Válková v roce 1979 napsala text s prokurátorem Milady Horákové. Opozice bouří

Jan Kašpárek

Opozice a část občanské společnosti kritizuje zmocněnkyni pro lidská práva a adeptku na post ombudsmanky Helenu Válkovou. Objevily se čtyřicet let staré texty, v nichž se věnuje mechanismu, který se svého času zneužíval k šikaně disidentů.

Zmocněnkyně vlády pro lidská práva a prezidentova kandidátka na post ombudsmanky Helena Válková (ANO) čelí kritice za to, že na začátku osmdesátých let hájila institut ochranného dohledu užívaný svého času k šikaně disidentů. Podle zjištění konzervativního portálu Info.cz možná budoucí ochránkyně práv navíc v roce 1979 sepsala text s nechvalně proslulým prokurátorem Josefem Urválkem, který nese spoluodpovědnost za řadu justičních vražd padesátých let.

Část médií a politiků vyvozuje, že se Válková podílela na potlačování lidských práv režimem KSČ. Poslankyně to popírá. „Naprosto odmítám, že jsem se jakkoliv podílela na šikaně disidentů. To je absolutní a urážlivá lež. Mnohokrát jsem řekla, že jsem za minulého režimu nebyla žádnou hrdinkou, jako mnozí jiní, chtěla jsem se pouze věnovat práci a její součástí bylo psaní odborných statí a komentářů, to je celé,“ uvedla ke čtyřicet let starým textům.

Válková během normalizace působila jako vědecká pracovnice Výzkumného ústavu kriminologického. Odborně se zaměřovala mimo jiné právě na ochranný dohled. Ten vládnoucí moc zneužívala k omezování práv nepohodlných osob, de facto jako formu domácího vězení.

„Jakýkoliv zákon nebo právní institut může být zneužíván režimem, počínaje vězením a konče ochranným dohledem. Původně to bylo namířeno na recidivisty, kteří páchají majetkovou a násilnou trestnou činnost. Jestli, a jak to režim zneužíval, o tom jsme samozřejmě neměli ponětí,“ hájí Válková. A proti článku portálu Info.cz, který v titulku uvádí, že se „podílela na šikaně disidentů“, se prý bude bránit soudní cestu.

Válková dále Deníku N řekla, že neměla tušení, kdo je její někdejší kolega Urválek, potažmo že v roce 1950 posloužil jako jeden z veřejných žalobců ve vykonstruovaném procesu s Miladou Horákovou. Někdejší režimní prokurátor spáchal sebevraždu shodou okolností ve stejný rok, kdy s Válkovou sepsal jeden z diskutovaných článků do odborného časopisu Prokuratura.

Poslankyně ovšem kritiky nepřesvědčila. Obvinění vidí jako „závažná“ i premiér Andrej Babiš (ANO). „Paní profesorka [Válková] se v médiích vyjádřila v tom smyslu, že nařčení odmítá. Věc ale musí vysvětlit,“ sdělil deníku Právo. S konkrétnějším vyjádřením chce počkat na další informace.

Jisté znepokojení vyjádřil i vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). „Jméno prokurátora Urválka je nechvalně známé z politických procesů a určitě to neprospěje image úřadu. Ale nechci nikoho soudit bez toho, že bych mu dal šanci situaci vysvětlit. Očekávám, že paní profesorka se k tomu vyjádří, až poté budeme moci zaujímat nějaká stanoviska,“ uvedl pro ČTK.

Opozice mluví o skandálu a výsměchu

Kritičtěji se na odhalení dívá sněmovní i občanská opozice. „Tuto paní navrhuje prezident Zeman na post ombudsmanky, tedy veřejné ochránkyně lidských práv. To je výsměch obětem totalitního režimu. Něco takového je naprosto nepřijatelné. Na místě je naopak odvolání z funkce vládního zmocněnce pro lidská práva, kterou nyní paní Válková, což je neméně absurdní, zastává,“ shrnul výtky spolek Milion chvilek pro demokracii.

Obdobně se vyjádřila i část politiků. „Musela vědět, že v naší zemi [ochranný dohled] sloužil i k perzekuci politických odpůrců režimu a byl hojně využíván k šikaně disidentů zejména po vzniku Charty 77,“ uvedla Miroslava Němcová (ODS). „To, že zastává funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva a oznamuje kandidaturu do funkce veřejné ochránkyně práv, je skandální. Je to výsměchem všem odpůrcům a obětem komunistického režimu v naší zemi. Zároveň jde o další mimořádné selhání premiéra i prezidenta, kteří ji podporují,“ dodala.

Válková je právničkou se zaměřením na kriminologii a trestní právo. Do roku 1989 byla členkou KSČ, následně se angažovala v Občanském fóru. Později patřila k prvním kritikům „rychlostudia“ a pochybných poměrů na plzeňských právech, za což ji škola odvolala z vedení katedry. Ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD) vykonávala funkci ministryně spravedlnosti.

Jméno Válkové se v poslední době dostalo do středu zájmu v souvislosti s očekávaným výběrem nového ombudsmana, který má ve funkci nahradit končící Annu Šabatovou. Válkovou na funkci navrhl prezident Miloš Zeman. Pro volbu v Poslanecké sněmovně mohla doposud počítat s podporou vládní koalice. Zda jí nyní ztratí, není zřejmé. Premiér prozatím odmítl hodnotit, zda má poslankyně kandidaturu stáhnout.

Proti Válkové postavil Senát vládního zmocněnce pro zastupování před Evropským soudem pro lidská práva Víta Alexandra Storma a advokáta Jana Matyse. Sněmovna mezi nimi zřejmě vybere v příštích měsících.

    Diskuse
    JP
    January 10, 2020 v 11.06
    Obviňovat Helenu Válkovou z toho, že se sepsáním svého textu ohledně institutu tzv. "ochranného dohledu" podílela na pronásledování disidentů, je - bez dalších důkazů - naprosto nepřiměřené a neodůvodněné.

    Ano, uvedený institut ve své konkrétní formě mohl být snadno zneužíván, a také samozřejmě skutečně zneužíván byl; nicméně v dané době byl víceméně v principiálním souladu se socialistickým pojetím práva, kdy smyslem soudního rozsudku ve věci trestní není pouhý trest, nýbrž celková náprava pachatele, a to včetně následné prevence.

    Krátce řečeno: socialistické právo bylo (v určitém smyslu opravdu upřímně) přesvědčeno o tom, že je jak pro společnost, tak ale i pro samotného pachatele-recidivistu daleko prospěšnější, když i po jeho propuštění z výkonu trestu bude podléhat určitému dohledu nad tím, jaký vede další způsob života. Tedy zda se nějakým způsobem opět integroval do "normální" společnosti, anebo zda se opět nevydá na cestu zločinu.

