Zkraje týdne odmítla vláda návrh Starostů a nezávislých na sloučení ministerstev zemědělství a životního prostředí. Krátce poté pak premiér Babiš oznámil, že chce sloučit ministerstva dopravy a průmyslu a obchodu. A protože to nejde hned, alespoň oba resorty budou mít do konce volebního období jednoho ministra.

Starostové navrhují místo dvou výše zmíněných resortů zřídit jeden nový — ministerstvo pro udržitelný rozvoj. Důvodem podle nich je potřeba spojit odpovědnost za ochranu půdy a vody a hospodaření s nimi. Kompenzovat dopady klimatické změny, slovy návrhu, totiž klade na všechny „zvýšené nároky“.

Podnět pro sloučení ministerstev dopravy a průmyslu a obchodu přišel odjinud. Premiér Babiš se rozhodl odvolat z funkce vlastního ministra dopravy Vladimíra Kremlíka a na jeho místo jmenovat Karla Havlíčka — svého důvěrníka, místopředsedu vlády a právě ministra průmyslu a obchodu. Spojení resortů se má podle Babiše nabízet díky „významným synergiím“ mezi nimi. Resortů prý také máme moc, protože to chtějí jacísi mytičtí „politici“.

Mezi kritikou dalších stran — sociální demokracií počínaje a piráty konče —, že řízení dvou takto velkých resort nejde zvládnout, pak zazněl i špílec předsedy ODS Petra Fialy: Babišovi došli pseudoodborníci. Nikdo k němu do vlády prý nechce, a tak nemá na uvolněnou židli koho posadit.

K podobnému tématu se ovšem už v sobotu v rozhovoru pro Lidové noviny vyjádřil předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček, když na otázku, jak chce vláda reagovat na klimatické změny, odpověděl: „Bavíme se o tom, jak tuto oblast koordinovat, neboť přesahuje problematiku jednotlivých resortů. Jde mi o to, aby to exekutiva brala vážně. Máme-li zmocněnce pro výstavbu atomové elektrárny, měli bychom mít koordinátora pro fenomén klimatických změn, aby se u něj scházely informace a on nabízel řešení.“

Jan Hamáček mnohem lépe než Andrej Babiš a lépe než Starostové vystihl směr, kterým by se debata o struktuře vládnutí měla ubírat. Cílem není slučování resortů, protože by bylo lépe, aby jich bylo méně, jak říká předseda vlády. Cílem má být odpovídat na aktuální politické výzvy způsobem, na který dnešní resortismus nestačí.

Zůstaneme-li u klimatické změny, jde přeci o otázku nakládání s vodou a půdou stejně jako o otázku energetické politiky a proměny struktury národního hospodářství. Ba jde dokonce i o otázku dopravy — třeba přesunu nákladů ze silnic na železnici — anebo o otázku zahraniční rozvojové spolupráce. Vláda totiž říká, že chce „pomáhat v zemích původu“ dnešních uprchlíků. U těch klimatických to není a těžko brzy bude jinak.

Zřídit ministerstvo pro udržitelný rozvoj (anebo klimatickou změnu) by s ohledem na rozsah souvisejících otázek bylo mnohem vhodnější sloučením řady sekcí a odborů řady jednotlivých úřadů než celých dnešních ministerstev. A tady je Hamáčkův návrh zřídit koordinátora pro fenomén klimatických změn mnohem realističtější a odpovědnější než všechny diskutované návrhy na slučování úřadů.

Ostatně, byla to Sobotkova vláda, která si z ministerstva životního prostředí na Úřad vlády vytáhla odbor pro udržitelný rozvoj — právě jako orgán pro nadresortní koordinaci. A byl to premiér Babiš, kdo ho zase poslal zpět do pražských Vršovic na MŽP. Rozdíl v přístupu k vládnutí mezi ANO a sociální demokracií lze těžko popsat výstižněji.

↗

Premiér Babiš přišel do politiky z byznysu a potýká se více či méně neúspěšně s tím, že stát jako firma nefunguje anebo se tomu brání. Foto ČSSD

Kromě toho, že premiér Babiš přišel do politiky z byznysu a potýká se více či méně neúspěšně s tím, že stát jako firma nefunguje anebo se tomu brání, je ale důvod debaty o slučování resortů ještě jeden. Premiér je v České republice slabý. Nemá náměstky, kteří by ho zastupovali na Úřadu vlády. Když něco chce, musí to pro něj vesměs zařídit některý z ministrů. Proto Babiš dva velké resorty obsazuje svým nejlepším člověkem.

Ale i Babiš ví, že přepsat kompetenční zákon, který totiž upravuje úkoly jednotlivých ministerstev, je úkol nadlidský. Jemu i každému dalšímu premiérovi by ale pomohlo mít k disposici strukturu pro nadresortní koordinaci u velkých témat: jestli je tím tématem jaderná elektrárna, klimatická změna nebo třeba „jen“ sucho, je z pohledu struktury jedno.

Pomohlo by mu, aby tato struktura sídlila na Úřadu vlády, protože jinak za sebou při plnění úkolů nebude mít autoritu samotného premiéra. A venkoncem by mu i pomohlo, kdyby tyto koordinační struktury za pár volebních období nabyly některých znaků ministerstev. Pak by se i ten kompetenční zákon totiž přepisoval snáz.