Odkud brát víru ve spravedlnost politického uspořádání

Ondřej Vaculík na základě vlastní zkušenosti i zkušenosti svých rodičů s minulými režimy uvažuje o smysluplnosti očekávání lepších poměrů a osobní zodpovědnosti každého z nás.

Lidský věk není tak dlouhý, aby člověk svými zkušenostmi mohl obsáhnout a náležitě vyhodnotit politické režimy a poměry naší novodobé historie. Ani má téměř čtyřiadevadesátiletá maminka nemá už dospělé zkušenosti s První republikou. Jako dospívající zažila už její umírání. Asi největším jejím „státním“ zážitkem bylo v roce 1931 svatováclavské milénium spojené s dostavbou svatovítské katedrály. Slavnostní obřady přenášel rozhlas, v jejím rodném Spešově je vesničané poslouchali z rádia umístěného v otevřeném okně jejich domu, aby hrálo na celou náves. Rádio veřejné služby. Pociťovala hrdost a vlastenectví.

Vynechme válku, která se musela nějak přežít, protektorát za normální poměry považovali jen lidé nenormální.

Poválečná radost, spontánní budování a obnova vlasti ale rychle uvadaly, jak komunisté začali ovládat různé orgány veřejné správy, svévolně rozhodovat o lidských osudech a křivit fakta ve prospěch ideologie, například už dubnové Pražské povstání (Komunista Josef Smrkovský versus předseda ilegální České národní rady Albert Pražák. Předsedou vojenské komise ČNR byl kapitán Jaromír Nechanský, odbojář, popravený v červnu 1950.) Na to si maminka už pamatuje velice dobře. Komunisté tehdy zaujímali důležité pozice a připravovali se na převzetí moci, na puč, což politicky zkušenější lidé nevnímali jako poválečné budování státu, ale ohrožení demokracie.

Jestli Edvard Beneš měl, či neměl v roce 1948 přijmout demisi demokratických ministrů, a jak se sám měl, či neměl chovat, a co tedy měl dělat, netřeba ani soudit, protože k puči by stejně dříve nebo později došlo, vůle a síla Moskvy byla krutá.

Maminka Beneše naopak považuje za historií nedoceněného a vlastně geniálního politika (v tomto s ní souhlasím), který dokázal uchránit naši zemi – střed Evropy! – před strašným masakrem, a přesto nás postavit díky vlasteneckému odboji na stranu vítězů. Tak Prahu nepostihl osud například Drážďan, ale ani bombardování německé. (Maminka si ovšem pamatuje, jak po Mnichovu 1938 byl Beneš zatracován značnou částí národa – mnohými demokraty jako zrádce vlasti a fašisty hanoben jako vlastenec a budovatel státu. Ostatně mluvit špatně o Benešovi se traduje až do dnešních dnů.)

156385786210091055Ludvík Vaculík při projevu na Sjezdu čs. spisovatelů v roce 1967, v němž přesně vystihl, co lidé tehdy prožívali a co je trápilo. Foto Dagmar Hochová

Obzvláště pochmurné období

O násilí a zločinnosti totalitního režimu, zvaného komunistický, není pochyb, maminka toto zhruba patnáctileté období (jako matka tří malých dětí) považovala za obzvláště pochmurné; bezúhonní lidé mizeli v kriminálech, i v našem domě místo obvyklých klevet zavládlo bojácné mlčení. Ani smrt Stalina a Gottwalda, a pak odhalení kultu osobnosti dlouho nepřinášely žádné uvolnění.

Teprve za vlády tradovaně přihlouplého Antonína Novotného se začaly uvolňovat poměry, zvláště když díky jeho dvěma amnestiím konečně opustili žaláře poslední političtí vězni. Polovina šedesátých let. Poslední Novotného pětiletí (1962–1967) ve srovnání s následujícími pěti lety bylo pro nás příznivé – i z hlediska národohospodářského, rozvoje průmyslu, svobody projevu, kultury.

Mám Novotného raději než Husáka, maminka obráceně. Mně se například líbilo, jak Novotný (viděl jsem to ve filmovém týdeníku) vlastnoručně provedl poslední svár ropovodu Družba, což by Husáka ani nenapadlo. Jak prosté: mých klukovských radostí za Novotného přibývalo, za Husáka naopak radostí již dospívajícího muže ubývalo, a to valem.

Maminka si na Husákovi považuje také to, že díky jeho prozíravé „normalizační politice“ jsme po srpnu 1968 nejen neskončili na Sibiři, ale tata nebyl ani zavřený. Podle mamy ta naše „normalizace“ neproběhla úplně nejhůř. Ostatně ani pojem „normalizace“ nemusí patřit k nejhorším diskriminačně-nápravným opatřením.

Díky režimu za Novotného, napadá mě, mohla vyjít tatínkova Sekyra, a díky Sekyře pronesl svůj slavný projev na Sjezdu spisovatelů v roce 1967. A vinou slabosti Novotného režimu se ujala vlády Dubčekova reformní formace, která přecenila své síly, schopnosti i odvahu. Po naší srpnové okupaci se k moci prodral ten normalizační Husák a tata tu nesměl až do roku 1989 vydat vůbec nic. Vinou Novotného! – scestně viděno asi pětašedesátiletým člověkem, jenž sám zažil jen dva režimy – ten minulý a ten současný. A s touto omezenou životní zkušeností hodnotím politické poměry i dále, jak omezené.

Často citovaná, „legendární“ věta z tatova projevu na Sjezdu spisovatelů 1967 zní: „Je třeba vidět, že za 20 let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka – od primárních potřeb, jako jsou byty, školy, prosperita hospodářství, až po potřeby jemnější, které nedemokratické systémy světa vyřešit nemohou – jako je pocit plné platnosti ve společnosti, podřízení politických rozhodování kritériím etiky, víra ve smysluplnost i malé práce, důvěry mezi lidmi.“

Jeho projev se živelně opisoval a tuto větu mně obdivně citovala naše zeměpisářka, když mě zkoušela, a díky jejímu obdivu k tatínkovi jsem dostal místo trojky jedničku. Věta totiž přesně vystihovala to, co lidé cítili, prožívali, co je trápilo a neřešilo se.

Tata ovšem nevěděl, a nemohl vědět, protože tu životní zkušenost neměl, že v podstatě všechny jím vyslovené problémy nejsou schopny řešit ani demokratické systémy vládnutí, vždyť aktuální jsou i nyní; snad kromě školství a prosperity hospodářství, která může být momentální a má na ni vliv spíše volný pohyb kapitálu než nějaká naše národohospodářská politika.

Komunistický režim se kritikou (vlastně režimních) i dalších spisovatelů cítil zasažen a uražen, vždyť on se všechny ty „lidské otázky“ a problémy usilovně snažil a snaží řešit. Chtěl a chce, aby lidé bydleli, aby měli sociální jistoty. I já bych se proti Vaculíkovi a spol. dneska spíše solidarizoval s velmi dotčeným soudruhem Hendrychem, nebýt jedné zásadní věci: on ten režim v zájmu naší pomyslné šťastnější budoucnosti týral a popravoval nevinné lidi, takže zastání nesmí mít žádného, i kdyby snad vyřešil ty „lidské otázky“ všechny.

