↗

V Evropě už nestačí chránit ostrůvky přírody v národních parcích. Je nutné přírodu obnovovat a vracet jí prostor, který jí člověk odebral. Foto FB Kozmické ptačí louky

Rada Evropské unie neboli Rada ministrů v pondělí neschválila Nařízení o obnově přírody. Nová legislativa měla přispět k návratu rozmanitosti do evropské krajiny a posílit odolnost vůči změnám klimatu. Krátce před klíčovým hlasováním však svou podporu stáhlo Maďarsko a Itálie. K přijetí legislativy, která mohla být historickým obratem od ochrany přírody v malých parcích k její systematické obnově, chybělo jen několik hlasů. O návrhu se nakonec vůbec nehlasovalo.

Pondělní hlasování mělo být posledním kolem legislativního procesu. Návrh na obnovu přírody připravený Evropskou komisí byl v roce 2022 předložen Evropskému parlamentu, který v únoru už notně oslabenou verzi schválil. Souhlas Rady EU, složené vzhledem k projednávané politické oblasti z ministrů životního prostředí, bylo to poslední, co stálo nařízení v cestě. Výjimečným postupem jej zablokovaly společně dvě země s krajně pravicovými vládami: Itálie a Maďarsko.

Od ochrany k obnově

Podle Zprávy o stavu evropské přírody, vypracované Evropskou agenturou pro životní prostředí, což je zvláštní instituce Evropské unie zodpovědná za oblast životního prostředí, je nyní až osmdesát procent přírodních stanovišť v neuspokojivém až špatném stavu.

Reálně to znamená desetitisíce vysušených mokřadů, narušených lesních nebo mořských ekosystémů, narovnaných potoků a řek nebo lány neudržitelně využívané zemědělské půdy. Jinak řečeno krajina v Evropě přišla o druhovou rozmanitost a schopnost zajišťovat životně důležité funkce, ubývá ptáků, hmyzu, ale i mikroorganismů. Mimo jiné to znamená, že krajina není odolná vůči dopadům změny klimatu v míře, v jaké by mohla být.

Na přímou vazbu mezi klimatickou krizí a rozpadem ekosystémů, provázeným fatálním úbytkem biodiverzity, poukázal také Mezivládní panel pro změnu klimatu. Proto Kchun-mingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost, přijatý mezinárodním společenstvím v roce 2022, vytyčil za cíl obnovit až třicet procent poničených ekosystémů po celém světě. Evropské Nařízení o obnově přírody mělo být krokem ke splnění tohoto závazku.

Nařízení stanovovalo cíl do roku 2050 postupně obnovit až devadesát procent všech poškozených či zničených ekosystémů v členských státech Evropské unie. Každý členský stát Evropské unie měl na základě nařízení přijmout svůj vlastní Národní plán obnovy přírody s vlastními cíli a politickými opatřeními.

Nařízení se týkalo obnovy mořských, pobřežních, lesních, říčních, ale i městských ekosystémů. Zcela zásadní oblastí v dokumentu je obnova přírody v zemědělské krajině. V Národním plánu obnovy si každá členská země měla vybrat dvě ze tří hlavních priorit pro obnovu zemědělských ekosystémů a v nich následně dosáhnout zlepšení.

Jedná se o navýšení počtů opylovačů, a to zejména motýlů, o zvětšení rozlohy zemědělských oblastí s vysokou úrovní druhové rozmanitosti, anebo o závazek přísunu většího množství organických látek do půdy. Zároveň nařízení hovořilo o navýšení počtů polních ptáků nebo zřizování krajinných prvků přispívajících k biologické rozmanitosti.

Na přípravu Národního plánu obnovy přírody měly mít členské státy dva roky. Příprava českého plánu již začala pod garancí Ministerstva životního prostředí. Schází se k němu zvláštní pracovní skupina tvořená zástupci zemědělců, ochránců přírody i státních institucí.

„Přírodu obnovovat opravdu potřebujeme. Naše generace, generace lidí, kteří teď žijí v Evropě, dokáže pocítit, pokud se nám podaří adaptovat naše obce, města, volnou přírodu a krajinu na klimatickou změnu,“ uvedl včera ministr Petr Hladík pro ČTK poté, co Nařízení o obnově přírody nebylo schváleno. „Musím říct, že postoj některých členských států je bezprecedentní, odsouzeníhodný a takto nemůže Evropská unie jako celek pokračovat,“ řekl.

Politický konflikt se o návrh vedl po celou dobu

Konec nařízení v Radě EU přišel poté, co už v přípravném řízení utrpělo celou řadu krajně nežádoucích zásahů. „Původně se uvažovalo, že nařízení bude mít i závazné cíle, avšak nakonec se výsledná podoba legislativy změnila jen na deklarace,“ řekla Deníku Referendum Alžběta Procházková z české pobočky Světového fondu na ochranu přírody.