    Ostatně, určitá omezení pro odsouzeného po vykonání trestu odnětí svobody jsou s naprostou samozřejmostí i dnes běžnou součástí trestněprávních kodexů všude na světě. (Například pedofilovi je možno přikázat ochrannou léčbu, zakázat mu přístup k dětským hřištím, a tak dále.)

    Ještě jednou tedy: osočovat H. Válkovou jenom proto, že se podílela na sepsání inkriminovaného textu, je naprostý nesmysl.

    Něco poněkud jiného ale je, když ona tvrdí, že v té době neměla ponětí o minulosti pověstného prokurátora Urválka. Nelze to sice zcela stoprocentně vyloučit; ale přece jenom, nějak se tomu nechce dost dobře věřit. Ale i tady platí presumpce neviny: dokud by nebyl dokázán opak, je nutno její tvrzení o vlastní nevědomosti akceptovat.

    Osobně považuji H. Válkovou jako krajně nezpůsobilou osobu pro vykonávání úřadu obhájkyně lidských práv. Ale to vyplývá jejich konkrétních postojů v současné politice, nikoli z - neprokázaných - kauz z minulosti.
    IH
    January 10, 2020 v 11.44
    O tři poschodí výš
    Moji titulkovou formulaci použil Miloš Kopecký ve svém proslulém (byť protiemigrantské angažmá odčiňujícím) vystoupení roku 1987. Také jiný Miloš, totiž Zeman, hovořil později podobně. Oba asi marně. Stále jsou totiž do důležitých, ba lze říci exkluzivních funkcí pravidelně navrhováni i voleni lidé, kteří mají možná dobré konexe, nebo stranickou příslušnost (jinou než v době Kopeckého projevu), ale jinak představují formát spíše okresní. Jako takovým jim někdy jejich výmluvy na někdejší neznalost můžeme i shovívavě věřit, nicméně někdo by jim měl přece jen říct, že vizitku si dělají, docela sami, tomuto formátu, a to ještě nanejvýš, odpovídající.
    HZ
    January 10, 2020 v 13.43
    Pane Poláčku,
    vaše věta o upřímném přesvědčení socialistického práva mě rozesmála. Jedním z úkolů tehdejších orgánů, justičních na jednom z předních míst, bylo pohlídat, aby političtí vězňové, jinak též protisocialističtí živlové, byli po propuštění z basy pod bedlivým dohledem. Ne aby se někam začleňovali /ještě to tak!/, ale aby se naopak moc nedružili a neměli roupy. Paragraf, který jim byl u soudu přišit, přitom nehrál roli.
    HZ
    January 10, 2020 v 18.22
    Pane Krupičko,
    jestli čarodějnice na svou obranu říká, že nevěděla, kdo je Urválek, byla po právu zvážena a shledána lehkou.
    Upálena nebude. Ale na postu ombudsmanky bych ji neviděla ráda.
    JN
    January 10, 2020 v 19.18
    Problém může nastat bez ohledu na čistotu životopisu,
    pokud člověk určitým způsobem neoddělí svoje přesvědčení od výkonu funkce (jako se to stalo například v případě Ústavního soudu a toho ostravského hoteliéra, který nechtěl ubytovávat Rusy, pokud nepodepíší určité politické prohlášení).

    Tyhle přešlapy se ale (paradoxně?) stávají spíše jiným lidem než je Helena Válková.
    JK
    January 10, 2020 v 20.53
    Kdybychom se v tom trochu pošťourali, tak bychom se možná podivili, co všechno za minulého režimu napsali/y někteří jiní/některé jiné soudruzi/soudružky z KSČ, kteří/které se později stali/y významnými oporami režimu současného a jejichž oprávnění pro výkon jejich současných funkcí si nikdo ani náhodou nedovolí veřejně zpochybnit...
    HZ
    January 10, 2020 v 21.03
    Šťourejte, pane Kalousi.
    Zasloužíte se o stát.
    JK
    January 10, 2020 v 21.20
    Heleně Zemanové
    "Zasloužíte se o stát."

    :-D

    Asi jako ti nekompromisní bojovníci proti habsburské monarchii, kteří proti ní (hubama) statečně válčili ještě v roce 1938...? Tak o takové zásluhy opravdu nestojím a rád je přepustím všem, kdo tenhle stát považují za svůj...
    JP
    January 11, 2020 v 11.15
    Ochranný dohled a obecná kriminalita
    Paní Zemanová, ještě jednou: to ustanovení o "ochranném dohledu" za minulého režimu mělo zcela principiálně naprosto o b e c n ý charakter. V žádném případě se nejednalo o nějaké speciální opatření proti politickým disidentům. - Vzpomínám si mimochodem, jak si za jednoho mého pobytu v cele předběžného zadržení stěžoval jeden naprosto "standardní", tedy nepolitický recidivista, jak je ten ochranný dohled obtěžující; a dokonce vyjádřil názor, že to už by bylo lepší dát odsouzenému rovnou větší "flastr", než ho potom ještě takto dodatečně šikanovat následným dozorem.

    Takže: ano, pro potrefené to dozajista byla velmi nepříjemná záležitost; ale opakuji znovu, primárně to nijak nebylo opatření výlučně proti odpůrcům režimu.

    Ostatně, ve včerejších televizních zprávách konstatoval dokonce i bývalý ústavní soudce Balík, že vlastně není principiálního rozdílu mezi tím tehdejším "ochranným dohledem" a mezi tím, jakou funkci v dnešním právním systému vykonává probační a mediální služba. Která stejně tak vykonává dohled nad propuštěnými vězni, především recidivisty. Podle soudce Balíka je rozhodující rozdíl prostě v tom, za jakých politických podmínek se takovýto dohled vykonává. V totalitě je možno nakonec zneužít všechno.

    Takže opakuji ještě jednou: z toho samotného faktu že H. Válková svého času napsala studii o funkčnosti institutu "ochranného dohledu" opravdu ještě nijak nevyplývá důkaz, že by se nějak aktivně angažovala v šikanování tehdejších politických odpůrců režimu.
    JP
    January 11, 2020 v 11.31
    Co se pak její spolupráce na daném textu s pověstným prokurátorem Urválkem týče, pak se k tomu Válková včera vyjádřila tak, že "měla určitou vědomost" o Urválkově účasti v procesech v 50. létech.