Kdo ví, zda stabilní demokratické systémy nejsou kromě jiného založeny na tom, že zejména ony „potřeby jemnější“ vůbec neslibují, protože právě díky své demokratické podstatě je nemohou zaručit. Pro mě je to pozitivní vysvětlení: masovější touha po jejich splnění může vést k nastolení despotických režimů. Vždyť se o ně opírala i komunistická ideologie, které tata a spol. pouze nastavovali zrcadlo lidové nespokojenosti.

Milione lidí, od té doby tě nemám rád
Díky této úvaze dospívám ke smíření s vlastním osudem a například „víru ve smysluplnost i malé práce“ od nikoho neočekávám, pouze od sebe, nemluvě o „politických rozhodováních podřízených kritériím etiky“.

Domnívám se, že uražených, ponížených, lidí, kteří pozbyli „pocitu plné platnosti ve společnosti“, protože společnost je neustále sune na okraj, nebo „šéfové“ se jich potřebují zbavit, může být – třebas jen pocitově – i stejné množství lidí, jako bylo různě perzekvovaných za husákovské normalizace. Jen tehdy to byla zlovůle totalitní moci, z níž nebylo úniku; kvalita demokratického systému tkví v tom, že si žádný útisk, diskriminování či perzekvování nepřeje – a je pouze na nás, co si budeme přát, za čím budeme stát či co dopustíme, aby se zlého dělo.

Ve svých Nepamětech tata vzpomíná: „Na podzim 1971 byly tzv. volby. Samozřejmě byli lidé, kteří si zas nepolepšitelně mysleli, že je to příležitost k projevu nevole. A nevím už kdo, ale byl mezi nimi i historik Tesař, napsali návod, jak je možno podle zákona projevit nesouhlas: popsali jistý, jedině dovolený a platný způsob škrtů na kandidátce. Kdyby tohoto způsobu užilo milion lidí – a proč by to vlastně bylo nemožné, ptám se vždycky! –, ta vláda by snad opravdu padla, či ne? Milione lidí, od té doby tě nemám rád. A to jsem ti mimo jiné chtěl říct v tom roce 1989 na Letenské pláni.“

My se více i méně spiklenecky velice těšíme, až konečně Zeman a Babiš pominou, a tím nepochybně přestane být i takové sucho. Těšíme se na obnovu a celkovou revitalizaci našeho politického systému vč. krajiny, k níž přece musí dojít. – Lidé uvážlivější, například moje maminka, namítají: A vy opravdu víte, na co se těšíte?

Sociální spravedlnost na úrovni odstranění bídy a nejvýraznější chudoby nepatří mezi „potřeby jemnější“, ale mezi ty zásadní. Zvláštní je, že systémově, a to v kterémkoli režimu, se ji daří pouze více méně tlumit, ale nikdy úplně vyřešit. Kupodivu nezáleží ani na hospodářské situaci státu ani na celkové životní úrovni většinové společnosti. Je to prostě mimo náš dosah.

A jak život jde a léta se vrší, člověku nezbývá než mnohé z původně uskutečnitelných ideálů – ovšemže za lepších politických poměrů – odkládat na hromadu označenou jako „vždy nedosažitelné“.

Možná nejblíže k vyřešení sociální problematiky a chudoby měl Josef Karel Auersperg (přírodovědec, právník a znalec umění) na zámku Hartenbergu v Západních Čechách. J. W. Goethe ho navštívil v letech 1819, 1821 a 1823. Při poslední návštěvě si zapsal: „Příjemný přístup k účelnému hospodaření ve velkém komplexu panství, které čítá čtyři až pět tisíc obyvatel a všichni mají zaměstnání. Zcela chudí, které možno nazvat žebráky, jsou jen tři, což hraběti dělá starosti.“

Hrabě to řešil osobní angažovaností a odpovědností, v níž mu tehdejší politický systém nijak nebránil.

A co si myslíte vy? Diskuse (64 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

"Jemnější potřeby" a politické uspořádání Úterý, 23.Července 2019, 14:05:47

Připomeňme - respektive korigujme - napřed, že ten relativní "novotnovský liberalismus" let šedesátých nebyl v žádném případě osobní zásluhou tehdejšího prezidenta Novotného; naopak dogmatik Novotný dělal všechno pro to, aby tyto liberalistické tendence potlačil. Ale v důsledku různých příčin k tomu tehdy (už) neměl dostatek možností.

A i ten jeho pád v prosinci/lednu 1967/68 byl v prvé řadě zaviněn jeho vlastní ničemností: totiž jedině v důsledku toho, že svým obhroublým jednáním vůči Slovákům proti sobě pozvedl silný odpor u slovenské části Ústředního výboru KSČ, bylo možno dát dohromady dostatečně silnou koalici s progresivními silami. Jinak řečeno: kdyby se Novotný choval k Slovákům alespoň trochu slušně, zřejmě by nikdy nedošlo k jeho pádu.

--------------------------------------

Ale věnujme se teď především těm "jemnějším potřebám lidským". Ondřej Vaculík konstatuje, že na rozdíl od režimu totalitního ten demokratický stát lidem žádné splnění těchto "jemnějších potřeb" neslibuje.

Ano, je tomu skutečně tak: komunistický režim si vykopal svůj vlastní hrob tím, že lidem nasliboval příliš mnoho. Nasliboval jim hojnost statků materiálních a hojnost statků z oblasti "potřeb jemnějších"; a nakonec nedokázal splnit ani jedno ani druhé.

Oproti tomu demokracie (a hovoříme tu samozřejmě o dnes obvyklé demokracii liberalistického typu, doprovázené volnotržní ekonomikou, vulgo kapitalismem) - tak tato demokracie má tu obrovskou výhodu, že lidem neslibuje nic. Tedy nic, co by nějakým způsobem přesahovalo jenom ty potřeby zcela nejzákladnější, nejviditelnější. Ale tím právě také ze všeho nejméně subtilní. Tato demokracie lidem poskytuje individuální volnost (nechceme tu slepě reprodukovat její ideologické dogma, že se jedná o pravou svobodu); a poskytuje lidem většinou dostatek, či dokonce přímo nadbytek statků materiálních.

Ale ty "jemnější potřeby" - tak ty tady prakticky zcela mizí. S nástupem tohoto způsobu demokracie se totiž ze života společnosti naprosto vytrácí veškerá vertikální dimenze žití a bytí.

Není tu žádná vyšší meta, žádný vyšší ideál, ke kterým by bylo možno vzhlížet, ke kterým by bylo možno stoupat, o které by bylo možno usilovat. A především tu naprosto chybí hloubka. Hloubka, hlubina bytí, zakotvení, zakořenění člověka v bytí a řádu světa.

