9. duben 2024 byl velkým dnem pro klimatickou spravedlnost: Evropský soud pro lidská práva rozhodl v prvních třech klimatických případech a deklaroval, že nedostatečné snižování emisí znamená porušení lidských práv.

Skupina seniorek uspěla ve stížnosti proti Švýcarsku a verdikt soudu vysílá jasný signál pro ostatní evropské vlády včetně té české. Podobnost sporu „švýcarských babiček“ a české klimatické žaloby nelze ignorovat. Příběh švýcarských seniorek navíc ukazuje, jak důležité je pro klimatické spory komunitní organizování a občanská iniciativa zdola.

Současná opatření států proti změně klimatu jsou nedostatečná a neodpovídají cílům Pařížské dohody, což vede k porušování lidských práv. To jsou ve zkratce klíčová poselství klimatických žalob, které podávají občané po celém světě. Byla jen otázka času, kdy první případy doputují před Evropský soud pro lidská práva (ESLP), hlavní lidskoprávní autoritu v regionu.

Ve Štrasburku se sešly stížnosti zástupců tří generací: šestice mladých Portugalců, bývalý starosta francouzského pobřežního města Damien Carême a zmíněné Švýcarské seniorky. ESLP se rozhodl případy projednat přednostně, kauzy veřejně komunikoval s žalovanými státy a v březnu a září uspořádal veřejná slyšení. Upoutal tak pozornost na zásadní debatu a velká očekávání nakonec naplnil: z lidských práv vyplývá nárok na ochranu klimatu a státy mají povinnost klima i lidská práva náležitě chránit.

První dva zmíněné případy přitom soudci zamítli zejména z procesních důvodů. Damien Carême se z přímořského města ohroženého zvyšující se hladinou moře odstěhoval, a proto u soudu neuspěl. Přístup Portugalců (o kterém si můžete přečíst podrobnosti zde) podat stížnost hned proti 33 státům včetně České republiky se zase ukázal jako příliš ambiciózní, a na jejich argumentaci se soud tudíž neodvážil přistoupit.

Švýcarské babičky vrací úder

O přelomový rozsudek se tak postaraly švýcarské seniorky. Jejich snažení přinutit švýcarský stát plnit závazky Pařížské dohody začalo už v roce 2016 a postupně byl jejich případ zamítnut celou soudní soustavou v zemi včetně Nejvyššího soudu. Proto se nakonec čtyři Švýcarky a je zastupující spolek KlimaSeniorinnen obrátily na ESLP. Zásah do svých práv demonstrovaly zejména vlnami veder, vůči kterým jsou zvlášť zranitelné právě starší ženy.

Evropský soud potvrdil hlavní body stížnosti, a Švýcarsko se tak stalo první zemí, kterou ESLP „odsoudil“ za nedostatečnou klimatickou politiku. Konkrétně alpská země svým přístupem porušila čl. 8 Evropské úmluvy, tedy právo na soukromí a rodinný život, ze kterého ESLP odvozuje i právo na zdravé životní prostředí. A nyní i právo na dostatečnou ochranu klimatu.

Přístup švýcarských úřadů a soudů byl navíc odmítavý natolik, že došlo k porušení čl. 6 Úmluvy, tj. práva na spravedlivý proces. Jde o jasný signál, že se soudy musí zabývat podstatou klimatických žalob a neodmítat je jen z formálních důvodů.

Hrdinky ze Švýcarska, které tamní média přirovnávají ke Gretě Thunberg, tak ze dne na den změnily přístup k ochraně klimatu v Evropě. Evropský soud pro lidská práva je jeden z nejvýznamnějších lidskoprávních mezinárodních soudů a vydal možná nejdůležitější klimatické rozhodnutí vůbec.

Rozsudek evropského soudu bude mít vliv na ochrana klimatu v 46 státech Rady Evropy. A přímo se dotýká i celé řady žalob na evropské vlády, které se projednávají například v Belgii, Itálii, Španělsku, Rumunsku, Polsku nebo Švédsku. A samozřejmě i v České republice.

