↗

Svatý sex farářky Debry Hirschové je v současnosti snad nejpotřebnější křesťanská knížka, píše Jaroslav Vávra. Foto IV Press.

Křesťanské nakladatelství Biblion vydalo knihu evangelikální farářky Debry Hirschové s velmi pikantním názvem Svatý sex a s poditulem O spiritualitě a sexualitě naostro. Možná si řeknete, co od knihy s tímto názvem čekat. Návod pro křesťanské páry, jak se milovat? Nebo naopak povídání o tom, jak je sex pro křesťanské páry škodlivý mimo početí dítěte? Ani jedno ani druhé. Je to především kniha o nás samých a o předsudcích jednoho člověka k druhému.

Asi to taky znáte. Ať už jste křesťané a křesťanky či nikoli, jistě jste se někdy setkali s tvrzením, že co křesťan, to automaticky odpůrce sexu a jakýchkoli debat o lidské sexualitě. Vždyť je to přece hřích! Křesťan se přece jenom hlavně modlí, chodí do kostela a žije si ve své bublině. Není to samozřejmě pravda, křesťané a křesťanky stejně jako jiná společenství a komunity jsou především lidé a lidé jsou různí. Jakkoli se může zdát, že je víc vidět fundamentalistická skupina libující si v různých návratech do minulosti, můžete mi věřit, že realita je mnohem složitější a absolutně neschematická.

Sex jako přirozená součást lidského bytí

Předností knížky Svatý sex je především fakt, že vychází ze zcela reálných životních situací, se kterými se Debra Hirschová setkala ve své duchovní a poradenské praxi. Jejím cílem rozhodně není brát lidi s různými problémy nějakým lítostivým způsobem, ale snaha těmto lidem opravdu pomoci. Krom jiného i těm lidem, kteří jsou mnohdy zahlceni vlastními předsudky, které jim vsugerovali oni sami, nebo bohužel někteří kněží a církevní představitelé. Mnozí z nás o tom víme své.

Autorka mluví ve své knize naprosto otevřeně, za nikoho a za nic se neschovává. Je otevřená nejen vůči těm, o kterých mluví, ale i vůči sobě a čtenářům a čtenářkám. Nebojí se vyprávět o své vpravdě silné minulosti, o krajně nepříjemných zážitcích z dětství včetně toho, že nakonec zakotvila ve šťastném manželství s mužem, i když v pubertě měla několik lesbických zkušeností. K tomu se ještě dostanu.

Fakt, že Debra Hirschová je farářka, ještě neznamená, že je také prudérní žena. Naopak. Autorka píše o vztahu křesťanství a sexuality jako o něčem, co by mělo být běžné. Sex je podle Hirschové přirozená součást lidského bytí a víra by tomu neměla být na překážku. Pro mnohé křesťany je to stále tabu, protože přece takoví byli naši křesťanští předkové včetně svatých otců. Stačí si vzpomenout na takového Órigena, svatého Augustina nebo svatého Jeronýma. Ostatně svatí otcové, případně světci a světice jsou moderním informovaným člověkem bráni jako ryze asexuální bytosti z jiného světa. 

Autorka se nebojí provokativních úvah o Ježíšovi, kterého bere jako člověka včetně jeho sexuality. Abych byl přesnější: Hirschová nijak nepopírá Ježíšovo božství, jenom uvažuje, že z lidské stránky k Ježíšovi patřila i sexualita a krása. Protože jak sama připomíná, Ježíš přitahoval muže i ženy. Jenom slovo nestačí, charisma a Ježíšova krása taky udělala jistě svoje. Byl tedy Ježíš sexy? Podle autorky určitě, jinak by asi těžko přitáhl tak velké davy, které za ním chodily.

Nejvíce prostoru věnuje Hirschová otázce vztahu křesťanství a homosexuality. Nyní musím uvést na pravou míru jednu skutečnost. Předchozí odstavce jsem mohl psát z jistého odstupu, nicméně další řádky už takto psát nemůžu. Důvod je zcela prostý. Problematika vztahu křesťanství a homosexuality se mě totiž bytostně dotýká. Jak jsem poznamenal ve svém textu z loňského roku, který se týkal obdobného tématu, jsem křesťan katolického vyznání a homosexuál žijící s mužem. Pokud bych měl v tomto případě předstírat nějaký odstup, bylo by to z mé strany pokrytecké a neupřímné. Věřím, že mě laskaví čtenáři a čtenářky pochopí.

