Řecko: zopakování voleb se konzervativcům vyplatilo, uspěla ale i krajní pravice
Petr JedličkaNová demokracie premiéra Mitsotakise získala kýženou jednobarevnou většinu. Nyní slibuje ambicióznější reformní politiku. Opakování voleb se ovšem odrazilo i na nižší účasti, která pomohla do parlamentu několika krajním stranám.
Nebylo to úplně bez rizika, stoprocentně se to však vyplatilo. S takovým závěrem komentovaly v pondělí zpravodajské agentury tah se zopakováním voleb, ke kterému sáhla po letošních květnových volbách Nová demokracie (ND), strana řeckých konzervativců vládnoucí zemi od roku 2019.
Nová demokracie sice i v květnu vyhrála, ale čistě proporční přepočet hlasů na mandáty jí tehdy nedal jednobarevnou většinu. Tu získala právě až nyní díky zopakování voleb s novým přepočtovým mechanismem. Hlasovalo se v neděli a k ziskům nejsilnějších stran se připočítával takzvaný vítězný bonus.
„Podruhé v řadě Řecko zmodralo. Díky moc. Hned zítra začneme tvrdě pracovat na tom, abychom posunuli zemi zase o něco kupředu,“ uvedl v neděli předseda ND a staronový premiér Kyriakos Mitsotakis v prvním povolebním projevu.
Konkrétní výsledky
Nová demokracie získala konkrétně 40,55 procenta hlasů, což je podobný výsledek jako v květnu; díky bonusu za něj však obdrží 158 parlementních křesel ze tří set. Druhá skončila opět s odstupem levicová Syriza v čele s expremiérem Alexisem Tsiprasem. Ta obdržela 17,84 procenta (v květnu 20,07 procenta) a bude mít 48 křesel.
V parlamentu znovu zasednou i sociálnědemokratická aliance PASOK-KINAL (11,85 procenta, v květnu 11,46), nereformovaná komunistická KKE (7,69 procenta, v květnu 7,23) a ultranacionalistické Řecké řešení (4,44 procenta, v květnu 4,45).
Nováčky v parlamentu přitom budou dvě malé krajně pravicové strany: Sparťané, kteří vznikli na troskách zakázaného Zlatého úsvitu, a Demokratické vlastenecké hnutí — NIKI, což je ultrakonzervativní proruská strana. Sparťané získali 4,64 procenta hlasů a dvanáct poslanců, NIKI 3,69 procenta a deset poslanců.
Poslední stranou nového řeckého parlamentu bude navrátivší se formace Směrem ke svobodě, levicově populistické těleso pod vedením někdejší předsedkyně parlamentu a funkcionářky Syrizy Zoe Konstantopulové, které se v roce 2016 ze Syrizy vydělilo. Směrem ke svobodě získalo 3,17 procenta hlasů a bude mít sedm poslanců.
Druhdy parlamentní formace levicového ekonoma a exministra financí Janise Varufakise MeRA25 zůstala opět těsně pod tříprocentním prahem pro vstup do parlamentu. Svoje poslance tak znovu mít nebude.
Témata kampaně
Kampaň před opakovanými volbami byla víceméně fádní. Opoziční Syriza nedokázala po květnové porážce zmobilizovat síly a vítězství Nové demokracie se všeobecně očekávalo. Také preference se během uplynulých týdnů hýbaly jen málo.
Mitsotakis a ND zdůrazňovali neustále potřebu silného mandátu, jež přinese zemi kýženou a po všech stránkách blahodárnou stabilitu. Slibovali také další zefektivnění chodu státu, hospodářský růst a větší nabídku pracovních míst, která přesvědčí mladé, aby neodcházeli ze země.
Vládní tábor se přitom chlubil zvládnutím tří posledních velkých krizí — covidové, ve vztazích s Tureckem a po ruské invazi na Ukrajinu — a dosud provedenými reformami, například zrychlením výplaty penzí či zavedením e-governmentu.
Volbám předcházela humanitární katastrofa v podobě převrácení přeplněné lodi s uprchlíky, při níž zahynulo až pět set lidí. Nedělní hlasování ovšem, jak vidno, neovlivnila.
Všechny popsané faktory se negativně odrazily ve volební účasti, jež byla výrazně nižší než v květnu. Zatímco před měsícem přišlo hlasovat přes 61 procent oprávněných voličů, tentokrát to bylo necelých 53 procent.
Především ovšem za vítězstvím pravice stojí relativně velmi úspěšný vývoj ekonomiky, proti kterému levice nedokáže postavit žádný vlastní přesvědčivý program. Proto pravice v těchto volbách získávala hlasy i v jinak tradičně levicových volebních okrscích.
(Letitý lídr Syrizy Alexis Tsipras dnes v reakci na porážku oznámil odchod z čela formace. Nového předsedu má si stále nejsilnější strana řecké levice řádnou procedurou. Tsipras jen uvedl, že cítí potřebu nové energie a že sám už kandidovat nebude. V čele Syrizy stál celkově 15 let)
Odstoupení Alexise Tsiprase z vedení (kdysi) radikální levicové strany Syriza by dost možná stálo za stejně tak obsáhlý komentář, jakým bylo doprovázeno úmrtí italského politického magnáta Berlusconiho.
Zjevně definitivně tím totiž končí éra Syrizy; tedy té strany, která se svého času stala vzývanou ikonou radikální levice. Tato partaj byla touto radikální levicí chápána jako jakýsi řecký Jánošík, který "bohatým bere a chudým dává"; který se statečně a neohroženě staví proti démonické spojené moci mezinárodních bank, mezinárodních měnových institucí, a v prvé řadě Německa, kteréžto - podle optiky této radikální levice - zločinecké spojení se rozhodlo ekonomicky zničit a politicky zotročit nebohé Řecko.
Reálný stav věcí se ovšem nyní ukazuje takový, že Řecko - poté co splnilo ekonomické požadavky těchto mezinárodních organizací - svou hlubokou (a Řeckem samým zaviněnou) krizi nakonec překonalo, nyní má vyšší procenta růstu nežli většina států Evropy. A pod tímto ekonomickým úspěchem není podepsána radikální Syriza, nýbrž - konzervativní, pravicová Nea Dimokratia.
Ukázalo se, že radikálně levicové strany nemají kromě svých plamenných hesel nic, co by mohly Řecku a řeckému lidu reálně nabídnout. Právě proto ve volbách propadly; a to dokonce i u své tradiční klientely. I v zásadě levicový volič chce nakonec vidět reálné výsledky, ne pouze laciné politické a ideologické pózy.
Mimochodem: v těchto volbách prohrála nejen levicově radikální Syriza A. Tsiprase; strana ještě radikálnějšího J. Varufakise, který stále platí za autoritu u nemalé části radikální levice, dostala pouhá tři procenta hlasů!
Tato epizoda domnělé revolty proti spojeným silám mezinárodního kapitálu tedy zřejmě definitivně končí, její aktéři odcházejí ze scény. Snad by tento případ měl být poučením pro ty, kdo jsou kriticky zaměření vůči systému kapitalismu, že řešením není nějaká halasná partyzánština, nýbrž že je v prvé zapotřebí seriózní práce na vypracování realistické alternativy ke kapitalistickému ekonomicko-společenskému modelu.
Ovšem právě pro tuto seriózní teoretickou práci není možno v táboře radikální levice nalézt téměř nikoho. Boj na - verbálních - barikádách je přece o tolik zábavnější.