↗

Dále následuje už jen několik položek v nepodstatných sumách, v čele s 1 mld. Kč z rozpočtové rezervy a 1 miliardou v položce „celek“ na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Zde se autoři už ani neobtěžují vysvětlit, o co se jedná. Tyto položky přidali pravděpodobně už jen z toho důvodu, aby výsledná suma nebyla podezřele kulatých 80 mld., a celý návrh tak nevypadal jako sestavený žákem základní školy už na první pohled. Foto FB Jan Skopeček

Jak dokazují socio-ekonomické modely, snížení daní se na spotřebě projeví minimálně, jelikož je pocítí především vyšší příjmové skupiny obyvatelstva. A ty peníze spíše uspoří, než utratí — říkáme jim indukované úspory, tedy úspory závislé na výši příjmu. Kýžený efekt, tedy nakopnutí ekonomiky, se tím pádem nedostaví, jelikož lidé s příjmy do výše průměrné mzdy ze snížení daní nebudou mít vůbec nic, nebo maximálně několik stovek.

Jiný efekt, na který strůjce nového snížení daní upozorňují strany z celého politického spektra, se ale dostaví zcela jistě — rozpočet přijde o velkou část svých zdrojů, a bude tak ohrožena funkce a dostupnost veřejných služeb. Ty naopak využívají primárně lidé s nižšími příjmy, kteří si například nemohou připlatit za nadstandardní zdravotní zařízení, soukromou školu či všude jezdit autem. Sama ministryně financí tvrdí, že senátní verze návrhu bude mít dopad na rozpočet 99 miliard korun v roce 2021 a 100 až 120 miliard korun v dalších letech.

Nejprve je potřeba říci, že snižování zdanění práce je potřeba. Potud se shodneme. Je ale nutné snížení daní nastavit tak, aby lidem skutečně pomohlo, a tedy nechat více především nízkopříjmovým skupinám — zvýšením slevy na poplatníka a jejím převedením do bonusu. Státní rozpočet stojí na bedrech pracujících lidí, zatímco majetek a kapitál má podmínky k životu v České republice celkem přívětivé. Nemluvě pak o firmách, které sice bohatství vytvářejí na českých pracujících, nicméně zisky vyvádějí do zahraničí.

Nikoho asi nepřekvapí, že právě ODS a ANO na právnické osoby a na majetek daňové zatížení převádět nechtějí. Přece by si nově nabyté peníze, které získali zvýšením mezd vlastních poslanců a senátorů v průměru asi o 6000 Kč měsíčně, nenechali z druhé strany vzít zdaněním svých firem a nemovitostí.

Pojďme se tedy podívat na to rozumné, pravicové řešení — na škrty. A na chvíli zapomeňme kolikrát v historii lidstva se už potvrdilo, že takové řešení je nejen nefunkční, ale často také nebezpečné. Pravice se dlouhodobě snaží udržet si obraz expertů na ekonomii, což v člověku občas vyvolává falešné naděje, že by se v ní skutečně mohli alespoň základně vyznat. Když se nicméně podíváme na její návrhy škrtů v rozpočtu na příští rok, tak místo představy vystudovaného kravaťáka pracujícího pro mezinárodní banku vidím spíše batole s tužkou, pravítkem a kuličkovým počítadlem.

Experti

ODS v čele s „ekonomickým expertem“ a potenciálním příštím ministrem financí Janem Skopečkem navrhla škrty v celkové výši 81 mld Kč. V prvé řadě by chtěli ušetřit 16,8 miliardy na platech. Polovina z toho jsou neobsazená místa, druhá polovina údajných 16 tisíc úředníků, kteří přibyli za Babišova vládnutí. O koho jde, se nikde nedozvíme. Nikde také není zmínka o tom, kdo by práci vykonával a jak se zařídí, že nebude vyplaceno odstupné, se kterým návrh na rozdíl od zákoníku práce nepočítá.

Dalších 22,6 miliard našla pravice v neinvestičních nákupech a souvisejících výdajích. Patří sem zejména obsluha státního dluhu (úroky) a pak výdaje na materiál, vodu, energie, nejrůznější služby, opravy, cestovné atd. Takto přesná a promyšleně znějící částka vznikla tak, že z celkových nákladů kapitoly odebrali obsluhu dluhu (48 mld. z 240 mld.) a ze zbytku prostě odečetli 30 %. Pan Skopeček tvrdí, že „stát má prostě začít šetřit sám u sebe“, konkrétní recepty ale neuvádí. Asi si je nechává pro sebe, protože konzultant, který ze dne na den zajistí snížení této kapitoly fixních nákladů o 30 % musí být nutně na roztrhání.

Dalších 11 miliard Kč nalezli na neinvestičních transferech podnikatelským subjektům. K částce došli jednoduše snížením návrhu ministerstva financí o 20 %. Přesný recept neuvádí, nicméně v obecné rovině zde asi nebude sporu, že dotace vyplácené velkým firmám nejsou optimálně vynaloženými veřejnými zdroji.

Nemohlo samozřejmě chybět škrtnutí 6 miliard úplným zrušením kompenzací jízdného. V době krize je totiž rozumné zvýšit cenu dopravy studentům a lidem pobírajícím starobní důchod, kteří běžně patří do nízkopříjmových skupin obyvatelstva. Také 5 miliard snížením dotací na obnovitelné zdroje energie. Částka vznikla škrtnutím návrhu ministerstva financí o 20 %. O proveditelnosti návrhu, zejména s ohledem na závazek České republiky podporovat obnovitelné zdroje, se nikde nedozvíme.

Dalších 12 miliard vzniklo snížením devíti různých položek označených jako „ostatní“ o 10 %, resp. o 20 %. Konkrétní opatření nebyla specifikována. Prostě si řekli, že „ostatní“ se může snížit o 10 % nebo rovnou o 20 %.

Jedním z nejvíce alarmujících škrtů jsou pak 3 miliardy získané snížením dávek nemocenského pojištění o 7 %. Proč zrovna o 7 % a proč právě v době světové zdravotní krize, nebylo vysvětleno. Stejně tak se nic nedočteme o snížení nákladů na aktivní politiku zaměstnanosti na polovinu, tedy o 1 mld. Kč.

Dále následuje už jen několik položek v nepodstatných sumách, v čele s 1 mld. Kč z rozpočtové rezervy a 1 miliardou v položce „celek“ na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde se autoři už ani neobtěžují vysvětlit, o co se jedná. Tyto položky přidali pravděpodobně už jen z toho důvodu, aby výsledná suma nebyla podezřele kulatých 80 mld., a celý návrh tak nevypadal jako sestavený žákem základní školy už na první pohled.

Byť se jim cíle získat desítky miliard papírově dosáhnout podařilo, po druhém pohledu musí být už každému jasné, že autoři a ti, co takový návrh prosazují, nemají s ekonomií společného nic krom patřičných titulů. Podtrženo a sečteno — jde o asociální, neproveditelná a nepromyšlená opatření. U většiny položek pak toto vše platí zároveň.

Měli jsme tentokrát štěstí, že žádný z těchto návrhů neprošel, příště už bychom ho ale mít nemuseli. Kdekoliv v soukromém sektoru by autoři takového návrhu letěli ještě ve zkušebním období. Analogicky se my nyní musíme postarat především o to, aby se tito diletanti nedostali do vlády a nezkoušeli své představy na lidech.