„Přemluv bábu” jako lekce postmodernismu

Zdánlivý nekonformismus tenduje ke konformismu postmoderny. Otázkou ovšem je, jak zabránit tomu, aby postmodernismus nebyl návratem k fašistickým mýtům?

S dnešním konformismem je potíž, protože vystupuje jako svůj pravý opak. Konformisté sami sebe chápou jako nonkonformisty. Příkladem může být boření model,  jako je národ nebo jazyk. Používat pseudoslova a nesmyslná slovní spojení se vnímá jako znak nonkonformity, i když všichni víme, že jejich používání patří ke konvenci. Tento konformistický nonkonformismus není rozhodně česká specialita. Narazíme na něj i v takových věcech jako je pohled na eugeniku nebo eutanazii. Narušují se jisté vzorce, které se vydávají za většinové, tradiční, zatuchlé. Jenže při bližším ohledání zjistíme, že to, co narušují, je už dávno narušeno. Věci jako národ, jazyk, stát, společný morální kodex už dávno utrpěly vážné trhliny, a je dost obtížné je hájit. Tento konformismus se obrací proti věcem, které jsou nalomené, ale musí je představovat jako něco pevného a nebezpečného. Stojí na tom, co Žižek označuje jako fantasmatický rámec, v němž vnímáme realitu. Je to konformismus založený na fantasmatu.

Konformistický nonkonformismus patří k tomu, co americký neomarxista Fredric Jameson nazývá jako postmodernismus. Jak naznačuje titul jeho slavné knihy „Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu”, není to jenom chování a mentalita nějakých jednotlivců nebo společenských skupin, nýbrž je to vládnoucí chování a mentalita, ideologie. Její nadvláda se projevuje třeba na tom, že všichni jsou nuceni se s ní nějak vyrovnávat.

Jak píše Jameson, mizí všechno, co mělo jistou nezávislost, příroda, nevědomí, umění, a včleňuje se do společensko-ekonomického celku. Není to ale jejich potlačení, nýbrž naopak exploze. Umění se stává všudypřítomným, stejně jako příroda, protože je do sebe vsála ekonomická produkce: na zboží je hlavní jeho estetika a v každé druhé reklamě se píše o šetrnosti k přírodě. Po této explozi se však umění a příroda z našeho světa vytratila (příroda se vnímá jako líbivé obrázky přírody z katalogu). Do společenské produkce byly začleněny také alternativy, alternativní životní styl, hudba, spiritualita. Jsou tu cestovní kanceláře, které zajišťují alternativní duchovní prožitky v indických klášterech, nebo dokonce obstarají zkušenost cestovatele, který se bez jídla a vybavení ztratil v džungli. Není to tak, jak píše Herbert Marcuse v „Jednorozměrném člověku“, že se vytratila opozice vůči systému, a svět se stal jednorozměrným, nýbrž se naopak stal mnohorozměrným.

Postmodernismus není žádné osvobození. Působí tu stále jistý příkaz, který Lacan označuje jako příkaz Nadjá. Jeho porušení vede ke stavům úzkosti. Postmoderní Nadjá přikazuje: Užívej si! Postmodernistická ideologie žádá, aby ses oddával tomu, co ti je příjemné a choval ses egoisticky, protože když to dělat nebudeš, pocítíš, že něco není v pořádku. Příkaz Nadjá se ovšem vyznačuje tím, že jej nikdy nelze naplnit, a proto nemůže existovat dokonalý postmodernistický hedonista. Tak roste úzkost a deprese u těch, kteří si chtějí užívat.

Výsledkem je postmoderní cynismus. Nelze se totiž s ničím ztotožnit a přijmout to za své, protože hned je tu jiný objekt požitku a jiné momentální nastavení individua. Proto je každé prodlévání u nějaké věci, nebo člověka smícháno s cynismem, s tím, že se to nesmí brát vážně. Vzniká distance, která se však liší od distance moderních umělců nebo revolucionářů. Protože tu chybí nějaký bod mimo proud obrazů, věcí a pocitů jako je idea díla nebo komunismu, patří tato distance k danému provozu. Už Althusser si všiml, že ideologie nás vybízí k tomu, abychom zaujali distanci vůči tomu, co hlásá, a tak jednali ve shodě s ní. Jako věřící zaujmi distanci vůči své církvi, protože kdyby sis bral k srdci její chování, začal bys ji kritizovat, nebo z ní vystoupil.

