Konzervativní revoluce amerického Nejvyššího soudu
Jan VašekV posledním roce jsme mohli zaznamenat několik významných rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, která nelze považovat za nestranná. Upírání práv a svobod jsou programem elitářského konzervatismu a vrací USA do 19. století.
Nejvyšší soud Spojených států amerických je složen z devíti soudců, které jmenuje prezident po schválení Senátem. Jejich mandát je na rozdíl od evropské právní tradice doživotní, a proto nemůže každý prezident ovlivnit složení soudu. Pokud se mu podaří jmenovat alespoň jednoho nového soudce či soudkyni, znamená to významnou událost jeho vlády.
Prezidenti se při výběru zástupců Nejvyššího soudu zajímají o ideové postoje zvažovaných kandidátů a jejich právně filosofický přístup k právu jako takovému. V tomto směru se právníci dělí na dvě hlavní skupiny. Liberálové, respektive takzvaní aktualisté upřednostňují volnější výklad americké ústavy a hovoří o ní jako o „živém dokumentu“, který se musí přizpůsobovat novým právním a společenským okolnostem.
Na druhé straně stojí konzervativní originalisté, kteří prosazují interpretaci Ústavy ve smyslu původních, originálních myšlenkových východisek jejích autorů. Právní originalisty při nominacích do Nejvyššího soudu obvykle preferují republikánští prezidenti a jejich kandidáti hlasují většinou proti progresivní politice.
Trumpův soud
Nejvyšší soud patřil v očích Američanů dlouhodobě k nejdůvěryhodnějším institucím, jehož rozhodování považovali za profesionální a nestranné. Pozvolná eroze jeho důvěryhodnosti trvá sice již několik desetiletí, kdy se americká politika stále více polarizuje, avšak až příchod Donalda Trumpa do Bílého domu v roce 2017 znamenal rozhodující změnu ve vnímaní soudu.
Trumpovi se jako prvnímu prezidentovi v jednadvacátém století podařilo dosadit hned tři soudce — Neila Gorsuche, Bretta Kavanaugha a Amy Coneyovou Barrettovou —, kteří jsou známí svým originalistickým přístupem k americkému právu. Mezi soudci Nejvyššího soudu tak převážili konzervativci nad liberálními členy soudu jmenovanými demokratickými prezidenty v nezdravém poměru šest ku třem.
Takto ideově silně nevyvážený Nejvyšší soud nemůže rozhodovat nestranně o kontroverzních kulturních, společenských, ani politických a hospodářských otázkách. Ze současného majoritně konzervativního pléna se stal spíše významný spojenec Republikánské strany než odborné justiční těleso, jehož posláním je kontrolovat ústavnost a činnost nejdůležitějších amerických politických institucí.
Nezdravý poměr ve složení pléna se již projevuje v jeho konkrétních nálezech. Asi zatím největším přelomem bylo zrušení veřejně široce podporovaného federálního práva na potrat, jež garantoval rozsudek v případu Roe vs. Wade z roku 1973. Nejvyšší soud tehdy rozhodl, že zákony zakazující interrupci porušují právo na soukromí podle 14. dodatku americké ústavy.
Občanské právo na umělé přerušení těhotenství bylo pak po desetiletí považováno za zcela samozřejmé, až nedotknutelné. Republikány podporovaná většina Nejvyššího soudu však minulý rok precedent v případu Roe vs. Wade zrušil s odůvodněním, že odporuje originalismu a nemá „hlubokou historickou oporu v právu“. Umožnil tím mnoha „rudým“, tedy dominantně republikánským státům opětovně zavést velmi restriktivní podmínky interrupcí.
Další velkou změnou, o níž rozhodlo majoritní konzervativní křídlo Nejvyššího soudu, je letošní zrušení uplatňování takzvané pozitivní diskriminace (affirmative action) během přijímacího procesu na vysoké školy. Pozitivní diskriminace je sice kontroverzním přístupem i pro mnohé demokraty, největšími odpůrci jsou však tradičně protagonisté nejkonzervativnějšího křídla republikánů.
Vedle tohoto kroku rozhodl Nejvyšší soud i v dalším klíčovém bodě týkajícím se amerického vysokého školství — zakázal odpuštění studentských půjček, které navrhovala administrativa prezidenta Bidena. Nenaplnění zásadního předvolebního slibu současného prezidenta ponechá v zadluženosti a nejistotě více než čtyřicet milionů Američanů.
Konzervativní revoluce
Velkým tématem americké politiky je možné zrušení dalšího precedentu amerického Nejvyššího soudu z roku 2015, který přiznal stejnopohlavním párům federální právo uzavřít manželství. Jeho zrušení velmi silně prosazují křesťanské lobbistické organizace v čele s ultrakonzervativní Alliance Defending Freedom. S podobnými ideologicky vymezenými organizacemi jsou spojeni někteří členové soudu, například Amy Coneyová Barrettová či Clarence Thomas.
Zrušení federálního práva gayů a leseb uzavřít manželství a dalších výdobytků lidskoprávního hnutí může přijít velmi brzy. Snahy vrátit Ameriku zpátky do devatenáctého století mohou uspět i navzdory postojům většiny Američanů.