Varování pro Českou republiku

Švýcarská klimatická kauza se té české v mnohém podobá. Žaloba, kterou podal v roce 2021 spolek Klimatická žaloba, obec a několik jednotlivců proti české vládě a ministerstvům, nejprve uspěla u Městského soudu v Praze. Nyní po zamítavém soudním kolečku případ podruhé řeší Nejvyšší správní soud. Ten se rozhodl řízení přerušit do doby, než vydá ESLP dlouho očekávané verdikty. Přitom Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku z loňského února sám připustil, že je švýcarský případ tomu českému nejpodobnější.

Z komplexního rozhodnutí (čítajícího 260 stran!) lze vyvodit několik závěrů, které jsou relevantní i pro tuzemský spor. V první řadě, vlády nemohou odmítat odpovědnost za lidská práva, která porušují svou nečinností. Jinými slovy, klimatická opatření nejsou jen otázkou politiky, ale i základních lidských práv.

Zadruhé, bez nadsázky existenční hrozba klimatické krize vyžaduje důsledné zvážení všech jednotlivých lidských práv a míry jejich dotčení. Nejvyšší správní soud se s lidskými právy loni v únoru vypořádal nepříliš přesvědčivě a Městský soud se přímo zabýval jen právem na příznivé životní prostředí, i když byla zmíněna další základní práva jako právo na život a soukromí nebo právo vlastnit majetek.

A co je možná nejdůležitější, ESLP v rozhodnutí stanovil obsah „klimatické povinnosti“, výčet základních opatření, která by měly státy plnit, aby dostály svým závazkům. Mezi ně patří zejména stanovit cíle pro dosažení uhlíkové neutrality a určit zbývající uhlíkový rozpočet pro splnění mezinárodních klimatických cílů. Dále stanovit průběžné cíle snížení emisí (např. podle odvětví), které jsou schopné národní cíle splnit a tyto cíle aktualizovat a včas a řádně plnit.

Stojí za zmínku, že na plnění uhlíkového rozpočtu (tj. vypouštět jen tolik emisí, aby Česká republika dodržela svoje závazky plynoucí z Pařížské dohody) byla postavena i česká žaloba.

Česká republika selhává už v kroku jedna. Jsme totiž jeden z posledních států EU, který nemá stanovený cíl klimatické neutrality. A to ve chvíli, kdy je v Evropě běžné tento cíl zakotvit dokonce speciálním zákonem. I když Švýcarsko klimatický zákon přijalo, bez navazujících konkrétních opatření, jako je dostatečné plnění „klimatických povinností“, sám o sobě stejně nestačil. V této souvislosti je jasné, že by česká klimatická politika před minimálními požadavky ESLP neobstála.

Je na Nejvyšším správním soudu, aby tyto závěry nyní zohlednil.

Z úspěchu švýcarských seniorek ovšem vyplývá ještě jeden závěr, na který se v kontextu paragrafů a respekt budících soudních síní často zapomíná. Soud nemůže rozhodnout sám od sebe, tedy bez podnětu. V boji za klimatickou spravedlnost je proto klíčová občanská iniciativa, což ilustrují i švýcarské seniorky, které od roku 2016 ve své domovině čelily odmítavým rozhodnutím a spravedlnosti se dočkaly až po osmi letech u mezinárodního soudu.

Bez jejich odvahy a vytrvalosti bychom teď nediskutovali možná nejdůležitější klimatické rozhodnutí vůbec. To je velká motivace pro podobná hnutí po celém světě. Včetně spolku Klimatická žaloba, který už čtyři roky za podpory 300 členek a členů vede spor s českým státem.

Česká vláda by neměla na podobně jednoznačné rozhodnutí vyčkávat a měla by konat neprodleně. Také s ohledem k právě dokončované aktualizaci Národního klimaticko-energetického plánu s cíli do roku 2030. Štrasburský soud koneckonců připomněl, že soudní rozhodnutí nemůže nahradit opatření vlád a parlamentů, jen vytyčit mantinely, jež jsou tvořeny lidskými právy.

Při tvorbě klimatických politik nelze základní práva nadále ignorovat. Rok 2024 je kromě pokračujících teplotních rekordů zjevně i rokem klimatické litigace. Bude i rokem klimatické akce?

Spolek Klimatická žaloba můžete podpořit zde.