Kdybych to byl býval věděl

Autor se vymezuje k diskusi, kterou vyvolal jeho text o knize Pavla Pečínky. Vysvětluje, že při analýze daného tématu nepracuje jen s abstraktními kategoriemi a mechanicky aplikovanými schématy.

Když jsem dával souhlas k tomu, aby byla má neformální recenze knihy Pavla Pečínky zveřejněna, netušil jsem, co způsobím. Jeden známý z minulých dob mne informoval o tom, že můj článek vyvolal jakousi podpovrchovou mailovou diskusi zahrnující i mnohé hanlivé maily na mou adresu. A čím mne obzvláště ohromil, byla jistá jemná výčitka, že svým tvrzením, že Romové nejsou národ, jsem zavinil nějaké škrty v podpoře romského etnika, které je tím pádem chápáno jen jako sociální patologie, past chudoby a individuální neschopnosti. Trochu přeháním, ale ne zase tak moc.

Po delší době jsem si tedy nalistoval Deník Referendum, veden obavou ze zkreslení mého textu. Ta byla naprosto lichá, za vším, co je v uveřejněném textu, pevně stojím. Pokud někdo umí číst a není ideologií naší současné vládnoucí „drobilové“ třídy úplně zbaven soudnosti, nemohl z mého článku vyčíst, že by snad Romové nebyli etnikum, které má nárok na pomoc jako etnikum, nikoli jen jako chudá lůza, se kterou se nikdo nemusí zabývat, takže ušetřené peníze mohou známými cestami odplynout třeba na konto ODS nebo Věcí veřejných, a to za nadšeného souhlasu prezidenta Klause.

Nemyslím, že by to bylo zapotřebí, přesněji, že by to někoho zajímalo, ale přesto místopřísežně prohlašuji, že jsem rozhodným odpůrcem těch, kteří se chtějí vyhnout pracnému a jistě i nákladnému řešení problémů romského etnika způsobených již předkapitalistickými formacemi, kapitalismem, protosocialismem, který je v jistém směru prohloubil, a pak zase globálním kapitalismem, který toto etnikum doslova ničí.

Nejsem jenom stoupencem toho, aby na řešení problémů romského etnika parazitovali různí podnikatelé s „cikánským problémem“, kteří dnes nabízejí své služby ODS, zítra KSČM a zajímá je jenom výše finanční částky nebo atraktivnost nějaké, třeba poslanecké funkce. Měl jsem možnost s takovými – pochopitelně nižší úrovně – jednat, romské problémy tedy znám. Pro skutečnou, bohužel zřejmě dost nepočetnou romskou inteligenci a politické představitele, která překonala potíže vyplývající z odlišností romství, a přece se neodcizila svému etniku, mohu mít jen slova uznání. Lidská práva i s ohledem na Romy nepovažuji za prázdnou frázi a mám v tomto smyslu obdiv k Petru Uhlovi.

Problém je ale v tom, že jsem marxista, i když nikoli vulgární ekonomický determinista, a podstatné jádro společenských problémů hledám nikoli v nadoblačných dálavách ducha, ale v denní ekonomické realitě. Etnicita není něco neměnného po věky, typy etnických společenství se mění s různými společensko-ekonomickými formacemi (je mi líto, pane Škabraho, ale tyto formace opravdu existovaly a existují). Jako určující prvek etnicity vidím typ ekonomiky, který lidi v etnickém společenství, kteří naplňují třeba i další, méně materiální kritéria, spojuje těsněji či méně těsně. A proto jsou etnika, jejichž vývoj je netypický, zastavil se na určitém dějinném stupni nebo ho nakonec předběhl (Židé), a tím pádem má problémy s majoritními etniky.

Protože mám odpor ke stalinismu (nikoli ovšem ke Stalinově definici národa, kterou prý ale stejně napsal Lenin nebo Bucharin), odmítám se smířit s tím, že typ etnického společenství označovaný jako národ je definitivní s konečnou podobou etnicity, a nemůže se měnit se zásadními změnami ekonomiky v rámci globalismu. Proto si myslím, že odumírají národní státy, a národy se budou měnit ve volnější, ne už tak s územím spojené globální národnosti a jednou v celoplanetární pospolitost.

V tomto rámci spojuji i dnešní problémy romského etnika a jeho způsobu života především nikoli s geny nebo „duchem“ etnika, i když ten duch tam hraje významnou roli, ale s tím, že se toto etnikum neodpoutalo ještě od stádia prvobytně pospolné společnosti. Marxovy poznámky o této společnosti mi vůbec nepřipadají odtržené od reality, ale naopak postihující podstatu této reality mnohem víc než různé psychologizující charakteristiky odrážející důsledky, ne příčinu. Vidím samosprávnou ekonomiku (perspektivně socialistickou) jako jediný způsob výroby, který může propojit romské etnikum s vývojem ostatních etnik a stvořit tu jedinou formu etnicity, která čeká i ta ostatní etnika – globální národnost.