V diskusích o klipu „Přemluv bábu” se většinou přehlíží toto ideologické pozadí. Snad jenom Vít Janeček si v jedné reakci všiml, že autorem klipu je Petr Zelenka, který tvoří filmy s neurčitelným vyzněním, jež si udržují distanci od každé možné interpretace. Myšlenka filmu není důležitá, hlavní je narušení, distance a pohyb, který tento film vyvolává. Obsah a postavy jsou takové, aby nebylo možné se s nimi ztotožnit. To patří k běžným rysům postmodernistického filmování, jak to známe od Larse von Triera. Klip je plný obscénních a nekorektních výrazů a obrazů, které mají zajistit, aby je za své nemohl přijmout nikdo, ani příznivec pravice. Pravda je, že Petr Zelenka asi nepočítal s tím, že klip si najde tolik stoupenců, a nejspíš lituje toho, že klip je ještě příliš korektní a přijatelný.

Jeho strategie ukazuje meze postmodernismu. Ten předpokládá, že tu je stále ještě nějaký kodex, společný morální obzor, který lze narušovat. Bez něj postmodernismus přestává účinkovat. Pokud jej postmodernismus naruší celý, zničí si to, co mu dává život a začne odumírat. Souhlasné reakce na Zelenkův klip svědčí o tom, že postmodernistické politické umění už účinkovat přestává a mění se ve svůj pravý opak, výzvu ke ztotožnění.

Kritizovat Zelenkův klip pro jeho egoismus, vulgaritu, neúctu ke starým lidem se proto míjí účinkem, protože to je pouhé přijetí hry, kterou chtěl Petr Zelenka rozehrát. Mnohem víc jej zpochybňují ti, kteří se s ním ztotožnili.

Hlavní problém je jinde. Jak zabránit tomu, aby masovou reakcí na postmodernistické strategie nebyla renesance fašistických mýtů silného jedince a věčného mládí.

A co si myslíte vy? Diskuse (25 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pátek, 30.Dubna 2010, 09:42:14

Myslím, že zásadní konflikt zájmů se dnes (a jistě nejen dnes) vyjadřuje konfliktem ideovým a politickým. Střetávají se dvě ideologie, každá s různými odstíny. Ideový konflikt s emocionálním nábojem společnost drásá. Velice žádoucí by bylo překonání rozepře. Politický spor rozvrací přátelství a rodiny. Sám jsem přišel o několik kamarádů tím, že jsem se otevřeně přihlásil k levici.

Někteří si libují v konfliktu. Čekají, že bude očistným ohněm. Domnívají se, že totální vítězství jejich ideologie vše vyřeší. Formulují jasné, empiricky ověřitelné či ověřené teze, racionálně z nich konstruují hypotézy a nabízejí jednoznačné, testovatelné výpovědi o čemkoli, především o aktuální sociální struktuře a sociální dynamice.

Zde je velkým učitelem Marx odkojený Hegelem. Nestaví proti sobě kapitalismus a socialismus, resp., jejich ideologie jako tezi a antitezi, Není to, pro něj buď - anebo. Rozpornost skutečnosti, v tomto případě především společenské skutečnosti, má být překonána (augehoben). Jde o dialektiku. Překonání je popřením, ale i zahrnutím. Marx mluví o feudálním socialismu, o jeho antitezi v podobě kapitalismu a socialismus (jako další cíl dějinné cesty) je syntézou. Překonává a zahrnuje momenty obou systémů a obou ideologií.

V Marxově pojetí nelze nic tvrdit jednoznačně. Každá teze musí být korigována antitezí a jejich pnutí je překonáno v řešení, které zahrnuje různé momenty, a přitom je radikálně nové. Obsahuje v sobě zárodek sporu a možnosti svého budoucího překonání.

Nejde o něco takového postmoderní filosofii a vůbec kultuře? Není postmodernismus prostě poučen tím, že prosté jednoznačné, nedialekticky formulované teze jsou vždy zárodkem teroru? Krutost jednoznačného kapitalismu byla vystřídána krutostí jednoznačného stalinského, maovského nebo polpotovského socialismu. Myslí si zastánci jednoznačných pravd, že tentokrát se tomu vyhnou?

Doporučuji skromnost poznávajícího subjektu vůči poznávané skutečnosti, nedoporučuji metodu podle hesla "tím hůře pro fakta." Nechme se skutečností překvapovat. Přijměme to, že různé souběžné interpretace se nemusí vylučovat, že se mohou doplňovat. O toto jde postmodernímu pluralismu. Jeho feyerabendovský metodologický anarchismus je vlastně jen odporem k "teroristické" jednoznačnosti ideologií. Pokora vůči faktům nemusí být pasivitou v sociálním životě. Jen dobrá diagnóza umožní účinnou terapii.

