Mladí voliči — a kde je Strana zelených?
Jan BeránekNa právě proběhlých volbách je několik zajímavých momentů: vysoká účast mladých lidí, přelétavost voličů pravicových stran a výsledky Strany zelených. Ta si může ze stávající situace vzít ponaučení a stát se skutečnou alternativou.
Nemám rád davy a tlačenice, nechci proto ani zahušťovat prostor zase nějakým dalším psaním na téma parlamentních voleb. Jejich výsledek se mnou dosti otřásl, ale omezím se jen na dvě poznámky k tématům, o nichž jsem jinde zatím mnoho nečetl.
Zdá se, že k volbám přišlo nebývale mnoho mladých lidí a prvovoličů. Alespoň tomu průběžně nasvědčovaly informace z volebních místností a potvrdil to exit poll zveřejněný agenturou SC&C. Její výzkum ukazuje, že prvovoliči — mladí lidé od osmnácti do jednadvaceti let — dali největší počet hlasů straně TOP 09 (29 %), následované ODS (18 %) a VV (15 %), zatímco ČSSD připadlo pouhých 9 % a Straně zelených 4 %.
Jak je možné, že se mladí občané tolik přiklánějí ke konzervativním a neoliberálním stranám? Jejich politika přece zvýhodňuje bohatou elitu společnosti, do které studenti nebo čerství absolventi jistě nepatří. Placené školství, omezení práv zaměstnanců vůči firmám, snížení podpory pro lidi bez zaměstnání nebo pro mladé rodiny, stejně jako třeba privatizace a zdražování veřejných služeb logicky odporují nejen jejich osobním zájmům, ale také v tomto věku obvyklé touze pro spravedlivějším uspořádání společnosti. Pokud ovšem vůbec lze mluvit o mladé revoltě, pak byla obrácena proti levicové politice a ČSSD.
Prvním vysvětlením je výhra marketingu nad obsahem. Marketing neprohrál, jak na příkladě ČSSD dovozuje Jan Macháček v Respektu; to jen neobstála jeho primitivní a vulgární podoba. Překvapivě velký počet hlasů pro TOP 09 a VV, které nejsou politickými stranami v pravém slova smyslu, ale projektem řízeným po způsobu firmy, dokládá opak. Obě strany postavily svůj úspěch pouze na jedné či dvou známých tvářích a profesionálním marketingu.
Pokud jde o program VV, volič se kromě pár povrchních hesel nic nedozvěděl. A v případě TOP 09 je to snad ještě horší, když se Miroslav Kalousek, který jako ministr stál u rekordního zadlužení naší republiky, prezentoval a následně získal důvěru coby kvalifikovaný strážce státní kasy proti zadlužování.
Podobně bez skrupulí tyto strany hrozily příkladem Řecka, a to navzdory faktu, že tuto zemi na pokraj dnešního bankrotu dovedla právě pravicová vláda. Dalo by se tedy možná říci, že mladí lidé nemají trpělivost či zájem hledat nějaké souvislosti a pronikat k podstatě věci, a proto se spokojí s líbivou a povrchní fasádou. Dají se pak velmi snadno zmanipulovat, jak ukazují neslavné příklady Hitlerjugend nebo svazáků.
Dušan Radvanovič: já jsem ještě pořád člověk, který je z větší míry kryt penězi rodičů, a s touhle Vaší teorií nesouhlasím. Přečtěte si Silent Revolution od Ingleharta. Naopak zajistění hmotných potřeb by mělo mladé lidi motivovat k tomu, aby neřešili peníze a zaměřili se spíše na jiné hodnoty...
Dlouhodobě jsem toho názoru, že dokud někdo nevezme materiál, ve kterém sami zelení bilancují své úspěchy a neúspěchy a nerozbije jej věcně (ale ne ideologicky, opravdu věcně) na pardť, lidé ve SZ nebudou principiální kritiku výše uvedeného typu brát vážně.
A ještě k těm letošním prvovoličům: domnívám se, že je to přesně naopak, než píše autor – tedy ne v tom nedostatku vhledu, tam si myslím má JB pravdu, ale v otázce sobectví. Jak jsem tak pozoroval okolo sebe, voliči TOP považovali svůj výběr vesměs za projev odpovědnosti a solidarity - nehlasovali pro sebe, ale pro všechny. Ten argument zadlužování byl ohromně silný. Bylo úplně jedno, že s ním přišel právě Kalousek a že v Řecku to bylo složitější, protože právě Kalousek měl oddlužení jasně v programu. Levice si s ním nedokázala vůbec poradit... a ostatně ani my ne.
a) ke slepé víře: typická odpověď "no já jsem volil TOP09, politice sice vůbec nerozumím, ale oni to říkají správně"
b) k sobectví: i lidé z rodin s malými dětmi a dokonce i ti, kteří jsou aktivní v občanských sdruženích, často tvrdí: "my děláme svou práci dobře, musíme se nechat ocenit", "kdo si není schopen vydělat, je to jeho chyba", a obecně vyjadřují touhu taky tak zbohatnout, jak to vidí kolem sebe - a příkladů lidí, kteří berou svoji práci jako poslání a dělají ji opravdu nezištně, je čím dál méně; a pokud jde o nedostatek solidarity a empatie mezi mladými, příznačné jsou statisíce fanoušků zavrhujících nemohoucí důchodce...