Pryč s dinosaury a korupcí

Táňa Fischerová

Volba ombudsmana ukázala neochotu poslanců vážně se zabývat některými svými povinnostmi a také nechuť k úřadu veřejného ochránce práv jako takovému.

Výsledek volby nástupce/kyně Otakara Motejla je už známý. Mnozí jsme s napětím očekávali, zda Anna Šabatová, která se zdála mít většinu poslanců na své straně, opravdu projde tajným hlasováním. Byla jsem v očekávaní spíše opatrná, protože si dobře pamatuji na nekonečná opakování voleb například do rady Fondu kinematografie, kdy jsme znovu a znovu absolvovali volební maratón, ve kterém jsme nakonec zvolili jedno nebo dvě jména a rada zůstávala stále měsíce nefunkční a neobsazená.

Vždy jsem si znovu kladla otázku, jak je to možné, že poslanci neplní svoji základní funkci: dodržovat zákon a umožnit fungování fondu. Nejsou za své chování sankcionováni, ačkoli je to jedna z jejich povinností, pro kterou dostali mandát. Celá tato nechutná záležitost se pak odůvodňuje právem na svobodné hlasování a vlastní názor. Přitom většinu lidí navržených profesními organizacemi poslanci vůbec neznají a nikdy se s nimi ani neseznámí. Spousta odevzdaných lístků bývala prázdná a mnozí k volbám ani nechodili. Na filmu a dalších radách nikomu nezáleželo, a pokud vůbec na něčem, pak na jménech navržených spřízněných lidí.

Do mediálních rad byli kdysi zvoleni někteří důstojní zástupci občanské společnosti jenom proto, že se prosadila veřejná volba. Ne nadarmo se říká, že co je šeptem, to je čertem a také, že demokracie je věcí diskuse. Ve volbách, kde volí občané, je a musí být právo jít za plentu základním právem. V Parlamentu je pochopitelná tajná volba snad jenom v situaci, kdy poslanci hlasují vzájemně o sobě samých, ale i tam by měli mít odvahu říci svůj názor veřejně i s argumenty a stát za ním i když to není pohodlné. Klišé, že demokratická je jedině volba tajná, je stokrát opakovanou lží, která se stala pravdou. V současné praxi je tajná volba návod k osobní i kolektivní neodpovědnosti a tajným dohodám. Dokladem toho jsou i volby prezidenta, ze kterých dodnes zůstala pachuť v ústech všech lidí.

Úřad ombudsmana nebyl mezi mými bývalými kolegy vůbec populární. Kritizovali jej při každé příležitosti a výroční zprávy vždy jen brali na vědomí. Otakar Motejl se marně snažil iniciovat různé novely zákonů. Prošlo naprosté minimum. Obdivovala jsem jeho trpělivost a statečnost, nadhled, s jakým snášel ve sněmovně zacházení, které rozhodně vůči jeho úřadu nebylo uctivé.

Nová sněmovna tímto potvrdila, že není nová. Při vší úctě k navrženým kandidátům byla Anna Šabatová jednoznačnou favoritkou. Spolu zakládala s Otakarem Motejlem tento úřad a měla velký podíl na jeho dobrém jménu a fungování. Už to bylo jasnou kvalifikací pro její volbu. Pokud by měli poslanci opravdu zájem na dobrém práci úřadu a pokračování jeho činnosti, pak tu nebyl nikdo lepší.

Václav Klaus svojí nominací opět potvrdil, že prosazuje lidi sobě blízké. Bývalá poslankyně Eva Dundáčková nikdy neprojevovala o zájem lidská práva tak, jako celá ODS. John Bok tím byl předem odepsán, protože bylo jasné, že ODS bude volit svoji bývalou kolegyni. Iva Brožová statečně čelila Václavu Klausovi v jeho snahách ji odvolat, ale její nominace vzbuzovala spíše dojem, že se jí chtějí zbavit alespoň takto a navíc nebylo zřejmě právně dořešeno, kdy a jak může svoji funkci opustit. Proč přijala úkol hrát v této komedii, není jasné.

