Mohu-li si dovolit v (opravdu jen mírné) nadsázce vaši skeptickou poznámku rozvést, dodal bych, že historie současně ukazuje, že ti, které do politiky vedla "touha po moci a penězích", byli často schopni zajistit obecně snesitelnější podmínky pro život lidí než ti, které tam přivedla touha po realizaci vznešených idejí.

Proti potřebě "neúnavných poukazů na mechanismy vzniku takových jevů" nic nenamítám a souhlasím s vámi. Jen mně šlo o to položit si otázku, zda a jaké alternativy tu byly a kdo konkrétně (ne nutně jmenovitě) a jak případně selhal. Ne kvůli nějakému prvoplánovému hledání "viníků", ale pro lepší porozumění situaci, zejména s ohledem na budoucnost. Konstatovat opakovaně neutěšený stav současnosti je bezpochyby legitimní, ale trochu málo. Chápu, že podobné texty mohou na způsob rituálu "utužovat kolektiv" rozčarovaných, ale jinak kolikrát působí jako ona příznačná prohlášení "generálů po bitvě".

Přijmeme-li základní tezi článku, nelze se neptat: a šlo to jinak? Byly zde jiné elity či dostatečně vlivné společenské skupiny, které nebyly poznamenány "normalizační mentalitou" a které mohly být schopny vtisknout našemu polistopadovému vývoji jinou tvář? Nebo je to jen takové "post hoc" konstatování s povzdechem?