46
    Pane Šímo,
    nelze dle mého mínění takto zjednodušovat. Pravda je, že NĚKTEŘÍ v sociální demokracii korupci provozují, zatímco JINÍ mají upřímnou snahu jí čelit. Myslím, že je tomu tak i v ostatních stranách. Největší význam a přínos (nejen tohoto) článku prof. Bělohradského je v tom, že varuje před moralistním, typicky českým čekáním na konečně už tu morální politiku, politiky a strany. Nikdo takový není a nikdy nepřijde. Pokud chceme, aby se v naší zemi něco s korupcí zlepšilo, musíme tlačit každý na tu stranu, která je nám jinak ideologicky nejblíže.
    Já budu volit raději zkorumpovanou ČSSD než zkorumpovanou ODS, TOP 09 nebo někoho jiného (VV je případ sám pro sebe), protože mi je nejbližší její program.
    April 22, 2011 v 22.20
    pane Novotný
    Bělohradský přeci neříkal, že boj s korupcí nemá smysl. Nýbrž, že onen moralistní boj s korupcí a hledání viníků především zakrývá mnohem hlubší problém - systémovou korupci. Tj. to, že "systém nás nutí" se chovat tak, že budeme uplácet, lhát, šidit na daních apod - zkrátka racionálně zdůvodňovat chování, běžně označované jako korupce, jako nutné - "vždyť to přeci dělají všichni". Problém je v tom, že společnost "nekorupční" chování vlastně penalizuje - firmy, které neuplácejí se stávají "nekonkurenceschopné".
    Morální kýč je prohlašovat, že u moci mohou být jen "ti čistí, nezkorumpovaní" ... že moderní kapitalistický systém skvěle funguje pro dobro všech - jen kdyby to někteří podlí, zlí a nemorální lidé, které si shodou okolností pokaždé zvolíme, nekazili ...
    April 23, 2011 v 8.55
    Systém nebo jednotlivci?
    Je korupce projevem systému nebo selháním jednotlivců? Václav Bělohradský se patrně hlásí k systémové interpretaci. Systém vytváří subkulturu, která korupci legitimizuje. Lidé, kteří v tomto systému žijí, si těžko mohou představit, co skutečně znamená vláda práva, efektivní nezkorumpované soudnictví a policie, nezkorumpovaná veřejná správa.
    Klíčem k pochopení jsou instituce - mezivrstva zaběhnutých pravidel jednání, které jsou vyztuženy odpovídajícími hodnotami:
    Jako otec nebo matka vedu dítě ráno do školy, protože se to tak dělá a je to správné a prospěšné.
    Jako manžel / manželka dodržuji slib věrnosti, protože je to v mém společenském okolí zvykem a je to správné a prospěšné - nebo celé naopak.
    Jako soudce bez otálení vyřizuji případ, nesnažím se ho přesunout na jinou instanci a při rozhodování vykládám zákon tak jak mi velí cit pro přirozenou spravedlnost. Dělají to tak kolegyně a kolegové, je to má soudcovská povinnost a vede mne k to mu má soudcovská čest. Nebo naopak.
    Jako poslanec přijímám od lobbystů informace, ale odmítám lobbystické tlaky a rozhoduji podle veřejného zájmu. Kolegové a kolegyně to očividně jednají podobně, kdybych se odchýlil, stihlo by mne jejich opovržení. Ostatně mne k tomu vyzývá nápis nad vchodem do budovy parlamentu. Nebo (až na ten nápis) naopak.

    Je možné měnit a změnit zaběhnuté korupční instituce a (sub)kulturu? Zdola cestou změny jednání každého z nás? Ano, ale těžko a pomalu. Je možné změnit instituce změnou pravidel shora? Je možné změnit pravidla zadávání veřejných zakázek tak, aby neumožňovala korupci? Možné to snad je, pokud nechybí politická vůle. Ale politická vůle je produktem hromadného občanského tlaku, tedy opět změny jednání každého z nás.

