Můžeme klidně opakovat, že přechylování ženských příjmení je zástupný problém a že jsou důležitější otázky, které by parlament měl řešit. Projednává se to, a nějaké části obyvatel, některým ženám (a s nimi několika mužům) záleží na tom, aby měly možnost si zvolit takovou verzi jména, u které nebudou mít pocit, že je ponižuje. Někteří zákonodárci, v posledních dnech například senátor Jiří Drahoš, si dělají prostřednictvím sociálních sítí neformální průzkum stanovisek. Měli bychom jim pomoct shrnutím možné argumentace.

V různých evropských zemích se toto téma řešilo. Varianty s přechýlením i bez něj najdeme v zemích, kde se mluví slovanskými jazyky, které gramatický rod zdůrazňují více než jazyky románské a germánské. Odlišné ženské a mužské tvary najdeme též v obou baltských jazycích a také v germánské islandštině, kde se druhá část jména (nejde vlastně o příjmení) tvoří u mužů přidáním „-son“ a u žen „-ðóttir“ ke jménu otce nebo matky, podle vlastní volby.

Velká část českých ženských příjmení má příponu „-ová“ (Nováková, Svobodová), a ta budí dojem, že je přivlastňovací, že Nováková patří Novákovi, který je jejím otcem nebo manželem. Není tak vzdálená doba, kdy pro svobodné ženy platil tvar končící na „-ova“, tedy opravdu dívku či mladou svobodnou ženu přivlastňující mužské autoritě. Čárka nad a, dnes už obecně užívaná, neodstranila dojem, že nejrozšířenější tvar ženského příjmení je dědictvím doby, kdy ženy byly, třeba podle Bible, podřízeny mužům.

↗

Oprávněná obrana důstojnosti ženské půlky lidstva se ve sporu údajně střetává se stejně žádoucí péčí o jazyk. Ilustrace Pixabay