Etnicky segregované školství

Zvláštní školy se přejmenovaly na praktické, ale reálně se stav příliš nezměnil. Řada romských dětí tak stále vyrůstá bez plnohodnotného vzdělání.

Když se řekne „romská problematika" nebo „soužití Čechů a Romů" jedno z prvních témat, které se v této souvislosti nabízí, je vzdělávání. Skrz vzdělání zdá se, by bylo možné řešit problémy česko romského soužití. Problém ovšem je, že řada romských dětí navštěvuje školy pro děti s mentální retardací. V důsledku toho se nemohou uplatnit na trhu práce a etnicky segregované školy nebo třídy navíc jen prohlubují xenofobní postoje etnických Čechů vůči Romům.

Důvody segregace
Důvodů, proč jsou romské děti zařazovány do zvláštních škol, je celá řada. Patří k nim historická setrvačnost, snaha vytvořit pro děti příjemné prostředí, kam budou rády chodit a nebudou obtěžovány nepřátelským chováním neromských spolužáků, potřeba uplatnit speciální pedagogické vzdělání bez snahy reálně žáky vzdělávat... Základní školy se rovněž často zbavují romských žáků s poukazem na to, že zlobí nebo zas ředitelé mnohdy podléhají tlaku ze strany rodičů neromských žáků a odmítají proto přijmout romské žáky, aby nepřišli o ty neromské, a jejich škola se tak nestala etnicky romskou školou.

Neustále se opakující argumentace ze strany zastánců segregovaného školství v sobě obsahuje značně paternalistický přístup, jeví se na první pohled jako by byla k romským dětem přátelská. Romské děti nejsou vystavovány rasistickému chování, jsou „mezi sebou", je jim ve zvláštních/praktických školách prý „lépe". To jsou časté argumenty psychologů, učitelů a ředitelů škol. Způsob uvažování se navíc během dvaceti let příliš nezměnil. Přestože vznikla celá řada projektů, které se snažily zaběhanou praxi popřít, chybí jasný přístup ze strany státu, který by danou situaci popsal jako nepřípustnou a nabídl razantní řešení.

Trocha historie
V období reálného socialismu byly romské děti zařazovány velmi často do zvláštních škol přesto, že celková snaha režimu mířila k místy až násilné asimilaci. Přístup tehdejší státní správy dobře ilustruje výňatek ze zprávy Ministerstva vnitra z roku 1951: „Otázku vzdělání cikánských dětí lze řešit velmi snadno podle dnešních platných předpisů. Do zvláštních (pomocných) škol sice nepatří, ale tam, kde nejde o velký počet dětí, bude toto opatření nejvhodnější. Při větším počtu dětí možno pro ně zřídit třídu pro mládež obtížně vychovatelnou, ovšem za předpokladu, že bude odstraněn dojem diskriminace“

Romské děti nebyly zařazovány do zvláštních škol plošně během celého období, ale tato praxe se stávala běžnou ve většině lokalit bývalého Československa, až se stala většinovou. V roce 1989 tak na mnohých místech byly romské děti automaticky posílány do zvláštních škol, aniž by byl brán ohled na skutečné schopnosti žáků. Důvodem se tak stal zakořeněný zvyk a představa, že je to pro všechny zúčastněné nejjednodušší řešení.

Dříve navíc děti, které absolvovaly zvláštní školu, nemohly pokračovat v dalším studiu. Od roku 2000 formálně mohou pokračovat i po absolvování zvláštní – dnes praktické – školy, ale fakticky je to vzhledem k dosaženým znalostem většinou nemožné a absolventi těchto škol se tudíž neuplatní na pracovním trhu.

Přelomový rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který v listopadu 2007 ve věci D. H a ostatní proti České republice, judikoval diskriminaci na základě etnického původu stěžovatelů v jejich právu na rovný přístup ke vzdělání. Zvláštní školy sice mezitím nový školský zákon v roce 2005 přejmenoval na „základní školy praktické“, systém umisťování dětí do těchto škol, ani nižší rozsah jejich vzdělávání, se prakticky nezměnily.

Zvláštní a praktické školy
Přejmenování zvláštních škol na praktické s sebou nepřineslo žádoucí výsledky. Z výzkumné zprávy organizace Z§vůle práva, která mapuje situaci na praktických školách ve dvou krajích, vyplývá, že žádná skutečná transformace zvláštních škol neproběhla. Zvláštní školy byly pouze formálně přejmenovány na „praktické”, stále však je navštěvují zejména romští žáci, kterých je na těchto školách často nadpoloviční a někdy drtivá většina.

Odhady, kolik procent romských dětí navštěvuje praktickou školu, se velmi různí. Není totiž znám celkový počet Romů v České republice. Kvalifikované odhady se pohybují mezi 250 000 a 350 000. Spodní hranici uvádějí demografové a horní pak zástupci romských organizací.

Z šetření ministerstva školství z roku 2009 vyplývá, že z celkového počtu všech romských žákyň a žáků základních škol navštěvuje školy vyučující podle Rámcového vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené téměř třetina (přesně 26,7 %), zatímco z celkového počtu žákyň a žáků neromských navštěvovalo tyto školy pouze 2,17 %.