Petr Salamon - student, Frýdek-Místek

Pátek, 30.Dubna 2010, 10:04:27

Já nejsem vůbec žádný studovaný filosof, takže mne berte spíše jako žáka, kterému by mělo být něco vysvětleno. Já chápu ten případ Přemluv Bábu naopak. Totiž že právě nedostatek postmoderny umožnil mladým blbcům, aby se s klipem ztotožnili. V podstatě podobně to píše Ivan Štampach, nedostatek úcty k jiným diskursům a posuzování světa podle jednoho myšlenkového modelu vedlo k neúctě k ostatním osobám. A na postmoderně se mi vždy líbilo to, že respektovala všechny kulturní okruhy a diskursy, bez posuzování míry racionality a podobných mocenských technik. Na základě tohoto článku a zmínce o cynismu uvažuji tak, zda nemá smysl postmoderní myšenky doplnit emocionalitou(a on to vpodstatě už napsal pan Štampach, aby to nevypadalo, že ho kopíruji, tak takovýhle příspěvek jsem chtěl napsat ještě před tím, co jsem si přečetl jeho příspěvek, jen to chci dát do vlastních slov). Prostě takový model, který nebere jedno měřítko k poměřování pravdy a nepravdy, racionality a iracionality, ale respektuje druhé názory a jejich okruhy. Takové emoce, které by měl postmodernistu doplnit, jsou podle mne sounáležitost, touha(po hledání pravdy), pokora(při hledání pravdy), pochopení(pozice a kontextů lidí s jiným názorem), a tak různě. A jako postmoderní to chápu proto, že to neopěvuje racionalismus, naopak spíše "iracionalismus" a že je to zaměřeno na osobní postoj jedince ke světu. Není to , co píšu, nějaké tolerantní a postmoderní pojetí buddhismu nebo křesťanství?

Michael Hauser - filosof, Praha

Pátek, 30.Dubna 2010, 10:22:14

Aby nedošlo k nedorozumění, postmodernismus jako vládnoucí "kultura" není totéž co postmoderní filosofie. Ta ovšem vzniká na půdorysu postmodernismu. Jde o to, že když se promění "kultura," pak se postupně vymění i filosofický terén. Pojmy, jako je pluralita, které se dnes jeví jako samozřejmost a dovolávají se jich třeba i stalinisté nebo pravicoví extrémisté (aby legitimizovali svůj "alternativní názor") se může stát něčím nesamozřejmým. To jsou ale věci, o kterých nakonec nerozhoduje to, zda se dostatečně mluví o pluralitě nebo jiných pojmech, ale procesy, které působí za našimi zády. Filosofie to může měnit jenom tehdy, když se spojí, i nepřímo, s nějakou společenskou a politickou silou. Jinak si myslím, že stalinistické běsy by se rozpoutaly, i kdyby se Stalin denodenně zaklínal pluralitou.

Petr Salamon - student, Frýdek-Místek

Pátek, 30.Dubna 2010, 10:31:12

Podle mne povede jakékoliv takové spojení postmoderní filosofie s politickým nebo společenským hnutím k vytvoření jedné interpretace světa, která opět bude potlačovat jiné jevy, struktury, které se ji nehodí do krámu.

Michael Hauser - filosof, Praha

Pátek, 30.Dubna 2010, 10:39:39

Přesně tak, ti, kteří se s klipem ztotožnili, bylo málo postmoderny. Šlo mi o to, že postmodernismus jako vládnoucí kultura má více vrstev, pluralismus je jedna vrstva, ale pak je tu vrstva expanzivní: narušování pevných identit, které ovšem narušuje už dnešní kapitalismus (flexibilní). Tato vrstva, když to domyslíte, je podmínkou té první, tedy postmoderní pluratity. A teď je otázka, zdali toto neustálé narušování nevyvolává reakci: vytvořit opět nějaké pevné identity, ale ve stylu fašismu: jeden národ, jedna rasa. Nejsou souhlasné reakce na tento klip právě v tomto stylu? Nejsou ale nakonec reakcí na postmodernismus? Hlavní není doplňovat postmodernismus o "emotivní rozměr", protože ten už tam je (viz např. postmoderní spiritualita), ale začít vytvářet jinou kulturu, v níž se rehabilitují pojmy jako pravda, univerzalita, ale ne jako nástroj útlaku, ale osvobození, jak se o to snaží Alain Badiou.

Petr Salamon - student, Frýdek-Místek

Pátek, 30.Dubna 2010, 11:06:20

No a není to tak, že současný ekonomický systém zrušil některé dřívější "Velké pravdy," ale nahradil je novými, makroekonomickými ukazateli, "na kterých závisí, jak moc jsme šťastní", posvátnost konkurence a soukromého majetku, nebo podobně? Podle mne si každý mocenský systém vytváří myšlenkové struktury, které je třeba bourat. Rovněž tak ale například i socialismus(obecně zdůrazňováním osobní odpovědnosti- družstev, v českých podmínkých zdrůrazňováním odpovědnosti za situaci v rozvojových zemích,...) nebo environmentalismus(například centralizace politiky(Kodaň) likvidující diverzitu) je třeba bourat, pokud by se stali dominantními. Obecně se domnívám, že jakýkoliv myšlenkový koncept potlačuje. A řešením, ať nesklouzneme k fašismus, jsou podle mne jedině osobní postoje jednotlivců, určité východní (ve smyslu Tao) přemýšlení(Ruediger Dahlke, Fritjof Capra) a podobně. Jenže mám zase strach, že i to je velká pravda. No, díky za tip na literaturu, zkusím se na to podívat. A díky za termín postmoderní spiritualita, dlouho jsem nevěděl, jak se definovat...

