Problém není zadlužení, ale škrcení investic
Lukáš UlrychÚstavní soud ve středu potvrdil, že způsob zkrácení valorizace penzí průměrně o tisíc korun na důchodce nebylo protiústavní. Problém s důchody a státním rozpočtem obecně však potrvá.
Debata o výši důchodů se u nás vede polovičatě. Vládní strany totiž řeší prakticky pouze důchody z pohledu výdajové strany rozpočtu, výdaje jsou však vždy nutně spojeny i s příjmy. A Česká republika patří k zemím s podprůměrnými daňovými příjmy.
Zdanění majetku velkých firem a nejbohatších vrstev patří u nás k nejnižším oproti Evropské unii. Pokud tedy vláda tvrdí, že je třeba snížit valorizaci důchodů kvůli zadlužení státu, říká tím současně, že je pro ni prioritou nechat více peněz velkým firmám a nejbohatším oproti podpoře důchodců. Na konec jsou výdaje a příjmy státního rozpočtu věcí politických priorit, ale současná argumentace vlády ve prospěch škrtů s nádechem fyzikálních zákonů je falešná.
Na jedné z debat s veřejností přiznal Vít Rakušan (STAN), že Česká republika prodělala na zrušení superhrubé mzdy schválené hlasy ODS, ANO a SPD 200 miliard Kč. Jsou to přesně tyto peníze, které v rozpočtu chybí. Kdyby o ně stát nepomohla Alena Schillerová (ANO) připravit, nemusely by se omezovat valorizace. A nemuselo by ani dojít k prohře u ústavního soudu.
Vnitřní zadlužení
Česká republika z hlediska svého zadlužení měřeného na HDP patří k jedné z nejlépe situovaných zemí. Ve srovnání s Německem máme zadlužení dokonce o takřka třetinu menší. Boj vlády proti dluhu tak připomíná boj s přízraky. Přesto má tento boj své reálné dopady na budoucí rozvoj naší země. Problém České republiky totiž není zadlužený stát, ale zaostávající infrastruktura, deficit ve výdajích na investice do inovací, vědy a výzkumu.
Toto zadlužení nás skutečně tíží a povede v budoucnu k odklonu možných zahraničních investic a dalšímu zaostávání. Samotná Hospodářská komora přiznává, že se současný hospodářský model vyčerpal a že se naše ekonomika nachází v pasti, ze které se dostaneme pouze prostřednictvím cílevědomé hospodářské politiky.
Argumentuje-li se tedy snahou snižovat zadlužování státu za účelem zajištění prosperity budoucím generacím, jde doslova o medvědí službu. Právě tyto generace totiž okusí plody škrcení investic. Naše vláda tak v podstatě obětuje dlouhodobé zájmy země ve prospěch populistických krátkodobých zájmů škrtat a radovat se, že zadlužení klesá, ačkoli země zaostává. Takto vyspělé státy nikdy nedoženeme.
Je to tak.
Měli jsme obrovskou výhodu málo zadluženého státu s poměrně vyrovnanými rozpočty, který by si mohl dovolit to, co nutně potřebuje.
Ale vyložená neschopnost Babišovy vlády plus totální mimoňství obzvlášť ODS nás dostalo do situace, kdy máme každoroční čtvrt bilionové deficity a nikdo nezná schůdnou cestu ven. Současná vláda už s tím nic dělat nebude, takže je jasné, že to bude dlouhodobá záležitost.
Ano, klidně si můžeme dovolit se více zadlužovat, ale ty peníze neměly jít na chod státu. Je jasné, že náklady na bezemisní ekonomiku bude na svá bedra muset vzít stát. V tuhle chvíli už se měl stavět jeden jaderný blok a tři další být ve fázi dokončování příprav, a také po celé zemi růst větrné elektrárny. Soukromí či obecní investoři jistě vítáni, ale hlavní v tom bude stát, energetika se zkrátka přesouvá do státního strategického zájmu.
Část prostředků jistě bude z evropských peněz, ale to ani zdaleka nebude stačit. To zadlužování nám hodně svazuje ruce. ............. ale premiér myslím nedávno mluvil o "zdravých veřejných financích" (ha ha ha, blijící smajlík)
Takhle jsme ve slepé ulici...
