↗

Pocit nebezpečí při jízdě na kole v provozu odrazuje od této formy aktivní dopravy v Praze až 70 procent potenciálních cyklistů. Foto Cristiana Raluca, Pexels

Když 1. 1. 2022 vstoupila v platnost novela silničního zákona jasně definující povinný odstup při předjíždění cyklistů, dalo se hovořit o malém zázraku. Debaty, které přijetí zákona provázely, totiž velmi jasně ukázaly, že bychom stěží našli oblast dopravy, na kterou se nahlíží s takovými předsudky a iracionalitou jako na cyklistiku.

Zákon přitom nepřinesl nic převratného. Jeho obdobu již dříve přijaly desítky států a povinnost neohrozit předjížděného již v zákoně zakotvena byla. Nicméně nové upřesnění dalo řidičům, kteří mají s odhadem bezpečného odstupu problém, velmi důležité a jasné vodítko. Celá debata navíc měla pozitivní vedlejší dopad — rozšířilo se povědomí, že těsné předjíždění je velice nebezpečné.

Právě bezpečnost je přitom na českých silnicích klíčová. Agresivní nebo nepřiměřená jízda je příčinou mnoha závažných nehod a lidé na kolech jsou jedněmi z nejzranitelnějších účastníků provozu. S riskantním předjížděním a nedodržením bezpečné vzdálenosti může podle analýzy AutoMatu souviset 15—25 procent nehod, často vážných nebo smrtelných. Prevence v této oblasti by tak měla být v zájmu všech.

Pocit nebezpečí při jízdě na kole v provozu pak podle výzkumu Medianu pro Technickou správu komunikací z roku 2021 odrazuje v Praze od této formy aktivní dopravy až 70 procent potenciálních cyklistů a jako největší problém ho vnímá i 58 procent pravidelných cyklistů.

Blokování lesních cest se nekoná

Když se ani po roce naprosto nepotvrdily obavy, jimiž strašili odpůrci zákona — od zpožďování nákladní a hromadné dopravy, přes záměrné blokování komunikací až po zácpy na lesních cestách — a ministerstvo dopravy po konzultaci s experty správně přehodnotilo ukvapený plán zákon znovu novelizovat, debaty utichly. Řidiči si na platnost zákona pomalu zvykli a dle subjektivních hodnocení uživatelů kol se situace při předjíždění zlepšuje.

Zdálo se tedy, že zákon napomáhající bezpečnosti na silnicích už nic neohrozí. Bohužel, letos na jaře se poměrně nečekaně objevily pozměňovací návrhy poslankyně Zuzany Ožanové (ANO). Nečekané byly návrhy především proto, že jim nepředcházela žádná debata — ani s experty, ani s policií, neobjevilo se ani odůvodnění, proč je třeba zákon měnit.

Poslankyně ANO tak bez jakékoliv přípravy či odborného zázemí přišla se čtyřmi návrhy, které mohou mít zásadní negativní vliv na bezpečnost lidí na kolech a další účastníky silničního provozu: návrhem na zrušení bezpečného odstupu na všech komunikacích, návrhem na zrušení bezpečného odstupu na účelových komunikacích, návrhem na obnovu povinnosti používat cyklistickou infrastrukturu a návrhem na povinné nošení přilby.

Pouze druhý z uvedených návrhů měl dostatečně připravenou argumentaci a odůvodnění. Autorem návrhu zrušit povinný odstup na účelových komunikacích totiž není poslankyně Ožanová, ale Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů (SVOL).

I tento návrh by však znamenal pouze zmatek v legislativě. Týkal by se především cest, které nejsou soukromé — významných (i mezinárodní) cyklotras, na kterých by byli cyklisté paradoxně méně chráněni než na běžných komunikacích, obslužných komunikací u obchodních center či univerzit. Nejpádnějším argumentem proti návrhu ovšem je, že účelovou komunikaci nelze vizuálně (a často ani pohledem do katastru) odlišit od komunikace běžné. Lidé na kolech i za volantem by prakticky neměli šanci rozeznat, kde pravidlo 1,5 metru platí, a kde ne.

Hazard se zdravím

Se zbytkem návrhů pak ani nelze vést odbornou polemiku, protože jakékoli odůvodnění a výchozí analýzy zcela postrádají. Ve zkratce: povinné přilby si jistě zaslouží odbornou debatu, nicméně podle všech dostupných analýz by snížení počtu lidí využívajících kola mělo vyšší negativní zdravotní dopady, než má benefit ochrany hlavy. Ostatně nebude náhoda, že podobná povinnost neplatí — s jedinou výjimkou — nikde v Evropě.

Kompletní zrušení odstupu při předjíždění není ničím jiným než hazardem se zdravím a životy lidí. Až šedesát procent střetů s cyklisty zaviní řidiči motorových vozidel. V případě návrhu povinnosti používat cyklistickou infrastrukturu se ukazuje dokonce neznalost základní terminologie a problematiky vůbec.

Ke všem návrhům zaujalo negativní stanovisko ministerstvo dopravy, BESIP a dopravní experti většiny parlamentních stran. O „kvalitě“ samotných návrhů svědčí i to, že o nich nevěděli ani straničtí kolegové a kolegyně paní poslankyně a část z nich, včetně těch, kteří mají v gesci dopravu, se k návrhům postavila odmítavě.

Ani to paní poslankyni Ožanové nebrání agendu tlačit schvalovacím procesem dál. Co je její skutečnou motivací, můžeme jen hádat. V lepším případě se jedná jen o jakousi „kouřovou clonu“ pro návrh SVOL, v horším snahu lidi na kolech trestat, což sama poslankyně naznačila v jednom z rozhovorů. Že za tuto pochybnou snahu o disciplinaci mohou lidé zaplatit svým zdravím nebo životem a že opatření může vést ke snížení počtu lidí využívajících kolo k dopravě, paní poslankyni netrápí.

Změny silničního zákona, zejména ty, které mohou mít dopad na bezpečnost na silnicích, nemohou být navrhovány bez příprav jen na základě osobních zájmů, dojmů či averzí. Cena, kterou bychom za podobně amatérsky připravené návrhy zaplatili, je příliš vysoká.