    Systém je souborem institucí a ideologických a mocenských vazeb mezi nimi. Ale tyto vazby jsou v různých systémech různě těsné a pevné. Žádný systém není úplně otevřený, pak by nemělo smysl o něm mluvit jako o systému, ale náš liberálně kapitalistický systém je dosti otevřený na to, aby bylo možné měnit instituce. Již jen velké rozdíly v pevnosti právního řádu mezi státy v jeho rámci svědčí o značné volnosti (Dánsko a Finsko oproti Bulharsku a Ukrajině). Pokud náš systém vidíme jako soubor konkrétních institucí, cesta k civilizačnímu pokroku se jeví schůdnější.
    April 23, 2011 v 15.52
    Bělohradského názor je legitimní, souhlasím ale s Otou Novotným, že v tomto případě jde o jeho morální kýč umocněný jeho konkrétní občanskou zkušeností, určitým patosem italské reality, která se nápadně podobá české. Já mám zkušenost jinou, mám jiný, hlubší prožitek s diametrálně jiným společenským uspořádáním. Proto si nerozumíme a v tomto případě rozumět nebudeme, sic nejsem defétistou. Je to o ambicích, jak velmi přesně nastiňuje profesor Martin Potůček.
    April 23, 2011 v 18.35
    Myslím, že v tomto systému nelze bojovat proti korupci. Je-li pro vše, co se ve společnosti děje určující byznys, musí na něm být založena i politika. Politika v systému, který vše zakládá na ekonomice, je byznysem svého druhu. Je to zřejmé i z toho, že např. funkce ministra, senátora, poslance nebo hejtmana bývá přípravkou pro lépe placená místa v bankovním sektoru, v ČEZu a dalších vlivných firmách. Pokud tato vláda opravdu bojuje proti korupci, bojuje proti systému a to je na pováženou.
    ??
    April 23, 2011 v 20.14
    Mafie
    Četl jsem nedávno detektivní román s názvem Vendetta odehrávající se v Římě a na Sardinii, a je to barvitý popis toho, jakým způsobem probíhá "nezávislé vyšetřování" vraždy bohatého podnikatele, jaké jsou v pozadí politické zájmy, které ovládá nejmenovaný l´onorevole a na druhé straně zase archaické zákony omerty na Sardinii, jejíž vztah k Římu je spíše formální. Pozice vyšetřovatele v takovém systému je značně ošemetná, protože se může stát, že pošle do vězení jinou osobu, než je politická objednávka. Pokud se člen mafie rozhodne spolupracovat s policií, jeho pozice je také vratká: přestane spolupracovat - hrozí mu odkrytí identity ze strany policie; bude spolupracovat dále, mafie může zjistit, odkud informace unikají. Potom může skončit život tím, že ho třeba přivážou na zapnutý elektrický vařič...
    April 23, 2011 v 23.44
    Bělohradský říká, že se Skandinávií se ČR srovnávat nemá a nemůže, že to je utopie. Já naopak říkám, že srovnávat se s Itálií Bělohradského není přiměřené ambicím země střední Evropy, jelikož se jedná o odlišnou kulturu mezilidských interakcí se specifickým historickým vývojem a jiným chápáním občanského a rodinného práva. Smiřovat se s korupcí jako s jistou subkulturou, to je nemístné.
    DR
    April 24, 2011 v 1.05
    Nepříde mi, že by byl Bělohradský nutně defétistou. A už vůbec ne, že by hrálo roli, zda má někdo zkušenost ze Skandinávie či Itálie. Myslím, že univerzální pravda Bělohradského tvrzení je v tom, že politika je odrazem stavu společnosti. Jestliže se tu rozhořčují nad korupcí majitelé stavebních firem, kteří si každou zakázku zajišťují tučným všimným, jestliže se tu nad korupcí rozhořčují vysokoškolští pedagogové, kteří pořádají výběrová řízení, i když už dopředu vědí, kdo bude vybrán, jestliže si zde směnný obchod privilegií a jánabráchysmů nijak nezadá s 80.lety, které tak sugestivně popisuje Možný, pak jsou veškeré pohoršené řeči o špíně politiků a agitace za boj proti korupci jen trapným pokrytectvím a morálním kýčem.
    April 24, 2011 v 3.57
    Na obdobné téma vystoupil pan Bělohradský i v Senátu 18.4.2011

    Rozumím tomu tak, že za morální kýč považuje především boj proti jednotlivým „představitelům“ korupce v době, kdy je korupce rozšířená všeobecně. Tedy, kdy není problémem jednotlivců, ale celého systému, kdy platí zákony, kterými se nelze řídit, protože realita funguje za všeobecného tichého souhlasu jinak

    Proto zřejmě ten odkaz na italské politiky, kteří byli za korupci souzeni a z nichž si mnozí vzali život. Argumentovali tím, že dělali jen to, co ostatní, co bylo považováno za „normální“, co dělali v dobré víře. Bělohradský připomenul i to, že peníze, které italské politické strany získávaly v rozporu se zákonem, sloužily například i pro podporu vydávání Listů Jiřího Pelikána

    Takovýto „boj“ s korupcí vede ve svých důsledcích k diskreditaci soudní moci (práva vůbec), protože dochází k výběrovému trestání jednotlivců, ačkoliv měl být obviněn celý systém, měla být nastavena jiná pravidla

    (Omlouvám se panu Bělohradskému, pokud smysl jeho sdělení komolím)

    A ještě jednu poznámku.