"energetika se zkrátka přesouvá do státního strategického zájmu"
Naopak. Světový trend je odklon od megalomanských staveb "státního strategického zájmu" a přesouvání k lokálním menším zdrojům energie.
Statní zájem nemusí být megalomanské stavby. I když v Čechách a na Moravě se za takový zájem vesměs vydávají a snažíme se zadlužit tři generace zastaralou jadernou technologií (to není nic proti jádru, ale proti způsobu zadávání)
Státní zájem je kvalitní a inteligentní přenosová soustava, možná podstatně víc diverzifikovaná -- a ve jménu státního zájmu na to stát dovoluje ČEZu odírat malospotřebitele, aniž by dostal záruky potřebné modernizace.
Státní zájem jsou přečerpávací elektrárny a jiné formy úložišť, včetně podpory těch komunitních.
Státní zájem je národní tvorba cen elektrické energie -- to už prosazuje i bývalý generální šéf ČEZu Mill.
Takže by se toho v tak strategické oblasti jako je energetika našlo docela dost, co je státní zájem.
Je pokles ceny akcií ČEZu před vytěsněním minoritních akcionářů ve státním zájmu, nebo je ministr vnitra idiot?
Na dotaz, zdali vláda uvažuje odkoupit energetickou polostátní společnost ČEZ Rakušan řekl: „Ale o tom tahle vláda jedná, připravuje se to, jsou tam minoritní akcionáři, ti se nějakým způsobem samozřejmě musí vyplatit, já doufám a myslím si to dlouhodobě, že to ještě naše vláda stihne.‟ Jakmile vypukl skandál, Rakušan výrok dementoval.
Premiér Fiala na to reagoval: „Prohlášení kolegy Rakušana o údajně připravovaném výkupu minorit ČEZ mě překvapilo. Jsem rád, že svoje slova vysvětlil. Zjevně si v zápalu diskuse neuvědomil, jak velkou zodpovědnost na sebe bere. Zejména pak v souvislosti se společností, jež je veřejně obchodována na burze.“
Vláda samozřejmě mezitím už dávno projednávala „Lex ČEZ 2“.
„Obecně pak platí, že osobně preferuji volný trh a kapitalismus,“ dodal ještě v reakci na Rakušanova slova Fiala.
Podle reakce trhů to vypadá, že si brokeři spíše myslí, že ministr vnitra je idiot, než že by byl s premiérem na cíleném snížení ceny akcií ČEZu domluven.
Mám tedy ještě chvíli počkat a pak nějaké zase přikoupit?
Nebo mám raději všechno rychle prodat a hledat útěchu v důchodovém spoření?
Však on se o mě stát nějak postará.
Lokální menší zdroje energie se rozvíjejí, to je pravda, dokonce i u nás teď máme novou legislativu a rozjíždí se první větší družstevní projekty. Jenže sluneční ani větrné podmínky jsou daleko od ideálu, u větru jen těsně nad průměry, kdy to vůbec má cenu, v zimě je tady tma. A jsme průmyslová, hustě zalidněná země, bez sítě a velkých zdrojů to nepůjde. Navíc u jaderné energetiky je z bezpečnostních důvodů státní kontrola nezbytná. A i klimatická politika je na bedrech států. Ve Francii teď jadernou energetiku znárodnili...
* * *
Ano pane Profante. Klasické bloky nejsou žádná výhra ve velmi mnoha směrech. V podstatě je to děs. Na druhou stranu jsou ovšem bezemisní a dokáží spolehlivě vyrobit hodně elektřiny, což taky není málo a asi se tím budeme muset utěšovat.
Když už to tak dopadlo, měl by stát investovat i do vývoje Teplátoru schopného jet na vyhořelém jaderném palivu. Jsou odhady, že by české teplárenství mohlo dodávat 30 let jen na tom, co máme už teď.
Nevím,nevím.
Kdy se naposledy podařilo v EU spustit velkou jadernou elektrárnu a kolik se jich nedostavělo? A o kolik naskočí v průběhu stavby náklady?
Já především nerozumím tomu stálému panikaření, co se týče elektřiny.