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

zradila gramatika nebo logika? Pátek, 30.Dubna 2010, 13:17:16

"Otázkou ovšem je, jak zabránit tomu, aby postmodernismus nebyl návratem k fašistickým mýtům?"

... zabránit ... aby byl ...

(Článek si přečtu později, až to "vydejchám".)

Michael Hauser - filosof, Praha

Pátek, 30.Dubna 2010, 14:25:42

Ale správně je

...zabránit, aby ne-...

Petrasek Milan - penzista

Rozhořčeně nesouhlasím Pátek, 30.Dubna 2010, 20:11:44

Považovat klip pana Zelenky za dílo, které pouze liknavostí autora nesplňuje nároky, které kladli autoři skupiny Dogma na uměleckou tvorbu, považuji pouze za špatné kamarádské gesto. Kdyby pan Zelenka vycházel z imperativu: nikoho neušetřit a nikoho nezranit, tak by zde interpretace klipu proběhla zcela jinou cestou.

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

Pátek, 30.Dubna 2010, 22:02:45

Myslím , že postmodernismus nejen narušuje staré, ale s novými otázkami také naznačuje nové cesty idejí či způsobu myšlení. Myšlenkový zvrat k pluralismu si ale vyžaduje podobnou - ale mnohem pomaleji probíhající - změnu i v nastavení emocí. Tím často dochází k tomu, že interpretace činu je protichůdná jeho motivu (konformismus x nonkonformismus). Úzkost z rozpadajících se jistot minulosti určitě přináší větší tendenci příklonu k autoritě tedy k Nadjá ( a má tendenci se přimykat i k autoritativním systémům), ale kdyby to filosofie chtěla měnit tím, že se spojí se silou, považovala bych to za výsledek téhož, tedy jiného druhu úzkostí vyhnané netrpělivosti a tudíž za cestu k témuž výsledku ( jak už podotkl pan Salamon). Co se týká reakce na klip, přiznám se, že mi méně zajímá, jestli jsem Zelenkovi sedla na lep ( což vzhledem k tomu, že celá věc je založená na zglajchšaltování všeho - nikoliv na pluralismu - tak se buď zglajchšaltuji tím, že to napíši a budu jedna "z potrefených hus", anebo si to pořídím vnitřně předem a spolykám to), než to, co následovalo jako úkaz, který dal nahlédnout stavu společnosti.

Bila

Vít Janeček - Praha

Sobota, 1.Května 2010, 00:07:26

Taky (s autorem textu a některými diskutujícími) myslím, že klíč k tomu klipu je v jeho recepci, která je patrná zejména na anonymních diskusních fórech, kde převládá jeho nadšené přijetí. Ano, je děsivé, že si takto postavený tvar našel tolik bezvýhradných stoupenců, zdali to bude navíc v souladu s intencí tvůrců - přitáhnout prvovoliče k volbám a povzbudit je k volbě pravice - ukáží až volební statistiky, ale hlavně to je jiná věc.
Při četbě textu Michala Hausera jsem si vybavil intenzivní, byť zčásti hermetický text Gillese Deleuze Post skriptum ke společnostem kontroly, kde se Deleuze (na Foucaultovském půdorysu) zabývá novými mechanismy fungování společenské autority - po společnosti uzavřených prostředí (škola, rodina, armáda, práce ap.) přichází společnost kontroly. Rozhodující už není autorita vycházející z pozice definované uzavřeným prostředím, ale ovládnutím pole. Zelenkův klip se svým půlmilionem shlédnutí, desetitisíci reakcí a dost možná ještě větším počtem stoupenců za týden od svého uvedení určitým způsobem ovládnul mentální prostor - jeho mise se může ukázat být v mnoha ohledech "úspěšná". Nemám teď čas se pouštět do hlubšího rozvedení těchto poznámek na okraj, jen jsem chtěl na tento Deleuzův text, který vyšel i v češtině v překladu Martina Čecha, upozornit. Našel jsem ho i na webu, visí zde: http://www.fysis.cz/filosofiecz/texty/jarda/deleuze.htm

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

postmodernismus ANEB čtěme Hegela Sobota, 1.Května 2010, 07:49:16

* postmodernismus je především honosným názvem bezradnosti, je do jisté míry její institucionalizací
* obzor (horizont) ztělesňuje slepou uličku fenomenologie
* Zelenka se projevuje jako postmoderní hovado (proč nemluvit česky?)
(Jako vždy výborný Štampach)
(dál jsem nedošel)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad SALAMON 11:06:20 Sobota, 1.Května 2010, 13:58:37

"... jakýkoliv myšlenkový koncept potlačuje."