    Což je ovšem docela zajímavé doznání. Na jednu stranu je tím odstraněna pochybnost kterou jsem vyjádřil včera, jak málo by bylo pravděpodobné, že by o tom nevěděla vůbec nic. Ale na straně druhé to její vyjádření budilo velice silný dojem, že ona o tom sice "něco" věděla - ale že ji to nijak blíže nezajímalo a neznepokojovalo.

    Což ovšem právě by v mých očích hovořilo výmluvněji nežli cokoli jiného o jejím skutečném vnitřním hodnotovém nastavení. Já jsem někdy v té době sám studoval práva. Čistě teoreticky by tedy bylo možné, že bych se sám dostal někam k práci v oboru teorie státu a práva (což by mi osobně sedělo daleko více, nežli nějaká advokátní či podobná praxe). Mohlo by se tedy stát i to, že bych psal teoretické rozbory o různých právních ustanoveních a institutech, včetně onoho dnes tak populárního "ochranného dohledu". Ale - kdybych se dozvěděl o tom že na mých pracích jako spoluautor bude uvedený pověstný Urválek, i kdybych neměl o jeho činech v padesátých letech zcela konkrétní vědomost, je prakticky nemyslitelné že bych tuto skutečnost přešel jenom s lhostejným pokrčením rameny.

    A především: dejme tomu že bych se tehdy vůbec nezajímal o politiku. A že bych tedy (téměř) nic nevěděl o nějakých disidentech, ani o padesátých letech. Ale v každém případě d n e s bych tuto spoluúčast prokurátora inscenovaných procesů totalitního režimu na mých vlastních studiích považoval za těžkou skvrnu na mé profesní cti - a nesnažil bych se před touto skutečností kličkovat a ji bagatelizovat, jako to činí Helena Válková.
    PK
    January 11, 2020 v 11.48
    Náš "aktivní účastník internetových diskusí" tajemně naznačuje, že by se mohl někde pošťourat, kam má nějaký speciální přístup (a že ho zřejmě měl už tehdy), neboť kompromitace lidí je mu vlastní. To mu myslím rádi věříme.

    Ovšem nebyl by to on, aby opět nestoudně nelhal. V rozporu s očividnou skutečností nám do očí tvrdí, že si "nikdo nedovoluje zpochybňovat" "oprávnění pro výkon současných funkcí" "opor současného režimu".

    Eh? A co asi dělá Milion chvilek pro demokracii? Co asi dělá tolik lidí, kteří neúnavně zpochybňují oprávněnost Zemanovu, Babišovu, a všech jejich kumpánů a pohůnků (mezi nimi na předním místě mlátičky Ondráčka)?
    IH
    January 11, 2020 v 13.51
    Vzhledem ke své nedostatečné obeznámenosti s osobou paní Válkové jsem si přečetl příslušné heslo na Wikipedii. Nedělám to často, neboť přes záslužnost tohoto zdroje informací (navíc bez reklamy), jej nemám za příliš objektivní, zvláště u hesel "dotýkajících se současnosti". Nicméně, fakta uvedená zde ohledně kariéry Heleny Válkové nebudí zrovna rozpoložení, nakloněné celkem hvězdnému vyvrcholení jejích dosavadních snah.

    No, asi k němu už nebyl průchod.
    HZ
    January 11, 2020 v 15.13
    Pane Poláčku,
    včera byl rozhovoru s Helenou Válkovou v ČT přítomen i někdejší disident Jiří Gruntorád. Podle něj se k zákonu o ochranném dohledu vyjádřili zástupci Charty 77, když v roce 1984 napsali dopis prezidentovi, ve kterém ho žádali o revizi tohoto předpisu.
    Gruntorád řekl, že na tom, že zákon byl hluboce pochybný v samotném základu, se shoduje celá řada právníků. Byl dokonce v rozporu s tehdejším komunistickým právem a tehdejší platnou komunistickou ústavou. Zákon byl podle Gruntoráda inspirován sovětským vzorem. Velmi připomínal takzvané vnitřní vyhnanství. Charta konstatovala, že výsledkem zákona bylo porušení nejzákladnějších principů a zásad evropského právního myšlení.
    Gruntorád řekl, že diskvalifikace Heleny Válkové, pokud se jedná o post veřejného ochránce práv, nespočívá v jejím členství v KSČ, ale v tom, že se zabývala výzkumem důsledků zákona o ochranném dohledu a nezapochybovala ani v nejmenším o tom, že je to z hlediska základních lidských práv v pořádku.
    Co se týče výroků soudce Balíka, jeho vystoupení jsem viděla taky, ale nemám dojem, že by řekl, že by někdejší policejní praxe na základě zákona o ochranném dohledu a činnost dnešní mediační služby bylo totéž.
    JK
    January 11, 2020 v 16.27
    V rozporu s očividnou skutečností nám do očí tvrdí, že si "nikdo nedovoluje zpochybňovat" "oprávnění pro výkon současných funkcí" "opor současného režimu".

    Aha... Už někdo veřejně zpochybnil popřevratovou činnost například soudruha Vladimíra Dlouhého?
    HZ
    January 11, 2020 v 19.37
    Vladimír Dlouhý...
    zajímavý podnět.
    Pamatuju, že se říkalo, že z jeho účasti v první popřevratové vládě nebyl nadšený Marián Čalfa, ale nebylo vysvětleno proč.
    Ten pán už je dost přes dvacet let v soukromé sféře, ale i tak se čas od času jeho dávná veřejná aktivita dostane do hledáčku médií. Naposled to bylo v souvislosti s privatizací OKD, kdy jeho jméno figurovalo v návrhu parlamentní komise na obžalobu.
    Jinak samozřejmě platí, že jeho jméno je rudým hadrem v očích skalních antikomunistů, kteří jeho porevoluční politickou aktivitu hodnotí jako součást spiknutí za účelem ovládnutí republiky starými strukturami.
    JK
    January 11, 2020 v 20.10
    Heleně Zemanové
    Máte pocit, že funkce šéfa Hospodářské komory není veřejná aktivita? A že se HK na jednáních tripartity nevyjadřuje k věcem veřejného zájmu? Za sebe musím říct, že nechápu, proč na tripartitu zástupce HK vůbec zvou, když to není zaměstnavatelský svaz a tudíž není jejím členem...
    JK
    January 12, 2020 v 9.15
    K věci
    https://a2larm.cz/2020/01/kauza-heleny-valkove-ukazuje-ze-nevime-co-s-lidskymi-pravy/

    Facit:
    "Do komunistické minulosti se v Česku chodí pro jednoznačné morální soudy, a tak se minulost Válkové musela trošku nafouknout, aby bylo jasné, kde je dobro a kde zlo."
    "Porušování lidských práv ani v Česku neskončilo v roce 1989, stejně jako nezmizelo třeba policejní násilí. Lidská práva občanů České republiky jsou i dnes pošlapávána a často se to týká těch nejchudších z nás."
    PK
    January 12, 2020 v 9.36
    Působivé slohové cvičení. Jsem dojat.
    PK
    January 12, 2020 v 9.52
    "Lidská práva občanů České republiky jsou i dnes pošlapávána"

    No, a čekal někdo něco jiného, když vládne prominentní agent StB?

