Pojďme řešit Mikeše

Saša Uhlová

Absurdní mediální kauza „Kocour Mikeš“ mohla vzniknout jen proto, že představuje přesně to, po čem mnozí lidé touží. Možnost prezentovat beztrestně své předsudky a spolu s ostatními se utvrzovat v tom, že je to normální.

Veřejný prostor je opět zaplavený zástupnou kauzou, která je však zajímavá hned z několika hledisek. Symptomatické je, že ač jsou ministerstva bombardována nejrůznějšími podivnými žádostmi, nedostávají se tyto žádosti do centra zájmu médií. A to přesto, že často z ministerstev uniknou a kolují mezi lidmi. Sama jsem několik opravdu vtipných dopisů občanů ministerstvu četla a výtečně jsem se bavila.

Oproti tomu žádost Václava Mika, který reprezentuje své sdružení a další organizace (ve skutečnosti se však jedná pouze o několik osob), se stala doslova mediálním hitem. K „Mikešovi“ má potřebu se vyjádřit kdekdo, vznikají nejrůznější iniciativy, které chtějí poklad české literatury zachraňovat.

Občanské sdružení Romea vyjádřilo ve svém stanovisku obavu, že v konečném důsledku by Mikův výrok mohl poškodit romskou komunitu jako celek. Ta se ukázala jako oprávněná. Společnost a média skutečně upřely svou pozornost nežádoucím směrem, a v důsledku tak výrok Václava Mika Romům škodí. Ale není to tím, že by jeho počin zastínil jiné, důležitější problémy. Ty pozornost nezískávají proto, že z nějakého důvodu nejsou atraktivní. Jak jinak vysvětlit, že Mikově iniciativě se dostává takové pozornosti a přitom například zdezdezde se můžeme dočíst o mnohem závažnějších problémech, přesto o nich zpravidla nevíme nic, nebo jen málo?

A tak se na jedné straně houfují obránci Mikeše, kteří si přihřívají svou nenávistnou polívčičku a na straně druhé volají obránci Mikeše z řad Romů, že proti Mikešovi nic nemají a že novinové titulky nepřípustně generalizují, když hlásají: „Odstraňte Ladova Mikeše ze škol, žádají romští aktivisté“, nebo ještě zákeřněji: „Části Romů se nelíbí Kocour Mikeš. Lada prý byl rasista“. Všichni tak hlásají totéž, ale mají k tomu různé pohnutky. Jedni mají škodolibou radost z toho, jak jsou ti Romové nemožní a druzí se zoufale snaží vytvořit prostor pro konsenzus a dialog.

S názorem téměř všech občanů České republiky, že věta z Mikeše je naprosto nezávadná, se neztotožňuji a souhlasím s Václavem Mikem. Ta věta k předsudkům samozřejmě vede, a to nikoliv pro použití termínu cikán, ale pro své sdělení. Není to však důvod k tomu, aby byla kniha zakázána, nebo cenzurována. Protože pak bychom museli zakázat, či cenzurovat řadu dalších knih, které jsou politicky nekorektní mnohem více. Rasistických, antisemitských, sexistických či jinak nesnášenlivých motivů (třeba proti bohatým) nalezneme v dětských knihách celou řadu. Když čtu svým dětem, často trpím. Trpím, ale čtu a vysvětluji.

A tu je základ problému, na který se pokusil nešťastně poukázat Václav Miko. Kdyby si mohl být jistý, že podobnou větu v knize paní učitelka nenechá bez povšimnutí, ale naopak ji okomentuje a vezme ji jako příklad, na kterém se dá ukázat, co je to paušalizace, navíc jen tak mimoděk vlastně podprahově sdělená, nemusel by poukazovat na Kocoura Mikeše. Paní učitelka by také mohla po dětech chtít, aby jí daly příklady jiných zobecnění a rozpoutat o tom ve třídě diskuzi.

Pak bychom se nemuseli obávat, že z dětí vyrostou dospělí jedinci, kteří nejsou schopni racionálně přistupovat k problémům jako je interetnické či jakékoliv jiné soužití. Lidé, kteří říkají nejsem rasista, ale nesnáším Cikány, tedy větu, jež svou nelogičností obvykle předznamenává rozhovor s tupcem.

