Boj britských studentů proti školnému vrcholí, mají šanci uspět

Poslanci britského parlamentu by měli 9. prosince hlasovat o zásadní reformě vyššího vzdělávání. Studenti vedli po minulý měsíc rozsáhlou protestní kampaň s cílem je přesvědčit o její škodlivosti. Jak postupovali, čeho dosáhli a jakou naději má reforma na schválení?

V1

Petr Jedlička

07.12.2010 11:30

Jako „nepřehlednou“ a „do poslední chvíle napínavou“ označují britští zpravodajové situaci, jež nastala ve straně liberálních demokratů v souvislosti s hlasováním o kontroverzní reformě vyššího vzdělávání, která krom jiného umožní místním univerzitám zvýšit školné až na trojnásobek současné úrovně. Hlasování je plánováno na čtvrtek. A podle pozorovatelů všech barev je stále nejasnější, jak se poslanci menší ze stran Cameronovy pravicové vlády vysloví.

Andrew Grice z Independentu mluví o třech táborech: jeden, patrně nejmenší, hodlá hlasovat pro. K němu se přihlásil britský ministr podnikání a inovací Vince Cable i vicepremiér a předseda liberálních demokratů Nick Clegg. Druhá, naopak nejpočetnější skupina, se chystá z hlasování odejít. Umožňuje jí to koaliční smlouva, a pokud by takto postupovali všichni poslanci strany, reforma projde.

Je tu nicméně i třetí tábor, který chce ve shodě s předvolebními sliby hlasovat proti. Podle Independentu jej tvoří deset ze 57 liberálnědemokratických poslanců a jde zejména o členy starého předcleggovského vedení – lidi okolo Charlese Kennedyho, Tima Farrona a Minga Campbella. Dle listu New Statesman je přesvědčených odpůrců zákona již čtrnáct.

George Eaton v New Statesmanu nicméně připomíná, že se ve straně vytváří další skupina, která požaduje odklad hlasování a delší veřejnou diskusi. Dle Eatona se také proti zákonu slíbili postavit tři poslanci konzervativců, z nichž u jednoho – Lea Scotta – je záporné hlasování takřka stoprocentní.

Konzervativní strana premiéra Camerona má v dolní sněmovně 306 hlasů, liberální demokraté již zmíněných 57. V britské sněmovně zasedá 650 poslanců. Za předpokladu jednotného hlasování celé opozice bude k zamítnutí reformy potřeba získat 37 hlasů proti z koaličních lavic. Jedenáct až patnáct je, zdá se, jistých. Odpůrci reformy tak musejí přesvědčit zbylých 26, respektive 22 poslanců. Logicky by měli pocházet zejména z Liberálně demokratické strany a právě na tu se v posledních týdnech soustředila intenzivní kampaň britských studentů.

Čeho dosáhli?
Studenti, učitelé a žáci britských škol zorganizovali za minulý měsíc tři velké celonárodní protesty. Prvního, jenž se 10. listopadu soustředil do Londýna, se zúčastnilo padesát tisíc lidí. Druhý proběhl 24. listopadu rozptýleně po jednotlivých univerzitních městech a rozmanitějšími způsoby. Podle médií zde byla účast přibližně poloviční. Třetí se konal 30. listopadu za mrazivého počasí a zejména ve velkých městech. Zapojil se do něj podobný počet lidí jako do předchozího, měl ale daleko radikálnější průběh. Média zaznamenala tendenci demonstrantů šplhat na střechy budov, dopouštět se drobného vandalismu a ignorovat příkazy policie. Jenom v Londýně bylo zadrženo 153 lidí.

Ve srovnání se studentskými protesty v jiných západoevropských zemích však proběhly všechny tři britské demonstrace relativně klidně. Drtivá většina účastníků se ani leckdy kontroverzními postupy policie nenechala vyprovokovat k násilí.

Britská média označují za hlavní zdar protestů mobilizaci stovek osobností, starostů a lokálních lídrů Liberálně demokratické strany, kteří studenty podpořili. Na 104 bývalých poslanců a neúspěšných kandidátů strany sepsalo přímo tematickou petici, v níž apelují na vedení, aby se zachovalo v souladu s předvolebními sliby. Předsedu Clegga a vlivného ministra Cableho sice nepřesvědčili; nicméně skutečnost, že ani tři ostatní ministři za liberální demokraty zatím neuvedli, jak budou 9. prosince hlasovat, svědčí o tom, že měla mobilizace velký vliv.

Z pohledu zvnější lze za velký úspěch považovat zároveň míru (a důslednost) pozornosti, již sama britská média tématu věnovala.

Naopak spíše kličkou se ukázalo být zprvu oslavované rozhodnutí ministra školství ve Walesu, že studentům z oblasti jeho působnosti zvýšené školné uhradí z velšského rozpočtu. Novináři z listu The Guardian totiž odhalili, že vláda autonomního regionu chce o stejnou částku snížit dotace, jež vysokým školám poskytuje.

Nejen demonstrace
Odpočtou-li se velké veřejné protesty, z nichž nejmasivnější skončil 10. listopadu útokem na sídlo konzervativců v londýnském Westminsteru, dá se za hlavní část kampaně považovat takzvaná Decapitation strategy. Tu vyhlásil několik dní po první demonstraci Národní studentský svaz (NUS) – centrála britských studentských odborů.

Nejvýraznějším prvkem Decapitation strategy jsou opakované, mnohdy i permanentní demonstrace menších skupin lidí před kancelářemi jednotlivých poslanců.