    Prý
    "Do komunistické minulosti se v Česku chodí pro jednoznačné morální soudy"

    Aha. Tak proto nám vládne rezident Zeman, agent Bureš, agent Falmer, mlátička Ondráček atd.

    Ale snaží se, náš "aktivní účastník internetových diskusí". Dělá, co může, jen co je pravda.
    JK
    January 12, 2020 v 10.05
    No, takže náš morální velikán odhaluje jednoho za druhým autory článků z mých odkazů: Milana Daniela, Pavla Šplíchala... Docela by mě zajímalo, jestli by se jim dokázal postavit z očí do očí a jak by to asi pro něj dopadlo.
    HZ
    Když už se tady cituje z článku v Alarmu:
    "Kolaborace s komunisty, pokud chceme použít toto slovo, v případě Válkové spočívala v kariérismu a v selektivní slepotě k zločinům režimu, ve kterém sama byla spíše prominentkou.....
    Ostatně ani po roce 1989 se Válková neprojevila jako někdo, kdo se vehementně pere za ty, kterým jsou lidská práva upírána."
    O co tedy jde?
    O titulky v bulváru, které zkreslují skutečnost, anebo o vhodnost Válkové pro funkci ombudsmanky?
    Ve shodě s autorem zmíněného článku si myslím, že o to druhé. A stejně jako on jsem přesvědčená, že neplatí, že tu na dodržování lidských práv nikomu nezáleží.
    Lidská práva jsou nedělitelná a jejich uplatňování a dodržování je nutné sledovat stále.
    JP
    January 12, 2020 v 10.52
    Něco z teorie trestního práva
    Ano, paní Zemanová, to vyjádření názoru bývalého disidenta Gruntoráda jsem viděl taky.

    Jestli je ale možno takto apodikticky tvrdit, že ten zákon o ochranném dohledu byl v zásadním rozporu jak s obecnými principy lidských práv, tak i s tehdejší ústavou? To je opravdu krajně nejednoduchá otázka. (I když je zcela pochopitelné, že tehdejší disidenti to tak pociťovali.)

    Takhle: v podstatě k a ž d é opatření z oblasti trestního práva je samo o sobě "porušením lidských práv". Když zavřeme podezřelého (ani ještě ne odsouzeného!) do cely, je to eklatantním porušením jeho nezadatelného práva na svobodu. Jenže - reálný stav věcí je takový, že v životě neustále dochází ke konfliktům mezi různými zájmy a právy. Takže reálná soudní praxe nakonec nesestává z ničeho jiného, nežli z neustálého zvažování, na které straně je právo menší, a na které menší.

    Ano, bývalý ústavní soudce Balík tu podobnost mezi tehdejším institutem ochranného dohledu a dnešní probační a mediální službou nekonstatoval vysloveně explicitně (v daném ohledu jsem to já poněkud více zdůraznil); ale fakticky, obsahově to jednoznačně vyplynulo z jeho řeči. Protože on zdůraznil právě ten moment, že vždycky nakonec záleží na zcela konkrétním politickém rámci a prostředí, v němž se tato opatření provádějí. A ten institut ochranného dohledu sám nijak neoznačil za protiprávní.

    Ten zákon o ochranném dohledu - většina jeho ustanovení by byla v zásadě kompatibilní i se současnými právními předpisy. Snad jedinou výjimkou by mohla být povinnost osoby podléhající ochrannému dohledu strpět vstup příslušníků státní moci (policie, tehdy Veřejné bezpečnosti) do svého obydlí. Něco takového je dnes možno (bez soudního povolení) jenom ve výjimečných případech.

    Ovšem - opakuji znovu, celý tento institut byl tehdy zaměřen v prvé řadě proti těžkým recidivistům, kdy stát se tedy cítil být oprávněn (v zájmu ochrany společnosti před těžkými zločinci) i tímto způsobem kontrolovat jejich způsob života. A připomínám, že tento institut ochranného dohledu se také zcela pravidelně proti kriminálním recidivistům používal.

    Tento institut (a tedy účast H. Válkové na jeho schvalování) by bylo možno jenom tehdy označit za principiálně antidemokratický, kdyby už jeho samotný vznik byl motivován výhradně jako nástroj politického útlaku. Nicméně o něčem takovém doposud nebyla řeč; a vzhledem k tomu že tento zákon byl přijat v roce 1973, kdy o nějakém organizovaném disidentském hnutí ještě nebyly žádné známky, bylo by to opravdu málo pravděpodobné.

    Ostatně mohu sám potvrdit: při našich studiích na právnické fakultě byl tento institut ochranného dohledu i námi studenty pojímán a chápán jako zcela standardní součást tehdejšího trestního práva.

    A co se politického zneužívání trestního práva týče: tak v tehdejším trestním právu byla celá řada nesrovnatelně horších ustanovení. Například stačilo, aby se spolu nějakým způsobem daly daly dohromady pouhé tři osoby - a už to bylo postačující k tomu, aby byly označeny za "organizovanou protistátní skupinu".
    JP
    January 12, 2020 v 10.55
    Co se pak Heleny Válkové týče, tak ona to své "nekandidování" na ombudsmanku ovšem mezitím zase relativizovala. Že prý záleží na prezidentovi (!), jestli on to její odstoupení od kandidatury přijme.