Máme tedy přestat myslet pojmově a začít myslet "nepojmově"? Ale jak: "východně"? To se mi nezdá. A proč ne dialekticky? Je snad dialektická logika výplodem chorého mozku, jak se zhruba domnívá např. Karl Popper?
Pakliže totiž pojem "potlačuje", patrně to není pojem, ale dogma, tj. cosi nepojmového, nedialektického - viz Ivan Štampach nahoře.

Fašisté také mají "osobní postoje". Ba co víc, také jsou "spirituální", pěstují esoteriku (Aryan Nations apod - cf. Nicholas Goodrick-Clarke). -- Ale dost možná, že jste tím "osobní" prostě chtěl položit důraz na to, že do fašismu nesklouzáváme "my", ale já, ty, on, ona?

Postmoderní spiritualita? Neříkalo se tomu druhdy "hloupě" buržoasní vědomí?

Michael Hauser - filosof, Praha

Jameson: text Sobota, 1.Května 2010, 14:04:48

Pro zájemce o postmodernismus je na stránkách SOKu k dispozici Jamesonův článek "Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu."
http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=399&Itemid=28

Petr Salamon - student, Frýdek-Místek

Sobota, 1.Května 2010, 17:32:55

to Jan Kopecký: reakci bych přinesl nikoliv z toho, co jsem si osobně uložil do svého prožívání, ale z toho, co jsem vyčetl... nevím proto, zda má smysl reagovat...ale mohu se o to pokusit, pokud chcete... a k tomu osobní: "řešit problémy světa změnou sebe," nikoliv podporou nějaké nauky, která by měla platit pro všechny.... o tom třetím odstavci si nic nemyslím...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

pravicový populistický pubertální mesianismus Sobota, 1.Května 2010, 22:04:33

Myslím, že Michal Hauser leccos vystihl, včetně toho, že postmodernismus podobně jako už dříve Hegelova dialektiku je možné ohýbat různými směry. Klip má dynamiku, herci nejsou špatní, nekorektnosti zaujmou a očarují. To, že vzbudil takovou pozornost je znamením nízké úrovně politické orientovanosti. Nicméně myslím, že kolega Hauser myšlenkovou úroveň klipu přeceňuje a ukazuje pouze špatnou postmodernu. Sdělení je velmi jednoduché: My mladí jsme schopni zachránit tuto zem (a možná i svět) tím, že budeme volit českou pravici a naším úkolem je přemluvit naše prarodiče, kteří budou volit levici. Otázka, zda oni prarodiče nejsou mnohem zkušenější a moudřejší než pravicová pubertání mládež, kterou Mádl s Issovou hrdě zastupují, zjevně přesahuje myšlenkový horizont obou aktérů i Petra Zelenky. Ovšem sebekriticky musíme přiznat, že tato myšlenkově slabá výpověď má ohlas také díky levicovému populismu, který není o nic chytřejší a dělá z našich občanů hlupáky stejně jako populismus pravicový. Nebo se už proměňujeme v národ schopný se vyjadřovat a definovat pouze prostřednictvím primitivních klipů a reklam?

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Neděle, 2.Května 2010, 04:27:32

to Petr Salamon:
Teprve teď mi dochází, že tu vlastně mluvíme především o ideologii a ideologickém momentu v našem vlastním myšlení.

Dotaz a případné doplnění Neděle, 2.Května 2010, 12:30:4

Vážení, přišel jsem k této diskusi poněkud pozdě, přesto oceňuji její úroveň, zejména z pohledu filozofického, resp. gnoseologického. Bohužel tenhle pohled mne příliš nezajímá. Vím, že postmodernismus vlastně vznikl jako reakce na dogmatické pseudopravdy ideologie vládnoucí třídy řídícího aparátu protosocialismu a samozřejmě na totéž i ze strany jejího dočasného konkurenta - buržoasie. Bohužel přitom vylil s vaničkou i dítě - uznání možnosti skutečné pravdy - t.j. jisté praxí i gnoserologickou analýzou potvrzované větší či menší míry shody poznávacího subjektu s objektivní realitou. V této souvislosti bych se chtěl zeptat pana Salamona, nakolik možnost takového "objektivní pravdy" uznává nebo nebo ne. V současné době totiž bojuji s bezbřehým pragmatismem lidí, kteří si nevidí ani na špičku nosu, ale jakoukoliv "pravdivost" neuznávají. Tento postoj výborně jde k duhu zejména reakčním elitám - té dnešní, ale i pozůstatkům té minulé. Chápu obavu vyslovenou v této diskusi, že odvrhnout postmoderní agnosticismus znamená otevřít cestu dominaci zase nějakého fundamentalismu. Nicméně připomínám pohled marxismu - toto nebezpečí neplyne z gnoseologických principů, ale z ideologického zaměření (které třídě směr slouží) a především ze zájmů (konec konců vlastnického postavení) této třídy. Čili sestupme z nadoblačných výšin vědomí ke konkrétní analyze tříd - na čem mají zájem, ne všechny mají zájem zablokovat vývoj.