Nechápu, proč se zase do veřejného prostoru vypouští pokusné balónky o "dostavbě" Temelína.
Vždyť Temelín je dávno dostavěný. A když se rozhodovalo o jeho dostavbě, slibovalo se, že umožní zavřít severočeské doly. Stalo se tak?
A hlavně: ČR je dlouhodobě čistým vývozcem elektřiny. A vývoz elektřiny, jak známo, je vývoz životního prostředí.
Investice, o kterých je řeč v článku, bych viděl na jiných místech. Tak, jak to autor píše: "zaostávající infrastruktura, deficit ve výdajích na investice do inovací, vědy a výzkumu."
a) Vláda soutěží tuším největší zakázku v dějinách ČR vůbec. Na stavbu jaderné elektrárny. S de facto blanco směnkou pro vítěznou firmu.
b) Příliš velký podíl elektrické energie vyráběné v ČR představují uhelné elektrárny -- neudržitelné ekonomicky (díky povolenkám), ekologicky a politicky. Temelín je nenahradil a nenahradí.
Takže ano, potřebujeme nové zdroje elektrické energie. A ty budou vždycky drahé a potřebné veřejné (tedy státní) podpory -- jednak vítr a slunce (potřebují vyrovnávací zařízení: vodní nádrže, baterie, zelený vodík, lokální tepelné sítě atd.), jednak zřejmě pro příští desetiletí plyn.
Zaostávání ve vědě a výzkumu je mantra -- stát tam sice dává málo, ale důvod, proč jsme částečně skladiště a montovna Evropy to opravdu není.
Opravdový malér jsou investice do vzdělání. České školství je podfinancované a pak se vztekej, že za ty peníze žák deváté třídy obvykle neumí spočítat trojčlenku a domluví se jen česky -- o jeho neschopnosti napsat třicetiřádkový text, který by držel pohromadě, ani nemluvě. Přitom relativně vysoká vzdělanost a kvalifikovanost populace byla jedna z mála komparativních výhod Československa na začátku transformace.
To, že Temelín nenahradil uhelné elektrárny je sice fakt, ale opravdu si vzpomínám, že to bylo slibováno: Dostavme Temelín, a budeme moci zavřít doly v severních Čechách.
To bylo v nultých letech, když se vedla diskuse o tom, jestli vůbec tu rozestavěnou megastavbu, která už spolkla tolik peněz a stále se prodražuje, vůbec dokončit.
Ta věda a výzkum s tím vzděláním jsou samozřejmě spojené nádoby.
S těmi základními školami se mi nezdá, že by na tom byly tak špatně. Podívejte se třeba na tuhle, dole v odkazu. Je to úplně normální škola, ale učitelé jsou tam velmi dobří, mají rádi svou práci a dětem se maximálně věnují. Nedovedu si představit, že by jejich žák deváté třídy neuměl spočítat trojčlenku.
Vlastně to úplně vylučuji.
Ano --slibovalo se to. O důvod víc, proč nevěřit dalším slibům.
S tím žákem 9. třídy to bohužel není nadsázka. Máme tu nejen výroky zděšených učitelů, ale také výsledky PISA.
I když, uznávám, trojčlenka je zavádějící příklad. Spousta dětí, včetně mé dcery, se s ní za základní škole, resp. na nižším gymplu vůbec nesetkala. Nahradila jí jakási algoritmizovaná varianta. Nejspíš zaručovala menší chybovost, jenomže vyžadovala, aby člověk viděl bez problémů sloupce a řádky, takže dcera, která po mě zdědila nemocné oči, tehdy řešila příklady z paměti pomocí trojčlenky a pak pro ně vymýšlela správný zápis.
Občas jsem na DR psával články o školské problematice, nebyl tuším ani jeden, abych v něm nezdůrazňoval, že nejde o to, že by masivní většina českých učitelek a učitelů nebyla dobrá.
Ty problematické projekty byly dva, ve Finsku od loňska vyrábí, v Británii je to divoké ........... nicméně prý by se to nemělo brát tak, že jinak už to nejde. Je tady znovuobnovený zájem o stavbu bloků (VB, Francie, Švédsko, ČR a další) a pokud je zájem a finance, dá se poučit a dělat to líp. Nemusí to být nová norma. I tak je JE problematická dost a dost.
