V 21. století potkaly svět už minimálně dvě krize. V roce 2009 to byl postupný ekonomický propad, nyní se trh hroutí najednou.

Aktuální státní intervence pouze zmírňují ekonomický dopad, ten nás však čeká nevyhnutelně. Bude se jednat o největší ekonomický propad od války. A vinou druhotné platební neschopnosti se zadluží i střední třída, základní pilíř ekonomiky.

Následkem deset let staré krize byly exekuce, které řeší každý desátý člověk. Jaký nápor nás čeká teď?

Současná čísla o počtu lidí v exekucích jsou syrovým důkazem nejen nefunkčního systému, ale i příčinou dalších patologických společenských jevů. Věřitelé dostávají zlomek dlužné částky a vedle toho bují černý pracovní trh.

Veřejné rozpočty vynakládají výrazné sumy peněz na sociální příspěvky a ve vyloučených zónách se generačně dědí život pod hranicí chudoby jako něco zcela běžného. Zatímco jedni jsou po zbytek života uvězněni v dluhové pasti, druzí s jejich osudy čile obchodují a vydělávají na nich. Jak ze zakletého kruhu ven?

Je třeba učinit dva druhy opatření: pro současné dlužníky a pro ty, kteří se dlužníky kvůli krizi brzy stanou. Návrh Ministerstva spravedlnosti k exekucím se drží při zemi. Nemá-li zůstat jen gestem nebo polovičatým řešením, je třeba:

1. Dočasně zastavit nařizování exekucí,
2. zvýšit minimální jistinu pro dražbu obydlí ze třiceti tisíc na sto tisíc korun,
3. zakázat exekuci na daňové bonusy a odstupné,
4. upřednostnit splacení jistiny před úroky,
5. umožnit proces oddlužení i pro OSVČ a jeho zkrácení na 3 roky,
6. zastavit nevymahatelné exekuce, vyjma vymáhání alimentů a úmyslných trestných činů.

V rámci legislativy se jedná pouze o drobnosti. Spoustě lidem ale ušetří existenční prostředky.

Jak nedopustit masový nárůst nových dlužníků?

Pro budoucí dlužníky musíme vytvořit přehledný systém s přijatelnou výší nákladů na vymáhání. Z tohoto důvodu chci, aby Sněmovna projednala příslušný tisk Ministerstva spravedlnosti už na dubnové schůzi.

Koncepčně mění exekuční řád a občanský soudní řád, v jehož rámci upravuje přidělování exekucí a Sněmovna čeká na jeho projednání na výboru již půl roku. Nejširší podporou má systém, který zavádí princip jeden dlužník má jen jednoho exekutora, a to v místě bydliště.

Věřitel se ke své jistině dostane snáz prostřednictvím nižších nákladů na řízení a ušetří i dlužník, pro kterého se celý systém stane přehlednějším a levnějším. Nový systém zpřetrhá vazby mezi věřitelem a exekutorem a odstraní korupční prostředí. Spravedlivější cesta neexistuje.

Současné představy o změnách v exekučním prostředí mají široké mantinely. Jedni si přejí naprosto neregulovaný trh, druzí úplné zestátnění exekutorů. I státní exekutoři mohou představovat při zachování hlavních navržených prvků řešení. Funkčním kompromisem je zachování soukromých exekutorů za současného odstranění tržních prvků.

Máme za sebou téměř dvě dekády experimentů se současným systémem. Dnes již víme, že nefunguje. Přijměme prosím takové změny, které zajistí, že kvůli virové nákaze nespadne další masa občanů do dluhové pasti, jež je pak bude provázet po celý zbytek života.