Původní návrh Evropské komise byl minulý rok v Evropském parlamentu a následným dohadovacím řízením mezi evropskými institucemi zásadně osekán. Za útoky proti návrhu stáli zejména politici spojení s Evropskou lidovou stranou a lobby velkých agrokorporací. „Dnešním hlasováním zdůrazňujeme, že Evropská lidová strana se bude důrazně bránit jakýmkoli návrhům zákonů, které ohrožují práci zemědělců a potravinovou bezpečnost evropských občanů,“ uvedl Herbert Dorfmann, mluvčí skupiny evropských lidovců v parlamentním zemědělském výboru po jednom z loňských hlasování.

Za návrh se naopak stavěla občanská společnost a odborníci. V reakci na odpor vůči návrhu nařízení o obnově přírody zveřejnila skupina tří tisíc farmářů, vědců a ochránců přírody otevřený dopis s výzvou k okamžitému přijetí návrhu parlamentem. „Naléhavě žádáme poslance Evropského parlamentu a Rady, aby a) co nejrychleji přijali zákon o obnově přírody, a to ještě před rokem 2024, a za b) přijali minimálně úroveň ambicí obsaženou v návrhu Evropské komise a nerozmělňovali cíle obnovy pro mokřady a rašeliniště,“ psali autoři dopisu v červnu loňského roku.

„Věda hovoří jasně: největší hrozbou pro potravinovou bezpečnost a zemědělce je změna klimatu a degradace přírody,“ komentoval tehdy pokusy poslanců Evropské lidové strany o zmírnění návrhu Sergej Moroz z European Environmental Bureau. Potravinovou bezpečností přitom argumentovali nejen odpůrci, ale i vlastní návrh nařízení. Hrozbu zvyšování cen potravin a jejich nedostatku předkladatelé považovali za jeden z hlavních důvodů pro její přijetí.

V podmínkách zrychlující se klimatické krize a pokračujícího rozpadu ekosystémů návrh nařízení o obnově přírody nebyl útokem na zemědělce či ohrožením produkce potravin, za nějž je začala evropská pravice a její spojenci z agrokorporací vydávat. Ve skutečnosti se naopak jednalo o pokus zajistit podmínky, ve kterých by další pěstování potravin rozumným způsobem bylo vůbec možné.

Tlak agrokorporátní lobby

Do projednávání zákona se promítly i nedávné zemědělské protesty po celé Evropě. V Německu patřilo mezi rozbušky protestů zastavení dotací pro farmáře na pohonné hmoty, ve Francii zase chystané omezení užívání pesticidů, v Rumunsku, Polsku nebo Maďarsku dovoz levnějších zemědělských produktů z Ukrajiny.

Protesty však neměly jednotné požadavky a stát od státu se lišily i tím, kdo protesty organizoval. Vedle drobných farmářů se totiž příležitosti chopily i mocné agrokorporátní svazy. A právě vliv jejich lobbistických struktur zřejmě nakonec převážil i při hlasování v Radě ministrů.

Také podle české Agrární komory České republiky jsou ekologické požadavky kladené Evropskou unii až příliš ambiciózní. Tisková mluvčí Agrární komory Barbora Pánková pro Deník Referendum přesto před projednáváním osekaného návrhu uvedla, že „zemědělci vítají opatření, která přispějí ke zlepšení stavu životního prostředí, na němž závisí jejich práce. Potřebují k tomu ale mít k dispozici adekvátní nástroje tak, aby byl chod hospodářství i nadále udržitelný.“

„Jádro problémů, s nimiž se zemědělci potýkají, nespočívá v ekologických požadavcích,“ polemizuje s kritiky Alžběta Procházková ze Světového fondu na ochranu přírody. „Hlavní problémem je, že nejsou férově nastaveny mechanismy cenotvorby zemědělských komodit a celní politika Evropské unie,“ tvrdí. Mnohé argumenty, které tak v debatách o klimatické politice a zemědělství padají, tak podle ní souvisejí spíše se Společnou zemědělskou politikou a celní politikou Evropské unie.

I mezi zemědělci panují zásadní rozdíly — jejich zájmy nejsou totožné. Malý zemědělec hospodařící na několika hektarech půdy má jiné priority než velké agrokoncerny s průmyslovým zemědělstvím, jejichž jediným cílem je tvořit co nejrychleji co největší zisk.