    Diskuse
    FK
    April 16, 2010 v 8.57
    Sašo, jenom doplnění.
    S těmi médii je to ještě horší. Titulek „Části Romů se nelíbí Kocour Mikeš. Lada prý byl rasista“ původně zněl "Romům se nelíbí se nelíbí Kocour Mikeš..."
    Stejné to bylo s titulky i obsahy článků ve všech mainstreamových médiích. Nepomohl ani sám fakt, že Romea (a někteří jednotliví Romové, viz romea.cz), vydala prohlášení, musela jej ještě rozeslat jednotlivým redakrotům a přemlouvat je, ať nepaušalizují, protože nejde o Romy jako celek, ale o několik málo Romů, kteří hovoří o Ladovi jako o rasistovi. Byla to perná práce na celé odpoledne, než se podařilo automatické paušalizování médií posunout alespoň částečné směrem k objektivitě.
    April 16, 2010 v 9.19
    Díky za doplnění
    Začala jsem to sledovat se zpožděním. Osobně mne nejvíce na celé "kauze" zasáhla ta úpěnlivá (nevyslyšená) snaha Romů vysvětlit, že nic nemají proti Mikešovi. To ilustruje nejlépe současný stav věcí.
    LJ
    April 16, 2010 v 9.27
    Námět
    Napsala jste to přesně, Sašo.
    Sám mám teď doma dost času a procházím i další, dětskou i dospělou literaturu a odkládám závadné knihy klasiků. Co kdyby si v nich taky někdo zalistoval a spustil druhý díl kampaně...
    Nebo mne napadlo, že by veřejnoprávní televize mohla uspořádat vysvětlující besedu o Ladovi, Mikešovi a době, kdy vznikl. Vzor máme v majoru Zemanovi.
    Přesto myslím, že dlouhodobě užitečnější je zprostředkovávat a třeba i objasňovat romskou literaturu a slovesnost neromům a neromskou Romům...
    PS
    April 16, 2010 v 12.30
    Já se pokusím napsat svůj pohled, můžete ho zkrizivoat. Problém podle mne je to, že romům sebrali fašisti a komunisti kočovný způsob života, který jim vyhovoval, a snažil se je natlačit do běžné společnosti. Nedá se říci, že by s nimi tehdy nebyly problémy, ale byly to jednotlivosti, dnes jde o velké sociální problémy. A ty věty v knížce jsou úplně něco jiného v situaci, kdy měli svou kulturu a nechtělo se po nich, ať se začlení, ale zároveň nepobírali sociální dávky a "vydělávali si svým uměním"... Dnes, když je jejich jediná šance začlenit se do běžné společnosti, musí opustit ten život, který je popsán v Mikešovi, a ta věta jim v tom nepomáhá. Ale zároveň je ta kniha součástí naší nějaké kulturní tradice, tak není fér proti ní bojovat, a ten boj je jako bych chtěl omezit automobilovou dopravu útokem na jedno auto...
    April 16, 2010 v 15.40
    Historie a romantizující představy a mýty
    Petře, z obecného hlediska lze souhlasit s tím, že se novodobá historie podepsala na současné situaci Romů, přidala bych ještě i posledních dvacet let tržního hospodářství, ty taky stály za to. Nicméně představa, že za první republiky to byla nějaká idylka, je romantická. Obce tehdy odmítaly udělit usedlým Romům domovské právo a zároveň na ně byl aplikován Zákon o potulných Cikánech z roku 1927. Romové na českém území kočovali totiž jen z části a ti, kteří zde žijí dnes, tedy Romové, kteří přišli na území dnešní ČR po druhé světové válce ze Slovenska, nekočovali vůbec. Nebudu dělat historické přednášky, ale je možné se podívat třeba sem: http://skola.romea.cz/cz/index.php?id=historie/11
    FK
    April 17, 2010 v 7.53
    Ad Petr Salamon
    Saša má pravdu, ale do velké míry se dá souhlasit i s vámi, co se týče onoho vytržení z tradice, která obsahovala i tradiční řemesla, například. Zákaz kočování a nahnání do paneláků se bezprostředně týkal skutečně jenom některých romů, ale i tak to byl silný signál směrem ke všem, co s nimi společnost zamýšlí. Tomu přecházelo vyvraždění českých Romů nacisty, které pochopitelně poznamenalo i romskou kulturu jako celek.
    Život, který je popsán v Mikešovi, museli opustit už dávno (slovenští Romové ještě dříve než ti čeští), ale nic jim za to nabídnuto nebylo, kromě úplatků vlastního svědomí - tím mám na mysli štědré dávky a jinou finanční podporu, kterými je častoval komunistický režim, namísto snahy o hlubší integraci Romů do společnosti.
    April 18, 2010 v 7.44
    Snahy o integraci
    Nechtěla jsem pomíjet /násilnou/ asimilaci, je to jistě téma pozoruhodné, bylo ostatně předmětem mé diplomové práce. Chtěla jsem jen upozornit na to, že se v historii opakovaně mnozí Romové snažili integrovat, usadit, nastěhovat do vesnice a v tomto jim bylo bráněno buď obcemi nebo různými zákony a vyhláškami. Historii Romů můžeme posuzovat z různých hledisek, tato perspektiva je však podle mne též neopominutelná.