    Využívat mezer v systému mohou nejen ti privilegovaní, ale i ti neprivilegovaní, chtějí-li systém ne zdokonalovat, ale překonat

    Ti privilegovaní jim v tom ve své nenasytnosti mohou pomoci. Stanou se vlastními hrobaři … ?
    SH
    April 24, 2011 v 15.43
    Moralistní kýč v politice.
    Moralistní kýč v politice je mnohovrstevným jevem. V prvé řadě je to prezentace absolutního dobra a zla v politickém prostoru, kde něco takového je vždycky výjimkou potvrzující pravidlo, že nic není jenom černé, či bílé. Takovým kýčem je každý populismus tvrdící že zná metodu jak vymýtit zlo, či nastolit dobro. Stejně takovým kýčem je tvrzení politika, že vstupuje do politiky, aby „bojoval“ s tím či oním nešvarem, který je v jeho očích zlem.
    Korupce je podle většiny přemýšlivých lidí systémový problém zastupitelské demokracie ve společnosti hegemonie vlastníků kapitálu. Ti se ji snažili regulovat od samého počátku instituty jako je lobbování, sponzoring politických stran, provize a jiné, což jsou všechno korupce v mezích zákona. Sem kupříkladu patří i daňové prázdniny či ostatní investiční pobídky, ba dokonce i vydržování si daňových rájů a dokonce kriminalizace drog, díky které se dají prát špinavé peníze.
    Šance k omezení korupce skýtá veřejná kontrola nad politiky státu, regionu i obcí. Leč to už by byla jiná demokracie.
    April 24, 2011 v 16.22
    Současný systém je na korupci založen
    Bankéři a korporace korumpují politiky, aby páchali zákony výhodné pro ně a ne pro lid. Když to lidem dojde a odvolí je, mají už zajištěné pozice v korporacích, kterým významně pomohli, viz např. Martin Jahn, Jiří Rusnok, Pavel Mertlík atd. Důsledný boj proti korupci tedy není morální kýč, ale ušlechtilé úsilí o institucionální změny...
    April 24, 2011 v 17.30
    Ještě jednou - mezi námi
    Uvědomil si někdy nějaký univerzitní filozof celý rozsah svých závazků a omezení?Nevím; pokud tak někdo učinil a zůstal přesto státním úředníkem, byl rozhodně špatným přítelem pravdy; a pokud tak nikdy neučinil - tu bych se domníval, že ani pak nešlo o přítele pravdy. F.N.
    PM
    April 24, 2011 v 19.48
    Korupce a se stává kýčem když,
    je zprostředkována jako polopravda v emotivním hávu.
    V této podobě se dnes stala instrument politické manipulace.
    Pomyslel jsem si nad textem pana Bělohradského.
    April 24, 2011 v 22.38
    Milane Rokytko, filosof není státní úředník! Dokonce není ani zaměstnanec státu. Unioverzity nejsou organozačními složkami státu. Jsou jen částečně fnancovány státem. A některé jsou státem zřízeny.

    K životu profesora patří, že si klade otázky, i o sobě a svých omezeních. Závazky má předevšoím badatelské a učitelské. Ne ideologické vůči státu.

    Nemyslím, že by stíát a pravda byly principálně v rozporu. Špatně spravovaný stát je stát spravovaný aspoň částečně na základě omylů a někdy i lží. Bylo by smutné, kdyby při čeněm takovém poskytovali akademici stafáž. Nutno přiznat, že se to někdy děje. Jednoho či dva takové znám. Dělají to programově. Ostatní jsou na zájmech špatn é státní správy nezívislí.
    April 25, 2011 v 10.57
    Zrušil bych Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jelikož v Čechách nejsou velcí hráči a Bělohradský má pravdu, proč regulovat, stíhat a kontrolovat malé ryby. Jde totiž pouze o jistou subkulturu. V Bělohradského Itálii se také nic nekontroluje, vše zůstává takzvaně v rodině, klanu, ale stačí překročit hranice do Slovinska a jste v jiném systému, systému středoevropském, kde ještě vymahatelnost práva existuje.
    April 25, 2011 v 10.58
    Snažím se ženě z Polska vysvětlit, že lidem v České republice není korupce vlastní, že to není součást jejich identity, součást jejich kultury. Přiznávám, že se poťouchle usmívá. Začnu tedy příběh rozmotávat paradoxně z Maroka. Když cestujete po Maroku a nejste turistou hýčkaným za kouřovým sklem klimatizovaných autobusů či zavřený v ohradě hotelových komplexů, setkáte se se světem, kde smlouvat, licitovat je součást kulturní identity. Vlastně nesmlouvat, nevytvářet cenu šitou na míru konkrétnímu případu, konkrétnímu člověku, je považováno za projev neúcty. Smlouvá se o všem a za opravdu každou cenu. Cestovatel odchovaný střední Evropou je už po několika dnech vyšťavený a unavený tou věčnou nejistotou. Pamatuji si ale velké vítězství, kdy jsem se po čtrnácti dnech rozhodl nenechat se už více obírat a u Agadíru jsem nakreslené stovce do písku nekompromisně škrtnul jednu nulu a jel na velbloudu za deset, ne za sto dirhamů. Ten chovatel velbloudů si asi řekl, ten už je náš, už ví.
    April 25, 2011 v 11.55
    Evaluace není státní úkon, pane Štampachu?
    Kdo ji nemá, nemůže mít školu a učit, že? Tak jak je to s tou nezávislostí na státu? Stát je ten nejstudenější ze všech studených netvorů a tato lež mu leze z tlamy: Já stát jsem národ! Cílem vyššího vzdělání je zejména vychovat vyššího státního úředníka, případně manažera kapitálu. Noam Chomsky, který zná to nejlepší buržoazní školství z vlstní zkušenosti konsttaoval, že vysoké školy jsou koncentrační tábory, kde mladí lidé dostávají klapky. Slouží jen k udržování a posilování nerovnosti či v dnešní době kellerovsky čečeno - nesouměřitelnost! Tomu tleskáte? To podporujte? S kým kráčíte, koryfejové vědy a vzdělanosti? Podobně se ptal Oscar Lafontaine kamaráda socialisty Gerharda S. Víme jaká byla odpověď... Když jsem se Gerharda při návštěvě v Praze ptal, zda už se spolu baví, říkal že Oscara dlouho, dlouho neviděl... Ano, tak vede buržoazie a její političtí a intelektuální pomahači (prostituti?) dialog...
    April 25, 2011 v 12.31
    Evaluace nemá se státními úkony naprosto nic společního, Milane Rokytko. Je to studentské hodnocení výuky za uplynulé období. Jsem rád, že mne studenti mohou kriticky posoudit. Je to pro mne zpětná vazba a můžu se pokusit napravit, co jsem pokazil.