Nic nenasvědčuje tomu, že by problémy v evropském či českém zemědělství pramenily z klimatické politiky či ze snahy o obnovu přírodních ekosystémů. Nutnost takových opatření ostatně i někteří zástupci zemědělců chápou: „Čeští zemědělci se o půdu i krajinu starají a mají zájem na zachování jejích přirozených vlastností pro další generace. Byli by ostatně sami proti sobě, kdyby to nedělali, protože půda je jejich základním výrobním prostředkem,“ vyjádřila se k dotazům Deníku Referendum mluvčí Agrární komory Barbora Pánková.

Příroda doplatila na volební kampaň

Evropským lidovcům a jejich krajně pravicovým spojencům ve vládách Itálie a Maďarska se nakonec podařilo nařízení prozatím zablokovat. Podle Lenky Fryčové ze Světového fondu na ochranu přírody to souvisí s blížícími se volbami do Evropského parlamentu. „Chtějí předvést, jak se bijí za práva zemědělců,“ říká Fryčová. „Kritika klimatických cílů je přitom ale jen zástupná, tím se nic nevyřeší, ale nikoho to nic nestojí. Zatím…,“ dodává Alžběta Procházková ze Světového fondu ochrany přírody.

Proti normě vystoupily také Nizozemsko a Švédsko, kde má dnes také krajní pravice na vládní politiku zásadní vliv. Naopak Rakousko, Belgie, Finsko a Polsko se chtěly hlasování zdržet. Anikó Raiszová, maďarská státní tajemnice pro životní prostředí, uvedla, že „zemědělský sektor je důležitým sektorem nejen v Maďarsku, ale všude v Evropě“. Maďarsko podle ní není proti ochraně přírody, ale ekologické cíle musí být „realistické“ a zohledňovat zasažená odvětví, citovala ji ČTK.

Situace je paradoxní v tom, že právě evropští lidovci — nejsilnější skupina v Evropském parlamentu — hráli klíčovou roli ve zformování současné Evropské komise Ursuly von der Leyenové, která návrh připravila. Pravicově-středový klub evropských lidovců, do nějž patří z českých stran TOP 09 a KDU-ČSL, rovněž kontroluje klíčový zemědělský výbor v Evropském parlamentu.

Politici Evropské lidové strany nyní tedy vystupují proti klimatické politice, kterou sami původně navrhovali a přijali. I to zřejmě souvisí s blížícími se volbami a vnitrostranickými spory v německé CDU, jejíž konzervativnější elementy se pokoušejí oslabit předsedkyni Evropské komise von der Leyenovou.

Stále ještě žije naděje, že se na příští Radě ministři životního prostředí k hlasování vrátí. Bylo by to ovšem už velmi těsně před očekávanými volbami a není jisté, zda se podaří belgickému předsednictví a zástupcům Evropské komise váhající státy přesvědčit.

Komisař Evropské unie pro životní prostředí Litevec Virginijus Sinkevičius k zamítavému verdiktu Rady ministrů uvedl, že „klameme sami sebe, pokud předstíráme, že můžeme vyhrát boj proti změně klimatu bez přírody“. Sinkevičius rovněž dodal, že svým rozhodnutím ministři ohrožují globální úsilí v zápase s klimatickou krizí. Evropa zkrátka nemůže s vážnou tváří chtít po ostatních státech ambiciózní cíle, pokud sama není schopná svých závazků dostát.

„Odsuzujeme všechny členské státy, které zákon nepodporují — v nejlepším případě to naznačuje hluboké nepochopení situace, ve které se nacházíme, a toho, co to znamená pro práva občanů,“ uvedla ve své tiskové zprávě koalice ekologických organizací RestoreNature. „Dovolit Viktoru Orbánovi sabotovat Nařízení o obnově přírody znamená postavit se proti vědě, občanům, Evropskému parlamentu a podpoře zákona ze strany evropské veřejnosti. Je otřesné vidět, jak je Nařízení o obnově přírody obětováno na oltář populistického antizeleného sentimentu, který postrádá jakýkoli racionální základ a podkopává demokratický rozhodovací proces,“ píše se ve stanovisku občanské koalice RestoreNature.

Ekologické organizace, které v nařízení i v jeho okleštěné podobě spatřovaly velkou naději pro evropskou přírodu, svůj zápas nevzdávají. „Je smutné, že vlády tolika evropských zemí upřednostňují krátkodobé politické zájmy před odpovědností, kterou máme vůči sobě, budoucím generacím i přírodnímu světu, na kterém jsme všichni nakonec závislí. Naštěstí zamítnutí není definitivní, vyjednávání pokračují a pevně věřím, že se potřebnou většinu nakonec najít podaří,“ řekl Deníku Referendum Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické.