↗

Celá historie vztahu Klimakempů a represivních složek ukazuje, že policie není etalonem toho, jaká akce kde může legitimně proběhnout. Foto Peter Tkáč, DR

Policisté se zřejmě i letos snaží sabotovat Klimakemp — největší protestně-vzdělávací ekologickou akci u nás, již tradičně doprovází takzvané akční dny a občanská neposlušnost části zúčastněných. 

Jak v pondělí informoval iRozhlas, policisté přesvědčovali zastupitele asi tisícihlavých Staňkovic v severních Čechách, aby pořádajícímu hnutí Limity jsme my odmítli poskytnout obecní pozemky. Přestože policie tradičně mlží, je očividné, že se děje něco podezřelého.

Policisté podle dostupných informací agitovali proti ekologům skrze místní zastupitele, mezi nimiž nyní působí i jejich bývalý kolega. Ten připustil, že od policie dostal „neoficiální informace“. Při jednání zastupitelstva se tak hovořilo o „feťácích“, kteří se přivazují ke strojům a mohou zavléci koronavirus, „nežádoucích osobách“ a očekávaných zásazích policie vůči akci. Záznam ze zasedání získaný iRozhlasem je bohužel podle zákona anonymizovaný.

Starosta Staňkovic Vladimír Libich, který by pozemky Klimakempu klidně pronajal, hovoří o policejním nátlaku a zasahování do kompetencí zastupitelstva. Není to přitom poprvé, co se něco takového děje. Vloni se zastrašujících návštěv policie dočkal starosta středočeských Veltrub Jiří Hůla — ten ovšem neustoupil a obecní louku k pronájmu poskytl. Podobný scénář zažil v roce 2017 Horní Jiřetín.

Předloni se přihodila ještě podivnější věc na Přeloučsku, kde mezi zastupiteli obcí kolovala výzva podepsaná místní policií. Psalo se v ní, že nemají aktivistům pronajímat pozemky a jakkoli jim pomáhat. Na první pohled podivný text protkaný pravopisnými i faktickými chybami na představitele obcí apeloval, aby policii udávali „výskyt většího počtu osob“ či „stavbu nějaké hudební aparatury“. Přeloučská policie se od textu distancovala a následně uvedla, že se jednalo o „nevhodnou“ individuální akci.

Případová studie 2018

Bez ohledu na nevhodnou individuální akci připomeňme, že policie v roce 2018 neměla problém podobně jednat i kolektivně. Jde o nehezký příklad systematické šikany. Louku u Litvínova, kde se akce konala, oblehly policejní vozy s uniformovanými i rádobytajnými příslušníky. V okolí pendlovaly dodávky a pokud chtěl někdo projít obcí, riskoval lustraci — stejně jako kdokoli vystupující z vlaku na obecním nádraží. Policisté požadující doklady si dokonce vytiskli papír, aby nemuseli stále dokola opakovat, proč tak konají.

Když jsem hovořil s místními, bylo patrné, že o Klimakempu slyšeli ledacos. Dva mladíci mi vyprávěli, že místní šeptandou se neslo, že se na louce chystá technoparty. Kdo zvěsti šířil, se neví. Policie každopádně udělala vše pro to, aby navzdory snahám aktivistů a aktivistek z Limitů v Louce u Litvínova vytvořila atmosféru nadcházející bitvy. 

Snad jakákoli eskalace, již jsem sám viděl či o ní slyšel, přitom připadala na vrub bezpečnostním složkám. Jednou policie kupříkladu přijela k táboru s dodávkami a bez zjevného účelu začala propalovat padající tmu silným světlometem mířícím tak, že pravděpodobně nic neodhaloval, ale pouze oslňoval náhodné lidi.

Následně sáhla k nesmyslné brutalitě a ponižovala účastníky občanské neposlušnosti v lomu Bílina. Stejně tak to byla policie, kdo systematicky lhal při následné proceduře na okolních stanicích: v mém případě kupříkladu vyhrožovala, že ty, kdo se odmítnou legitimovat i poskytnout otisky prstů pro identifikaci skrze biometrii, odveze ze severních Čech na zbytek zajišťovací lhůty do Prahy.  

Aktivisté většinou nečekají přímo zacházení v rukavičkách, ale z Bíliny si někteří odnesli plnohodnotné trauma — a to mnohdy fyzické i duševní. Nikoli náhodou se poté v aktivistických kruzích začalo intenzivněji hovořit o takzvané emoční první pomoci a vznikl první stručný manuál pro práci s duševními zraněními. 

Čeho přesně policisté před dvěma roky podle svého názoru takovým přístupem dosáhli, nevíme. Hromadným lustrováním se jim zřejmě podařilo porušit zákon, který podobné jednání neumožňuje. K čemu je ale možnost se o takové věci soudit, když v sedle je na místě akce vždy policie?

Kde se policie míchá do politiky, bývá zle

Celá historie vztahu Klimakempů a represivních složek opět ukazuje, že policie není etalonem toho, jaká akce kde může legitimně proběhnout. Zvláště když je klimatické hnutí striktně nenásilné, a porušuje-li zákon, činí tak zcela transparentně a v rámci jasných pravidel. Ani nemluvě o tom, že samotný Klimakemp je legální akcí a rozhodně neplatí, že se každý účastník tábora chystá k občanské neposlušnosti.

Pokud se policie snaží preventivně zbavit ochránců přírody tím, že jim komplikuje shánění pozemku, usvědčuje se z mnohého. Vina ovšem není jen na ní. Přístup represivního aparátu k aktivismu je dlouhodobě poznamenán lpěním na dávno překonaném konceptu extremismu: představě, že lze mávnutím čarovného pera jen tak označit zlotřilé živly, jež se rozhodly rozbít společnost svým světonázorem.

Na vratkost tohoto konceptu upozorňují mnozí experti, v našem prostředí především politolog a odborník na radikální hnutí Jan Charvát. Extremismus je neurčitou škatulkou, v níž se může na základě netransparentního rozhodnutí pověřených míst ocitnout prakticky kdokoli, kdo nějak vybočuje. Je jedno, jestli jde o násilného neonacistu nebo squattera, který chce mít především klid, o ekologa či fanatického šiřitele putinovských dezinformací.

Rozmlženost extremismu přirozeně vede k excesům a absurditám. Kdyby měla policie pracovat s konkrétním podezřením, obstojnou záminku pro setrvalé obtěžování klimatických aktivistů by našla jen stěží. Její praxe se tak jeví nehorázná a čistě protidemokratická.

Je smutné, jakou apatii v této věci projevují lidé, kteří jinak hovoří o obraně demokracie a hrozbě totality pokaždé, kdy něco napíše historik Pullmann nebo vláda oznámí návrat roušek. Jestli chcete opravdu hájit právo a svobodu, podpořte klimatické hnutí.

Je zapotřebí široká podpora. A louka

Klimakemp jistě nějakým způsobem proběhne přesto, že mu Staňkovice neposkytnou pozemek. Nejsilnější obranou vůči podobným komplikacím či hrozbám je ale široká sounáležitost a vzájemná pomoc lidí v ekologickém hnutí. Je potřeba rozbít vylhané argumenty vykreslující ekologické aktivisty jako bandu hrdlořezů — ideálně tím, že se za správnou věc postaví více lidí. 

Policie či fosilní lobby může jen těžko vykreslit jako extrémisty nesmírně pestrou skupinu lidí, jež spojuje snaha ukončit spalování fosilních paliv a zabránit tak klimatické katastrofě. Není nutné se přímo hrnout přes kordony do dolů. Limitům jistě přijde vhod i příspěvek na zajištění nezbytné infrastruktury pro složitou a rozsáhlou akci — a samozřejmě také louka na Mostecku, máte-li nějakou po ruce. 

Bez ohledu na to, jak se policie chová k ochráncům přírody, klimatická krize postupuje. Reakce světových vlád včetně té naší jsou nedostatečné a ve jménu pochybné šance na zisky z fosilních paliv nás vystavují nebezpečí, jehož rozsah si umí představit málokdo. Potřebujeme jednat, a to hned teď. Respektive za zhruba dva týdny, kdy začíná Klimakemp.