    Možná myslíte akreditaci, ona se ta cizí slova občas pletou. Tím se míní proces, kdy odborníci posoudí navrhovaný studijní obor. Stát na základě toho takový studijní program financuje. Možná Vám neuniklo, že současné pravicové vedení ministerstva školství (s poradcem Bátorou!) chce akreditaci zrušit. Samozřejmě, že existují neakreditované školy a neakreditované studijní obory. Jsou nezávislé na státu a financují se samy.

    Stát je vysoký projev civilizovanosti. Rozbíjet stát znamená uvolňovat prostor nikým nevoleným a nikomu neodpovědným mocenským subjektům a jejich soukromým armádám a policiiím. V odporu ke státu se (možná poněkud překvapivě) shodujete s ultrapravicí a jejím "štíhlým" státem. Když Václav Klaus, Jaroslav Kubera nebo Petr Mach bojují proti demokratickému státu, vědí, či zájmy zastávají. Víte to i Vy, když prohlašujete stát za netvora? Víte, komu tím sliužíte, i když si to zřejmě nepřejete?

    Učím 21 let na univerzitách a pouze v létech 1990 - 1996 se někdo snažil mou výuku cenzurovat, ale nebyl to stát, byly to pseudocírkevní mocenské struktury. A jsem rád, že mne dnes demokratický stát před nimi chrání. Od r. 1996 říkám své postoje i ke kontroverzním společenským otázkám před studenty otevřeně. Neučím politologii, tak je to jen příležitostně. Jsou to však někdy postoje, které by se, dejme tomu, našemu rektorovi v soukromé debatě nelíbily. Ale on nesleduje, k čemu se přikláním a co odmítám. Nikdo se nepokouší omezovat mou akademickou svobodu. A kdyby se o to někdo někde v budoucnu pokusil, tak bych ji mohl bránit právě s pomocé státu, mj. s odvoláním na Listinu základních práv a svobod.

    Je třeba dělat vše pro to, aby formální demokracie ve státě byla naplněna skutečným demokratickým obsahem. Aby se demokracie občanská rozvinula také v demokracii ekonomickou. Aby, jak řekl r. 1937 Beneš nad Masarykovou rakví, přerostla demokracie buržoazní v demokracii humanitní. Jde mi o to, aby stát byl dostatečně silný a plnil svůj úkol, např. aby reguloval trh, což současný slabý stát nedokáže.

    Pane Rokytko, já ničemu netleskám. Já diskutuji. Nejsem ideologický fanatik, ale člověk, který vstupuje se svou zkušeností a její interpretací do diskuse rovných s rovnými. Pokud si to tak přejete ze své strany i Vy, můžeme v diskusi pokračovat.