Petr Salamon - student, Frýdek-Místek

Neděle, 2.Května 2010, 15:17:38

Opět napíšu, že se ve vztahu k těmto otázkám cítím jako žák. Podle mne objektivní pravda někde existuje, ale jediné, na co my i nějací osvícení lidé mají, je se k ní pouze přibližovat. A tohle přibližování je podle mne nekonečné, je to taková ta matematická limita. Pravdu není možné mít, a kdo si vybere určitou část interpretace světa a označuje ji za pravdu, není blíž pravdě ale moci. I když z určitého velmi omezeného hlediska to pravda být může(Jenže to hledisko, odkud je možno se na to dívat, je podle mne nekonečné.)- například Newtonův model do doby příchodu Kvantové fyziky a kdo ví, kam až se kvantová fyzika rozvine. Jediné co člověk může je tohle řešit v sobě. A ještě ad Jan Kopecký, pro mne je jakákoliv interpretace světa ideologie, jedná se vždy o redukci, která vychází z určitých předem daných vnitřních stavů a podobně. Ale jsem jenom žák, i když můžu působit odhodlaně, rád svoje postoje a myšlenky vyvracím.

Petr Salamon - student, Frýdek-Místek

Neděle, 2.Května 2010, 15:19:1

Zároveň bych si nebyl jist existencí věci zvané "vývoj".

Jste skoro marxista Neděle, 2.Května 2010, 16:27:6

Děkuji za odpověď - zcela vážně - se od marxistického pojetí pravdy moc neodlišujete - i v našem pojetí jde o proces přibližování, který nikdy není absolutní, má v sobě jen prvky absolutnosti - např. Newtonův systém v kontextu Einsteinova. Nejsem silný v přírodních vědách a proto se soustřeďme na společenské souvislosti. Něco jiného přece ale je, když konstatujete, že existují dějinné zákonitosti nebo že klíčovým prvkem ve společenském systému je ekonomika než když řeknete, že žádné nejsou a všechny faktory ve společnosti mají stejnou váhu - a tady už podle marxismu musíte volit buď a nebo - někdo se realitě přibližuje víc a někdo méně. Máte vítr z ideologie jako duchovního nástroje moci (já dodávám třídy , resp. skupiny lidí hrajících podobnou roli ve vlastnictví výrobních prostředků a výrobních vztazích vůbec, z čehož plyne i sklon k podobným formám politické aktivity, odrazu světa v ideologii apod. Máte nesporně pravdu, že ideologie redukuje - bylo to zatím u všech ideologií vládnoucích tříd a bohužel i těch ovládaných, protože ani jedna neměla objektivní zájem říkat plnou pravdu (to už nebyla gnoseologická, ale zájmová zábrana). Ale napadlo Vás, že by mohla být taky třída, která nemá objektivní zájem lhát a nevidět progresivní tendence, protože jdou k jejímu prospěchu? Že nemá zájem nastolit svou moc, protože každá dikátorsky uplatňovaná moc třídy ji zotročuje? Že může být třída usilující ne o vládu, ale o své sebezrušení a osvobození celé společnosti? A že její ideologie nemusí být na škodu poznání, ale naopak ho stimulovat?
Vždyť i buržoasie byla kdysi pokroková ve srovnání s feudály a její intelektuálové vytvářeli velké věci (osvícenství, Koperník, reformace apod.)?
No a podle Marxe byla takovou třídou dělnická třída a její ideologie. Ono to podle nás byla a nebyla pravda - dokud byl marxismus skutečně ideologií dělnické třídy, i když to byl ještě jen industriální proletariát, byl relativně pravdivý (např. jeho odhalení podstaty kapitalismu platí). Jenže potom se ho zmocnila nově vzniklá třída řídícího aparátu, předělala ho na svou ideologii a nástroj moci a začalo se velice lhát a manipulovat a vnucovat to lidem. Proto pak postmoderna mohla těžit z reakce lidí a získat je pro myšlenku, že není žádná pravda, že prohlašování pravdy hrozí diktaturou atd. - což posloužilo nejvíce buržoasii, která měla z cesty jeden nástroj odporu vykořisťovaných lidí. Ale skutečný marxismus žije dál a myslíme si, že jsme k té pravdě asi nejblíže, ale právě proto ji nechceme nikomu vnucovat - není to už ideologie fyzicky pracujících dělníků, ale těch nejvykořisťovanějších (to neznameniá nejchudších) - tzv. kognitariátu, který má zájem zrušit (ne násilím a naráz) dvě základní břemena nad společností, která lidi deformují - soukromé vlastnictví výrobních prostředků a starou společenskou dělbu práce a taky stav,kdy jsou lidi pořád ještě hlavně průměrná individua v rámci celých ekonomických "odrůd" a myslí a chovají se podle toho.

