Věhlasné morální autority odcházejí a nové nerostou. To není radostný stav. Otevírají se totiž dveře všehoschopným technokratům a populistům těžícím z hlazení většinové populace po srsti.

Během dvou měsíců jsme zaznamenali úmrtí tří osobností, které za sebou zanechaly ve veřejném prostoru výraznou a úctyhodnou stopu. Nejprve to byla Táňa Fischerová, pak Luboš Dobrovský a čerstvě Erazim Kohák. Každý měl za sebou barvitý a náročný životní příběh, který jimi smýkal jednou nahoru, podruhé dolu. Vždy však zůstali sví a před žádnou hrozbou necouvli.

Táňa Fischerová i Erazim Kohák byli aktivisty zasazujícími se za práva těch, kdož mají slabý hlas, a přitom potřebují pomoci. Hendikepovaných spoluobčanů, seniorů, národnostních, etnických a sexuálních menšin, uprchlíků, ale i přírody. Když někdo tahal za kratší konec provazu a byl v právu, mohl počítat s jejich pomocí.

I ve chvílích, kdy měli otevřené dveře do partajních sekretariátů a k nejvyšším ústavním činitelům, byli častěji vídáni na akcích různých občanských spolků a neziskovek. A když měli možnost lobbovat za otevřenou občanskou společnost „tam nahoře“, neváhali. Snad nejúspěšnější byli na počátku tisíciletí za éry Špidlovy koaliční vlády ČSSD, KDU-ČSL a US.