Česká vláda ostudně mlčí k fašizaci Maďarska a jeho kolaboraci s Ruskem
Jiří PeheHesla o „návratu na Západ“ zůstanou jen mlácením prázdné slámy, pokud česká vláda bude pokračovat v ostudném mlčení k počínání Viktora Orbána, který sabotuje společnou evropskou politiku k Ukrajině a začal otevřeně koketovat s fašismem.
Maďarsko pod vedením premiéra Viktora Orbána koketuje už nejen s autoritářstvím ale i s fašismem. A nepokrytě sabotuje společné úsilí Evropské unie o jasné postoje vůči ruské agresi na Ukrajině.
Česká vláda a většina čelných politiků vládních stran k počínání visegrádského spojence ostudně mlčí. Dál slyšíme, že regionální spojenectví s takovou zemí přináší naší zemi údajně jakési strategické výhody.
Nepřináší. Maďarsko je už na evropském pranýři několik let, a spolupráce českých vlád s Orbánovým režimem poškozovala obraz České republiky v Unii už v době, kdy Evropská komise spustila několik řízení s Maďarskem pro porušování principů právního státu a nerespektování evropských hodnot.
Pro čelné české politiky byly ovšem maďarské excesy v podobě útoků na nezávislá média, přepisování volebního zákona ve prospěch vládnoucího Fidezsu, útoků na občanskou společnost, ostrakizování sexuálních menšin, nebo snahy vypudit z Budapešti „Sorosovu“ Středoevropskou univerzitu možná tak nanejvýš jen jakými kaňkami na politice visegrádského spojence. Ba co hůř, slyšeli jsme, že Evropská komise se do záležitostí Maďarska nepřiměřeně vměšuje.
Česká republika se zařadila za visegrádského spojence i v době uprchlické krize, když Orbán využil nepříliš promyšleného rozhodnutí EU o uprchlických kvótách k hysterickým útokům na snahy EU společně migraci řešit, jakož postupně i na migraci jako takovou. Už tehdy se za jeho útoky skrýval rasismus, balený do starosti o křesťanské hodnoty.
Orbánova cesta k fašismu
S českými politiky nepohnul ani osm let starý Orbánův projev na maďarské letní škole v Transylvánii, v němž odmítl liberální demokracii a propagoval jakousi vlastní verzi „demokracie“ založené na „práci“. Ve skutečnosti tehdy oznámil cestu k neliberální demokracii, která je vždy jen předstupněm autoritářského režimu.
Někteří čeští politici, zejména z konzervativních stran, bránili Orbána slovy, že koneckonců opakovaně s velkými většinami vyhrává volby, a je tedy nutné demokraticky respektovat vůli maďarského lidu. Pomíjeli přitom, že Orbán si opakovaná volební vítězství pojistil pomocí přepisování ústavy, volebních zákonů a postupného omezováním nezávislosti médií hned poté, co jeho strana v roce 2010 vyhrála v reakci na katastrofální vládnutí postkomunistických socialistů volby s ústavní většinou.
I v posledních parlamentních volbách na jaře tohoto roku Orbán zvítězil poté, co opozice neměla rovný přístup do médií a čelila volebnímu zákonodárství ušitému na míru Fideszu. Na evropské scéně se Orbán pokoušel svůj postupný odklon od liberální demokracie ospravedlňovat údajnou maďarskou obranou křesťanských a dalších „tradičních“ hodnot proti rostoucí dekadenci Západu. České politiky většinově nijak neznervóznily ani jeho útoky na filantropa George Sorose, z nichž vyčuhoval antisemitismus.
Jelikož se Orbán mohl v případě hlasování Evropské rady o odejmutí hlasovacích práv Maďarsku podle článku 7 evropských smluv spolehnout na veto Polska, které též čelí řízením s Evropskou komisí, zdálo se dlouho, že Unie na Maďarsko takříkajíc nemá.
Kdo naopak Orbána už dávno za jeho nedemokratické excesy alespoň částečně potrestat mohl, byla Česká republika, pokud by jasně deklarovala, že s Maďarskem pod vedením Orbána nebude dál spolupracovat v rámci V4. Mělo by to přinejmenším velkou symbolickou hodnotu.