Co mne však po nalistování článku v Deníku Referendum doslova šokovalo, byla naprosto neetická a nekvalifikovaná reakce pana Škabrahy, o kterém jsem slyšel zatím jen dobré. Tolik prázdných frází a odsudků bez náznaku odpovědi na logiku autora, který snad má právo na vlastní názor, dokázal shromáždit snad jen Jan Fojtík za normalizace. Je úděsné, jak nepočetní levicoví intelektuálové dostávají amok, jakmile se setkávají s metodologií, kterou se samozřejmě dnešní vládnoucí elita a její lokajové snaží zadupat do země a ztotožnit se stalinismem podle rovnice komunismus rovná se fašismus.

Nepřekvapilo by mne to od různých režimních neoliberálních intelektuálů kopajících tu za ODS, tu za TOP 09 a nebo za kruhy kolem prezidenta Klause či jiná intelektuální a mediální lobby ovládající duchovní život. Od pana Škabrahy mne to překvapilo. Zkrátka člověk se i v 63 letech může přiučit tomu, že někteří mluví o demokracii a svobodě projevu, ale jen když slyší to, na co si po 21 letech vlády buržoazie zvykli jako na oficiální a uznané. Když slyší něco jiného, vypínají rozum a zapínají emoce a hned mají po ruce minulost, učebnice dějepisu, VUMLy apod. Kéž by si alespoň ty panem Škabrahou vzpomínané učebnice dějepisu dobře přečetli.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

determinismus Středa, 22.Prosince 2010, 19:19:48

Když někdo tvrdí, že není "vulgární ekonomický determinista" a pak napíše, že "jako určující prvek etnicity vidím typ ekonomiky, který lidi v etnickém společenství, kteří naplňují třeba i další, méně materiální kritéria, spojuje těsněji či méně těsně", tak co potom je? To, jestli je, nebo není vulgární, pak zjevně představuje jen kosmetický rozdíl, protože stále je tam shoda na tom, co je určující.

Nač jsem prve narážel, je asi toto: stejně jako etnicitu nemůžeme předpokládat jako neměnnou napříč věky, tak nemůžeme ani nějaké socioekonomické formace předpokládat jako neměnné (resp. ve své podstatě stejné a lišící se jen nahodile) napříč kulturami a společnostmi. Viz též moji poznámku ke srovnání Indiánů a Romů, kterou jsem před chvílí psal pod ten první článek. Obojí - jak etnocentrický, tak ekonomický redukcionismus - je pro mě typem esencialismu - vidění jakýchsi "věčných" podstat v dějinách (v případě tohoto typu marxismu je podstatou "způsob produkce", míněno ekonomisticky).

Ve společenských vědách samozřejmě vždy bude nezbytné používat různá abstrakta. Např. sociologie ráda hovoří o "moderní" a "tradiční" společnosti. Jedná se ale o abstrakci ve smyslu typizovaných rysů, pomocí nichž lze popisovat procesy, jež hýbou západními společnostmi (a později i jinými společnostmi, jež jsou vtaženy do víry globalizace) . Z těch popisů se ale nedají odvozovat žádné predikce ohledně toho, že změníme-li jednu generální příčinu problémů, změní se i rysy, jež jsou od té superpříčiny odvozeny.

Ještě bych přijal, že vědomí je vždy určováno bytím. Lidské bytí ale není tak jednorozměrné, aby jakousi "ekonomickou základnu" bylo možno označit za určující (ve smyslu generální příčiny). Základna je podstatně komplikovanější, ostatně slovo "ekonomický" vůbec není tak jasné, jak se na první pohled zdá. Chovat se "ekonomicky" vlastně znamená chovat se efektivně ve vztahu k cíli, kterého chceme dosáhnout. Ten cíl ale je pro člověka vždycky problém, není dán předem.

Ještě jinak: nelze odvozovat antropologii z ekonomie. Každá ekonomie, i marxistická, už předpokládá antropologii, která je sama relativní.

Mimochodem, Raymond Williams má o determinismu tento pěkný postřeh: "determinovat" může znamenat nějakou externí příčinu, která totálně kontroluje určitý (epi)fenomén - to je podle něj v zásadě teologický původ toho termínu; on se ale kloní k jinému významu - determinovat znamená stanovovat limity, vykonávat určitý tlak, což je samozřejmě něco podstatně odlišného od totální kontroly. Jestliže "ekonomická základna" stanovuje určité limity, jimiž se může odebírat vývoj společnosti, neznamená to ještě, že je arcipříčinou toho, co všechno určuje konkrétní život té společnosti, a co když změníme, změní se i ty ostatní, jakoby podřízené příčiny.

Pak se ale lze ptát: co zůstalo z marxismu? To bychom se ale museli vrátit ke slovu hegemonie a na to zde asi není prostor...

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

PS Středa, 22.Prosince 2010, 19:53:31

Pro jistotu: jestliže zrovna já udělám narážku na to, že mi to připomíná učebnice dějepisu z před1989, tak to je opravdu jen narážka na určitý intelektuální styl, na určitou strnulost a omezenost v přístupu, není to spojování s nějakým zločinným režimem atd., to jsou války, které já nebojuju.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.