Jiří David a Lenka Lindaurová iniciovali nedávno v rámci hnutí Čas na změnu petici, v níž vyzvali nového ministra kultury Jiřího Bessera, aby neprodleně akceptoval výsledek výběrového řízení na post ředitele Národní galerie, které proběhlo ještě za minulé vlády. Bývalý ministr kultury Václav Riedelbauch ho totiž ignoroval a jako příliš horký brambor přenechal svému nástupci.

Petici symbolicky podepsalo sto osobností z okruhu českého výtvarného umění a Jiří Besser na ni již odpověděl. Šlo však spíše o odpověď zdvořilostní, v níž slibuje, že se bude situací kolem NG po prostudování materiálů a celkové situace co nejdříve zabývat.

Petici hnutí Čas na změnu se však dostalo i jiné reakce. A to v podobě poněkud grafomanského výpadu Jany Dědečkové v internetových Parlamentních listech. Dědečková v něm hnutí Čas na změnu označuje za skupinu notorických petentů, kteří beze zbytku trpí averzí vůči Milanu Knížákovi a jsou úzce vymezenou zájmovou skupinou, která zmanipulovala konkurs na nového ředitele NG. Že sama promlouvá za jinou, úzce vymezenou zájmovou skupinu soustředěnou kolem osoby Milana Knížáka, jí samozřejmě uniká. Stejně jako je jí nejspíš cizí považovat hnutí prosazující různé cíle či občanské iniciativy, a tedy zájmové skupiny za přirozenou a legitimní součást demokracie.

Naznačuje také, že „petentům“, hlavně těm převažujícím z řad výtvarných umělců, nejde o nic jiného, než aby NG nakupovala jejich díla. Dědečková tedy nezapomíná signatáře patřičně prokádrovat a usvědčit je ze zcela přízemních a pragmatických zájmů.

Nejvíce pak „proklepává" Jiřího Fajta, který ve výběrovém řízení zvítězil. Označuje ho za velmi problematickou osobnost a srovnává ho s historikem Jiřím Pernesem, který byl krátce po svém dosazení do funkce ředitele ÚSTRu kvůli horečnatému diskreditačnímu úsilí svých nepřátel nucen post hned zase opustit. Fajtovi věští Dědečková podobný osud. Archivy už se tedy pravděpodobně probírají a bláto k metání nabírá plnými hrstmi. Text Dědečkové je pak možné vnímat jako příznačný prolog.

Dědečková také objevuje, kdo všechno petici nepodepsal. A také jí připadá sto lidí jako počet nevelký. I přesto, že se v ní nachází bezpočet významných osobností. Uniká jí také, že stovka byla zvolena jako symbolický počet k nepsané instituci sta dní hájení pro novou vládu. A tedy že počet signatářů byl vědomě omezen už samotnými iniciátory petice a že záměrem od samého začátku nebylo shromáždit podpisů co nejvíc.

Největší prostor, kromě pomlouvání Jiřího Fajta, pak pochopitelně věnuje popisu „pochybného“ průběhu výběrového řízení, z něhož vzešel nový a dosud nejmenovaný ředitel NG. Některá podstatná fakta jí však opět unikají. O nich se můžete dočíst ve zde publikované reakci z pera Věry Jirousové a z otevřeného dopisu Jiřího Davida adresovaného Dědečkové jako odpověď na její závěry, obvinění a výzvy k otevřené diskusi o Národní galerii, kterou se hnutí Čas na změnu snaží na rozdíl od Dědečkové iniciovat už dva roky.