Jenže české vlády se nevzmohly ani na kritiku. A to nejen ta Andreje Babiše, který naopak účelově prohluboval spojenectví s Orbánem kvůli vlastním nedemokratickým choutkám a sporům s EU, ale i ta současná. Ačkoliv někteří politici vládní koalice se nakonec Orbána v poslední době odvážili kritizovat, jejich kritika nemíří principiálně na podvazování demokracie v Maďarsku a Orbánovy fašizující názory, ale na skutečnost, že se Maďarsko chová jako pátá kolona Ruska v době ruské agrese na Ukrajině.
Ani nyní, když Orbán po osmi letech od svého prvního nechvalně známého projevu na maďarské letní univerzitě v Transylvánii, v němž odmítl liberální demokracii, hlásá na stejném místě, tedy transylvánském Tusnádfürdő, náckovské teze o potřebě udržet rasovou čistotu Maďarů.
A přidá k tomu slova, která by klidně mohl pronést kdysi Joseph Goebels, když obhajoval světovládné ambice nacistického Německa: „Naše ambice náš žene dopředu. To vědomí, že jsme vždycky dali světu víc, než jsme dostali. Že nám toho vždycky více vzali, než kolik nám dali. Že máme nevyřízené účty, že jsme lepší, schopnější a talentovanější, než kde teď jsme a jak teď žijeme. Je fakt, že nám patří svět, a to také přetavíme ve skutečnost, to je naše nejvyšší ambice.“
Orbánův projev už kritizovali čelní představitelé Evropské unie. Spolupráci s maďarským premiérem ukončila dokonce i jeho dlouholetá poradkyně Zsuzsa Hegedűsová, která v otevřeném dopise kritizovala „čistě nacistický text hodný Goebelse“. Projev odsoudil i Mezinárodní osvětimský výbor.
Orbán si vzal v projevu na paškál i Českou republiku a Slovensko. Slováci a Češi jsou teď dle něj s „post-zápaďany“, ale je to prý jako když člověk přiváže své koně do hořící stáje. Poukazoval tím zejména na českou a slovenskou podporu pro Ukrajinu ve válce s Ruskem.
Podle Orbána „toto není naše válka“. Západní Evropa se prý snaží V4 s pomocí války na Ukrajině rozdělit.
Kdo ničí Visegrád
Další existenci Visegrádu tak napíná k prasknutí především Orbán. Pro současnou českou vládu, která se přihlásila k dědictví havlovské politiky, by měla k odklonu od Maďarska stačit už jen orbánovská transformace země v polo-autoritářský režim, jehož ideologie stále více připomíná evropský fašismus z první poloviny 20. století.
Je hezké, když česká vláda deklaruje, že jednou z jejích priorit coby předsednické země Evropské unie je posilování odolnosti demokracie v unii. Mlčí-li přitom k pošlapávání principů prvního státu v Maďarsku a nejnověji i fašizujícím výrokům Orbána, a dál hájí naše visegrádské spojenectví s Maďarskem, těžko ji může brát zbytek Unie v tomto ohledu vážně.
Situace je o to prekérnější, že se Maďarsko pod vedením Orbána stále více projevuje jako pátá kolona Ruska v Evropské unii. Když Unie přijde s návrhy nových sankcí proti Rusku nebo návrhy, jak se společně bránit, ruskému energetickému vydírání, můžeme se spolehnout, že Maďarsko bude společné úsilí sabotovat.
Předsednická země Evropské unie by neměla v takové situaci dál mlčet. Bude-li ve své politice přehlížení toho, co se v Maďarsku děje, dál jen pasivně přihlížet a dál tvrdit, že orbánovské Maďarsko je naším spojencem v rámci V4, neměli bychom se divit, že nás zbytek Unie začne obcházet.
Vláda by mohla, ba měla, nejen za daných okolností zmrazit spolupráci s Maďarskem v rámci V4, ale mohla by se z pozice předsednické země Evropské unie otevřeně připojit k úsilí české eurokomisařky Věry Jourové využít proti Maďarsku nové evropské ustanovení o dodržování principů právního státu, kterým se podmiňuje vyplácení fondů ze záchranného balíku EU přijatého v reakci na ekonomické dopady epidemie covidu-19. Maďarsko by tak mohlo přijít o velké peníze.
A na místě je i dialog s Polskem o možnosti změnit jeho dosavadní pozici, že by vetovalo rozhodnutí Evropské rady o odejmutí hlasovacích práv Maďarsku kvůli porušování principů právního státu. Ani v Polsku už trvání na těsné spolupráci se zemí, která otevřeně kolaboruje s Ruskem, nemusí mít tak silnou podporu jako dřív.