V této liberalistické demokracii je napohled spousta pohybu; ale tento pohyb je jenom v rovině horizontální; je to pohyb plochý, je to neustálé bezcílné hemžení sem a tam, které si naprostý nedostatek vyššího cíle a hlubšího smyslu zakrývá novým a novým pachtěním se za cíli pomíjivými, krátkodobými, bezobsažnými. Člověk v této liberalistické demokracii cítí, že jeho "jemnější potřeby" v tomto bezcílném hemžení nenacházejí žádnou oporu, žádné uplatnění, žádné naplnění; ale se svým pocitem prázdna nemá kam, nemá na koho se obrátit, neboť tato demokracie mu v tomto ohledu přece nic neslíbila. A na jeho stížnosti mu jenom odpovídá s lhostejným pokrčením ramen: "Co po mně vlastně chceš? Máš dost jídla a dost pití, utop v něm svůj žal, je to čistě tvoje soukromá záležitost, mně do toho nic není!"

Takže takový je v zásadě rozdíl mezi "jemnějšími potřebami" člověka za podmínek totality a za podmínek (liberální) demokracie.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Stabilní demokratické systémy 'potřeby jemnější' vůbec neslibují..." Úterý, 23.Července 2019, 18:05:34

Neslibují, protože demokratický režim nemůže člověku zajistit například jeho smysl života.

Některé politické síly ale i dnes "potřeby jemnější" lidem slibují. Hádejte, které to jsou a proč to dělají.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Potřeby slibují" Úterý, 23.Července 2019, 20:05:44

a někteří si pak myslí, že slibují i jejich splnění.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Já mám takový dojem, Úterý, 23.Července 2019, 21:17:57

že nejdříve musí vzniknout nějaké potřeby, a pak teprve může dojít k jejich naplnění.
Nabízet potřeby nikdo nemůže. To dělají leda reklamní agentury.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Všiml jsem si, že jsem napsal nesmysl (slibovat či neslibovat potřeby opravdu nejde), Úterý, 23.Července 2019, 23:33:13

ta chyba je už v textu článku.

Pak jsem si ale říkal, že potřeby, jejichž naplnění by jinak od demokratického režimu nikdo neočekával, lze vyvolávat, respektive lze vyvolávat mínění, že politický režim je za naplnění těchto "jemnějších potřeb" lidí odpovědný.

Někdo tedy může slibovat, že politický systém (režim) se postará i o naplnění "jemnějších potřeb", což je podle mě slib nesmyslný. Takové ambice snad mohou mít spíše režimy totalitní. Jinak je naplňování těchto "jemnějších potřeb" věcí společné kultury, kterou ovšem právě totalitní režim potřebuje ovládnout.

Jindřich Kalous - důchodce

Úterý, 23.Července 2019, 23:47:4

Co se ovšem děje běžně, to je umělé vytváření (pseudo)potřeb. Asi nejrozšířenější a zároveň v globálním měřítku nejškodlivější uměle vytvořená pseudopotřeba je individuální automobilismus.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 24.Července 2019, 05:51:32

Mně se vždycky líbilo vyjádření potřeb "dělníkova srdce" ve Wolkerově básni U roentgenu, které "chtělo kvést do světa zdravého, do lásky a žití, kde možno ženu, děti a soudruhy mít a pro ně ruce své na chleba proměnit. A jíst tu ze stolu, na který slunce svítí".
Ale to snad ani není "jemnější potřeba" nýbrž normální lidská potřeba.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Středa, 24.Července 2019, 05:54:2

Oni ty potřeby v člověku už přirozeně existují, ale nenaplňuje je politické uspořádání (kromě třeba "islámského nebo komunistického státu"). Naplňuje je společná kultura. Pokud tu kulturu zničíme, ony nenaplněné "jemnější potřeby" budou tím silnější, nastane nestabilní situace.

Takže podle mě nejde o potřeby umělé, ale o potřeby, které za normálních okolností plní společná kultura, nikoliv politický režim či systém.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 24.Července 2019, 06:08:6

Já myslím, že v té Wolkerově básni je vyjádřena potřeba milovat a být milován. Tedy nejen v erotickém smyslu, ale i jinak.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Středa, 24.Července 2019, 06:18:10

Souhlasím s Vámi, jde o to, cítit se někde něco platný a být přijímán, mít víru ve smysluplnost toho co dělám, mít pocit vzájemné důvěry s lidmi okolo.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 24.Července 2019, 07:22:49

Přečetla jsem si právě, jak jeden člověk označil naplnění potřeby být milován, potřeby vědět, že můj život má nějaký smysl, a potřeby někam patřit - za spásu.

Jindřich Kalous - důchodce

Evě Hájkové Středa, 24.Července 2019, 07:51:35

:-D

Tak na tohle už dávno před Vámi přišel jeden slovenský popový textař (a zazpíval to Paľo Habera):

"Ten kto bol raz milovaný
Ten nepríde do pekla
...
Boli sme raz milovaní
A tak budeme raz spasení"

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 24.Července 2019, 08:16:28

No, tak jednoduchého to asi nebude. On v tom článku také rozebírá, zda člověk může o spásu přijít nebo ne.
Ale důležité je, že naplnění těch svých potřeb člověk nemá hledat u lidí, tedy ve světě. Což samozřejmě neznamená, že by měl odjet někam na pustý ostrov.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Hrabě to vyřeší Středa, 24.Července 2019, 09:17:52

Myslím, že žijeme v době obnovy feudalismu. Jestli ještě dnes nějaké zbytky demokracie brání hrabatům vyřešit problém chudoby, již brzy jim v tom bránit přestanou. Už dnes se o nás stará hrabě Babiš jako o Vodňanské kuře nebo Kostelecké uzeniny, pečuje o nás jako o řepku. Co nedokáže hrabě Babiš, zařídí kníže Kellner. Zeman Miloš na trůně je sice postava podivná, ale prostý lid ho miluje — a co nevyřeší on, s tím si jistě poradí jeho nástupce, Václav Klaus II.

Kdepak demokracie! S chudými je třeba zacházet jak s dětmi, jak říkal slavný Turgeněvův šafář (tedy slavný aspoň v době, kdy my jsme ho měli v ruských čítankách).

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Středa, 24.Července 2019, 11:53:52

Pane Nusharte, zase zaměňujete dvě zcela různé věci.

Ještě jednou: nejde o to, aby demokracie (liberální) lidem s l i b o v a l a naplnění či splnění jejich "jemnějších potřeb".

Ale jde o to, že liberální demokracie takovýto prostor vůbec neotvírá. Že ho neumožňuje. A že tento prázdný prostor naplňuje a zacpává ordinérními předměty ryze konzumních předmětů a požitků.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Rádio Jerevan Středa, 24.Července 2019, 12:33:43

Tisková chyba, které jsem se dopustil, je sice pro diskusi bezvýznamná, nicméně hrubá, proto pro všechny, kteří Turgeněvova Šafáře v čítankách neměli a ani jinak se s ním nesetkali, uvádím své omyly na pravou míru:

Turgeněvův je Šafář s velkým Š, ale nikoliv šafář, který v té povídce vystupuje, ten pracuje pro feudála, kterého Turgeněv jako vypravěč povídky navštívil. A to o nutnosti zacházet s hloupými a neschopnými nevolníky jako s dětmi, říká právě onen šlechtic, který se svému hostu chlubí, jak skvěle řeší sociální situaci svých milovaných poddaných (sdíraných šafářem s kůže).