Pokud jde o exportní postavení, jak bylo řečeno -- díky konci uhlí velmi brzy začne brát za své a my se proměníme v zemi, které budou chybět desítky procent denní spotřeby. Počítá se prostě s dovozem a nikdo raději moc nezkoumá, jestli bude od koho co dovézt........ a v době nájezdu nových jaderných bloků budou ty dosavadní na odpis .............. takže se zároveň musí začít využívat mnohem víc vítr a tím pádem i posilovat síť (ale pořád nejsou žádná reálně použitelná úložiště) .......... a také počítat s tím, že požadavek elektrifikace dopravy do budoucna spotřebu zvýší ............. zkrátka v příštích desetiletích budeme muset do energetiky investovat několik bilionů korun.
A teď si vemte, že například změna desetiny procenta při úvěrování udělá v konečném součtu velikou částku.
Nic jednoduchého,
ani bych se nedivil, kdyby za patnáct let uhelky pořád jely a stát tvrdě krvácel při kompenzacích...
V letech 2021 a 2022 Česko vykázalo dohromady čistý vývoz elektřiny čítající 24,3 milionu megawatthodin. To jej v období zmíněných dvou let řadí na třetí příčku v EU, po Švédsku a Francii.
Pokud si to dobře pamatuji, když se uvažovalo o tom, že Temelín nahradí uhelné elektrárny, uvažovalo se o tom v rámci samotné ČR, nikoli v rámci celé EU. Uvažovalo se o tom v době, kdy se ještě neuvažovalo o zákazu spalovacích motorů, přechodu k elektromobilitě a snížení emisí skleníkových plynů v EU o 55% (oproti r. 1990) do roku 2030. Když tedy například chcete pár milionů elektromobilů navíc, potřebujete k tomu i pár Temelínů navíc.
Takže já bych těm slibům, pane Profante, bohužel věřil.
To by bylo opravdu pěkné, ale ono k tomu nedošlo ani v rámci ČR, jak bylo slibováno, pane Nusharte, natož v rámci EU.
a) (Nushart) Stačí se podívat na podíl výroby elektrické energie, který v ČR zajišťují uhelné elektrárny a jaký je výkon Temelína -- už to by sliby zpochybňovalo;
b) (Nushart) Vývoj celkové spotřeby elektrické energie v posledních dekádách -- ano, já jsem také četl vize MPO o obnovení energeticky náročného průmyslu, ale pokud pomineme tuto lobbismem motivovanou fantastickou literaturu, pak problém není a si nebude v nárůstu spotřeby (ani v případě dynamického rozvoje elektromobility) ;
c) (Kolařík) Ano, vyvážíme elektrickou energii -- podstatně méně než co činí produkce našich uhelných elektráren a za cenu plundrování našeho životního prostředí;
d) (Morbicer) Já nejsem apriori zaujatý proti jaderným elektrárnám. A nepochybuji že je umíme kvalitně postavit.
Ale český stát není dnes v kondici, kdy by byl schopen takovou stavbu odpovědně zadávat a kontrolovat. To není předsudek, ale zkušenost (dalnice, železnice, správa solárních dotací) -- to znamená soustavné prodražování stavby a prodlužování doby její výstavby. A souběžně evropský a globální tlak na zpřísňování bezpečnosti ad absurdum, politický tlak bezjaderných sousedů na konzervaci stavby. K tomu potíž času -- uhelné elektrárny jsme slíbili odstavit mnohem dříve než můžeme reálně počítat se spuštěním nové jaderky (a vzhledem k emisním povolenkám má ten slib jasné ekonomické konotace).
Spolehlivě ty jaderné vize fungují jen jako legitimace prodlužování života uhelných elektráren a záminka pro výjimky z technologických nároků -- přece nemůžeme od majitele chtít, aby investoval stovky milionů do nových emise snižujících opatření, když se má za pět let (a po pěti letech zase za pět let atd.) spustit jaderná elektrárna a v té uhelené bude muset skončit produkce. Kdybych byl Tykač, podporoval bych projekty nových velkých jaderných elektráren v této zemi všemi deseti.