    A na závěr bych si dovolil konstatovat, že jsem pan Ivan Štampach a že nejsem "koryfejové vědy a vzdělanosti". Jsem jen jeden a nezpívám. Byl byste tak laskav a vzal to na vědomí?
    April 25, 2011 v 13.55
    Proč ten posvátný hněv?
    Vy máte svůj názor, Noam Chomsky má zase jiný... No a šílený Béda, jak se mezi postmodernisty familiérně přezdívá Nietzschovi, měl zase jiný. Ten Chomského by vám ale mohl být blízký, on také nechce zrušit stát v prvním kroku, ale až ve druhém. Podobný spor ale vedl Bakunin s Marxem, že? Dnes už víme, jak dopadl. Co mě tedy vlastně chcete naučit, kromě rozčílení, které není program, jak říkával také Masaryk? Religionistiku? Proč mám strávit zbytek života pitváním pijavky? Árijská struktura společnosti - brahmáni, kšatrijové, vaišnavové a šúdrové prostě nevede pokroku i když ze mě uděláte párije... :-) Znáte to, když se sejdou tři Indové - udělají kasty. Když se sejdou tři Číňané, začnou obchodovat. Na popudlivé brahmány prostě nejsou zvědaví. Zkuste svou výuku zmodernizovat, pls.
    ... a když se sejdou tři (středo?)evropané, tak se začnou hádat ... :-)
    April 25, 2011 v 16.09
    Dialog, trialog, atd.
    není hádka, ty časy, kdy se muselo souhlasit se vším, co plácl soudruh učitel jsou snad už díky bohu dávno pryč... Filosof pravdu nemá, filosof pravdu miluje :-) Cestou k pravdě je právě diskuse...
    April 25, 2011 v 17.11
    Třeba je pravda jako žena?
    Milan znamená milý, milovaný, přívětivý a je to jméno původem slovanské.

    http://www.zenamanazerka.cz/cs/clanek/clanky/zabava/jak-se-jmenujete-jmena-a-jejich-oblibenost-v-ceske-republice.html
    PM
    April 25, 2011 v 17.53
    Kde je stát tam není svoboda
    volávali před padesáti lety na počátku konzervativní revoluce průkopníci postmodermy. Mávajíce Anarchistickou etikou Kropotkina si vymanipulovali marginalizaci státní moci a anonymní svobodu na globálním trhu.
    Východisko z následků modernizací školství není špatným nápadem pane Rokytko. Navrhuji proto prohloubit modernizaci-privatizaci vzděláni a dovršit započaté.
    April 25, 2011 v 19.02
    Mě se více líbila reforma Johna Deweye
    v USA. Víte, proč byla nakonec demontována americkým establishmentem?
    April 25, 2011 v 22.13
    Pane Holubče, myslím, že středoevropané se nezačnou hádat. Tohle není hádka. To byl jen můj pokus o diskusi a odmítnutí diskuse ze strany Milana Rokytky, který se spokojil s nanesením svých dogmat. Místo diskuse nás všechny přišel poučit. To není nic dramatického. To jen obvyklé čecháčkovství.
    Dobrý den, pravdu díte pane Štampach. Byl to jen můj neumělý pokus o vtip, neb jinak jinak se asi na příspěvky pana Rokytky reagovat nedá.
    April 26, 2011 v 11.43
    Nejprve vás budou ignorovat, pak se vám budou vysmívat,
    nakonec s vámi začnou bojovat a pak zvítězíte. Tak nepravil Zarathustra, ale Mahátmá Ghándí.... Chápu, že je pro vás Friedrich Nietzsche obtížný na pochopení, vždyť podle Zdeňka Neubauera je jeho intelektuální výkon nesrovnatelně náročnější, než Einsteinův, ale nevzdávejte to a jak píše Jirka Dolejš: Učte se, učte, učte se! Hůl nad vámi nelámu a ani urážkami ve stylu čecháčkovství vás nečastuji. Profesor Černý a jeho poslední žák Bělohoubek mne dostatečně poučili: Na lůzu se nezlob, ta je schopná ti říci cokoliv...
    PM
    April 26, 2011 v 11.59
    Víte pane Rokytko,
    my se zde jako začátečníci přiučujeme liberální demokracii. Pokoušíme se diskutovat tak, abychom nikoho ničeho neušetřili a zároveň nezranili. A to ikdyž je nám známo, že již v helénských dobách demokratického režimu doprovázela radikální mládež takovéto projevy pouze posměchem - intolerance není tradice ale kondice.
    April 26, 2011 v 12.34
    Pane Rokytko, těší mne diskutovat s lidmi jiných názorů. Svými dílčími pohledy se vzájemně doplň ujeme. Jsem však velmi ostrým a velmi nepříjemným protivníkem fanatických dogmatiků. Ovšem urážet se od hňupa nenechám. Žádám Vás o osobní schůzku, kde si to vyjasníme přiměřeným způspobem. Mé číslo telefonu je 603897412. Tím, myslím, můžeme tady tuto marnou debatu uzavřít.
    April 26, 2011 v 13.11
    Pokud jste nepříjemným,
    je to váš problém, pane Štampachu. Je tu potřebu necítím, raději jsem gentle... A jestli bojujete s fanatickými dogmatiky, tak to máte dost práce sám se sebou i s celým křesťanstvem, takže vám držím palce v tomto boji :-)
    April 26, 2011 v 13.57
    S vaším názorem, že:
    Naše část světa, to, čemu se říká západní civilizace, se vydala na podivné cesty už ve vrcholném středověku. Opustila tehdy to, co bych nazval spirituálním jádrem křesťanství, zásadně nesouhlasím. Křesťanství mělo být opuštěno mnohem, mnohem dříve, je to podvod a ostuda lidstva, prostě jen zákaz myslitelům myslet a věřit debilním povídačkám o divotvůrci. Upálit už mě nemůžete, jako dřív, to vás asi mrzí, že? Buďte jednou upřímný a řekněte opravdu co si myslíte a ne svatouškovské a pokytecké mimikry...
    ON
    April 26, 2011 v 15.18
    Poznámka do diskuse
    Jestli Bělohradský považuje ad hoc kampaňovitý boj proti korupci za "morální kýč", s tím souhlasím. Boj proti korupci ale smysl má, jenže musí se pojmout nikoli jen jako morální problém, ale problém "systémový". To dávám do uvozovek, protože tady budou existovat dvě pozice. Když někdo bude vycházet z předpokladu, že žijeme v společenském systému, kterému je vlastní korupce, bude mít tendenci říkat, že boj proti korupci má smysl jen se změnou tohoto systému. Takže se řekne: Žijeme v (mafiánském) kapitalismu, kapitalismu je korupce vlastní, musíme tedy svrhnout kapitalismus. Hurá! Když ale bude někdo předpokládat, že nežijeme v společenském systému, kterému musí být korupce (rozhodně ne v tom rozsahu jako u nás) vlastní, pak budeme chtít korupci řešit skrze subsystém zákonů, pravidel a norem od zadávání veřejných zakázek, přes úpravu lobbingu, zákon o státní službě, majetková přiznání, omezení členství politiků v nejrůznějších radách za astronomické odměny, jištění nezávislosti policie a justice až k financování stran a nastavení vnitřních protikorupčních opatření v politických stranách. Tyto zákony, normy, pravidla v naší zemi zoufale chybí. V jiných vyspělých demokratických zemích takové zákony existují a korupční jednání výrazně omezují. U nás se zatím bojuje proti korupci „morálním kýčem“ (pravice) anebo proti „kapitalismu“ (část levice). A korupce bují.
    April 26, 2011 v 16.13
    Milane Rokytko, dogmatici vždy v dějinách měli tendenci fyzicky likvidovat myšlenkové protivníky. My ostatní jsme rozhodnuti s odpůrci vést diskusi. Vašimi předchůdci jsou inkvizitoři, já se dovolávám humanistické tradice. Váš domnělý marxismus (snad i leninismus) je jen další trochu kuriózní doktrínou s projevy institucionalizovaného náboženství. Máte spisy, které obsahují Pravdu, máte neomylné vykladače, máte své kacíře a své odpadlíky. Už naštěstí proběhly události v Listopadu 89, takže už nás nemůžete likvidovat fyzicky, ale humanistická svoboda myšlení je vám stále trnem v oku, takže aspoň dštíte síru a oheň.