Poslední špetku důvěry v osvícená hrabata navštěvovaná Goethem a jiné skvělé bohaté dobrodince jsem ztratil shodou okolností nedávno při poslechu Toulek českou minulostí, když tam chválili pana továrníka Ringhoffera, co všechno udělal pro své dělníky. Tehdy mi došlo, že pan továrník pečoval o své dělníky skutečně vzorně, ovšem vždycky tak, aby zůstávali jeho dělníky, rozhodně ne tak, aby se vypracovali na továrníky jako on, kteří by mu pak snad ještě chtěli konkurovat. Totéž se týká Baťovy péče o dělníky, stejně se starali vždycky všichni šlechticové — tedy samozřejmě ti lepší a osvícenější z nich, kteří se starali — o své poddané, a stejně se i dnes starají úřady práce o nezaměstnané a sociálně slabé. Tak naše dnešní Úřady práce nabízejí rekvalifikaci, ale nikdy žádnou pořádnou kvalifikaci, a pěstují v nezaměstnaných pracovní návyky, zejména nucenými pracemi, vždy pro práce málo placené a vesměs podřadné, bez šance získat smlouvu na dobu určitou, a ještě snad nějaké zaměstnanecké výhody, vždy s velkou pravděpodobností opětovného návratu do náruče Úřadu práce. S větší či měnší měrou dobrotivosti, anebo naopak krutosti, pečují vždycky všichni lepší lidé, a naneštěstí i instituce demokratického sociálního státu, o lidi horší, lidi nižších tříd, aby se nebouřili — tu aby se jim v mezích jejich třídního postavení snesitelně, ba snad i dobře žilo, tu spíše aby přijali svůj úděl ze strachu —, aby se nesnažili narušovat společenský řád a byli řádnými příslušníky své třídy.

V osvícených časech a s osvícenou šlechtou je to idyla, ale nám, komunistům, bláznům, co věří v rovnost všech lidí, se i z té idyly chce zvracet.

Jindřich Kalous - důchodce

Honzovi Macháčkovi Středa, 24.Července 2019, 14:04:1

"S větší či menší měrou dobrotivosti, anebo naopak krutosti, pečují vždycky všichni lepší lidé, a naneštěstí i instituce demokratického sociálního státu, o lidi horší, lidi nižších tříd, aby se nebouřili — tu aby se jim v mezích jejich třídního postavení snesitelně, ba snad i dobře žilo, tu spíše aby přijali svůj úděl ze strachu —, aby se nesnažili narušovat společenský řád a byli řádnými příslušníky své třídy."

To přece není nic nového... To byl přece hlavní, ne-li jediný cíl vzniku prvního sociálního státu na světě v bismarckovském Německu. Cíl sebezáchovný, aspoň z hlediska vládnoucí třídy zcela jistě - aby příslušníci vládnoucí třídy neskončili pod gilotinami, pověšení na lucernách nebo napíchnutí na plotech svých vil. A od té doby vládnoucí třída, ať už se nazývá a definuje jakkoli a ať má jakékoli postoje a sociální složení, samu existenci třídního boje popírá, přičemž ale ona jediná ho nepřetržitě vede a nikdy s tím nepřestala a ani přestat nehodlá. Proto se jí taky drží držet u moci, zatímco ovládaná třída, která jí skáče na to, že sociální stát zde byl vytvořen v zájmu jejím, tj. ovládané třídy, si klidně nechá vnutit postoje odporující jejím zájmům, až po přesvědčení, že s proletariátem byly ovládané třídy bez náhrad vymeteny na smetiště dějin a nikdy je už nic nenahradí, protože nic takového jako ovládaná třída se společnými zájmy už nikdy nevznikne...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 24.Července 2019, 14:14:18

Pane Macháčku, za minulého režimu existovalo pravidlo, že na vysoké školy měly být přednostně přijímány děti z dělnických rodin. Prý bylo dokonce stanoveno, že měli tvořit 60% mládeže přijímané na vysoké školy. Dělnický původ měl ten, jehož aspoň jeden rodič byl původně dělníkem. Byla to jistá "pozitivní diskriminace", ač si nejsem jistá, nakolik se to pravidlo dodržovalo a nakolik obcházelo.
Já jsem pocházela z dělnické rodiny, můj muž taky, dokonce jsme měli ve škole výborný prospěch. Na vysokou jsme šli. Jenže později, tedy především v praxi, se ukázalo, že nám něco chybí. Myslím, že to byla hlavně schopnost stanovit si cíl a ctižádostivě jít za ním. Nestačí jenom něco uzákonit a myslet si, že tím nerovnosti okamžitě vygumujeme.
V životě jsem se trápila nad mnoha věcmi. Ale dnes si myslím, že je nejlíp člověku, který se dokáže vyrovnat sám se sebou.

Jindřich Kalous - důchodce

Evě Hájkové Středa, 24.Července 2019, 15:00:44

"...dnes si myslím, že je nejlíp člověku, který se dokáže vyrovnat sám se sebou."

Ano, žít v míru sám se sebou je (nikoliv postačujícím, ale nutným) předpokladem, abych neubližoval (nebo se aspoň snažil co nejméně ubližovat) druhým.

"...na vysoké školy měly být přednostně přijímány děti z dělnických rodin."

... zatímco dnešní poměry ustanovené nikoli byrokraticko-ideologicky, ale živelně majetkem a sociálním původem rodičů, jsou právě opačné. A mohu dosvědčit, že na některé technické VŠ nakonec brali každého, kdo udělal přijímací zkoušky (někde dokonce stačilo dobré maturitní vysvědčení), bez ohledu na původ. Taky tam byla největší studijní úmrtnost, běžně promovala třetina až polovina těch, kdo nastoupili do 1. ročníků. Ale měli možnost a nebránilo se jim, aby to zkusili. A když v technických oborech neuspěli, nebyla to vina "režimu".

Martin Profant - Praha 7

JIndřichu Kalousovi Středa, 24.Července 2019, 15:12:16

Vídím, že Vám to s tím proletariátem nějak leží v hlavě. Marxovský proletariát byl, přesněji mohl se reálně stát, uvědomělou třídou a jako takový revolučním subjektem dějin. Byla tehdy spousta ovládaných tříd, o kterých byl Marx přesvědčen, že takový potenciál nemají a naopak jsou nutně reakční -- maloburžoazie, drobní zemědělci atd.
Dnes taková výsadní třída neexistuje, různí pomatení pohrobci komunismu ji sice vymýšleli a vymýšlejí, ale vždy neúspěšně, tu a tam s nechtěnou komikou. Boj za socialistickou emancipaci člověka je proto nutné promýšlet na jiných předpokladech a nevyčerpávat se hledáním kognoriátu, světového revolučního proletariátu třetího světa, prekáriátu a dalších mytologických mátoh.