K těmto - věcně zcela správným - analýzám J. Pehe je ovšem nutno připojit i to, že narůstající inklinace Maďarska k fašistoidním tendencím naprosto není záležitostí jenom jednoho - byť i politicky vůdčího - jedince, nýbrž maďarská společnost byla protofašistická od samého počátku.
Už v samotném prvním okamžiku svržení (komunistické) totality novou "svobodu" oslavily průvody uniformovaných oddílů, které jako by z oka vypadly nacistickým SA. A i jejich hesla jasně svědčila o ideové příbuznosti. Maďarsko - nutno připomenout - bylo za války spojencem Hitlera; a u mnohých Maďarů je tato vzpomínka na "heroické časy" zřejmě ještě velice živá. Bylo by nespravedlivé z tohoto důvodu zatratit maďarskou společnost jako celek, dozajista zde jsou i progresivnější proudy a směry. Ale bohužel, nic nesvědčí o tom že by reakcionářské a fašistoidní výlevy V. Orbána u většinové maďarské společnosti narážely na nějaký zásadní nesouhlas, neřkuli odpor.
Ale pane Pehe, chodíte okolo horké kaše. Lidovci, ODSáci a jejich deriváty ve STANu jsou z Orbána nebetyčně nadšeni, až na tu skvrnku ohledně Ukrajiny.
maďarská společnost je rozdělená jen o něco méně rovnoměrně (50:50) než polská.
a fašismem to končí.
Přesně, jak píše p. Trampota: Velká část naší pravice se s Orbánem ztotožňuje a souhlasí s ním. Akorát ohledně toho Ruska neví co dělat a jak se k tomu postavit...
Ale svět není černobílý a my se můžeme od Orbána i mnohé učit.
Např. jak by stát měl více ovládat svou důležitou infrastrukturu, jak by měl hájit své národní zájmy a ne zájmy Berlína, Washingtonu či evropské byrokracie stranící velkým evropským státům. Že je důležité usilovat o mír na Ukrajině, o tamější kompromis a ne konflikt neuváženými činy a slovy dál rozdmýchávat. Viktor Orbán umí na rozdíl od české vlády vyjednat pro Maďary i výrazně lepší ceny za energie. Maďarsko má i menší inflaci.
Viktor Orbán je zkrátka člověk, který několikrát suverénně vyhrál celostátní volby. To je něco, o čem si česká progresivistická pseudolevice žijící ve vlastním sektářském světě, na kterou je do jisté míry napojen i Jiří Pehe, může zatím nechat jen zdát.
“svět není černobílý a my se můžeme od Orbána i mnohé učit“
Ano, komunisti nikdy už jiní nebudou. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.
Řekl bych, že Orbán je spíše centristický sociální konzervativec, ale děkuji pane Kolaříku za příspěvek, ve kterém jste mě, i když tipuji že spíše nějakým nedopatřením, nenazval primitivem či lidským odpadem :-)
Tak jen takové opáčko: jiná než progresivistická (liberální) levice být ani nemůže. Drulákovy vize jsou fantasmagorie (a celá linie časopisu Argument je pomýlená - což ale neznamená, p. Kolaříku, že bych nesměl dát odkaz na některý jejich článek, který věcně rozebírá nějakou problematiku, třeba neocony v americké zahr. politice...).
Nevím, proč si myslíš, že národní kapitalismus je lepší než nadnárodní. S EU nemá smysl bojovat, ale má smysl ji demokraticky "převzít", tj. udělat vše proto, aby levicové síly na celoevropské úrovni zvítězily a uspěly a mohly pak EU měnit. Dokud bude vítězit středopravice, jiné to v EU nebude (ale i tak je většina věcí, které z Bruselu přicházejí, pozitivních nebo spíš pozitivních:))
V ČR také stále vítězí pravice a její různé odrůdy. Budeme tedy bojovat proti české státnosti, za "samostatnou severní Moravu" (kde je klasická pravice slabá), "proti Praze" atd.? Vždyť to jsou nesmysly...
Ale nazval, Krupičko, ale nazval - i když jenom implicitně.
Pozn.: implicitně znamená nepřímo.
Tak já si především myslím, a píšu to, nic ve zlém, snad pomilionté, že levice by měla být zdaleka nejvíce socialistická a antikapitalistická (ať už se jedná o kapitál národní či jiný). Progresivisté chtějí to či ono (a já s nimi v lecčem i souhlasím), ale co hodlají na oplátku udělat pro opravdu chudé?