Složité problémy nemají jednoduchá řešení
Jeden z počinů, které situaci zlepšují, jsou přípravné (nulté) ročníky zřizované při základních školách. Podle výzkumů se absolventům přípravných ročníků ve škole daří lépe. Přípravné ročníky výrazně zlepšují vztah romských dětí ke škole. Rozdíl v absenci snižují přibližně na polovinu. Rozdíl ve schopnostech vnímat a rozumět učivu u romských a neromských žáků není na počátku školy při nástupu na první stupeň výrazný. Rozdíl je ve vztahu ke škole. Nízká docházka Romů je nejpodstatnější příčinou jejich neúspěšnosti. Tím, že přípravné ročníky zlepšují vztah ke škole včetně docházky, zlepšují nepřímo i známky romských dětí.

Přípravných ročníků je zatím velký nedostatek, navíc jsou v některých místech zřizovány praktickými školami, což je velmi nevhodné, neboť absolventi přípravných ročníků, zřízených při těchto školách, jsou zařazováni do praktických škol třikrát častěji než je-li přípravný ročník zřízen při běžné základní škole.

Navíc vzhledem k tomu, že problémy spolu souvisejí, nelze abstrahovat vzdělání jako samostatnou jednotku a snažit se vyřešit je odděleně. Dokud budou ve společnosti převládat silně xenofobní a rasistické postoje, budou rodiče neromských žáků tlačit na ředitele škol, aby romské žáky nepřijímali. Romští žáci se v nepřátelském prostředí majoritní školy nebudou cítit dobře a jejich výsledky, jakož i školní docházka, tomu budou odpovídat. Vzrůstající sociální vyloučení i nezaměstnanost na celorepublikové úrovni zároveň působí jako demotivující faktor, protože ti, kteří lepšího vzdělání dosáhnou, beztak nenalézají uplatnění na trhu práce.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Stanislav Hošek - Český těšín

A co církve? Úterý, 6.Července 2010, 07:50:47

Vyřešení rozsudku Evropského soudu pro lidská práva je typickou ukázkou chápání právního řádu ze strany státních úředníků. Rozsudek je formálně naplněn, aniž se věcně cokoliv změní. Nedivme se proto, když se občané chovají stejně i k zákonům, čili k celému právnímu řádu.
Znám dobré příklady práce s romskými dětmi v jedné církvi. A myslím, že právě to je oblast, kde by se všechny církve ze samé své podstaty měly angažovat, včetně té nejbohatší, místo toho, aby se rvala o majetky.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

soužití v Evropě Úterý, 6.Července 2010, 09:17:32

Ano, i to je výzva pro nastupující vládu. Jak to bude zapracováno do koaličního programu ve smyslu výzvy TOP 09 k „vládě práva“? Budou (jsou?) na příslušných ministerstvech odborníci dobře obeznámení se zkušenostmi affirmative action v USA? Jaké místo bude mít toto téma v programech školení učitelů? Kolik prostředků mu věnuje radnice Prahy 3? (V jejích bulletinech o tom nic není.) Mnoho otázek.
V neposlední řadě také otázka, jak se politici a odborníci (včetně sociálních pracovníků) vyrovnávají s problémem xenofobie romské komunity. K obtížnosti problému segregace, desegregace a sociálního vyloučení chci v této souvislosti upozornit také na širší souvislosti, např. na problém třetí generace tureckých (anatolských) přistěhovalců s nímž dnes zápolí rakouská metropole. To je problém, který se objevuje teprve v posledních 10-15 letech. Ve Vídni je to problém vynořující se ovšem už déle. Lze poukázat třeba na to, že rodiče posílají své děti ve velkém počtu na gymnasia (kde neobstojí) namísto na druhý stupeň základních škol z jediného důvodu: aby nebyly ve třídě s dětmi přistěhovalců. Což potvrzuje názor autorky, že „nelze abstrahovat vzdělání jako samostatnou jednotku a snažit se vyřešit je odděleně“.
pro Stanislava Hoška:
Na pražském Žižkově se romské mládeži řadu let věnoval evangelický pastor, který --- se přistěhoval z Německa.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Úterý, 6.Července 2010, 17:10:13

Ano, jsem pro integraci romských dětí a o maximální pomoc ze strany škol i institucí (nejen peněžními dávkami, ale prioritně a především s výchovou, péčí, vzděláváním, zázemím, volnočasovými aktivitami).

Jinak souhlasím s panem Hoškem o potřebě práce s těmito dětmi právě v církvi, i když bohužel právě ani tam nebývají tyto děti všemi věřícími rovnocenně vždy přijímány. Mám mimochodem s pokusy o integraci romských (i dalších jinonárodnostních) dětí v církevním prostředí celkem bohaté osobní zkušenosti, ale bohužel i část křesťanských rodičů o vzájemnou integrací svých dětí s romskými či jinak se odlišujícími se dětmi výrazně nestojí (spíš bývají prioritami opravdu ty majetky a jiné věci)...

Zajímavý článek, díky.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.