Jindřich Kalous - důchodce

Martinu Profantovi Středa, 24.Července 2019, 16:38:6

Máte snad jinou definici společenských tříd než z hlediska vlastnictví výrobních prostředků?

Martin Profant - Praha 7

Jindřichovi Kalousovi Středa, 24.Července 2019, 17:27:39

Několik bych jich našel, U Marxe, Rosy Luxemburgové, u Maxe Webera :-). Tu simplifikaci na vlastnictví výrobních prostředků provedl až Lenin.
Nicméně pokud se domníváte, že manažer nadnárodní firmy, nebo i národní jako je třeba ČEZ, který má multimilionový roční příjem, ale nevlastní ani zbla výrobních prostředků, je představitel proletariátu, vyvracet Vám to nebudu.

Jindřich Kalous - důchodce

Martinu Profantovi Středa, 24.Července 2019, 19:08:41

Výrobními prostředky jsou dnes především informace...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ona "vůle k moci" Středa, 24.Července 2019, 19:21:41

se nemusí projevit jen vlastnictvím výrobních prostředků. Někdy stačí "ostrá" klávesnice.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Poláčkovi Čtvrtek, 25.Července 2019, 00:17:33

"Nejde o to, aby demokracie lidem s l i b o v a l a naplnění jejich 'jemnějších potřeb', jde o to, že liberální demokracie takovýto prostor vůbec neotvírá, že ho neumožňuje."

Umožňovat a otevírat prostor, ve kterém dochází k naplňování "jemnějších potřeb" je funkcí společné kultury, nikoli funkcí demokracie.

Jindřich Kalous - důchodce

K věci Čtvrtek, 25.Července 2019, 11:23:6

https://a2larm.cz/2019/07/superbohati-a-cena-za-extremni-majetkovou-nerovnost/

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Demokracie a kultura Čtvrtek, 25.Července 2019, 12:02:19

Pane Nusharte, děkuji Vám hluboce za potvrzení, že demokracie (liberalistická) nemá s lidskou kulturou (a kulturností) naprosto nic společného.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Třídy a výrobní prostředky Čtvrtek, 25.Července 2019, 12:08:51

Třídy jsou u Marxe primárně definovány svým p o s t a v e n í m v produkčním procesu, a tedy (sekundárně, nicméně podstatně) svým postavením ohledně vlastnictví produkčních prostředků.

V dnešní době jsou tyto majetnické vztahy už ovšem krajně propletené. Co třeba takový dělník továrny Volkswagen, který vlastní akcie této firmy? Je příslušníkem "třídy vykořisťovaných", když tam pracuje jako dělník u pásu za mzdu? Anebo je naopak - jakožto akciový spoluvlastník - příslušníkem "třídy vykořisťovatelů"?

Pan Kalous má ovšem plnou pravdu s tím, že dnes je velká otázka, co vlastně vůbec ještě (respektive spíš co je nově) výrobním prostředkem; skutečně se jím čím dál tím více stává čiré vědění, invence, čili "informace".

Právě to je ale příčinou toho, že ta původní Marxova třídní teorie je dnes už krajně obtížně aplikovatelná. Ne že by byla zcela bezcenná; ale pokud má být její pravé jádro nějak smysluplně využito, pak opravdu jenom prostřednictvím její radikální redefinice.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Demokracie a kultura Čtvrtek, 25.Července 2019, 12:37:37

Je to ještě horší, pane Poláčku. Progresivně liberalistická demokracie ne že nemá s kulturou nic společného, ona ji podkopává (viz Antonio Gramsci).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"K věci" (A2larm: Superbohatí a cena za extrémní majetkovou nerovnost) Čtvrtek, 25.Července 2019, 12:45:40

"Růst nerovnosti ve skutečnosti ekonomický růst podvazuje a dokonce i snižuje."

Myslel jsem, že zastavení ekonomického růstu je naším cílem.

"Superbohatí mají klíčový podíl na devastaci životního prostředí a na globálním oteplování. (...) Tím na nás nejbohatší uvrhli ekologický dluh, jehož následky budeme nést my všichni, kteří jsme ale z tohoto nezměrného bohatství vůbec nic neměli."

Autor článku jako by litoval, že jsme si devastaci životního prostředí neužili tak, jako si ji užili nejbohatší. Z toho by se pak dal dovodit absurdní závěr: Spravedlnost by existovala pokud by většina chudých měla většinový podíl na devastaci životního prostředí.

--------------------------------------

Podle mě to ekonomistické uvažování nikam nevede (vede k nenávisti). Jde vlastně o svalování viny. Z tohoto ekonomistického paradigmatu je ale potřeba se osvobodit.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Superbohatí a cena za extrémní majetkovou nerovnost Čtvrtek, 25.Července 2019, 18:02:29

Bylo by krásné kdyby jednou v levicovém médiu vyšel také článek o tom, jak mají bohatí těžký život.

To si opravdu nikdo nedovede představit, každý jen závidí, místo aby litoval. I bohatý člověk má přece právo na trochu lidského soucitu!

Už jenom zabezpečit tak rozsáhlý a s nemalými obtížemi nabytý majetek před všemi těmi závistivci... Každý, kdo se s vámi chce přátelit, se vlastně nechce přátelit s vámi, ale s vašimi penězi, takže veškeré sociální kontakty jsou krajně neuspokojivé, pořád musíte všechny podezírat z nečestných úmyslů, z toho, že vás chtějí o všechno připravit.

A nakonec - místo aby úspěch a majetek byl vnímán jako znamení Boží přízně, znamení, že jsme vyvoleni pro nebe - tak i ten údajně milosrdný Ježíš vyhrožuje jakýmsi velbloudem a uchem jehly! Není snad tedy lepší být žebrákem? Proto říkám, každý ať si váží své chudoby a nesnaží se být bohatý, protože být bohatý, to je - jedním slovem - utrpení!

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Levice a fetišismus (fixace na podnět) Čtvrtek, 25.Července 2019, 18:20:6

Pokud bychom nepřikládali extrémní nerovnosti extrémní důležitost, stane se extrémní nerovnost v lidské mysli nedůležitá. O nedůležité věci lidská mysl neusiluje. Jestliže tedy lidská mysl nebude usilovat o extrémní majetkovou nerovnost, pak extrémní majetková nerovnost prostě zmizí.