    To je - už z čistě právního hlediska - naprostý nesmysl; on by mohl případně nepřijmout její r e z i g n a c i (pokud by už ten úřad zastávala); ale nemůže nijak blokovat její rozhodnutí vůbec ani nekandidovat.
    HZ
    January 12, 2020 v 11.10
    Pane Poláčku,
    chartisté důsledky toho zákona samozřejmě pociťovali na své kůži, ale své výhrady, pokud vím, formulovali obecně. V kriminále se setkávali s lidmi, kteří se tam nedostali pro negativní postoj k režimu, ale pro nějaký protiprávní čin. Konstatovali, že z těchto lidí se často stali "recidivisté" nikoli proto, že by pokračovali v kriminální činnosti, ale kvůli tomu, že nedodrželi některou z mnoha podmínek dohledu. Ani u banální kriminality neplatilo, že když si odsouzený odseděl trest, mohl žít jako normální člověk, ale musel se podrobit opatřením, která nešlo nevnímat jako ponižující. Tedy nikoli jako pomoc při začleňování do normálního života, což má být hlavní úkol dnešní tzv. mediace.
    Ale to se paní Válkové vůbec nedotýkalo, že?
    JP
    January 12, 2020 v 11.20
    Selektivní slepota
    Ještě něco k té "selektivní slepotě". Tady je zase celá záležitost mnohem komplikovanější, než jak by se zdálo z dnešního pohledu.

    To byla věc, na kterou jsme naráželi už tehdy. My, kdo jsme byli ve vnitřní opozici vůči režimu, tak pro nás byl ten tehdejší politický útlak naprosto samozřejmou záležitosti. Ale - znovu a znovu se ukazovalo, že jsou lidé, kteří jsou osobně poctiví, ale jsou prostě někde jinde. Oni žijí své vlastní životy, chtějí dělat svou vlastní profesi, o politiku nemají principiálně žádný zájem. Takže ten politický útlak (mám teď na mysli právě ta 70., nikoli padesátá léta) - ten tehdy nebyl zdaleka tak zřetelný. Mám teď na mysli politický útlak prostřednictvím soudních procesů. Vědělo se sice, že státní moc má na občana ty či ony požadavky, proti kterým je neradno se stavět; ale pokud člověk nebyl vysloveně v opozici vůči režimu, pak o těchto politických procesech měl jenom velmi okrajové povědomí, pokud vůbec.

    A to se týká víceméně i například personálu právnické fakulty: i tam bylo možno nalézt celou škálu osobních postojů, někteří byli vyslovenými komunistickými dogmatiky, někteří víceméně upřímně věřili v socialismus (a tedy i nutnost ho chránit prostřednictvím práva), byli tam rozpoznatelní i vyložení opozičníci. Ale v zásadě velká část byli prostě právníci, kteří chtěli dělat svou profesi, a od politiky se drželi tak stranou, jak jim to tehdejší poměry jenom umožňovaly. Tu "selektivní slepotu" by jim bylo ovšem možno vytýkat, z čistě objektivního hlediska; ale reálný život bývá jak známo většinou někde dost jinde. Nás vyhraněných opozičníků tam vždy byla (a to i mezi studenty) vždy jenom nepatrná menšina.

    Nechci tím - aby bylo jasno - nijak obhajovat Helenu Válkovou (je mi to už z celého jejího habitu krajně suspektní osoba); ale opakuji znovu a znovu, ze samotné její tehdejší účasti na zpracování institutu ochranného dohledu nelze nijak dovozovat, že by se aktivně podílela na "útlaku disidentů".
    MP
    January 12, 2020 v 11.27
    Josefu Poláčkovi
    Nezlobte se, ale to, co píšete, nemá nic společného ani s teorii trestního práva, ani -- ačkoliv by do této oblasti meritum Vašich úvah spadalo -- s principy ústavy. Popisujete jen své dojmy.

    V roce 1972 proběhl co do rozsahu obviněných a co do výše rozsudků největší politický proces s odpůrci Husákova režimu, tedy cizojazyčně s disidenty (slovo samo se v češtině, včetně promluv Chartistů a zahraničního exilu, objevovalo v sedmdesátých letech zřídka, vystačili jsme si obvykle s českými ekvivalenty). Tolik k Vašemu mudrování o nepravděpodobnosti represivně politických důvodů přijetí zákona v roce 1973.
    Není příliš podstatné, že byl ten institut používán i vůči zločincům -- a nijak to neomlouvá jeho rozpor i s tehdejší ústavou --, jde o to, že byl zneužíván k politickým perzekucím.

    Publikace servilního článku na konci sedmdesátých let nijak nezpochybňuje věcnou kompetenci Heleny Valkové. Také proč chodit tak daleko? Stačí její selhání na postu ministryně spravedlnosti, neschopnost unést porážku v senátních volbách vyjádřena následnou kritikou volebního systému a servilní obhajoba Babiše. Podobně jako u někdejší komunistické mlátičky a pozdějšího vzdělance JUDr., PhDr. Zdenka Ondráčka Ph.D. je i u Válkové připomínání starých hříchů kontraproduktivní, není pak čas mluvit o těch aktuálních.
    JP
    January 12, 2020 v 11.28
    Paní Zemanová, to že tehdejší recidivisté onen institut ochranného dohledu pociťovali jako šikanu, o tom jsem sám už psal. Ale že by se někdo stal "recidivistou" jenom proto, že nedodržel ta či ona ustanovení ochranného dohledu? To se mi zdá být opravdu dost málo pravděpodobnou variantou. (Opravdu není možno bez dalšího věřit všemu, co odsouzení vězni o sobě vyprávějí.) Musíme si uvědomit: ani tehdejší soudní systém nebyl - co se "obyčejné" kriminality týče, zcela iracionální. Navíc - ten ochranný dohled byl vždy zátěží i pro samotné policejní orgány. Krátce řečeno: ten ochranný dohled se nařizoval většinou opravdu jenom v odůvodněných případech. Tedy tehdy, když se skutečně jednalo (a to už předtím) o recidivistu. Případně o někoho, o kom bylo - na základě jeho způsobu života - možno oprávněně soudit, že ke kriminálnímu způsobu obživy má značně blízko. Opakuji znovu a znovu: podle tehdejšího pojetí práva se ten institut ochranného dohledu obecně nejevil jako nějaká zásadní nespravedlnost, byl pojímán jako legitimní preventivní opatření státu proti těžkému zločinu, jako ochrana společnosti před ním.
    JP
    January 12, 2020 v 11.34
    Pane Profante, to že sám Helenu Válkovou považuji - vzhledem k charakteru její politické činnosti, jakož i k její osobnosti vůbec - za krajně nezpůsobilou vykonávat jakoukoli funkci v oblasti ochrany lidských práv, to už jsem sám napsal. Už její samotnou nominaci jsem pociťoval jako další typickou "zemanovštinu", jako výsměch občanské společnosti a jako další projev snahy M. Zemana obsadit všechny dosažitelné státní posty těmi, kteří jsou mu slepě oddáni.