2 otázky Pondělí, 3.Května 2010, 08:15:41

Domnívá se autor, že postmodernismus vznikl tak, jak nám to vysvětlil pan Heller?
Jedinou přiznanou inspirací Petra Zelenky byl předvolební klip
na Obamovu podporu s odlišným posláním i vyzněním.Jak to,že v zemích stejně "stižených" postmodernismem podobné "agitačně umělecké "počiny nevznikají? Nebo neproniknou takto masivně do médií?

Petr Salamon - student, Frýdek-Místek

Pondělí, 3.Května 2010, 08:31:20

Josef Heller: Proč bychom museli vidět ve světě klíčovou roli jenom jednoho faktoru? To mi jaksi není asné... naopak si myslím, že těch faktorů působí spousta různých. Například kolektivní nevědomí- a je otázka, zda už to samo nějakou hierarchii, nebo nějaký vzorec pro systém uspořádání společnosti, bohužel neobsahuje(normálně fungující stát Austrálie vznikl z britských vězňů). Nebo třeba obecná tendence všech lidí zvyšovat svůj blahobyt, případně možnost nevidět, že se to děje za cenu vykořisťování někoho jiného- kolik příslušníků třídy, ve které vidíte naději, kupuje výrobky fair trade výrobky, aby nejen mysleli na svou špatnou situaci(která podle mne ostatně v ČR nikdy není tak špatná, vždy jsou tu nějaké jistoty), ale pomáhali těm, kteří jsou na tom opravdu bídně? Kolik procent z nich odejde od zaměstnavatele, který vykořisťuje přírodu(možnost žít na chatě a mít malé políčko má každý). Kolik členů KSČM kupuje fair trade výrobky, kolik z nich využívá počítače vyrobené v číně za velmi mizerných pracovních podmínek?Podle mne jediné třídy, které nikoho nevykořisťují, naopak jsou lidmi vykořisťovány, jsou příroda a nejchudší lidé rozvojových zemí- jenže to nejsou třídy, které by u nás mohly převzít moc.

Michael Hauser - filosof, Praha

Pondělí, 3.Května 2010, 08:46:50

Hellerovo vysvětlení je pouze částečné a blíží se vlastně Lyotardovi. Je-li postmodernismu "reakcí na dogmatické pseudopravdy ideologie vládnoucí třídy," tj. reakcí na ztroskotané ideologie, je to jinak vyjádřená Lyotardova myšlenka, že velká vyprávění se stala nepřesvědčivými a podezřelými. Jameson a další západní marxisté chápou postmodernismus tak, že je to sama ideologie, protože je vyvolán změnou ve způsobu produkce od konce šedesátých let (produkce je flexibilní, globální, "estetizovaná," ...). Proto je to jev zásadnější, než je pouhá reakce na vládnoucí ideologii.

Zelenkův klip jsem vykládal jako příklad postmoderního politického umění. Jeho obsah je opravdu ve světových souvislost ojedinělý, protože jinde má spíš zabarvení levicové (postmoderní umělci a autoři se ve světě většinou hlásí k levici). To společné je základní pojetí politického umění: mnohoznačnost, narušení ustálených vzorců vnímání, šoková terapie.