Jenom na to nesmíte pořád myslet, myslete také na něco jiného, na nějaké hezké věci, třeba na sex. I tam přece panuje extrémní nerovnost...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 26.Července 2019, 05:49:8

Někteří lidé se dokáží s nerovnostmi pozoruhodně vyrovnat
https://www.dotyk.cz/magazin/nick-vujicic-nema-ruce-ani-nohy-ale-pracuje-naplno-a-vychovava-ctyri-deti-20200724.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 26.Července 2019, 07:48:52

Taky se mi líbí věta:
Ježíš žil ve světě, který se ještě nezrodil.
https://www.krestandnes.cz/daniel-pastircak-oslobodenie-zeny/

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Je nám z tohoto světa na zvracení nebo na děkování? Pátek, 26.Července 2019, 09:10:43

Už zde v diskusi padlo, že lidem, kteří věří v rovnost a sami se označují za komunisty, se z té současné idyly chce zvracet. Mně (když jsem třeba na horách a dívám se okolo) se chce děkovat.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pátek, 26.Července 2019, 10:28:40

Mám dojem (nevím, zda mylný), jako by účelem soustřeďování pozornosti na majetkovou nerovnost bylo vyvolávání hněvu a nenávisti.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 26.Července 2019, 11:52:55

Evangelium také ukazuje na majetkové nerovnosti:
"Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče."

A řešení - bohatý člověk přijde do pekla, zatímco chudý do nebe.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pátek, 26.Července 2019, 12:55:20

Takže komunisté zachránili bohaté lidí zabráním jejich majetku před peklem.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 26.Července 2019, 13:20:13

Tak ony jsou různé výklady Bible.
Někteří kalvinisté zase tvrdí, že bohatství je Boží milostí, projevem Boží přízně, k níž je člověk predestinován už na tomto světě.
Bible rozhodně nepředstavuje nějaký bezrozporný soubor pravd.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Těžký život boháčů Pátek, 26.Července 2019, 14:05:14

Pane Nusharte, pokoušíte se o vtipnost, ale ve skutečnosti přesně tohle - totiž devastující vliv hypertrofovaného majetnického cítění - svého času naprosto seriózně ve své knize "Mít nebo být" analyzoval Erich Fromm, takto zkušený psychoanalytik.

Fromm o podstatě vlastnění (a bohatství) píše například toto:

"Podstata existenčního modu vlastnění vyplývá z podstaty soukromého vlastnictví. V tomto způsobu existence je nejzávažnější můj majetkový zisk a moje neomezené právo držet ve vlastnictví to, co jsem získal. Způsob vlastnění vylučuje druhé lidi, nevyžaduje žádné další úsilí než jen si svůj majetek udržet nebo ho produktivně využít. Buddha nazval tento způsob chování žádostivostí, Židé a křesťané chtivostí: co transformuje každého a všechno v cosi mrtvého a člověka činí poddaným moci druhého. (...)

Existenční způsob vlastnění neumožňuje živý vztah mezi mnou a tím, co mám. Ono a já jsme se stali věcmi: já t o mám, protože mám možnost si to přivlastňovat. Existuje však i opačný vztah: t o má mne, protože můj pocit identity, resp. mé psychické zdraví závisí na tom, abych t o (a co nejvíce t o h o) měl. Modus vlastnění neumožňuje živý, produktivní proces mezi subjektem a objektem; činí subjekt i objekt věcmi. Je to mrtvý, neživotný vztah."

Takže podle nálezu psychoanalytika Fromma je boháč ve skutečnosti ovládán a vlastněn věcmi, které sám vlastní, a nad kterými se domnívá mít plnou moc a kontrolu. Jejich pomsta za tento jeho excesivní majetnický pud je v tom, že oni mu svou tíhou vysávají (pravou) životní sílu, ponechávají po pouze v modu čistě věcné existence, která má ale zcela neživotný charakter.

A obdobně píše i Karel Marx o stavu "odcizení", o stavu vlády věcí nad člověkem, jejich tvůrcem; kterémužto odcizení propadají nejen dělníci, ale i samotní kapitalisté. (Rozdíl je jenom v tom, že ti kapitalisté tento společný stav zvěcnění, odcizení pociťují jako svou moc a vládu, zatímco dělníci jako své podřízení a znevolnění.)

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pátek, 26.Července 2019, 14:07:21

Ano, paní Hájková, Bible dozajista není nijak prostá vnitřních protimluvů. ;-)

A jsou dokonce zlí jazykové, kteří tvrdí, že na základě Bible je možno odůvodnit cokoli: dobro stejně jako zlo, lásku stejně jako nenávist, umírněnost stejně jako násilí... Stačí jenom sáhnout po tom správném místě v textech Starého a Nového zákona.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Těžký život boháčů Pátek, 26.Července 2019, 14:44:52

Jenže, pane Poláčku, my nikdy nevíme, jestli boháči nejsme my sami. Život je slalom mezi blbcema a člověk si nemůže být jistý, jestli není tou tyčkou.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 26.Července 2019, 15:43:39

Tak, je pravda, že v globálním systému, kde není úplně jasné, kde a jak peníze vznikají, není ani zcela jasné, kdo vlastně žije jenom ze své práce a kdo se má lépe než jiní, třeba i díky kapitálu.
Vůči obyvatelům Afriky či jiných chudých zemí jsme možná boháči. Nebyla bych si tak úplně jistá, že my, evropská střední třída, nežijeme z kapitálu. Ale možná jsme víc vykořisťovaní než lidé, kteří nepracují. Kdo to rozsoudí?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Hájkové Pátek, 26.Července 2019, 18:14:5

Nemyslel jsem to tak, že bychom nevěděli, zda jsme "boháči" ve smyslu vzájemného poměřování nějakým ekvivalentem hodnoty našeho jmění, "boháči v globálním měřítku", ani "boháči" z hlediska původu našeho jmění (kde, jak a z čeho vzniká).

Myslel jsem to tak, že člověk sám (bez ohledu na své majetkové poměry) u sebe často svoji psychickou závislost na majetku nerozpozná, ale zato ji často přisuzuje ostatním třeba jen z toho důvodu, že mají o něco více majetku než má on sám.

Myslel jsem tedy "boháč" v tom (Frommově) smyslu člověka ovládaného vlastním majetkem.

Petrasek Milan - penzista

Adorno Aspekty nového pravicového radikalismu z r. 1967 Pátek, 26.Července 2019, 22:13:22

Die kapitalistische Krisendynamik erzeuge eine massive Unruhe in der Gesellschaft und bedrohe breite soziale Schichten..mit Deklassierung sie erzeuge Angst vor Statusverlust und "technologischer Arbeitslosigkeit".
Radikální pravice instrumentalizuje strach před budoucností Anarchické ekonomické procesy způsobující široký pocit nespravedlivého společenského uspořádání.
Pokud nedojde k oproštění ekonomiky od živelnosti a její "demokratizaci", zůstává dnešní demokracie nadále trvale paskvilem a zdrojem fašizujících hnutí....jsem se dnes dočetl.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Rovnost snad podle levicového liberalismu spočívá také v právu na uznání identity menšin. Sobota, 27.Července 2019, 06:20:28

Nedávno zde v jiné diskusi byla připomenuta práva LGBT, potažmo práva osob s pedofilní orientací: "Jakmile připustíme, že LGBT lidé jsou lidé, musíme také připustit, že práva LGBT lidí jsou lidská práva."