Píšeš, že bychom neměli s EU bojovat. Nejsem si jistý zda levicové vlády na Západě hodlají převzít EU a učinit z ní spravdlivější projekt. Levice v mnoha bohatších státech EU zvítězila a vítězí a co dělá? No logicky sleduje své národní zájmy. Na rozdíl od nás. Bojovat s EU nemusí znamenat to samé jako z ní vystoupit či ji nadobro zničit.
Opravdu nevím, ale řekl bych že spíše ne, zda chci třeba v Praze volit levicovou (snad) silně prozápadní liberálku Annu Šabatovou a její Solidaritu, která nechce z Ruska brát plyn a ropu. Chápe tato paní, která ještě poměrně nedávno vyzývala k volbě centristických Zelených, co by to znamenalo pro naše lidi a ekonomiku? Green Deal je, bez ironie, hezká věc, jenže bohužel zatím nefunkční. Ale nechme se překvapit, mnohé programové body koalice Solidarita vnímám pozitivně, uvidíme, jak uspěje.
Nevím úplně, jak s tím souvisí Drulák. Také s ním v některých názorech nesouhlasím. Nemyslím, že se jedná o hlavního autora Argumentu. Ovšem některé výstřelky a fanatismus progresivistů a liberálů pojmenovává podle mě dobře.
Já jsem věděl Pájo (Kolaříku), že v tom bude nějaký háček. Zase si mě dostal :-)
A co je to národní zájem?
To uvidíme po volbách. Já už jsem k tomu něco napsal. Hodně štěstí.
Po kterých volbách uvidíme národní zájem?
Kde jsi k tomu něco napsal?
Národní zájem je to, co se Krupičkovi hodí.
Ostatně se tím nijak neliší od mnoha politiků ODS a hnědé vrstvy naší politiky. A také od Orbána.
Jinak jsem právě přijel z Maďarska. Jistě, lidé, se kterými tam mluvím, nejsou reprezentativní vzorek a právě tak nepředstavovali reprezentativní vzorek přednášející na budapešťské univerzitě, kde strávila moje dcera půl roku. Přesto bych hodně zvažoval generalizující výrok o protofašistickém charakteru maďarské společnosti. Ale on to asi pan Poláček zná více do hloubky.
Pane Profante, kdybyste si dal jen trochu větší námahu s čtením předešlých příspěvků, mohl byste vědět, že já sám jsem tu naprosto jednoznačně napsal, že maďarská společnost je v daném ohledu hluboce rozpolcená.
Ovšem - to se nedá nic dělat - v současné době má ona fašizující část zcela jednoznačně navrch.
Ale nikoliv, já čtu i pozorně nejen Vaše příspěvky, ale dokonce i ty Krupičkovi (ač to druhé může škodit duševnímu zdraví).
Ale vím, že je rozdíl mez společností a vládou. Na to netřeba chodit do Maďarska -- viz Zeman, který reprezentuje nadšení nějakých deseti procent voličů (a to asi přidávám), volbu menšího zla pro dalších dvacet a pak lhostejnost patnácti procent; a bohužel je tu další rýsující se volba, kde budu moci volit mezi bývalým komunistickým lampasákem a celoživotním zeleným mozkem, defraudantem s estébáckou minulostí a člověkem, který nedokázal obnovit pozici odborů.
O situaci, kdy budu muset být v letošní zimě loajální k Fialovi, Stanjurovi a proto i Blažkovi, protože budou čelit útoku, ve kterém by jinak vyhrálo SPD a ANO (jinými slovy, maďarská varianta) ani nemluvě.
A když se podívám na poslední roky v Británii a USA, tak tam volba menšího zla také rozhodovala o voličském chování.
Tyto Vaše vnitřní boje o loajalitu, pane Profante, vyplývají výhradně z té skutečnosti, že Vy stále ještě věříte, že volbami je možno něčeho - podstatného - dosáhnout.
Na rozdíl od Vás já alespoň touto formou vnitřních bojů trpět nemusím; na parlamenty nespoléhám, k volbám zásadně nechodím.
Nechci tento můj osobní postoj postulovat jako obecně platný vzorec; nakonec stávající systém se nějakým způsobem musí reprodukovat, a hlasovací mašinérie je stále ještě relativně nejméně bolestivý respektive nejméně rizikový způsob této autoregulace systému konzumního kapitalismu. Nicméně pro mou osobu vyznávám vlastně buddhistické heslo: soustředit se (pouze) na podstatné, a efemerity přenechávat jiným.