    Ale - to všechno se vztahuje na s o u č a s n o u činnost H. Válkové; zatímco zde se diskutuje výhradně o tom, zda je možno právem vyslovit obvinění, že se víceméně aktivně a vědomě svého času podílela na utlačování politických odpůrců. A já zde neříkám nic jiného nežli toto: takovéto tvrzení nelze dokázat. Nevím jaké měla H. Válková názory a postoje tehdy; ale opakuji znovu, jenom na základě její účasti na onom hodnotícím textu ohledně institutu ochranného dohledu to dokázat nelze.
    HZ
    January 12, 2020 v 12.06
    Pane Poláčku,
    obvinění, že se Válková podílela na utlačování odpůrců režimu, jste mohl postřehnout, pokud čtete výhradně titulky bulváru nebo jeho soft odrůdy.
    Ti, co se vážně zamýšlejí nad tím, čím by se měl vyznačovat kandidát na post ombudsmana, ji hodnotí na základě mnoha dalších věcí, než jsou stíny její dávné minulosti, jako je jeden článek spolupodepsaný Urválkem nebo členství ve straně.

    O tom, že se disidenti v kriminálu setkávali s lidmi, ze kterých stvořil recidivisty zákon o ochranném dohledu, mluvil Jiří Gruntorád ve zmíněném pořadu ČT.
    PK
    January 12, 2020 v 12.14
    Martinu Profantovi
    "Publikace servilního článku na konci sedmdesátých let nijak nezpochybňuje věcnou kompetenci Heleny Valkové."

    No, to jistě ne. Akorát že potom nebylo žádným překvapením, že následovalo "selhání na postu ministryně spravedlnosti, neschopnost unést porážku v senátních volbách vyjádřena následnou kritikou volebního systému a servilní obhajoba Babiše".

    Proč to všechno následovalo? Prostě proto, že k tomu takto mravně narušená osoba dostala příležitost.

    To, že si komunista Ondráček hraje na vzdělance a honosí se podvodnými tituly, by jistě sám o sobě byl důvod k okamžitému odstoupení. To, že coby bolševická mlátička vůbec má odkud odstupovat, je neuvěřitelný skandál.
    JK
    January 12, 2020 v 14.49
    Kolik "mravně narušených osob" s právnickým vzděláním sloužících předtím nacistickému režimu dostalo příležitost k další kariéře po roce 1949 v západoněmecké justici a státní správě?

    Konrad Adenauer jistě věděl, co a proč dělá; nehledě k tomu, že na něho pečlivě dohlíželi jeho spojenci zpoza Atlantiku.
    PK
    January 12, 2020 v 15.29
    Rozumím tomu, že autoři článků "K věci" našeho "aktivního účastníka internetových diskusí" (Daniel, Šplíchal, a další obvyklí podezřelí, i mnohem horší) - kteří by ale těžko kdy tady mohli přímo publikovat - jeho záměrům a smyslu jeho přítomnosti zde konvenují, zatímco Rudolf Hrušínský je takový nepodarek, že "jeho otec rotuje v hrobě".

    Nebudu se našeho "aktivního účastníka internetových diskusí" ptát, jestli by byl schopen mu to říci do očí. Je mu asi jasné, že by z toho zdráv nevyšel.
    HZ
    U nás to bylo tak, že kdyby po převratu byli ze soudů vyházeni všichni, kteří sloužili předchozímu režimu, justice by se zhroutila, protože lidí s právnickým vzděláním, kteří tomu režimu nesloužili, bylo minimum. Takhle stávající soudci dostali příležitost prokázat, že nejsou totalitní slouhové do morku kostí.
    Předpokládám, že v Německu, tedy v tom západním, to bylo obdobné.
    PK
    January 12, 2020 v 16.00
    Přičemž stálo by asi za to srovnat, kolik aktivních nacistů se stalo v západním Německu ministry, členy parlamentu a různých parlamentních výborů, členy mediálních rad, kolik jich dostalo 30 let po skončení války státní vyznamenání (nebo vůbec kdy po válce), a taky jestli byl nějaký aktivní nacista kancléřem.
    JK
    January 12, 2020 v 16.14
    Jméno Hans Globke už bylo v Německu zapomenuto?
    JK
    January 12, 2020 v 16.21
    Heleně Zemanové
    Jinak samozřejmě máte pravdu. V obou případech šlo především o snahu, aby se státní správa úplně nerozložila. V NSR ovšem ale taky o to, aby se omezil vliv komunistů nebo obecněji radikální levice. Vliv bývalých nacistů byl zřejmě považován za menší zlo. Však to taky byla jedna z věcí, kterou následující německá generace po roce 1968 svým rodičům řádně spočítala.
    IH
    January 12, 2020 v 17.22
    Dotkli jsme se tady něčeho, čehož označení nemá hezký zvuk: čistka. Když se stávající režim mění k horšímu, s čistkami příliš neváhá, je-li tomu však opačně, nastupuje "nejsme jako oni".

    Tento motiv (stejně jako důvod, jež uvedla paní Zemanová) pochopitelně celou škálu působících faktorů nevyčerpává. Dříve úspěšní lidé měli leckdy své kvality. Neboť i čas a příležitost jich nabýt. Také vůli, pro niž oněch předpokladů, nebo jen funkcí dosáhli. Leckdy se znají, cítí spolu sounáležitost. Podporují se navzájem ze strategických, ideových, či třeba generačních důvodů a umí navíc získávat nové konexe. Pro nováčky mohou být potřební. Někdy i žel jim být vzorem. Mohou nakonec nejen delegitimovat, ale především legitimovat nový režim.

    Podívejme se na problematiku trochu optimisticky. Představitelé skoro všech stran i prezident se postavili na pozici, že Helena Válková není prestižní a symbolicky důležité funkce ombudsmana dostatečně hodna. Pro události (bez reálných následků) před 40 lety. To přece není špatné!

    Mnohdy se mluvilo i mluví o spoustě exkomunistů či agentů ve funkcích a je pravda, že se do vysoké politiky mohou dosud vracet. Podívejme se však třeba na složení parlamentu v letech 1989 a 1992. To přece je naprostá proměna! Lze celkem bez nadsázky vyřknout generální soud, že ve vysoké veřejné funkci nezůstal velmi záhy po převratu vlastně nikdo. Není to samozřejmost.

    Také je ovšem pravda, že někdy se v pluralitní, liberální společnosti poněkud rezignuje na hlídání kvality personálního obsazování funkcí. Že musí být nutně lepší než za tužších režimů, není psáno nikde.
    JK
    January 12, 2020 v 17.52
    Ivo Horákovi
    "Představitelé skoro všech stran i prezident se postavili na pozici, že Helena Válková není prestižní a symbolicky důležité funkce ombudsmana dostatečně hodna. Pro události (bez reálných následků) před 40 lety. To přece není špatné!"