Podle stejné logiky jakmile tedy připustíme, že boháči jsou lidé, musíme také připustit, že práva boháčů jsou lidská práva.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Podle stejné logiky Sobota, 27.Července 2019, 06:22:29

je tedy fobie z boháčů stejně nepřijatelná jako homofobie.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Sobota, 27.Července 2019, 09:09:36

Pane Nusharte, a kdo pak vlastně v současném světě tak těžce diskriminuje ty boháče, že by bylo zapotřebí vyhlašovat kampaň na obranu jejich práv?...

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Živelnost ekonomiky a princip demokracie Sobota, 27.Července 2019, 10:02:54

Pan Petrasek: z použitého konjunktivu ovšem vyplývá, že Adorno tady nevyjadřoval vlastní názor, nýbrž pouze citoval. (Koho?)

Ale jinak ta samotná téze vyslovená v poslední větě o kauzální souvislosti mezi charakterem ekonomiky (její živelností za kapitalismu) a charakterem demokracie má ovšem svou nemalou zajímavost. (Ovšem svým způsobem to není nic jiného, nežli co svého času - v obecnější rovině - konstatoval už Marx.)

Ale zůstaňme tedy konkrétně u toho vztahu živelnosti (kapitalistické) ekonomiky a demokracie.

To co jde zde víceméně nesporné je to, že tato živelnost stojí v rozporu s demokracií, tak jak je tato obvykle pojímána.

"Demokracie" je obvykle chápána jako možnost svého vlastního rozhodování ze strany lidu. Je to tedy ta proslulá "vláda věcí svých". A je samozřejmé, že když ekonomika (tedy ta stejně tak proslulá Marxova "ekonomická základna") funguje na základě živelných, neřízených procesů, že tím ve stejné míře mizí možnost člověka respektive společnosti tyto procesy vědomě řídit, vykonávat nad nimi svou vlastní vládu. V tomto smyslu tedy bezpochyby tato živelnost kapitalistické ekonomiky stojí v zásadním rozporu s principem demokracie. - To bylo ostatně jedním ze základních důvodů, proč Marx chtěl odstranit nejen soukromé vlastnictví, ale i tržní ekonomiku vůbec; protože tržní ekonomika je ze své nejvlastnější podstaty živelná.

Takže jak řečeno, tento protiklad principu živelnosti ekonomie a principu demokracie je víceméně zcela jednoznačný a nesporný. Ale to ještě neznamená, že by tím byla bezezbytku objasněna a vyřešena celá věc. Jak už uvedeno, zjednodušený pohled vede ke zjednodušeným řešením, jak ukázal právě - dramaticky ztroskotavší - komunistický pokus o zrušení tržní ekonomiky.

Položme si napřed trochu provokativní otázku: je například střídání přílivu a odlivu taktéž narušením principu demokracie? - To jsou přece také naprosto živelné procesy, které nijakým způsobem nemůžeme řídit; a v přímořských zemích alespoň pro určitou část obyvatelstva tyto přírodní procesy dost znatelně zasahují do jejich životů.

Takže odpověď asi nemůže rozumně znít jinak než: ne všechny živelné, námi neřízené procesy je možno označit za "porušení demokracie".

Po tomto konstatování nevyhnutelně následuje klíčová otázka: je možno ekonomické procesy považovat za dílo výhradně lidské - anebo se ve skutečnosti jedná o spontánní, přirozené procesy, do kterých není možno/radno zasahovat, aniž by se tím narušil jejich spontánní, optimální průběh?

A odpověď na tuto otázku není nijak jednoduchá; přesněji řečeno právě tady probíhá základní dělicí linie, vysloveně linie frontová, na které se dodnes střetávají a navzájem potírají zcela protichůdné výkladové modely.

Aniž bychom se tady zanořili příliš hluboko do různých teoretických úvah, zkusme se vrátit zpátky k našem příkladu s přílivem a odlivem. Jak řečeno, tyto ryze přírodní útvary je sotva možno považovat za protikladné vůči principu demokracie.

Ale - jak je tomu například s povodněmi? Konkrétně - s těmi dramaticky narůstajícími povodněmi, které jsou dnes už nesporně zčásti důsledkem činnosti samotného člověka? A kdy se jedná o to, jestli člověk/lidstvo dokáže získat zpět svou vládu nad tou částí přírodních procesů, které ovlivnit může? Takže jak se zdá, tady bude asi na místě výkladový model smíšený; zčásti jsou povodně procesem živelným, nekolidujícím s principem demokracie, tj. vlády člověka nad jeho světem; ale zčásti jsou procesem nepřirozeným, vzniklým v souvislosti s činností člověka. Kdy tedy jejich - relativní - ovládnutí by bylo opravdu posílením momentu demokracie, tedy "vlády člověka nad věcmi svými".

Je tedy možno analogicky soudit, že v oblasti ekonomiky to bude značně podobné. Jedna část ekonomických aktivit má zřejmě opravdu charakter spontánní, víceméně charakter přírodního/přirozeného dění; ale jiná část ekonomických procesů je naopak specifickým produktem (také či onaké) činnosti člověka, a je tedy možno ji řídit, ve smyslu demokratické vlády člověka nad jeho vlastním světem.

Zcela klíčová otázka je pak ta, co z těchto ekonomických procesů je, a co není možno smysluplně řídit.

Konkrétně ta živelnost ekonomiky tržně-kapitalistické: pokoušet se tuto živelnost odstranit naprosto (jak to žádal Marx) se ukázalo být nemožným. Jistá míra této spontánní živelnosti ekonomických procesů je tedy zřejmě potřebná a nutná. Ale - stejně tak platí i druhá věta, že náš svět bude jen potud opravdu humánní a "demokratický", v jaké míře ho dokážeme podřídit svým vlastním lidským potřebám a hodnotám.

Tady je ale bezpodmínečně nutno důsledně rozlišovat dvě věci: "naše vlastní potřeby" na straně jedné, a "lidské hodnoty" na straně druhé.

Krátce řečeno: my opravdu nikdy (alespoň v historicky dohledném časovém horizontu) nedokážeme ty ekonomické procesy plně podřídit našim vlastním zájmům a potřebám. Ale - když by se nám podařilo jim (tedy celé ekonomice) vtisknout zásadně humánní charakter - pak už bychom se s tou jejich bytostnou živelností mohli v zásadě smířit, nebyla by větším narušením naší demokracie nežli to ryze přírodou dané střídání cyklů přílivu a odlivu.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Kdo je (víc) vykořisťovaný? Sobota, 27.Července 2019, 10:12:19

Paní Hájková, všechny tyto otázky souvisí především s tím, jestli budeme či nebudeme za správnou a platnou považovat teorii pracovní hodnoty. Tedy ten axiom, že výlučným, jediným zdrojem (nových) hodnot je lidská práce, v jejím bezprostředním smyslu, jakožto namáhavá činnost vykonávaná v čase.