O čem se vlastně bavíme? Pondělí, 3.Května 2010, 11:56:47

Hauserova rodina:
Vážení, není to tak trochu - já o koze a vy o voze? Já jsem zase, jako v předchozích polemikách s Míšou, upozornil, že mne vůbec nezajímají dílčí gnoseologické souvislosti postmodernismu a už vůbec mne nezajímá individuální motivace či obecnější myšlenkové pochody pana Zelenky. To je už totiž to jednotlivé, ve kterém se rozmělňuje to podstatné a určující. Vznik postmodernismu byl jistě složitě strukturovaným procesem, do kterého vstupovala celá řada ryze gnoseologických a indivuálních či kolektivních motivací (různých uměleckých či vědeckých škol apod.) a faktorů, jejich nositelé by se jistě do krve rvali, kdyby jim někdo řekl, že se pouze začleňuji do určitého prostředí - mým termínem plynového oblaku - nad nějakou třídou. A přece tomu tak bylo - ty třídy byly dokonce dvě - neprivilegované na západě i východě a buržoasie snažící se rozvrátit jí smrtelně nebezpečnou logiku marxismu - nakonec z obou kořenů vyrostl postmodernismus. Doufám Míšo a Agáto, že teď nebudete nefér a nezačnete mne líčit jako nějakého stoupence spikleneckých teorií a přísného řízení společnosti estébáky z Wall Streetu či Kremlu - samozřejmě třídy své zájmy prosazují v procesu, kam se ve statistickém měřítku vlévají různé snahy a tendence, které jednotlivec nevnímá - ale ve statistickém průměru a v dlouhodobé perspektivě se ten určitý ideologický proud nakonec objeví a porozumět je mu možno jen analýzou základního postavení příslušné třídy. Pro úplně blbé - já jsem nepopisoval všechny okolnosti vzniku postmodernismu - jen to, co bylo podstatné a v dlouhodobé perspektivě určující.
(Ale Míšo - tohle bys přece jako snad marxista měl vědět - nemusíš s tím souhlasit - ale měl bys chápat, o co mi jde?? Že by ten neomarxismus přece jen vedl spíše k zapomenutí solidních marxistických znalostí? Jinak když sestoupím s té nejvyšší roviny abstrakce, tak jsem klidně s to akceptovat Tvoje pojetí těch jednotlivostí, je to zajímavé, leč odvozené)
A tady pane Salamone vidíte tak trochu co je to marxismus - zkuste na chvíli přemýšlet takto: Já mám nějaký názor, konec konců si nemohu být tak úplně jist, že správný, i kdyby ho sdílela řada dalších lidí a i kdyby byl tzv. "in", moderní. vedle mne ale existuje i nějaký jiný názor, který bývá označován za marxistický ortodoxní, ale nestalinský. Podívejme se na tento názor chladně, bez emocí. Já si myslím, že žádný faktor není určující, že jsou všechny stejně důležité - je tomu tak? Co tvrdí ti ortodoxové? Že se celá řada jakoby relativně samostatných procesů ve společnosti přetavuje přes ekonomiku, přes výrobní, zejména vlastnické vztahy. např. sex - základ je jistě biologický, ale jakých podob sex nabývá v dějinách pod vlivem různých vlastnických pospolitostí? Proč se původně svobodný sex (až incestní) z prvobytně pospolné společnosti přeměňuje v ten zotročený,omezený, kriminalizovaný či jen zkomercionalizovaný sex ve společnostech založených na vládě té či oné vykořisťovatelské třídy - samozřejmě - akt probíhá pořád stejně - ale ty souvislosti ovlivňující vědomí a jednání lidí jsou přece značně odlišné? A takto bych za klíčovost a určující zprostředkující charakter ekonomiky mohl plédovat i v úplně jiných oblastech. Např. ta Vaše Australie - vězni - přestupníci v podmínkách jedné společnosti, kterým byla vnucena touto společnosti (na ekonomickém základě) určitá sociální role, se v Australii ocitli v roli úplně jiné - dokonce v roli vlastníků - takže se chovali podle této role. Jejich vědomí prostě odrazilo jejich nové bytí- i když jistě ne hned a automaticky. Mimo jiné tento společenský experiment potvrdil i nesprávnost teorií, že zločinnost je výhradně záležitostí genů, ukázalo se, že do značné míry je záležitostí společenských podmínek, které určité vrstvy lidí do zločinnosti prostě tlačí. (Vzpomeńte na Wericha a Voskovce - "vy páni, kteří jste tím vinni, že bída z lidí vlky činí, že nás proti vám žene hlad")
Kolektivní nevědomí? - to je velice složitý procves a zase ho nerozšifrujete, když budete vidět všechny faktory stejně důležité - tím prvotním fakotrem nevědomí, je dělba práce, která jen některým lidem ve společnosti umožňuje vědecxky bádat, to od určitého momentu zesiluje vlastnický rozdíl, který vzdělání a vědu spojuje s vlastnictvím a bohatstvím a pak to jde dál. Dalším faktorem nevědomí - jsou zájmy tříd promítnuté do ideologie, které jsou přítomné při procesu poznávání - např. formou - jen zkus být pro Koperníka a shoříš na hranici, jen se zabývej marxismem a vyletíš z práce, každému je přece jasné, že žádné vykořisťování není a že bohatí lidé postrkují vývoj apod.
Pak to jde přes další stupně - svoji roli sehrávají náboženské formy ideologie,politické formy,l promítá se to i do kultury atd.
Samozřejmě.- vaše nároky na zaměstnance a spotřebitele - jsou naprosto absurdní - mám odejít ze zaměstnání u ekologického netvora, když je kolem nezaměstnanost? jak uživím rodinu? atd. Čili zase znova - myšlení a jednání lidí je konec konců zprostředkováno jejich postavením ve vlastnických vztazích - působí na něj řada jiných faktorů, ale ten první je v dlouhodobé perspektivě a u většiny lidí určující.
Já Vas tady nemohu naučit marxistickému vidění, jen chci, abyste si uvědomil, že to, k čemu se modlíte vy, není jediný možný názor a že to může být i názor zcela iluzorní a zmanipulovaný.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.