Zdá se tedy, že celá tato zdánlivě důstojná volba byla spíše pokusem, jak nezvolit jedinou skutečnou kandidátku. Vystoupení nové poslankyně Karolíny Peake za VV bylo jenom dokladem trapnosti... Paní poslankyně nejprve řekla, že navržená jména neznají a musejí se s nimi teprve seznámit, a posléze argumentovala špatným právním rozkladem Senátu v případě Ivy Brožové, a proto prý má Senát dostat další šanci, aby navrhl znovu a asi se to naučil. VV se zrodily jako Venuše z mořské pěny, aby údajně obrodily politiku. Jsou do té míry miminky v politice, že si nevšimli, že nominovaní jsou dlouho známé osobnosti. Pokud je opravdu neznají, měli by se stydět a ne s tím chodit na veřejnost jako s důvodem pro odklad. Druhý argument je stejně legrační a dokladuje pouze to, že noví poslanci za VV se neorientují v politice a pletou si ji s výchovnou lekcí v rodině.

Je navýsost trapné chování TOP 09, která prohlásí, že Anna Šabatová je jejich kandidátkou, ale posléze dodá, že jsou natolik svobodomyslnou stranou, že dopřávají každému jednotlivci svobodného hlasování. Od tohoto prohlášení bylo jasné, že TOP 09 jí hlasy nedá, pouze ukázala, že má ráda svého šéfa, který pro ni jistě hlasoval, ale nebude jej respektovat. Tak to bude chodit v TOP 09. Možná na to ctitelé Karla Schwarzenberga brzy přijdou. Je typické pro „nový styl“, že předseda klubu TOP 09 Petr Gazdík řekl, že zklamala ČSSD, když Anně Šabatové nedala hlasy, protože je v ní mnoho bývalých komunistů. Možná to tak bylo a ani ČSSD ani komunisty to nešlechtí. Nikdo z nich očividně nedržel prohlášení klubu a evidentně i tam se mísí osobní animozita do spravedlivého rozhodování, ale od mluvčího klubu který deklaroval, že ji bude volit a pak slovo nedodržel, je to nedůstojné a jen to potvrzuje, jak rychle se zdánlivě noví naučili starému stylu.

Domnívám se, že tato volba nebyla náhodná. Řetěz výmluv a výsledek hlasování jsou jasným potvrzením toho, čeho jsme se od začátku měli obávat. Poslanci nestojí o skutečnou osobnost v čele tohoto úřadu. Nechtějí konkurenci, nechtějí, aby se úřad udržel jako významná instituce. Proto se bude volba i nominace opět táhnout tak, jako volby do mediálních rad a úřad bude mezitím tělem bez hlavy. Dokud tady byl Otakar Motejl, nedovolili si jej znovu nezvolit. S jeho odchodem došlo k většímu zářezu do fungování této instituce, než se zdálo. Proto nakonec zvolí někoho slabého, někoho, kdo nebude vadit. Nejspíše nějakého bývalého politika, který vzápětí opustí lůno rodné strany a prohlásí se za nestrannou osobnost. Důležitost tohoto úřadu pak všichni společně vzápětí potlačí voláním: „Pryč s dinosaury a korupcí“.

    Diskuse
    SH
    July 15, 2010 v 9.27
    Přesné
    Napsáno s hlubokou znalostí reálií. Docela soulasím i s prognózou, i když se sám nerad uchyluji k předpovídání.
    July 15, 2010 v 12.02
    zrodil se
    český "MacCarthysmus s lidskou tváří".
    July 15, 2010 v 17.21
    Bohužel,
    s paní Fišerovou lze jen souhlasit. Ono totiž tak je to ve všem, tedy v celé politice. Při odchodu někoho na důležitém místě se záměrně dělají obstrukce proti zcela bezkonkurenčním kandidátům, jen aby bylo dosaženo jistých osobních či partajních zájmů. Stranou pak jdou všechny klady, zkušenosti a zásluhy, to vše za cenu, jak bylo zmíněno, nastrčením nějaké figurky, ze které se stane ze dne na den formát, jehož by měli všichni respektovat. Poslední takový říklad byl M. Vlček ve funkci předsedy Parlamentu. Že se ztrapnil sám, už je jeho věc, ale do té doby? Tleskali všichni, ČSSD proto, že to byl jejich člověk, ostatní proto, že to byl hňup, ze kterého si dělali jen dobrý den. To je obraz dnešní politické scény, ty nové figurky ve vedení PS a ve vládě není třeba více komentovat.