Další těžba ropy a plynu v Severním moři. Sunak v moci fosilních korporací

Matěj Moravanský

Britský premiér oznámil vydání nových licencí na těžbu zemního plynu a ropy v Severním moři. Argumentuje snižováním emisí, energetickou bezpečností a novými pracovními místy, ve skutečnosti ale jen jde na ruku fosilním korporacím.

Britský premiér se ohání energetickou bezpečností či snižováním emisí. Ve skutečnosti je oproti zemnímu plynu získávanému v Severním moři „čistší“ plyn dodávaný podmořskými plynovody z Norska. Desítky vydaných licencí navíc umožní těžbu ropy. Zisky z ní poputují norské energetické firmě, zatímco náklady na těžební infrastrukturu zaplatí britský veřejný rozpočet. Foto FB Rishi Sunak

Během návštěvy Skotska oznámil britský premiér Rishi Sunak vydání několika desítek licencí projektům na těžbu a zpracování fosilních zdrojů z šelfových nalezišť v Severním moři. Sunak a britská vláda argumentují především energetickou bezpečností, novými pracovními místy a tím, že fosilní paliva získaná z nalezišť v Británii mají násobně menší emise než zkapalněný zemní plyn dovážený ze Spojených států amerických.

Snižování emisí?

Britský premiér uvedl jako jeden z hlavních argumentů pro udělení nových licencí data z červencového výzkumu britského úřadu North Sea Transition Authority, který má na starost regulaci těžby fosilních zdrojů v Severním moři. Podle výzkumu by měl zemní plyn z britských nalezišť dosahovat řádově nižší emisní náročnosti než zkapalněný zemní plyn dovážený ze Spojených států a Kanady.

Jak potvrzují i data z výzkumu, na který se Sunak odvolává, zemní plyn vyprodukovaný v Británii není „nejčistším“ druhem zemního plynu, jaký se v Británii spaluje. Nejméně problematický z hlediska úniků a emisí spojených s těžbou a transportem je plyn dovážený z Norska, který se na Britské ostrovy dodává soustavou podmořských plynovodů.

Greenpeace rovněž upozorňují, že nové licence byly uděleny především pro projekty v lokalitě Rosebank, jejíž zásoby tvoří z osmdesáti procent ropa, a nikoliv plyn. To vše Sunakova argumentace zakrývá.

Starost o energetickou bezpečnost

Neobstojí ani další Sunakův argument týkající se energetické bezpečnosti. Podle Fiony Harweyové, klimatické redaktorky britského deníku Guardian, až osmdesát procent vytěžené ropy z lokality Rosebank má putovat do jiných zemí. Norská státní energetická společnost Equinor, která od Sunakovy vlády dostala několik desítek licencí na nové fosilní projekty v této oblasti a nadto získá z kapes britských daňových poplatníků 3,75 miliardy liber na vybudování těžebních zařízení, totiž plánuje vytěženou ropu a plyn exportovat.

Jak zmiňuje analýza iniciativy #StopRosebank, zatímco jednadevadesát procent všech nákladů ponese britský daňový poplatník, většina zisků poputuje na účty norského Equinoru.

Podle organizace Energy and Climate Intelligence Unit navíc není budování nové plynové infrastruktury nutné, protože pobřežní větrné elektrárny dokážou generovat elektřinu mnohem levněji. Fosilní plyn je nutný jen pro zajištění stability sítě, nikoliv pro primární spotřebu. Mluvčí Energy and Climate Intelligence Unit George Smeeton uvádí, že spalování plynu z nových nalezišť umožní generovat 15 TWh elektřiny ročně, přičemž „stejné množství elektřiny by za rok dokázaly vygenerovat pobřežní větrné elektrárny s výkonem 2,7 GW, což je navíc nejlevnější způsob výroby elektřiny“.

Pomoc fosilním korporacím

Ačkoliv Sunak se zaštiťuje nižšími emisemi nebo energetickou bezpečností, jsou jeho kroky ze strany opozice a klimatického hnutí vnímány především jako pomoc fosilnímu průmyslu. Vedoucí kampaní skotské pobočky Přátel Země Mary Churchová upozorňuje, že právě Sunakova konzervativní vláda umožnila fosilním korporacím „uniknout“ z britské windfall tax, tedy daně z neočekávaných zisků.

Churchová rovněž problematizuje obhajobu udělování nových licencí fosilním projektům tvorbou nových pracovních míst. Podle ní jsou to totiž právě pracovníci v plynárenském a ropném průmyslu, kteří požadují přechod na obnovitelné energie: „Plán se jmenuje Naše energie a podporuje ho více než tisíc pracovníků a několik jejich odborových organizací.“ Z analýzy, kterou si v roce 2019 nechala vypracovat organizace Přátelé Země, vyplývá, že na jedno ohrožené pracovní místo ve fosilním průmyslu v Severním moři připadají tři „zelená“ pracovní místa.

Sunakovo rozhodnutí kritizoval také například zástupce labouristické opozice a stínový ministr pro otázky klimatické změny a uhlíkové neutrality Ed Miliband, který je označil za „ekonomickou negramotnost“, která „nedokáže zajistit energetickou soběstačnost a navíc znemožní dosažení britských klimatických závazků“.

Británii čekají nejbližší řádné volby až v roce 2025, ale podpora konzervativců, stejně jako popularita premiéra Rishiho Sunaka, strmě klesá. Podle posledního červencového průzkumu by dnes opoziční labouristy volilo více než čtyřicet procent voličů, zatímco konzervativci propadli k osmadvaceti procentům a větší důvěře voličů než Sunak se těší labouristický předseda Keir Starmer.

Protest Greenpeace

Tři dny poté, co Sunak oznámil záměr vlády vydat nové licence fosilním korporacím, ověsili členové organizace Greenpeace vilu ministerského předsedy černým plátnem.

„Protestujeme proti plánům vlády na těžbu ropy a zemního plynu v Severním moři, které vláda zveřejnila během léta plného extrémních a eskalujících dopadů změny klimatu,“ uvádí ve své tiskové zprávě k protestu Greenpeace. Zpráva upozorňuje, že premiér Sunak, jeho manželka a děti byli během happeningu na dovolené v Kalifornii, a dodává, že nedošlo k žádnému poškození premiérova domu. Policie uvedla, že zadržela pět protestujících, týž den je na kauci propustila a další vyšetřování bude probíhat na svobodě.

Záhy po incidentu vydala ministryně pro životní prostředí Thérèse Coffeyová z Konzervativní strany pokyn k přerušení všech kontaktů zaměstnanců jejího úřadu s experty Greenpeace. Mluvčí premiéra se pro BBC vyjádřil, že „nevidí důvod, aby lidé obvinění z porušování práva měli místo u jednacího stolu s vládou“.

Podle poslední, šesté, hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu s „vysokou pravděpodobností“ lidstvo vypustí tolik skleníkových plynů, že nebude možné udržet globální nárůst teploty pod 1,5 stupňů Celsia. Po překročení oteplování o 1,5 stupně hrozí násobně vyšší riziko destabilizace klíčových klimatických systémů a překročení takzvaných bodů zvratu.