Vzdělání není jen investice do dobrého zaměstnání, upozorňují akademici

Dokud se nevyjasní, jakou roli má vysoké školství ve společnosti plnit, není možné udělat smysluplnou reformu, shodli se hosté diskuze o reformě vysokoškolského vzdělávání, jež se uskutečnila na půdě Univerzity Karlovy.

(dar)

27.10.2010 12:07

73309_mediafax_michal_kalasek

Budeme mít ještě vysoké školy, nebo jen továrny na konkurenceschopnost? Foto Michal Kalášek, Mediafax

„Je třeba se bránit pseudoliberálním tendencím, které chtějí hodnotit školství jen na základě konkurenceschopnosti, jež dělá ze vzdělání pouhý nástroj zaměstnanosti. Pokud budeme chápat vzdělání jen jako nástroj k něčemu, takto ho instrumentalizovat, tak jsme s ideou evropské vzdělanosti de facto skončili,“ prohlásil na debatě o Reformě vysokoškolského vzdělávání proděkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Štěpán Špinka.

Debata se uskutečnila v prostorách Karlovy univerzity pod hlavičkou Spolku studentů historie. Panelisté hovořili o terciárním vzdělávání především v kontextu evropských změn a fungování tzv. Boloňského procesu, o problematice školného, rizicích pronikání kapitálu do veřejných škol a možnostech, jak se současným tendencím účinně bránit.

Jaké vysoké školství vlastně chceme?
Proděkan Špinka nejprve vyjmenoval některé současné bolesti českého školství, které stále není dostatečně otevřené a zůstává v pasti jisté provinciality. U Boloňského procesu však není zřetelné, jakou jednotu chce v rámci evropského vzdělávání vytvářet, zatím sklouzává spíš do technických jednotlivostí, což není šťastné.

Předseda Studentské komory Rady vysokých škol Miroslav Jašurek upozornil, že čeští reformisté, kteří vytvořili tzv. Bílou knihu terciárního vzdělávání, Boloňský proces vůbec nebyli schopni reflektovat. „V Bílé knize se tento výraz objevuje snad jen jednou a není přítomen ani obsahově. Kdybych byl zlý, řekl bych, že Boloňskému procesu na ministerstvu školství rozumí tak asi tři lidé," podotkl Jašurek.

Zásadním problémem je fakt, že současná ani předchozí vlády si nepoložily vůbec základní otázku, a sice jakou roli má vysoké školství ve společnosti plnit. Jediné, čím se operuje, je konkurenceschopnost a snaha dohánět Evropu, není ale jasné proč a jakým způsobem.

„Všichni někoho neustále dohání, Česká republika dohání v počtu patentů a inpaktovaných článků Británii, Británie dohání Spojené státy, Spojené státy dohání Čínu a ta zase Evropu,“ konstatovala mluvčí iniciativy ProAlt socioložka vědy Tereza Stöckelová.

Podle Stöckelové je tato situace velmi nebezpečná, protože se vytrácí podstata funkce vysokých škol. „Existují různé žebříčky, a vysoké školy dělají neuvěřitelné kejkle, aby postoupily v žebříčku alespoň o jedno místo. V USA například ředitelé škol dostávají odměny podle toho, jak se na žebříčku umístí,“ upozornila Stöckelová s tím, že technické ukazatele pak převažují nad samotnou snahou o zlepšení vzdělání.

Školné nevede k rovným příležitostem
Prezident Oxford Cambridge Alumni Society Lukáš Sedláček uvedl, že se stát musí rozhodnout, zda bude do vzdělání investovat tak, jak to učinili například ve Finsku. Investice do vzdělanosti je ovšem investicí dlouhodobou, která nepřinese výsledky v řádech let. „Musíme se prostě rozhodnout, zda chceme být mozkovnou, nebo montovnou,“ domnívá se Sedláček.

Současná vize reformy vysokého školství vychází ovšem implicitně z toho, že více peněz na vysoké školství nebude. Příliv nových peněz má nahradit školné nebo zatím alespoň tzv. zápisné, které tento týden prezentoval ministr Dobeš. Panelisté ovšem připomněli, že neexistují garance, že školné půjde nad rámec toho, co školy dostávají z veřejných rozpočtů.

Miroslav Jašurek uvedl příklad Británie, kde labouristická vláda zaváděla školné s tím, že zvýší počet studentů a zrovnoprávní jejich přístup ke vzdělání. Jenže vysoké školy se začaly chovat ekonomicky, a namísto britských studentů začaly lákat bohaté studenty ze zámoří, kteří byli ochotni zaplatit vyšší školné. Rovný přístup Britů ke vzdělání se tak naopak snižuje.

Jak upozornila Tereza Stöckelová, prvotní výše školného může navíc strmě stoupat. V Británii se poprvé zvyšovala už po čtyřech letech a dnes nová vláda navrhuje její další zvýšení na desetinásobek původní částky, nebo dokonce kompletní zrušení horní sazby. Vláda navíc dotuje jen vybrané technické obory. „Analýzy dokládají, že humanitní vědy tam studují převážně lidé s bohatým socioekonomickým zázemím, protože jen málokdo si může dovolit studovat za své peníze obor, který se mu ekonomicky nevyplatí,“ podotkla Stöckelová.

Svá úskalí má ovšem i spolupráce se soukromým sektorem. Zde hrozí vážné nebezpečí nenápadné likvidace svobodného bádání. Například ve Spojených státech korporace financují výzkum v oboru energetiky, smlouvy však školám negarantují akademické svobody, a korporace mohou určovat, co a jak se bude bádat, nebo dokonce zdržovat publikace, které se jim nehodí. Miroslav Jašurek v té souvislosti podotkl, že financování vysokého školství by z většiny měl zajišťovat stát, který se této odpovědnosti nemůže zříkat.

Odpor univerzit musí jít napříč generacemi i zájmovými skupinami
V následné debatě se hledaly možnosti, jakými se tomuto trendu bránit. Špinka přiznal, že zatím selhávají akademické elity, které nejsou schopny postupovat společně. To je patrné i na skřípající kooperaci mezi Akademií věd a univerzitami. Tereza Virtová ze studentské iniciativy Vzdělání není zboží zase potvrdila, že se nedaří aktivizovat dostatečný počet studentů už proto, že těch současných se například školné netýká. Jelikož se dopady reformy projeví až za několik let, nemají na odporu proti reformám osobní zájem.

Proděkan Špinka v té souvislosti upozornil, že by problematika školného neměla přehlušit celkovou reformu vysokého školství. „Nenechme se médii vmanipulovat do situace, kdy se bude hovořit pouze o školném a na jiné velmi zásadní věci kolem reforem se zapomene,“ varoval Špinka.

Diskutující se v závěru shodli, že je třeba jít napříč různými generacemi a zájmovými skupinami, jichž se tato problematika týká. „Jestli je potenciál něco změnit, musí se spojit etablovaná generace profesorů s částí studentů a musí najít společný zájem. Společně také mají různé cesty, jak protest formulovat a skutečně prosadit,“ uvedla na konci Tereza Stöckelová.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.