Otevřenost a pochopení

Musím přiznat, že celá druhá polovina Svatého sexu, která se věnuje tomuto tématu, mě absolutně dojala a z celého srdce bych si přál, aby podobné postoje, které zastává Hirschová, mělo mnohem více lidí z křesťanského (a nejen z křesťanského) prostředí. Autorka píše o tématu s obrovským pochopením a snahou porozumět všem stranám, kterých se daná problematika nějakým způsobem týká. I když je řeč z pochopitelných důvodů především o australském a americkém prostředí, není žádný problém si tyto záležitosti převést do českého, případně středoevropského kontextu.

Autorka se snaží postihnout všechny důležité aspekty, které věřící lidé prožívají. Slušný prostor věnuje rozebírání předsudků z jedné i vícero stran, takže si při čtení lze vytvořit poměrně komplexní názor. Hirschová si naštěstí celou věc nijak neusnadňuje a rozhodně nenabízí nějaká rychlá a jednoduchá řešení, což je rozhodně velké plus.

Dalším velkým plusem je, že autorka nikoho nesoudí. Bohužel sám musím přiznat, že jsem kdysi při vlastním coming outu věřící lidi dost soudil, když jsem si myslel, že co věřící člověk, to automaticky homofob bez schopnosti porozumět. Teprve mnohem později mi došlo, jak hluboce jsem se mýlil, když jsem házel všechny do jednoho pytle. 

Ostatně autorka sama připomíná fakt, že největším důvodem neoblíbenosti církve u většiny mladých lidí (znovu připomínám, že je řeč o australsko-americkém prostředí) je homofobie mnohých církevních představitelů. Jako člověk ze středoevropského regionu se tomu zase tolik nedivím, když si vzpomenu na prohlášení českého, slovenského, polského a maďarského arcibiskupa, že „LGBT ideologie“ je hrozbou pro společnost. Za takových okolností se smířlivý dialog dělá velmi obtížně.

S tím souvisí i oblíbený předsudek „my versus oni“. Platí to z obou stran, i když více asi z té křesťanské. Klasickou situací, jak píše Hirschová, bývá příjezd nových sousedů, ze kterých se vyklubal homosexuální pár. Vy máte vsugerováno, že homosexuálové jsou přinejmenším divní lidé, kteří myslí na to jedno, takže máte strach se s novými sousedy vůbec seznámit a poznat je osobně. Autorka o tom připomíná příhodu svých známých, do jejichž sousedství se právě takový gay pár — a dokonce i s vychovávaným potomkem — nastěhoval. Ti známí sice měli obavy, co by se asi mohlo stát, kdyby jejich vlastní dítě poznalo homosexuální pár, ale naštěstí všechno dobře dopadlo a všichni jsou spolu dobří přátelé.

Svědectví o životě plném lidství

Co by ještě stálo za zmínku: po coming outu člověk přemýšlí, jak půjde dál, zda se vydá cestou dobrovolného celibátu nebo si najde partnera. Katechismus katolické církve sice říká, že Bůh má rád homosexuály, ale nenávidí homosexuální hřích. Jinými slovy homosexuál by měl svůj život žít výhradně v celibátu a nijak se nepokoušet navazovat vztahy. Za sebe coby katolík musím tento dnes absolutně zastaralý požadavek odmítnout. 

Nic se tím neřeší a žádat to může zjevně jen člověk, který si coming outem neprošel a nemůže vědět, co lidé s homosexuální orientací prožívají. Taková volba by měla být výhradně dobrovolná, není možné člověka do ní nutit. Já sám už více než rok a půl žiji ve stabilním vztahu s mužem (mimochodem buddhistou) a tento vztah mě učinil velmi šťastným. Ať už člověk zvolí jakékoli řešení, Hirschová takové rozhodnutí toho kterého člověka absolutně respektuje a nijak neodsuzuje. Kéž by takových lidí s pochopením bylo více!

Svatý sex je v současnosti snad nejpotřebnější křesťanská knížka, kéž bychom ji měli k dispozici minimálně už posledních deset let. Je to výjimečné dílo a po každé kapitole jsem se cítil upřímně dojatý. Jako křesťan, který nezapadá do mnoha „tradičních“ škatulek, vnímám české vydání této knížky jako naprosto zásadní vydavatelský počin tohoto roku. 

Vynikající překlad Jana Škroba je díky pečlivé redakci Jany Šrámkové absolutně srozumitelný. Kniha rozhodně není žádnou snůškou prázdné teologie a teorie, ale svědectvím o životě, který je plný lidství. Každopádně jde o povinnou četbu všem, kteří „mají zcela jasno“. Vřele ji doporučuji.