Česká hygiena a jak Cigáni unášejí děti...
Fabiano GolgoZobecňující tvrzení v sobě skrývají velké nebezpečí: podněcují a utvrzují nenávist k jiným skupinám obyvatel. Dobrým cvičením je ocitnout se v kůži pomlouvané skupiny. Je to totiž opravdu velmi nepříjemné.
V době, kdy propukla aféra kolem „rasistického“ kocoura Mikeše, jsem napsal článek „Češi smrdí“... Teď jsem si téměř jistý, že prakticky všichni z vás měli nějakou divnou chemickou reakci při přečtení posledních dvou slov předchozí věty. Ti pozornější si všimli, že jsou tam uvozovky. To znamená, že netvrdím, že Češi smrdí. Ten článek, na jehož základě mi volali i z rádia a dalších médií a byl jsem propírán v různých dlouhosáhlých blozích, nepojednával o tom, zda Češi smrdí (i když musím přiznat, že ve srovnání s dodržováním osobní hygieny na Západě jsou Češi národem, který na to prostě tolik nedbá), ale chtěl jsem dát Čechům pocítit, jak se cítí celý jeden národ, jenž je jiným zesměšňován, resp. pejorativně označován. Protože skoro všichni, včetně různých romských hnutí a nevládních organizací, se shodli, že to, že se ve známé české knize objeví informace o tom, jak Cigáni unášejí děti, problém není.
Protože nejsem Rom, považuji to nejen za vtipné, ale i za jisté svědectví, že kdysi se asi takové případy objevovaly. Kdybych byl mladý, bílý Čech a zaslechl tuto větu, podivil bych se, že „cigáni“ ještě k tomu všemu unášejí děti. Takže nejsou jen hluční a nepořádní, mají hodně dětí a pobírají sociální dávky...
A kdybych byl malý Rom, divil bych se taky, neboť bych už dávno věděl, že gádžové o nás tvrdí, že krademe, jsme hluční a rádi bereme sociální dávky. A neradi pracujeme. Ale že i unášíme děti?
Jako homosexuálovi mi je nepříjemné, když někdo v afektu použije v negativním smyslu slovo buzerant. A to se děje absolutně každý den, včetně lidí na úrovni, kteří toto slovo otevřeně a nahlas rádi používají pro někoho, koho chtějí potopit, zničit, poplivat. Sám si pokládám otázku, co jsme udělali špatného, že jsme si vysloužili označení někoho, koho chce někdo ponížit nebo rovnou zmlátit... A proč vůbec slovo označující „mě" pochází ze slovesa buzerovat, což ve skutečnosti znamená někoho otravovat nebo prudit. To ale nic neznamená pro lidi, kteří buzeranty nejsou. A mnozí z nás, abychom svou pozici upevnili, papouškujeme to, co tvrdí ostatní, jednoduše řečeno, kolaborujeme. A to samé se dalo pozorovat i u těch „neprotestujících" romských organizacích, které nechaly kauzu kocour Mikeš umírat.
Všichni jsou házeni do jednoho pytle, ale ne všichni jsou stejní. Záměrem článku s názvem „Češí smrdí" bylo pouze přinést dosud málo známou informaci o tom, že v Brazílii všech 190 milionů obyvatel alespoň jednou zaslechlo výraz „banho tcheco“ (= česká sprcha, přesněji, že se „myje počesku").
pravil žáku kantor kdesi,
třepaje ho za pačesy" (Karel Havlíček Borovský)
Asi jsme my Češi zapomněli na památnou větu ranných devadesátých let "Češi, nekrást tady!", která byla ozdobou výloh obchodů v rakouském pohraničí. A nebo spíš na pocit z této věty.
Ondřej
To, co článek Fabiana Golga nazývá hygienou, nemá s hygienou, tedy zachováváním zásad pro uchování zdraví sotva co společného. Jde o to, že někteří Češi nedají tolik vydělat kosmetickým firmám. Běžný našinec nepotřebuje být navoněný levnějšími deodoranty nebo dražšími antiperspiranty, stačí mu umýt se nebo vykoupat se. Nepokládá normální pach lidského těla za odporný.
Autor článku ukazuje, jak na tomto základě může o Češích vytvořit klišé, že smrdí, že nedbají na čistotu a podobně. A ukazuje, jak jsou klišé špatná. Jak je špatné kliše o Češích, kteří na rozdíl od jiných národů podléhají klišé?
Není to náhodou tak, že někteří Češi a někteří Brazilci, ba i někteří Němci smrdí? Že někteří Romové jsou dobří občané a pracovití lidé a někteří páchají delikty? Není to tak, že lidé se sklonem k černobílému vidění světa vytvářejí předsudky o jiných třeba i v rámci svého boje proti předsudkům? Není lepší se zabývat konkrétním jednáním konkrétnách lidí a nevynášet globální soudy o Češích, Romech a Brazilcích. O katolících nebo svědcích Jehovových, o Árijcích a Semitech?