Samozřejmě že pokud, dejme tomu, v cca 10-20% případů souhlasím s Viktorem Orbánem, tak to neznamená, že jsem na jeho ideologické úrovni.
Ne že bych byl dokonalý diskutér, ale urážky a demagogie pánů Profanta a Kolaříka jsou čím dále zmatenější.
Dále se mi už asi opravdu nechce v té hromadě exkrementů, co tu dotyční občas nakydají, hrabat. Pokud tak chce někdo činit a ještě to vydávat tu za "slušnou", jindy za "duchaplnou" "diskuzi", tak prosím.
Ještě dodám, že prim tu v tom zmateném agresivním blábolení hraje Kolařík, člověk někdy neví, zda se mu má smát či brečet (podle toho vypadají moje reakce, i když nejlepší je zřejmě těchto jedinců, snažících se upoutat pozornost, si nevšímat). To, že se k němu Profant někdy přidává (někdy mám dokonce pocit, že Profant a Kolařík jsou jednou a tou samou osobou) a přitákává mu, je jeden z mnoha důvodů, proč se v mých očích už dávno odepsal.
tenhle postoj znám. Zastávali ho četní občané výmarské republiky v roce 1930 a 1932. Mnozí ho pak v emigraci obhajovali i po roce 1933 -- nedalo se nic dělat, „kdepak, že bychom to zvorali také my“.
Ale já neproklamoval volby, naopak jsem zdůrazňoval jejich nereprezentativnost vůči postojové krajině společnosti.
Prostě skutečnost, že Orban získal nějakých třicet procent hlasů oprávněných voličů, že vytvořil rozvětvený systém ekonomicko-politických závislosti a že kontroluje část medií neznamená, že v maďarské společnosti převládají protofašistické postoje. Podobně jako fakt, že současná vládní koalice zvažuje změnu ústavy, podle které by manželství bylo nutně heterosexuální, neznamená, že je česká společnost extrémně homofóbní, vypovídá to jen o páteři současného premiéra.
Pane Profante, až bude i česká společnost respektive stát akutně ohrožen(a) nebezpečím nástupu nějakého nového Hitlera k moci, a když tento nástup bude záviset na jednom jediném voličském hlasu, pak mi dejte vědět, možná že se pak přece jenom donutím jít k volbám.
Prozatím ale nevidím nic jiného, nežli onen zcela spolehlivě se víceméně zcela mechanicky reprodukující systém konzumu a kapitálu, přičemž politické subjekty které tento systém reprezentují se od sebe navzájem sotva liší (snad s výjimkou Pirátů) něčím jiným nežli mírou své nezajímavosti a bezduchosti.
Ostatně se domnívám, že ve státě by měli vládnout filozofové. Za předpokladu ovšem, že - alespoň oni - by byli schopni skutečně odlišit pravé od nepravého, podstatné od nepodstatného, progresivní od reakčního.
Vždyť o nic nejde, přece nebudete brát vážně toho kaprála z Čech. Až bude něco hrozit, dejte vědět.
To je můj dojem, který jsem si odnesl z rozprav s mými maďarskými bližními. A to jak individuálního tak skupinového. Jsem ochoten dosvědčit, že cíl humanismu - usilovat o bdělý vztahu k okolí - je v Panonii současně výrazně zamlžen dominující touhou stát se patriotem a zastáncem největšího z patriotů.
Můj dotaz zda je možné uvolnit nacionální citová pouta na úkor lidstva jako celku, vyvolal namísto plodné diskuze tichou nevoli.
Oproti zdejšímu obyčeji.......bych dodal.
Prakticky to samé jsem pane Petrasku zažíval s Rusy v naší firmě. Zcela bez ohledu na jejich čistě osobní vlastnosti (někteří z nich byli osobně velmi milí lidé) - jakmile přišla řeč na Rusko a jeho (zlo)činy, najednou z nich ze všech byli neústupní "patrioti"; to jest vypjatí nacionalisté, kteří zarytě odmítali uznat jakoukoli vinu Ruska.
Docela by mě zajímalo, jak se nyní staví k současné agresi Ruska na Ukrajině. Ale příliš mnoho nadějí bych si v tomto ohledu nedělal - právě nacionalismus je jednou z emocí, které lidskou mysl zaslepují ze všeho nejvíce.