↗

Pavel Tykač vlastní nejšpinavější zdroje energie na našem území. Je spektakulárním selháním státu, že jim stát uděluje emisní výjimky a ještě tuto elektřinu kupuje pro klíčové rezorty. Foto FB Pavel Tykač

Společnost Sev.en Industry Supply oznámila od května již pět významných zakázek na dodávku elektřiny státním institucím. Elektrárny ve vlastnictví uhlobarona Pavla Tykače budou dodávat elektřinu železnicím, několika ministerstvům, armádě nebo i Správě Pražského hradu. Lukrativní smlouvy v objemu miliard korun však v kontextu ohlášeného konce uhlí v České republice k roku 2033 a v širším rámci Tykačovy strategie nelze vnímat jako pouhý byznys — jde totiž o další růst moci již tak mocného oligarchy.

Fosilní elektřina za miliardy

Železnice platí obecně za ekologický způsob dopravy. Tedy pokud trolejemi, ze kterých lokomotivy čerpají energii k rozvážení tisíců cestujících, neteče elektřina z uhelných elektráren. Přesně to se stane 1. ledna 2024, kdy část elektřiny pro napájení trakčního vedení začne dodávat společnost Sev.en Industry Supply uhlobarona Pavla Tykače.

Jde o zakázku na roční dodávku elektřiny o objemu až 1,3 terawatthodin, což jsou až dvě procenta české roční spotřeby elektřiny. Pro Deník Referendum uzavření zakázky potvrdilo i tiskové oddělení Správy železnic.

Správa železnic nakoupila elektřinu skrze komoditní burzu v Kladně. Právě na této burze zaznamenal uhelný byznys Pavla Tykače v posledních měsících řadu úspěchů, když nabídl nejnižší dodávací cenu na elektřinu minimálně pro tři ministerstva a jejich příspěvkové organizace a také pro Správu Pražského hradu. Jde o kontrakty především na roky 2024 a 2025, jež se pohybují často ve vyšších desítkách milionů korun, v případě ministerstva obrany jde takřka o půl miliardy.

„Sev.en Energy vyrábí sto procent své elektřiny ve velkých uhelných elektrárnách Chvaletice a Počerady a v teplárnách Kladno a Zlín,“ uvedl pro Deník Referendum Jaroslav Bican z organizace Greenpeace. V praxi to bude znamenat, že vojenská letiště, základny, Ústřední vojenskou nemocnici v Praze nebo Národní divadlo, Zámek Lány a mnoho dalších kulturně i strategicky významných institucí bude napájet elektřina získaná spalováním uhlí.

Nejšpinavější elektřina v zemi

Nejde navíc o ledajaké uhelné elektrárny. „Jedná se v zásadě o nejšpinavější zdroje energie na našem území. Zejména elektrárna Počerady má velmi nízkou účinnost,“ říká Jiří Koželouh, energetický expert působící v Hnutí Duha.

Chvaletice jsou největším zdrojem emisí oxidu uhličitého v České republice, Počerady jsou jen těsně v závěsu. Obě elektrárny tudíž mají zásadní negativní dopad na klima a významně přispívají k zodpovědnosti České republiky za prohlubování klimatické krize a její katastrofální dopady.

Obě elektrárny navíc do ovzduší vypouštějí velké množství rtuti, na což — kontroverzně — dostaly výjimky od státu. Hnutí Greenpeace proto spolu s dalšími organizacemi zahájilo spor s ministerstvem životního prostředí, které výjimky uděluje. Chvaletice však emisní výjimku stále mají.

V nedávném rozhodnutí totiž Nejvyšší správní soud přehodnotil rozsudek krajské instance, ve kterém soud elektrárně Chvaletice emisní výjimku odebral. Vzniká tak paradoxní situace, kdy některé státní instituce kupují elektřinu od společnosti, kvůli jejímuž počínání se jiné státní instituce roky soudí s ekologickými organizacemi.

Tykač je oligarcha, nikoli solidní podnikatel

„Dodávky elektřiny pro ministerstva z elektráren Chvaletice a Počerady mají svůj význam,“ tvrdí Jaroslav Bican. Podle Bicana jsou elektrárny v chodu jen díky benevolentním a kontroverzním emisním výjimkám, a roste tak tlak na to, aby úřady vycházely provozovateli elektráren vstříc. „Pavel Tykač nedělá nic náhodou,“ vysvětluje Jaroslav Bican z Greenpeace.

Ministerstva argumentovala pro Deník Referendum tím, že Sev.en Energy Supply nabídla za požadované množství elektřiny nejnižší cenu. Například ministerstvo práce a sociálních věcí nakupovalo mezi léty 2020 a 2022 elektřinu s garancí původu z obnovitelných zdrojů.

