V posledních dnech až týdnech se v české společnosti rozhořela náruživá debata o jedné z nejpalčivějších otázek současnosti, tedy o tom, zda ženská příjmení musí být povinně přechýlená, či zda by snad ženy mohly mít v této věci možnost volby. Vystoupila v ní řada osob, vyslechli jsme si spoustu názorů, zazněly různé argumenty a pseudoargumenty a nyní se již nacházíme ve fázi znechucení, kdy čekáme na další zásadní téma, které — na rozdíl od problematiky klimatické změny, vymírání druhů či různých lokálních válek — způsobí celospolečenské pozdvižení.

Není mým cílem dále dmýchat uhasínající zájem o celou problematiku. Je však pravděpodobné, že se tato tematika do celospolečenského prostoru dříve či později zase vrátí. Je proto vhodné rozebrat si z odborného lingvistického hlediska argumenty, které se pravidelně opakují.

Na úvod si upřesněme jednu věc — otázka zní, zda si ženy budou, či nebudou moci rozhodovat, zda bude jejich příjmení přechýlené, či nikoliv. Nejde tedy o žádný plošný zákaz přechylovat, jak vyznívají některé mediální texty (například iDnes).

Na tuto výchozí otázku lze odpovídat z různých hledisek. Nabízela by se například svoboda volby. Svoboda volby je však u nás — přinejmenším v otázce jmen — setrvale přehlížena, což dokumentují i poněkud bizarní předpisy toho, jak se může, a naopak nesmí jmenovat dítě, nebo jak se může přejmenovat dospělý. Volání po takové svobodě je traktováno jako jakýsi módní výstřelek či projev iracionality (bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva za celou věcí vidí neracionální, „emotivní“ důvody). Nejvíce energie se tak věnuje vysvětlování, proč není možné současnou situaci změnit.

Už v tuto chvíli si přitom žena může podobu jména zvolit při sňatku, avšak poněkud nedůstojně tak, že prohlásí, že chce žít dlouhodobě v cizině. Foto Pixnio

Do popředí se zde dostávají argumenty z lingvistické oblasti. V nedávných debatách jsem zaznamenal následujících pět (výčet by měl být víceméně kompletní):

1. Čeština přechylování vyžaduje svou gramatickou stavbou.
2. U nepřechýlených jmen vyvstává problém, jak je skloňovat.
3. Nepřechýlená jména způsobují nedorozumění.
4. Nepřechýlená jména zní zvláštně a mohou způsobit posměch.
5. Přechylování je tradiční součástí češtiny po mnoho staletí.

Všechny uvedené argumenty považuji z odborného hlediska za liché. Pojďme si je postupně rozebrat.

Tvrzení 1: Čeština přechylování vyžaduje