    Porozuměl jsem, Milane Rokytko, proč jste tak vulgárně dogmatický a nenávistný, když jsem pečlivě četl Váš poslední příspěvek. Je ve svých skromných devíti řádcích pln stylistických vad, a to až k nesrozumitelnosti, a pravopisných chyb. Chybí Vám elementární humanistická vzdělanost. Kulturu Vám nahrazuje neomylná doktrina. Vášnivými a fanatickými nositeli idejí v křesťanství, liberalismu i marxismu bývají vulgární polovzdělanci.

    Marx se musí vrtět v hrobě jak ventilátor, když sleduje Vaši groteskní hru na marxismus. Nechtěně urážíte velkou tradici. Nevěřil byste, kolik ušlechtilých humanistů s marxistickými kořeny jsem za život poznal a jak si jich vážím a jak od nich přijímám podněty. A nevěřil byste, jak mdlo mi je nad Vašimi výplody. Na tuto polemiku reagují další lidé i mimo DR a jsem rád, že nejsem se zkušeností s Vámi osamělý. Všichni, kdo už od Vás něco četli, si významně ťukají na čelo a vybízejí mne, abych se nezahazoval, že mi nestojíte za to. Budu je muset poslechnout. Musím říct, že mi odlehlo.
    April 26, 2011 v 16.18
    To sem rád, že vám odlehlo.
    Se zedníky si ťukejte na co chcete, nejlépe na cihly... Povídejte si při tom třeba o zmrtvýchvstání :-) Tmáři jako vy zbrzdili pokrok lidstva o staletí a pokryli Zemi miliony mrtvol...
    April 26, 2011 v 16.31
    Verbální exkrementy nestojí za bližší komentář.
    April 26, 2011 v 16.40
    Jste snad popírač křesťanských zločinů?
    Za miliony mrtvých může vaše zrůdná ideologie a víra, pane Štampachu. Kde vůbec berete tu drzost verbálně napadat slušné lidi, ateisty? Trapný tmář jste a nic víc... Nechcete zase zavést obchůdky s odpustky? O víkendu jsem si pustil Jana Husa, Jana Žižku a Proti všem, abych viděl, jací lotři se skrývají v sutanách a musím říci, že se mezi ně dobře hodíte...
    April 26, 2011 v 16.42
    Vyhlazovali jste celé kraje a města!
    Výkřik: Pobijte je všechny, náš bůh si je přebere, vešel do dějin, jako vrchol cynismu. HNUS!
    April 26, 2011 v 18.04
    Tak jsem po určité přestávce zavítal na stránky DR, a bohužel vidím, co zde napáchal pan Rokytka. To je škoda, nějak mi to vzalo chuť reagovat k článku.
    April 26, 2011 v 19.10
    Věcná a slušná diskuse
    Opravdu nevím, zda je Milan Rokytka jen nestoudný provokatér, či sprostý demagog.