„V důsledku bezprecedentní situace na trhu s energetickými komoditami však bylo pro rok 2023 až 2025 od nákupu zelené elektřiny dočasně upuštěno,“ uvedl Jakub Augusta, vedoucí oddělení mediální komunikace ministerstva práce a sociálních věcí pro DR. Augusta doplnil, že „pochopitelnou prioritou bylo vůbec dodávky energetických komodit za přijatelnou cenu zajistit“.

S tím ale nesouhlasí Jiří Koželouh ani Jaroslav Bican. Koželouh se nedomnívá, že by byla v srpnu roku 2023 situace „kritická“. Bican doplňuje: „Letos v srpnu a září situace na trhu s elektřinou rozhodně nebyla tak špatná, aby ministerstva musela nakupovat elektřinu od fosilní korporace Sev.en.“ Tvrdí, že ze strany ministerstev se jedná o výmluvu.

Ceny za energie se totiž již dostaly pod úroveň vládního zastropování. A byly už dávno pod hladinou, na kterou je v únoru roku 2022 vytlačilo zahájení ruského útoku proti Ukrajině. Navíc ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů se globálně snižují, díky čemuž se energie z větru a slunce stává stále více přístupnější.

Za manévry Tykačova Sev.en na komoditní burze nestojí jen snaha vydělat na několika lukrativních státních zakázkách. Jde o mnohem rozsáhlejší strategii jeho uhelného impéria.

„Realistická“ strategie fosilní hyeny

Společnost Sev.en se již několik let snaží o přerámování svého podnikání. Z podnikání založeném na drancování přírodních zdrojů, ničení krajiny i lidského zdraví a ohrožování budoucnosti příštích generací v důsledku vypouštění skleníkových plynů do ovzduší se marketingová oddělení Tykačových společností snaží udělat podnikání, bez kterého by v České republice byly na denním pořádku blackouty a lidé by neměli čím svítit nebo topit. Hrozbu blackoutů opakovaně veřejně zmiňoval sám Tykač, stejně jako webové stránky skupiny Sev.en.

Zářným příkladem je rétorika skupiny Sev.en kolem převzetí elektrárny Počerady na začátku roku 2021. Pro zprávu o udržitelnosti z téhož roku řekl ředitel Elektrárny Počerady Stanislav Klanduch: „Modernizovaná elektrárna Počerady bude klíčovým stabilizačním elementem, který umožní České republice bezpečný přechod k alternativním energetickým řešením.“

Zároveň se zástupci Sev.en snaží zdiskreditovat ekologické organizace. Sev.en například vede soudní spor s kolektivem NoLog, který provozuje doménu elektrarnachvaletice.cz. Na ní si lze přečíst, jak se elektrárna dostala do majetku Pavla Tykače, nebo informace o závažných dopadech fungování elektrárny na zdraví lidí v jejím bezprostředním okolí.

Marketingové snahy Sev.en tak jdou daleko za rámec pouhého greenwashingu. Stavěním se do role „stabilního výrobce“, který dodává energii „24/7“ Tykač implicitně obhajuje své podnikání ve fosilní energetice a snaží se přesvědčit klíčové hráče k tomu, aby nakupovali jeho elektřinu. Dodávky kritické infrastruktuře státu včetně armádních zařízení nebo nemocnic pak naplňují jeho rétoriku skutkem.

Pavel Tykač: nejzbytečnější miliardář v republice

Má to ale háček. Tykačova uhelná elektřina není potřeba. Podle údajů společnosti ČEPS, která zajišťuje přenosovou soustavu v České republice, šlo v roce 2021 na export 26 TWh elektřiny a v roce 2022 pak o něco více než 30 TWh a zároveň hrubá produkce elektřiny skupinou Sev.en Pavla Tykače za rok 2021 činila 11 TWh a v roce 2022 pak 13 TWh.

Roční vývoz elektřiny z České republiky je dvakrát větší než roční produkce v Tykačových elektrárnách. Fakticky to znamená, že Pavel Tykač vyváží zdraví obyvatel České republiky z podstatné části do zahraničí.

Skupina Sev.en Pavla Tykače, stejně jako jeho byznys, je z hlediska uspokojení potřeb stabilních dodávek elektřiny pro české občany naprosto zbytečný. Je přitom jistě nutné mluvit o dopadech na sociální podmínky v regionech, kde elektrárny a doly společnosti Sev.en zajišťují práci více než třem tisícům lidí v případě, že by padlo rozhodnutí je uzavřít.

Rovněž nelze opomíjet důležitost těchto elektráren v elektrifikační a přenosové soustavě. Lukáš Hrábek, mluvčí organizace Greenpeace ale i přesto tvrdí, že „pokud se teď hned zavřou Chvaletice, nebo Počerady, nebo obě elektrárny najednou, bezpečnost a spolehlivost evropské přenosové sítě to nijak zásadně neovlivní“.

