Po třech měsících jsou WikiLeaks opět v centru pozornosti. Od pátečního večera středoevropského času se desítky, ba stovky novinářů a analytiků probírají 400tisícovým kopcem utajovaných dokumentů z amerického Pentagonu, které se známému internetovému portálu podařilo získat, vyhodnotit a následně rozšířit. Alternativní média píší o novém mezníku v dějinách nezávislé žurnalistiky; masová o šokujících odhaleních. Mluví se o etice, pravdě, hrozbě pro informátory a mnoha podnětech vyšetření.

Zřejmě nejpodstatnější otázka se ale zatím moc neklade: Mohou tyto informace něco opravdu změnit?

Vezměme tři dosud nejvíce zdůrazňované objevy: za prvé, v letech 2004—2009 zahynulo v Iráku násilnou smrtí více lidí (a zejména civilistů), než se doposud oficiálně přiznávalo; za druhé, v zemi od začátku invaze docházelo a zřejmě až doposud dochází k mučení a týrání vězňů ve velkém, o kterém americká strana věděla, ale nebánila mu; a za třetí, během celého postsaddámovského období se sami zahraniční vojáci dopustili řady fatálních chyb, násilných incidentů a dokonce i zločinů. Ty se sice pak vyšetřovaly, ale na veřejnosti i se o nich mlčelo nebo mlžilo.