Chci přispět X

Zase ty porody aneb Případ Ágnes Gerébové

Maďarská lékařka desítky let pomáhá ženám, které chtějí rodit bez rutinních medicínských intervencí. Maďarský státní systém porodnických služeb podobným přáním není nakloněn, tak chodívá Ágnes Gerébová i k porodům doma. Totiž – chodívala. Momentálně je ve vězení.

Osobně jsem se s Ágnes Gerébovou setkala dvakrát v životě na konferencích Evropské sítě ENCA pro zlepšení služeb v mateřství. Jednou to bylo v Praze, podruhé v německém Göttingen. Na první pohled tichá, v pozadí se držící žena, ale při veřejných vystoupeních a osobních rozhovorech přirozeně autoritativní, nepřehlédnutelná.

Zatčena byla 5. října 2010. Důvod: Vykonávání zakázané činnosti poskytování porodnických služeb. Zavolala záchrannou službu k předčasnému porodu, který se nečekaně rozběhl během těhotenské prohlídky v jejím soukromém porodním centru a po němž novorozenec trpěl dýchacími problémy. Nepomohlo vysvětlení, že šlo o nouzovou situaci. Vyšetřovatel se odvolal na to, že soud už v roce 2007 doktorce Gerébové na tři roky zakázal u porodů asistovat. Tím, že přivolala záchranku ženě po porodu do svého centra, byla dopadena při činu, a tak na ni byla uvalena měsíční vyšetřovací vazba, posléze ještě o další dva měsíce prodloužená. Ágnes Gerébové nyní reálně hrozí až pětiletý trest odnětí svobody „za ublížení na zdraví a trestný čin šarlatánství“, jak zní obvinění.

Média doplnila informace takto: Kromě zmíněného případu se záchrannou službou čelí Ágnes Gerébová obvinění ještě ve čtyřech dalších případech. U dvou došlo k běžnému poporodnímu krvácení, takže matky s novorozenci byly po domácím porodu převezeny k nemocničnímu ošetření a po pár hodinách propuštěny. Ve třetím případě novorozenec porod nepřežil kvůli dystokii ramen (končívá smrtí miminka i v porodnici). Ve čtvrtém zemřelo jedno z dvojčat sedm měsíců po porodu na následky hypoxie.

Podle tiskových zpráv Ágnes Gerébová celkem pomohla na svět asi devíti tisícům dětí, z toho třetině mimo porodnice – buď ve zmíněném soukromém porodním centru, nebo v domácnostech rodiček. Její „osobní statistiky perinatální úmrtnosti“ obstojí při nejpřísnějších hodnoceních. Naprostá většina jejích klientek také za doktorkou stojí a popisují ji jako vynikající odbornici.

Ze způsobu jejího uvěznění jsou šokováni i někteří právníci a připomínají, že za normálních okolností by v podobném případě nic nemělo bránit vyšetřování na svobodě. Avšak zamítá se: Mohla by dál přes zákaz vykonávat svoji práci. Mohla by ovlivňovat svědky. Raději ať zmizí do vazební věznice, pro jistotu do té s maximální ostrahou.

Ještě nedávno mnohými a na mezinárodní úrovni uznávaná lékařka. Organizátorka i návštěvnice odborných konferencí a seminářů. Neúnavná bojovnice za humanizaci porodnických služeb. Ze dne na den vězeňkyně, k výslechům ji vodí v poutech dokonce i na nohou, po schůzkách s právníkem prochází osobní kontrolou, jinak má povolenu jednu soukromou návštěvu za měsíc a jeden desetiminutový telefonát týdně.

Domácí i mezinárodní odpor proti takovému zacházení s respektovanou odbornicí je zjevný, přesto dosud málo platný. Co na tom, že hned druhý den po jejím zadržení přišly před věznici demonstrovat stovky lidí? Že se o několik dní později tisíce dalších spojily do symbolického řetězu solidarity a obklopily budapešťský parlament? Že se následně v dalších evropských městech včetně Prahy konaly pokojné demonstrace před maďarskými ambasádami? Že desítky evropských občanských iniciativ zaslaly maďarským institucím protestní vyjádření a petice?

Média se případu prozatím věnují jen okrajově. Politici mají jiné problémy. Pro organizace na obranu lidských práv jde o malé sousto. Pro jednotlivce morální autority, kteří by jako první měli slyšet trávu růst, protože sami ne tak dávno seděli za mřížemi odsouzeni absurdními zákony, o příliš odtažité téma.

Vězeňkyně svědomí uprostřed Evropské unie? Politický proces? Mocenské šikanování názorového odpůrce? Prosím? Vždyť jde jen o nějaké porody!?

Ano, jenom o porody. Přesto lze na případu doktorky Gerébové výstižně ukázat, co je ve hře.

Porod je klíčovým momentem v životě ženy, dítěte, rodiny. Dotýká se celé společnosti, zrcadlí její schopnost reprodukovat se. Postoj k organizování nabídky porodnických služeb bezprostředně odhaluje míru respektu, jakou ve skutečnosti stát má k potřebám žen v určujícím, ale i silně zranitelném období. Psychologické výzkumy dostatečně potvrzují, že tam, kde jsou těhotenství a porody řízeny vyspělou, leč technokratickou medicínou, schopnost žen přivádět na svět děti a vylaďovat se na jejich potřeby upadá. Přibývá problémů s přijetím mateřské identity, s potížemi při kojení, s poporodní depresí a nakonec i jen s ochotou žen vůbec otěhotnět. Vymíráme a sociologové přicházejí s jedním varováním za druhým, přesto se nedaří přehodnotit, v čem by stát mohl a měl v nabídce porodnických služeb poptávce žen vyjít vstříc.

Tušíme sice, že ne vše můžeme přísně vědecky a racionálně ovládat, a jakmile se o to snažíme, má to vedlejší nežádoucí důsledky. Že i ta nejvyspělejší medicína končí ve slepé uličce, není-li schopna vidět člověka v jeho celistvosti, nebere-li v úvahu jeho psychologické, sociální a duchovní potřeby a pohrdá-li de facto jeho vlastními zdroji síly a zdraví, které máme od přírody k dispozici, jen umět najít či obnovit přístup k nim. Jenže co s tím, když v porodnictví podobně jako v dalších oborech tzv. západní medicíny pro podobné křehké a tiché spirituální otazníky není prostor?

A tak celostní pohled na zdraví a nemoc dlouhodobě popíráme. Nepožadujeme, aby lékaři vedle medicínských znalostí a dovedností usilovali také o vhled do mysli svých pacientů, přestože právě ona se nakonec často stává tím nejúčinnějším terapeutickým nástrojem. Porod navíc není nemoc a jde o proces přímo řízený z mozku. Klid, pocit bezpečí rodičky a vnější podmínky, za jakých probíhá, mají na jeho průběh zásadní vliv.

Také v České republice se o příští podobě porodnictví v současné době diskutuje. Naštěstí o něco svobodněji než v Maďarsku. Příklad Ágnes Gerébové přesto i pro nás ilustruje, kam se můžete dostat, pokud budete následovat morální apel z vlastního nitra a otupělé konzumní atmosféře nedovolíte odbourat jasnozřivost připomínající, že nejen fyzické tělo člověk jest.

Z tohoto úhlu pohledu je příběh Ágnes Gerébové jen stále se opakujícím motivem pohnutých lidských dějin. Dotkly se jejích židovských předků v koncentračních táborech 2. světové války. A píšou se, jak je vidět, i dál ve sjednocené demokratické Evropě na počátku 21. století.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.