V odpovědi na dotaz DR z května o možnostech blackoutu v případě odstavení elektráren Chvaletice odpověděli zástupci ČEPS následovně: „Odstavení elektrárny má určitě negativní dopad na celkovou disponibilitu služeb a tím, že se sníží velikost nabídky, může dojít k přechodnému zvýšení cen, za které ČEPS tyto služby na trhu nakupuje.“ O hrozbě blackoutu se však nezmínili.

„Je potřeba nenechat se vydírat Pavlem Tykačem a naskakovat na jeho rétoriku o nepostradatelnosti jeho elektráren, bez nichž se prý neobejdeme. Ne, obejdeme se bez nich,“ tvrdí Jaroslav Bican.

Těžba a spalování uhlí v Tykačových dolech a elektrárnách tedy nejsou žádným stabilizujícím faktorem. Pokud by se upravila přenosová soustava a stát by vytvořil adekvátní a důstojné pracovní pozice pro zaměstnance skupiny Sev.en, byznys skupiny Sev.en by se stal z hlediska české energetiky zcela zbytečným. Jediné, co tu potřebuje uhlí a elektřinu skupiny Sev.en Pavla Tykače, jsou jeho bankovní účty.

Oligarchizace republiky

Časopis Forbes na začátku října zveřejnil žebříček sta nejbohatších Čechů za rok 2023. Největší nárůst zisku oproti loňskému roku zaznamenal Daniel Křetínský, majitel EPH, která ovládá elektrárny a doly po celé Evropě, a poté Pavel Tykač. Oběma jen za poslední rok vzrosla hodnota jmění o více než 90 miliard korun.

Důvodem jsou zisky jejich energetických společností. Fosilní oligarchové totiž zužitkovali krizi po zahájení ruského útoku proti Ukrajině k miliardovým ziskům. Stát přitom zcela selhal posunutím platnosti daně z neočekávaných zisku, takzvané windfall tax na rok 2023, což energetickým firmám umožnilo, aby si největší část zisků uchránily. Tak se právě miliardáři jako Tykač nebo Křetínský stali vítězi energetické krize na úkor všech občanů.

Většina domácností, komunit nebo firem se naproti tomu musela potýkat s růstem cen energií a s tím související inflací. Odvrácenou tváří zisků fosilních oligarchů tak je propad reálných mezd zaznamenaný Českým statistickým úřadem: obyvatelé České republiky sice mají peníze, ale mezi léty 2021 a 2023 razantně klesl objem zboží a služeb, které si za ně mohou koupit.

Není náhodou, že podle indexu zveřejněného časopisem The Economist je Česká republika na druhém místě na světě v podílu klientelistického kapitalismu na HDP země, a to hned za Ruskem. „Klientelistický kapitalismus může mít různé důsledky, jako omezení soutěže, vznik monopolů a oligopolů, ale i korupci, doplňuje Marek Chromý z Transparency International a říká, že se klientelistickým kapitalismem „celkově podvazuje hospodářský růst a zvyšují se ceny zboží a služeb. Dále také pomáhá udržovat u moci autoritářské režimy a podkopává demokratické instituce“.

Chromý rovněž poukazuje na dlouhodobé kontakty Pavla Tykače v politické sféře: „V minulosti měl Pavel Tykač blízko k politickým stranám všech směrů. Konkrétně banky, které vlastnil, poskytovaly úvěry politickým stranám.“ Současné zakázky na dodávky elektřiny tedy můžeme číst i v kontextu srůstání politiky a velkého byznysu: zakázkami pro Armádu ČR, ministerstva nebo železnici si Pavel Tykač zajišťuje vliv, který by s postupující zelenou transformací a blížícím se koncem uhlí v České republice ztrácel.

Lobbistické impérium Pavla Tykače před časem Deník Referendum zmapoval v několikadílné investigaci. Na místě zůstává otázka, jak mohou státní instituce důsledně sledovat a realizovat veřejný zájem, když jsou závislé na dodávkách elektřiny od fosilního oligarchy, jehož zájmy jsou minimálně v oblasti zdraví obyvatel a klimatické politiky zcela v rozporu se zájmy veřejnosti.

Navést českou energetiku do zdi

Rozhodnutí státních institucí o koupi elektřiny od společnosti Sev.en Industry Supply je tak vysoce problematické z mnoha důvodů: stát prakticky sponzoruje aktivity poškozující zdraví a globální klima, a navíc poskytuje již tak mocnému oligarchovi další vliv a zisky z veřejných rozpočtů. Vedle toho Pavel Tykač i těmito dodávkami získává moc nad tím, jak bude vypadat budoucnost české energetiky.