    Ale vaše urážky, pane Rokytko, adresované panu Štampachovi, už opravdu překročily míru tolerovatelnosti. Samozřejmě vás nikdo nemůže vykázat ze svobodné diskuse, ovšem vy sám jste se z ní vykázal svým hulvátstvím a koneckonců i svou hloupostí. Protože nazýváte-li pana Štampacha tmářem, pak jste prostě od něho nic nečetl. Pan Štampach je velmi tolerantní člověk, který mnohokrát prokázal svou mravní integritu i intergitu myšlenkovou, názorovou. Neznám ho osobně, ale na základě jeho textů i přítomných diskusních příspěvků vím, že je to člověk nejen vzdělaný, ale i noblesní.

    Takže, pane Rokytko, štěkáte jako vzteklý ratlík na někoho, kdo vás zjevně převyšuje.

    Všem ostatním děkuji za věcnou a slušnou diskusi. Tuhle laťku bychom si měli udržet, přátelé.
    April 26, 2011 v 19.59
    Máte zajímavý slovník,
    pane učiteli... Nedivím se už, že české školství ve světovém srovnání od dob minulých dramaticky pokleslo, když tam učí taková esa jako vy a pan Štampach :-) Podle ovoce poznáte je, pravil Pán...
    April 26, 2011 v 20.02
    Kapitalismus a korupce jsou siamská dvojčata, stejně jako
    mysticismus a násilí. To už je většině lidí jasné...
    April 26, 2011 v 20.03
    z mé mailové pošty
    Pokud nepřistoupíš na přímou fyzickou konfrontaci, ke které jsem tě veřejně vyzval, tak
    jsi ubohý, politováníhodný zbabělec a všichni se budou smát tvé zbabělosti.

    Ivan Štampach

    Můj komentář: Kam až může křesťan, který má nastavit druhou tvář, klesnout...

    April 26, 2011 v 20.40
    Varování pro Milana Rokytku
    Pane Rokytko,

    žádám Vás, abyste se v diskuzích držel tématu a neurážel spoludiskutující. Pokud budete nadále provokovat a diskuze svými exhibicemi rozkládat, budu nucena Váš přístup do diskuze zrušit.
    April 26, 2011 v 21.21
    Snad zpátky k věci
    Děkuji paní Saše Uhlové za zásah, již bylo na čase.

    Doporučuji navázat na poslední poznámku Oty Novotného (dnes 26. dubna 15:18). Ukazuje obtížnou, ale nadějnou cestu k pokroku.
    Vedle zákonů a norem, které vyjmenovává bych považoval za klíčový zákon a soubor pravidel, který by zlevnil volební kampaně. Návrh Sociální demokracie by bylo vhodné dále propracovat, případně doplnit a pokusit se najít konsensus spolu s ostatními stranami. Občanský politický tlak je potřebný, aby politici vzali věc vážně. Při tom levné volební kampaně nejsou proti zájmům stran, spíše naopak.

    Smyslem je snížit závislost politických stran na kmotrech a korumpujících lobbystech.
    April 26, 2011 v 22.00
    Pane Novotný, rozumím, myslím, Vašemu volání po umírněném lřešení. ALe bohužel se tím vracíte k onomu boji proti korupci, který Václav Bělohradský nahlíží jako nepoctivý, možná v některých případech, mohu-li to říct po svém, dobře míněný, ale nejdoucí po příčinách.

    Můj diskusní příspěvek by se možná dal opravdu shrnout do toho, co stručně charakterizujete: "mafiánský kapitalismus - pryč s ním". Opravdu si myslím, že v systému, kde se se vším dá obchodovat, též se zdraví, se vzděláním, s náboženstvím, není důvod proč neobchodovat s politikou. Dobře, říct to takhle, to má svá rizika. Přílišný radikalismus by možná vyrvsl korupci i s kořeny léípe než soubor opatření, ale možná by korupční kapitalismus nahradil něčím ještě horším.

