Vážený pane Černý,
děkuji za reakci na můj esej.
Samozřejmě, že každé teoretizování je vždy "převáděním obrovského množství kulturních a politických významů na chod jediného mechanismu", jak píšete. Cožpak vy nečiníte to samé, když píšete, že dění šedesátých let bylo "reakcí na rozpory kapitalismu a socialismu"? Není to také děsivá generalizace? Rozdíl mezi ní a tou mou je jen v tom, že ta má je o něco méně omšelá, a tak nad ní ještě přemýšlíme.
A je dobře, že nad ní přemýšlíme. Protože to potřebuje. V textu jsem věc zjednodušil především v tom smyslu, že jsem sledoval skrytou roli médií a ptal jsem se, čeho bychom se tak mohli nadát, když médium z této své nevědomě poptávané role vypadne. Ovšem mohl bych se na věc podívat i z hlediska oné role: "role matky". Mohl bych se ptát: potřebují kolektivy opravdu nutně vždy cosi jako "matku"? Kdo nebo co bylo tou matkou v minulosti? Byla to třeba idea strany v 50. letech? Nastoupila "manická obrana" (intelektualizace) jako reakce na korozi této ideje? Atd. Tu by náhle média ustoupila do pozadí a do centra by se dostal pojem matka. Ale stejně tak by šlo vysunout do popředí jiný pojem a to by nás strhlo k jiné generalizaci. Vždy pak může přijít někdo a tvrdit: vše je složitější. V tom se nelze splést. Ale přesto tvrdím, že generalizace je cenná tehdy, když není jen vzýváním chronicky omletého (a tedy uzavíráním do známých, bezpečných rámců), ale když nám umožňuje prudce a náhle zahlédnout novou možnost, vnímat to, co jsme dosud vnímat nedokázali.
A mimochodem, je trochu naivní se domnívat, že západní média 50. a 60. let byla nějak extrémně jiná, než ta naše. Pokud jde o televizi, je nástup komerčních stanic (v Evropě) datovatelný až do 80. let. Umberto Eco na ten přelom přeci upozorňuje pojmy "paleotelevize" a "neotelevize". Na to jsem tak nějak myslel.
Popelnice a mrtvá matka
Jan Stern
děkuji za reakci na můj esej.
Samozřejmě, že každé teoretizování je vždy "převáděním obrovského množství kulturních a politických významů na chod jediného mechanismu", jak píšete. Cožpak vy nečiníte to samé, když píšete, že dění šedesátých let bylo "reakcí na rozpory kapitalismu a socialismu"? Není to také děsivá generalizace? Rozdíl mezi ní a tou mou je jen v tom, že ta má je o něco méně omšelá, a tak nad ní ještě přemýšlíme.
A je dobře, že nad ní přemýšlíme. Protože to potřebuje. V textu jsem věc zjednodušil především v tom smyslu, že jsem sledoval skrytou roli médií a ptal jsem se, čeho bychom se tak mohli nadát, když médium z této své nevědomě poptávané role vypadne. Ovšem mohl bych se na věc podívat i z hlediska oné role: "role matky". Mohl bych se ptát: potřebují kolektivy opravdu nutně vždy cosi jako "matku"? Kdo nebo co bylo tou matkou v minulosti? Byla to třeba idea strany v 50. letech? Nastoupila "manická obrana" (intelektualizace) jako reakce na korozi této ideje? Atd. Tu by náhle média ustoupila do pozadí a do centra by se dostal pojem matka. Ale stejně tak by šlo vysunout do popředí jiný pojem a to by nás strhlo k jiné generalizaci. Vždy pak může přijít někdo a tvrdit: vše je složitější. V tom se nelze splést. Ale přesto tvrdím, že generalizace je cenná tehdy, když není jen vzýváním chronicky omletého (a tedy uzavíráním do známých, bezpečných rámců), ale když nám umožňuje prudce a náhle zahlédnout novou možnost, vnímat to, co jsme dosud vnímat nedokázali.
A mimochodem, je trochu naivní se domnívat, že západní média 50. a 60. let byla nějak extrémně jiná, než ta naše. Pokud jde o televizi, je nástup komerčních stanic (v Evropě) datovatelný až do 80. let. Umberto Eco na ten přelom přeci upozorňuje pojmy "paleotelevize" a "neotelevize". Na to jsem tak nějak myslel.