Shodou okolnosti jsem se zrovna v současné době pustil do trochu systematičtějšího studia ekonomických teorií; uvidíme, jestli mě při tom něco použitelného napadne. Jedná se především o to, jestli je skutečně možno za platnou (respektive heuristicky hodnotnou) uznat v současné době dominantní tzv. "teorii mezní hodnoty", která je přímou konkurentkou oné (i Marxem zastávané) teorie pracovní hodnoty.

Jindřich Kalous - důchodce

Možná ne tak úplně k věci Sobota, 27.Července 2019, 10:46:41

ale úplně OT to taky není:
https://a2larm.cz/2019/07/cas-na-postkapitalismus/

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Poláčku, to jste špatně pochopil, neobhajuji boháče, Sobota, 27.Července 2019, 12:41:43

ale chci dovedením té absurdity do konce poukázat na nesmyslnost určitého (dnes rozšířeného) způsobu uvažování, které podle mě vede jen k vyvolávání (jistě účelného:-) hněvu a nenávisti.

Je myslím potřeba brát také poněkud vážněji nebezpečí přílišné sebejistoty, pokud jde o vlastní sebepojetí, tedy o pohled na sebe samého. (Je člověk "objektivně" spíše takový, jak ho vnímá okolí, nebo takový, jak sebe sama vidí on sám, nebo takový, jak ho "registruje Vesmírné Univerzálno"?)

Když tedy chceme přisoudit vinu "boháčům" a přitom si nemůžeme být jisti, zda majetek či touha po něm neovládá i nás samotné, jde o zjevně o rozpor.

Petrasek Milan - penzista

Adorno připomínal v roce 1967 Sobota, 27.Července 2019, 12:42:55

Dnešní forma demokracie a ekonomiky je garantem/stálým zdrojem fašizujících hnutí.
Adorno považuje demokratizaci/humanizaci ekonomiky za nedosažitelnou a tudíž nezpůsobilou oddálení dominance radikální pravice.
Padesátileté trvání konzervativní revoluce/neoliberálního pojetí kapitalismu je proto nutno vnímat jako přirozený/zákonitý proces rozkvětu fašizace společnosti.
Kvítka Trump, Orban, Johnson, Babiš, Strache, Putin.....jsou jsou autochtonní součástí našeho stanoviště ....bych přitakal Adornovi.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Kvítka Trump, Johnson... Sobota, 27.Července 2019, 16:24:54

jsou reakcí na přesun výroby do Číny a z toho plynoucí úpadek střední třídy, lakovaný na duhovo levicovým liberalismem.

Jindřich Kalous - důchodce

Chucpe Sobota, 27.Července 2019, 18:33:26

https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/evropu-nici-rovnostarstvi-pise-nejbohatsi-cech-kellner-stabi/r~d14253deb08211e9970a0cc47ab5f122/

Jindřich Kalous - důchodce

Kde se vzala kvítka Trump a Johnson... Sobota, 27.Července 2019, 18:36:16

... o tom píše George Monbiot tady:
https://www.theguardian.com/commentisfree/2019/jul/26/trump-johnson-nationalists-billionaire-oligarchs
Výcuc v češtině je tady:
https://www.blisty.cz/art/96375-proc-dnes-vsude-vladnou-extravagantni-tatrmani.html

Petrasek Milan - penzista

Kde se vzala kvítka Trump a Johnson Sobota, 27.Července 2019, 19:27:32

G.M .odpovídá: Důvodem je, že se podstata kapitalismu změnila Adorno odpověděl: Důvodem je kauzální/neměnný vztah demokracie a kapitalismu, který je garantem/stálým zdrojem fašizujících hnutí.
Tedy nevyhnutelný výskyt kalendářních období rozpuku poupátek hnědých až černých barev....bych dodal.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ona ta diktatura, pane Petrasku, dokáže ty "jemnější potřeby" přece jen asi uspokojit nějak lepší než ta zatracená demokracie. Sobota, 27.Července 2019, 22:26:31

Jedna demokratická transgender aktivistka třeba tuhle žádala naplnění svých jemnějších potřeb, ale zděšené kosmetičky kvůli svému nezřízeně konzervativnímu smýšlení depilaci aktivistčin(n)ých mužských genitálií odmítly a vymlouvaly se, že na to nejsou vyškolené. Aktivistka tak musela podat třináct(!) stížností k soudu pro lidská práva, než konečně dosáhla toho, že alespoň jedna ze zaměstnankyň přišla o svoji práci. (Já myslím, že v diktatuře by s tím takovýhle problém být nemohl.) Odmítnutí služby na základě genderové identity zákazníka je prostě diskriminační jednání a basta!

https://www.lidovky.cz/svet/transgender-aktivistka-zadala-o-depilaci-penisu-salon-ji-odmitl-ted-si-stezuje-u-kanadskeho-soudu.A190723_163152_ln_zahranici_ele

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Neděle, 28.Července 2019, 13:26:52

Nejde o to, že byste obhajoval boháče, pane Nusharte.

Jde o to poukázat na nesmyslnost Vaší argumentace, kdy do stejného pytle hážete jak diskriminované sexuální menšiny, tak i privilegované boháče. A z tohoto nesmyslného srovnání pak vyvozujete závěr, že buďto práva těchto diskriminovaných menšin nejsou lidskými právy - anebo že privilegia těch boháčů jsou lidskými právy.

------------------------------------------

Co se pak té "viny boháčů" týče: kdo kde vlastně mluví o jejich "vině" v bezprostředně osobním smyslu?

Pokud je jim připisována vina na nehumánním stavu současné společnosti, pak ne proto, že "jsou" boháči - nýbrž pro jejich zcela konkrétní j e d n á n í, které je s jejich (nadměrným) bohatstvím spojeno.

Petrasek Milan - penzista

Dalo by se domnívat, že Neděle, 28.Července 2019, 14:05:56

pan Nushart se snaží nabídnout pestrou škálu rozverných polopravd z prostředí o jehož smír pečuje .....jenže rozvernost v čiré formě neinspiruje ba i škodí............. jak prohlásil rakouský premiér Kurz krátce po výronu ryzího nacismu svého druha na Ibize: genug ist genug.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

To už jsem někde četl, pane Petrasku :-) Neděle, 28.Července 2019, 15:23:29

Slovo od slova stejné, jen nadpis jiný: "Vzniká domněnka, že..."

Další text Vaší domněnky se přesně shoduje s Vaší domněnkou předchozí, vloženou o pět minut dříve. (viz výše:-)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Kdybyste hledal tu Vaši druhou domněnku, Neděle, 28.Července 2019, 15:30:54

tak je pod článkem Fatimy Rahimi.

Petrasek Milan - penzista

Děkuji za upozornění Pondělí, 29.Července 2019, 11:33:51

znalci společenskému významu jemných potřeb.....bych pln zloby a zášti sdělil.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

To je mi líto, pane Petrasku, ale nemohu s tím nic dělat. Pondělí, 29.Července 2019, 16:04:3

Představa, že bych svůj názor mohl přizpůsobit tak, aby společně s Vaší emocionální pohodou vytvářel koherentní vlnění, je bohužel dosti nerealistická.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.