    Jenže, jak z toho ven. Ano, podpořit rozumná opatření, ale jak řeršit úkol vytrhat kořeny korupce a nedospět k diktatuře?
    April 27, 2011 v 4.27
    Pan Novotný výše vyjmenoval zákony, které u nás v oblasti boje s korupcí zoufale chybí.

    Možná by to chtělo zeptat se, proč ty zákony chybí? Navrhují je ČSSD i KSČM, některé i jiné strany. Proč tedy chybí, když byla období, kdy je bylo možné schválit? Co tomu bránilo?

    Odpověď vidím v tom, že politika přestala být (nejen) u nás samostatnou profesionalitou, samostatnou sférou lidské činnosti. Stala se součástí něčeho širšího a mocnějšího. Moc politická (zákonodárná, výkonná i soudní) se stala součástí moci ekonomické. Stejně tak moc mediální. Politici i novináři jsou fakticky loutkami v rukou loutkařů, těch, kteří mají ekonomickou moc, kteří je fakticky ovládají (budiž čest výjimkám)

    Aby mohly být přijaty výše uvedené zákony, musela by se politická moc osamostatnit, musela by být nejméně rovnocenná moci ekonomické, nesměla by být mocí ovládanou. Zda to ještě bude či nebude kapitalismu je lhostejné

    Na oné akci v Senátu, kde vystoupil i pan Bělohradský, mne zaujal i postřeh profesorky Dvořákové. Konstatovala, že u nás došlo k imunizaci korupce. Nejenže je všeobecně rozšířená, ale je také neodhalitelná a netrestatelná (kromě několika obětovaných případů). Problém vidí i ve slabosti politických stran, které podléhají vlivu ekonomicky mocných struktur od obce až po centrálu.

    Domnívám se ale, že je tu ještě jedna moc, která je schopna problém řešit. Je to moc občanská (komunitní, atomizovaná, neovladatelná, sociální, empatická, samosprávná, s pluralitou vlastnictví …).

    To je ale asi za hranicemi kapitalismu

    Nebo?
    April 27, 2011 v 10.48
    Koruptio
    znamená zničení. Po zničení systému společenského vlastnictví, na kterém mnozí protagonisté zdejší diskuse s chutí participovali, dochází k zničení (korupci) zbytků sociálního státu. Pokud byste pečlivěji studovali objektivismus Ayn Randové, který je velmi vlivný na amerických univerzitách a v korporacích, tedy v srdci wallersteinovského světosystému, tak byste věděli o co jde. Takto se mi zdá jen tápate a případně se pokoušíte umlčet své kritiky. To není cesta k budování jiné budoucnosti, empatické a občanské. Doufám, že se nikdo neurazil a paní Uhlová mne snad nesmaže jako rozkladný, exibicionistický živel :-)
    April 27, 2011 v 11.50
    Politika - ekonomika - moc
    Pan Molnár zde naznačil zajímavou myšlenku, že politika přestala být samostatnou profesionalitou. Domnívám se, že tohle je formulace, která by mohla konvenovat i úvahám Václava Bělohradského a má blízko k pojetí společnosti u Niklase Luhmanna. Německý sociolog říká v podstatě toto: společnost se skládá z jednotlivých subsystémů, fungujících podle hlavních diferencí - ekonomika, politika, právo mají své vlastní funkční regularity. Každý subsystém má svou axiologii, principy jednání a způsoby komunikace (své kódy). Toto "rozparcelování" společnosti na subsystémy má tu výhodu, že vytváří pluralitu prostorů, v níž se uplatňuje určitý typ racionality.

    Jde o teoretický model, který má svou eleganci, avšak neoliberální společnost právě takto nefunguje. Je přímo protikladná luhmannovskému chápání. Především expanze a hegemonie ekonomického diskursu způsobuje, že ekonomika není považována za jeden ze společenských subsystémů, nýbrž naopak, že se jeho "Leitdifferenz", jak říká Luhmann, chce stát diferencí univerzalizující všechna společenská jednání a veškerou společenskou komunikaci. Proces politického rozhodování je stále závislejší na ekonomickém typu racionality, zákony jsou upravovány tak, aby právní řád co nejvíce vyhovoval ekonomickým zájmům těch či oněch reprezentantů ekonomické moci.

    Pokud bychom se drželi Luhmannova modelu (i když je možno k němu mít řadu výhrad, ale ty teď nutno ponechat stranou), pak neoliberalismus nutně spěje k rozpadu subsystémových racionalit. Korupce není v tomto smyslu selháním jednotlivců, ale je v podstatě racionálním důsledkem závažné systémové nerovnováhy.
    April 27, 2011 v 14.41
    Korupce není selháním jednotlivců,
    ale inherentním systémovým defektem.
    + Další komentáře