„Domnívám se, že cílem je navést českou energetiku k nárazu do zdi,“ tvrdí Koželouh. S růstem ceny emisních povolenek se totiž uhelná energetika přestává vyplácet a státní zakázky poskytují Sev.en značný vydírací potenciál. Společnost totiž může po státu chtít dotace na pokračování těžby a spalování uhlí s poukazem, že bez ní by nemohla fungovat například armáda nebo české železnice.

S postupující transformací směrem k obnovitelným zdrojům energie je podle Koželouha možné, že skupina Sev.en hodlá zaujmout postavení „stabilizátora sítě“, který v případě nedostatku elektřiny z obnovitelných zdrojů spustí své uhelné elektrárny jako záložní variantu. Za takové služby pak Sev.en může inkasovat velmi významné částky.

Aktivity firmy Sev.en Industry Supply na komoditní burze v Kladně tak nelze pokládat za „obyčejný“ byznys. Jde mnohem spíše o dobytí další strategických pozic v rozhodování a budoucnosti české energetiky. Zcela v rozporu s veřejným zájmem.

Státní instituce mají jít příkladem

Státní instituce se staly spojenkyněmi fosilního oligarchy. Přitom ale právě ministerstva, železnice, sídlo prezidenta a podobné instituce mají jít v ochraně klimatu a prošlapávání cest k bezemisní energetice příkladem. Podle Jiřího Koželouha je logické, že stát kupuje nejlevnější elektřinu, ale měl by trvat na tom, aby to byla elektřina z obnovitelných zdrojů.

Instituce státu by podle energetického experta Hnutí Duha měly především usilovat o energetickou soběstačnost, a to „prostřednictvím úspor a vlastních obnovitelných zdrojů,“ tvrdí Koželouh. „Ne všude je to možné, instituce jsou často v památkově chráněných budovách, ale i tam je řada možností. Navíc by do budoucna mohly využít sdílení elektřiny,“ dodává Koželouh. Právě novela energetického zákona tzv. Lex OZE II by mohla umožnit efektivní, klimaticky citlivé a výhodné sdílení elektřiny mezi domácnostmi, komunitami nebo například ministerstvy.

„Proč platit velké firmě za uhelný proud, když by mohly vstoupit do energetického společenství — například se svými zaměstnanci, odloučenými pracovišti, různými svými příspěvkovými organizacemi — a odebírat elektřinu třeba od svých zaměstnanců i dalších lidí, kteří mohou mít doma solární panely na střechách a v pracovní době energii nevyužijí doma, ale spíše v práci?“ ptá se Koželouh. Taková propojená energetika založena výhradně na zelených zdrojích by mohla být podle něj i výrazně odolnější proti nenadálým krizím a výkyvům na trzích s energiemi, které jsme zažili v posledních letech.

Při dotazování se všechny oslovené instituce k závazku příkladného zohledňování udržitelnosti, o kterém mluví Koželouh, přihlásily. Správa Pražského hradu například odůvodnila fakt, že jí dodává proud skupina Sev.en tím, že kontrakt byl uzavřen ještě za mandátu Miloše Zemana a nový dodavatel se bude teprve vybírat. Podle tiskového vyjádření i s přihlédnutím ke kritériím „udržitelnosti a zelené energie“.

Ministerstvo kultury pak potvrdilo nákup elektřiny od fosilní společnosti Sev.en Industry Supply, načež uvedlo, že faktor udržitelnosti je u všech zakázek vyhodnocován a v minulosti byl „uplatněn například s ohledem na dodávky hygienických prostředků, dodávky spotřebičů (tak, aby měly co nejnižší spotřebu), nebo také s ohledem na použití čisticích prostředků společnosti, která na ministerstvu provádí úklid,“ stálo v odpovědích ministerstva na dotazy Deníku Referendum.

Je nutné zlomit moc fosilní oligarchie

Impérium Pavla Tykače se s pomocí svých marketingových týmů snaží již roky přelakovat svůj pro lidské zdraví a globální klima škodlivý fosilní byznys na „zelené“ a pro společnost „nepostradatelné“ podnikání. Ve zprávách udržitelnosti skupiny Sev.en vypadají aktivity Pavla Tykače jako hotová klimatická filantropie.

Marketing je ale stále jen marketingem a čísla čísly. A ta říkají, že v posledních letech jsou elektrárny Pavla Tykače těmi nejšpinavějšími v České republice a že skrze své „podnikání“ v energetice dobyl Sev.en miliardových zisků v období, kdy většinu obyvatel sužovaly vysoké ceny za energie.

Pavel Tykač spolu s dalším fosilním oligarchou Danielem Křetínským na této situaci nebudou chtít nic měnit. Alternativou je budování takových energetických struktur, které umožní obejít moc fosilní oligarchie a nabídnou lidem, domácnostem, veřejným institucím i komunitám elektřinu, která bude vyrobena z obnovitelných zdrojů. Je spektakulárním selháním státu, že se takto nechal uhelným oligarchou obalamutit.