Reportéři listu The Guardian v pondělí navštívili dvě z těchto srocení – protest před kanceláří Johna Hemminga v Birminghamu a demonstraci u pracoviště Dona Fostera v Bathu. Foster, kterého novináři přímo vyzpovídali, uvedl, že se s protesty neztotožňuje, neboť mu znemožňují „sloužit voličům“. Do jeho kanceláře se údajně třeba nedostanou lidé, kteří jsou závislí na sociálních dávkách a potřebují nedávné změny v tematické legislativě vysvětlit.

I na Fostera ale zjevně tlak působí. Na otázku, jak bude ve čtvrtek hlasovat, odpověděl, že si chce ještě vyslechnout některé argumenty a vyhodnotit dosavadní jednání. Dále uvedl, že se rozhodne až několik hodin před samotným hlasováním.

Vedle Decapitation strategy se také po celý uplynulý měsíc konaly symbolické blokády, menší demonstrace a okupační stávky na mnoha vysokých školách a univerzitách. Účastníci protestů přímo v kampusech univerzit chtěli obvykle jasné (a nejlépe zamítavé) stanovisko vedení k vládním plánům.

Guardian v pondělí zaznamenal takovéto srocení na univerzitě v Cambridge. Na tři sta studentů se zalepenými ústy zde protestovalo proti neochotě vedení o postoji k reformě byť jen jednat a požadovalo zaslání otevřeného protestního dopisu politikům.

Není vše růžové
Většinu radikálnějších akcí přímo na univerzitách zastřešovala iniciativa Národní kampaně proti poplatkům a škrtům (NCAFC) anebo studentská aktivistická síť Education Activist Network. Obě organizace vznikly mimo odborovou strukturu. Mezi NUS vedeném Aaronem Porterem a radikálnějšími studentskými skupinami navíc docházelo v uplynulých týdnech ke stále větším roztržkám.

Většina odborářů s Porterem v čele vytýkala aktivnějším bezhlavou radikalitu a porušování zákonů, zejména během živelných okupací. Aktivisté si zase stěžovali na věrolomnost odborů, neboť NUS odmítly perlustrovaným protestujícím poskytnout právní pomoc a za zadržené demonstranty zaplatit kauce. Portera přímo několikrát obvinili z kariérismu (předseda NUS je nižším funkcionářem Labouristické strany) a vyzvali k rezignaci.

Roztržka uvnitř studentského hnutí vyvrcholila v pondělí, kdy si Výkonný výbor Národního studentského svazu odhlasoval, že se členové NUS ve čtvrtek nezúčastní hlavního studentského protestu na londýnském Parliament Square, ale podniknou vlastní akci na břehu Temže.

Aktivisté v reakci neskrývali pohoršení. „Dle mého názoru je rozhodnutí NUS nepodpořit celonárodní demonstraci v jednom z nejdůležitějších dnů studentského aktivismu za poslední dekády směšné,“ uvedl spoluzakladatel NCAFC Michael Chessum.

Demonstrace na Parliament Square by měla mít podobnou formu jako protest z 10., respektive 24. listopadu. Organizátoři počítají s dvacetitisícovou účastí. NUS naproti tomu plánuje velkou vigilii za britské vysoké školství a chystá velký poklidný pochod se svíčkami.

Očekává se, že londýnská policie opět použije proti demonstrantům v centru takzvaný kettling (v doslovném překladu uzavření v čajové konvici), který spočívá v obklopení davu těžkooděnci a jeho držení na místě po několik hodin. Pokud by během kettlingu došlo k vlastnímu schválení reformy, lze předpokládat, že se situace vyhrotí.

Proč se protestuje?
K účasti na protestech vede učitele, žáky a studenty nesouhlas s reformou vyššího vzdělávání, kterou představil ministr pro univerzity a vědu David Willets na počátku listopadu. Soudě dle tematických vyjádření pro média jim vadí zejména ztrojnásobení povoleného školného, škrty v dotacích univerzitám a také zrušení třicetilibrového příspěvku studentům z nejchudších rodin.

Hranice povolených poplatků za studium je nyní stanovena na zhruba tři tisíce liber ročně. Vláda Davida Camerona ji plánuje od roku 2012 zvýšit na devět tisíc, tj. 270 tisíc korun za každý rok.

Do uvedené hranice si mohou univerzity určit výši školného samy – teoreticky tak nemusí vybírat vůbec nic. Kabinet se ale zároveň chystá seškrtat dotace vyššímu vzdělávání o čtyřicet procent a radikálně omezit počet grantových programů. Školy tak budou nuceny výpadek kompenzovat.

Většina zbylých dotací má navíc směřovat do přírodovědných disciplín a technických specializací.

Pokud parlament reformu schválí, bude se školné vybírat v odloženém režimu – absolventi jej mají splácet až poté, co dosáhnou platu jednadvaceti tisíc liber (necelých šesti set tisíc korun) ročně, a to odvodem devíti procent z toho, co vydělají nad uvedenou částku každý rok.

Kritikové reformy ale namítají, že velká část absolventů této platové hranice nikdy nedosáhne, a ponese celý život ohromný dluh. Ten jim znemožní například získat hypotéku na bydlení.

Školné by se i nadále nemělo vybírat na univerzitách ve Skotsku, kde je dík národní autonomii studium stále bezplatné.


Další informace:
The Independent Chaos in Lib Dem ranks as vote on tuition fees creates party split
The New Statesman The Lib Dem fees split widens
The New Statesman Student occupiers call on NUS president to stand down
The Guardian Student protests: NUS leaders vote not to join forces with march
The Guardian NUS starts campaign to oust leading Lib Dems
The Financial Times Lib Dems hit back at ‘decapitation’ move
The Fianncial Times The Lib Dem original sin on tuition fees

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.