Nejsem si jist, a jsem líný hledat, zda dojem, že nám vyčítá ten zde zmiňovaný smrad, jsem získal oprávněně z více jeho textů, nebo jsem opravdu jen nepochopil jeho vtip, jak trvdí v tomto článku. Jsem si nicméně zcela jist, že nás, Čechy, Fabiano Golgo opakovaně hromadně všelijak odsuzuje a shazuje, čímž naplňuje skutkovou podstatu trestného činu hanobení národa, skupiny nebo rasy. A hlavně se předvádí jako blb.
Fabiano Golgo o nás, Češích, rád vynáší všeobecné soudy, zpravidla na základě nepříliš obsáhlých a zcela neověřených informací a vlastních osobních dojmů.
Nakolik mohu, bez opory v pořádných sociologických studiích, jen podle sebe sama a na základě svých osobních dojmů, soudit Čechy jako národ, řekl bych, že opravdu jsme silně xenofobní. A také zcela všeobecně, ne jen k cizincům, vysoce podezřívaví. Není nám ovšem vlastní nijak vypjatý nacionalismus, nemáme žádnou zvláštní potřebu se nad všechno cizí a odlišné povyšovat, ani nejsme nijak zvlášť nenávistní, aspoň ve srovnání s ostatními národy. Jsme zároveň xenofobní, nedůvěřiví ke všemu cizímu, ale i tolerantní., to aspoň tvrdí z vlastní zkušenosti Tomio Okamura, který by jako poloviční Čech a čtvrtinový Korejec v Japonsku (rovněž dle vlastních slov) kariéru v životě neudělal. Konec konců se mezi námi zjevně dobře žije i Fabianu Golgovi, a to i přesto, že se nejen od nás liší, ale ještě nám za to, že my se lišíme od něj, neustále nadává.
K našim oblíbeným národním zlozvykům patří sklon k sebemrskačství, jak je dávají nadšeným souhlasem najevo někteří čtenáři Fabiana Golga. Kdyby místo nám spílal Romům, nebo třeba Řekům či Italům, myslím, že by se dočkal dřív kudly v zádech než pochvaly. Jak by s takovým kverulantstvím pochodil v Brazílii, bude snad vědět lépe než já. Osobně to přisuzuji malosti českých poměrů, spojené s národním mýtem o české malosti a s osobní nejistotou, s pocitem, že když si zanadávám na českou malost, stanu se tím o maličko větším, o něco méně malým než ostatní Češi. Naštěstí, jak už jsem zmínil výše, naše potřeba vyvýšit se nejde tak daleko, abychom na důkaz vlastní velikosti vyhlazovali jiné národy.
K přednostem českého národa patří sečtělost (a k nectnostem teatrálnost, jak aspoň tvrdí historik Jan Tesař ve své knize o mnichovském diktátu: jeden den hrdinně mobilizujeme, a druhý, když nás spojenci zradili, všechno vzdáme). Víme, že Brazílie je pravlast opic, protože se to říká v Charliově tetě (i když například já si z hlavy nevybavím, kdo Charliovu tetu napsal). Víme od Marka Twaina, že Huckleberry Finn se bratříčkoval s negry, a máme ho nejen proto rádi. Víme, že Cikáni dělávali za socialismu v nových bytech táboráky z parket, protože jsme to viděli ve Skřiváncích na niti. Víme od Járy Cimrmana, jak praotec Čech čekal na Řípu spolu s praotci Němcem a Židem, až dorazí praotec Cikán v krytém voze plném kradených slepic, a víme od Josefa Lady, že cikáni kradou kromě slepic taky kocoury. Ze školní četby víme, že o tom, jak cikáni kradou děti, psal Victor Hugo v Chrámu Matky Boží v Paříži.
Většina z nás asi neví, co se mi nedávno doneslo z celkem spolehlivého zdroje: že Romové sami o sobě často mluví jako o Cigánech, zatímco slovo Cikán vnímají jako hanlivou českou zkomoleninu. Protože většina z nás necigánuje v uvozovkách v plamených projevech proti českému anticiganismu, není to zas takový hřích. I když kdo ví. Vykládat něco o věcech, o kterých ve skutečnosti nic nevíme, je pro nás vcelku běžné, aspoň pro mne rozhodně, možná že právě to je ten důvod, proč se mezi námi Fabiano Golgo cítí doma.
Až Fabiano Golgo přestane psát „vy Češi‟ a „oni Češi‟ a začne psát „my Češi‟, možná mi na jeho protičeských textech nepřijde nic divného, natož zavrženíhodného. Do té doby ale tvrdím: Golgo je vůl.
A pokud to naschvál není, pak by článek toto nebezpečí odhaloval právě svým selháním.
Ale panu Golgovi nešlo o smrad. Nešlo mu ani o Romy, ba ani o Čechy, či Češky. Šlo mu…asi o totéž co Cimrmanovi. Potrestat čtenáře tím, že nic nevěděl o dané věci před čtením jeho textu a po jeho přečtení věděl dvakrát tolik.
Ale panu Golgovi nešlo o smrad. Nešlo mu ani o Romy, ba ani o Čechy, či Češky. Šlo mu…asi o totéž co Cimrmanovi. Potrestat čtenáře tím, že nic nevěděl o dané věci před čtením jeho textu a po jeho přečtení věděl dvakrát tolik.