    Samozřejmě že to je špatně. Proti jejímu navrhovanému angažmá existuje dost pádných důvodů z její činnosti po roce 1989, tak nevím, proč se proti ní vytahují argumenty z doby minulého režimu.

    Proč se tady pořád bojuje v dávno skončených válkách? Ono je tu k řešení málo problémů, které způsobili neschopní politici po roce 1989 a z nichž opravdu nelze obviňovat exponenty starého režimu?
    MP
    January 12, 2020 v 18.19
    Pavlu Kolaříkovi
    Stala se mi v roce 1989 taková nehoda. Byl jsem příliš mladý a pitomý, abych odmítl členství v rehabilitační komisi ČSAV. Dost to zaasfaltuje duši, když se musíte probírat tím kdo koho a jak udával a podrazil. Jestli Válková opravdu napsala jen jeden servilní článek a neodvážila se odmítnout to, že se na něm připodepsal mocný soudruh s hnusnou minulostí, pak bych nad tím označením "mravně narušená osoba" pro třicetiletou aspirantku dost váhal.
    PK
    January 12, 2020 v 19.04
    Martinu Profantovi
    Nic proti tomu, že byste nad tím označením váhal. Váhání je známkou uvážlivosti, což je v pořádku.

    Avšak uvažte i toto: Ve 30 letech je člověk dávno zcela dospělý. Ve 30 letech někteří řídí továrny, mají různé zodpovědné funkce. Kolik let je vlastně rakouskému kancléři? Moc přes 30 mu není, že.

    Dále: mohl bych citovat známou větu K. Čapka: "Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví". Ale jistě, člověk se může výrazně změnit k lepšímu, ale v takových případech to pak vede ke zřetelné sebereflexi, kterou jeho okolí nemůže nezaznamenat. Uvedu příklad Stanislava Grosse, bohužel krátce před smrtí.

    Pozorujete však něco takového u Válkové? Kromě tanečků s odstoupením-neodstoupením (tedy otevřeným spoléháním na to, že její odstoupení Zeman "nepřijme"). A kromě nehorázného tvrzení, že prý nevěděla, kdo je to Urválek!

    Pozorujete u ní nějakou takovou sbereflexi jako "Napsala jsem jen jeden servilní článek a neodvážila jsem se odmítnout to, že se na něm připodepsal mocný soudruh s hnusnou minulostí"?

    Kdyby totiž u ní k takové sebereflexi došlo, musela by z něj nutně udělat závěr "Máte pravdu, nemám předpoklady být ombudsmankou".

    A v tom případě (ale opravdu teprve v tom případě) bychom my mohli říci: "Tak dobře, zapomeňme na to. A možná byste opravdu eventuálně byla i dobrá ombudsmanka."
    IH
    January 12, 2020 v 19.26
    Jindřichu Kalousovi
    Můj oldstavec, který jste citoval a učinil ode mne zcela odlišný závěr, nevyjadřoval kdovíjaké moje potěšení z politického závěru našich stranických a státních představitelů. Spíše byl reagoval na Vaši kritiku politiky K. Adenauera.
    JH
    January 13, 2020 v 10.09
    Jak napsali v Respektu,
    horší, než zmíněná publikace, je to, jak na její objevení paní Válková reaguje. Tvrdí, že nevěděla o šikaně disidentů ochranným dohledem, ani kdo je Urválek, že jsou to urážky, a vyhrožuje žalobami. Lítost a sebereflexe žádná (nebo ji aspoň nikdo nezveřejnil).
    January 13, 2020 v 10.22
    Ne, že bych se chtěla Válkové zastávat, ale já jsem před rokem 1989 také nevěděla, kdo je Urválek. Minulý režim o procesech v padesátých letech zarytě mlčel (přiznával pouze, že nějaké byly). V šedesátém osmém, kdy se to začalo všechno vytahovat, jsem byla ještě malá. A za normalizace se o tom zase mlčelo.
    JP
    January 13, 2020 v 10.29
    Paní Zemanová, to že tu záležitost s oněmi vězni kteří se údajně stali recidivisty jenom a pouze proto že nesplnili podmínky ochranného dohledu vyprávěl J. Gruntorád, je mi známo. Ale já opakuji ještě jednou: je značně pochybné spolehnout se bez dalšího na to, co o sobě vyprávějí recidivisté ve výkonu trestu.

    Václav Havel se jednou (už v popřevratové době) na toto téma vyjádřil, že "ve vězení se mluví pravda". Je to opravdu zajímavý úsudek; ale obávám se, že vypovídá daleko spíše o samotném V. Havlovi a jeho pohledu na svět, nežli o realitě života recidivistů a jejich poměru k pravdě.

    -------------------------------------

    Co se té druhé záležitosti týče, tak setrvávám na tom, že už to zcela první obvinění proti H. Válkové (nevzpomenu si teď na kterém to vyšlo serveru) směřovalo na to, že se svým inkriminovaným textem o ochranném dohledu podílela na útlaku tehdejších disidentů. I když ovšem jenom nepřímo; nikdo netvrdil, že by se osobně aktivně podílela na represivních opatřeních proti nim.
    PK
    January 13, 2020 v 10.48
    Paní Hájková, vy jste snad vůbec neposlouchala západní štvavé vysílačky :-)

    Ale taky jste s Urválkem nepsala společně žádný článek, takže jste ho nutně znát nemusela.
    JP
    January 13, 2020 v 10.57
    Kontinuita a diskontinuita státních aparátů po zlomových situacích
    Kdysi jsem četl v německých novinách o tom, s jak naprostou lehkostí se v poválečném Německu (západním) naprostá většina státního aparátu (to jest, jeho úředníků) přetransformovala z přičinlivých podporovatelů totalitního režimu v "demokraty". Ti samí, kteří ještě včera bez mrknutí oka prováděli represivní opatření diktátorského státu proti jeho odpůrcům, ti dnes stejně tak "přesvědčeně" začali sloužit demokracii.

    Nejvíce viditelná byla tato kontinuita především v justici: s několika málo výjimkami ti samí soudci, kteří předtím posílali odpůrce režimu do koncentračních táborů, nyní soudili "ve jménu demokracie". Důsledkem toho stavu bylo kromě jiné, že ještě dnes se vedou soudy s (dnes už osmedesáti- a devadesátiletými) dozorci z koncentračních táborů - protože tehdejší poválečný německý justiční aparát, obsazený prakticky stoprocentně soudci z nacistické éry, takovéto procesy systematicky blokoval.

    Ale i v politické sféře se ještě vždy znovu a znovu vynoří nějaké stíny minulosti. Ještě v roce 1968 (tedy 23 let po skončení války) se do masivních potíží dostal tehdejší spolkový prezident Lübke, poté co se vynořily nacistické dokumenty s jeho podpisem. (Vzpomínám-li si dobře, jednalo se o nějakou výstavbu pracovních táborů v dobách nacismu.)

    A ještě zrovna nedávno německé ministerstvo zahraničí začalo zpracovávat své vlastní zatížení nacistickou minulostí - jak v době samotného nacismu, tak ale i v době poválečné.

    Ano, určitá kontinuita státního aparátu i po takových zlomových situacích jako byl konec války nebo Listopad je nutná a nevyhnutelná, už z čistě pragmatických důvodů. A také opravdu není možno zcela paušálně tvrdit, že každý kdo byl ve státní správě za totalitního režimu, je automaticky vinen jeho zločiny.

    Ale - tady se spíše jedná o ryze mravní obrodu. O hluboké uvědomění si toho, co se stalo, o vědomí mravního selhání s tou minulostí spojené. Ten stát a ta společnost, které touto očistnou katarzí neprojdou, s sebou přinejmenším ještě po velmi dlouhou dobu ponesou tuto zátěž. Jak se ukázalo právě na případě Německa, které sice obdrželo (od okupačních mocností) demokratickou státní formu, ale až do šedesátých let fakticky zůstalo autoritativním režimem. A až studentské bouře z konce let šedesátých dokázaly rozbořit alespoň některé bašty tohoto autoritářského smýšlení.

    A i v poměrech českých - jak se také ukazuje znovu a znovu - přinejmenším jistá část společnosti touto očistnou katarzí nikdy neprošla. A podle toho to pak také vypadá.
    MP
    January 13, 2020 v 11.47
    Evě Hájkové
    Ale Vy jste nestudovala práva a neseděla s Urválkem v jedné instituci s pár odbornými pracovníky. Pokud si vzpomínám, nikde se tehdy nedrbalo tak, jako na výzkumných ústavech. Nemluvě o tom, že Heleně Válkové bylo v roce 1969 osmnáct.

    Je velmi nepravděpodobné, že by Válková v roce 1979 nevěděla o zneužívání ochranného dohledu a nevěděla, kdo je Urválek. Vážná otázka je, zda mohla odmítnout jeho podpis na článku a přidělené téma, aniž by ji hrozil vyhazov. Začátek odborné kariéry šel tehdy zničit stejně snadno jako dnes.

    Nechce se mi s morální šuplerou měřit, kdo tehdy ohnul páteř o pár stupňů níže než bylo v kraji běžné. A už vůbec se mi hnusí vyžadovat veřejnou soudružskou sebekritiku, vlastně sebereflexi; protože to se mi hnusilo i tehdy. K tomu, abych věděl, proč by Helena Válková neměla být ombudsmanka a proč by neměla vůbec působit ve vysokých veřejných funkcích, to nepotřebuji a k poznání a k pochopení kostižerného charakteru tehdejší doby taková štvanice také nepřispěje.
    PK
    January 13, 2020 v 12.08
    Ach Bože. Už je to tady.

    "soudružskou sebekritiku", a hlavně "štvanice" - to muselo přijít.

    Doufal jsem ovšem, že to tentokrát nepřijde. Ale u některých lidí jsou bohužel některé věci tak předvídatelné jako v kostele "amen".
    No nic.
    JN
    January 13, 2020 v 12.18
    "Horší, než zmíněná publikace, je to, jak na její objevení paní Válková reaguje."
    Reaguje obvyklým lidským způsobem.

    Reakce jiného typu jsou u živočicha "člověk moudrý" (homo sapiens sapiens) zcela ojedinělé. Myslím, že ani v těchto našich diskusích se reakce jiného typu (na obddobné - obviňující - podněty) nevyskytují.

    HZ
    January 13, 2020 v 12.43
    Pane Poláčku,
    k problému ochranného dohledu a lidí v kriminále mohu dodat jen to, že zkušenosti Václava Havla a Jiřího Gruntoráda nemám.
    HZ
    January 13, 2020 v 12.56
    Pane Profante,
    sebereflexe není nic špatného. A konstatování, že v některých případech chybí, nelze jednoduše označit za její vynucování. Zvlášť když se ukazuje, že dotyčný, od kterého by se dala očekávat, vůbec nechápe, o co jde, takže něco od něj požadovat je ztráta času.
    Plné pochopení kostižerného charakteru té doby je věc nesamozřejmá, zejména pro mladší ročníky. Proto se domnívám, že podobné připomínky minulosti nejsou na škodu.
    MP
    January 13, 2020 v 18.36
    Heleně Zemanové
    Sebereflexe je jistě věc prospěšná. Ale člověk ji musí udělat sám a po svém. Nikoli podle zvnějšku dodaného mustru a jako ritualizované veřejné pokání.

    Máte pravdu, pro mladší ročníky je pochopení kostižerného času věc nesamozřejmá. Pokud jim o něm někdo něco vykládal, pak většinou televize a kantoři na středních školách -- v černobílém ideologicky antikomunistickém kódu. Rodiče málokdy a krásná literatura jim většinou přijde divná. Neznám třicátníka, který by četl Český snář a u těch o deset let starších to není lepší.

    Když čtu historiky z Ústavu pro současné dějiny (včetně Michala Pullmana) nebo mladé, sice ztřeštěné, ale inteligentní redaktory jako je Metelec, vidím, jak těžké je pro ně překročit ten černobílý obraz jinak než v naivním zrcadlovém otisku. Mimochodem v Soudobých dějinách na toto téma moc pěkně a s nadhledem polemizoval Miloš Havelka, stojí to za přečtení.

    Punktuálně vytržená kauza, morálně přesycená, bez historického kontextování -- příliš nevěřím, že takové připomínání minulosti těm mladším ročníkům k něčemu bude.
    PK
    January 13, 2020 v 19.32
    "Nikoli podle zvnějšku dodaného mustru a jako ritualizované veřejné pokání."

    To se mi tedy opravdu ulevilo, že po ní velevážený pan Profant nic takového nepožaduje.

    To se mi ulevilo, že tady tím pádem není nikdo, kdo by po ní něco takového požadoval, a že se všichni shodujeme na tom, že jediné, co po ní chceme, je aby zalezla a neukazovala se na veřejnosti. A hlavně aby už nikdy v životě nevyslovila slovo "ombudsmanka" (veřejná ochránkyně lidských práv - sic!).
    + Další komentáře