Rudolf Spazier byl jednou z největších osobností v čele Brna
Jan SapákRudolf Spazier se ve 30. letech 20. století zasloužil o rozvoj Brna a v čele města stál i v nelehkých dnech nacistické okupace. Byl vězněn za Protektorátu i později v 50. letech. Pro Brňany však dnes zůstává jeho odkaz známý jen málo.
Brno mělo vedle jiných také starosty s velkým srdcem, lidi velkého formátu a s patřičnou duchapřítomnosti. Patřil mezi ně též poslední předválečný starosta Rudolf Spazier. Do zbytkového Československa vtrhla nacistická vojska 15. března 1939, v Brně se však věci začaly hýbat již předcházející noci, dokonce na sklonku dne, přestože chystaný Protektorát měl být světu představen jako stále autonomní politický subjekt.
S tím ale nekorespondovala nezdrženlivost brněnských Němců (správně bychom měli říci jejich nacizované části). Chtěli si zchladit žáhu za dvacet let staré „ponížení“. Vtrhli tedy do Spazierovy starostenské kanceláře se záměrem převzít moc. Jenže Spazier, který přišel ráno s aktovkou do práce, je „vyhodil“. Že to nebylo nadlouho, je jasné. Přesto se v drtivé atmosféře opanoval a na pár hodin nebo dnů se skutečně vrátil do úřadu, byť jen v podvázané a v podstatě stínové podobě.
Za několik málo dní byl zatčen gestapem, protože nebylo tajemstvím, že tento svrchovaný projev nebyl jediným, a dokonce ani ne hlavním, co nacistické moci překáželo. Byl uvězněn a později deportován do koncentračních táborů Mauthausen, Dachau a Buchenwald, podobně jako celá řada podobně profilovaných lidí.
Brno mělo na podobné osobnosti v pozdních třicátých letech štěstí. Možná to bylo tím, že atmosféra ve městě, étos a nadšení, které se zde rozhostily, vedly k výběru těch nejlepších, kteří měli sloužit veřejnému blahu. Rudolf Spazier ale nebyl jen „pouhý“
statečný jedinec, zároveň ho lze označit i jako opravdového odborníka na železniční stavitelství a také talentovaného a invenčního politika. Tyto jeho kompetence se osvědčily nejprve v praxi a pak na akademické půdě, také ovšem ve veřejném životě.
Z tohoto jeho angažmá pochází změna kurzu města v poměru k otázce možné změny polohy hlavního nádraží. S ním již v oné době po roce 1933 v podstatě rezonovaly postoje odborníků jako Jindřich Kumpošt, Bohuslav Fuchs nebo Josef Peňáž. Město Brno tak bylo v otázce změny polohy nádraží od počátku zdrženlivé. Tato myšlenka se zrodila v hlavách některých mladých českých odborníků v letech 1923 a 1924 a částečně opanovala názorové pole, hlavně ale v prostředí lidí kolem železniční dopravy.
Spazier se ujal realizace mnoha veřejně prospěšných nápadů, jichž byl vrcholným rozhodčím a hybatelem. Příkladem může být realizace ústřední čistírny splaškových vod. Jsem toho názoru, že Rudolf Spazier byl vedle Christiana D´Elverta nejprospěšnější a také pro mnoho dalších generací inspirativní osobností v čele Brna.
Jak už to v našich dějinách bývá, Spazier se musel dostat do střetu s další totalitní mocí, tou, která přišla po únoru 1948. Opět byl zatčen a znovu strávil řadu let v kriminále. Jeho osobnost však nebyla zvlášť milá ani ve svobodných poměrech po sametové revoluci, jeho příkladem se Brno při práci na veřejných statcích příliš neřídilo. Dokonce i jeho památka je připomínána velmi stydlivě, až skoro neviditelně, místo aby sloužil coby vzor, jak spravovat záležitosti společného, veřejného prospěchu poctivě, s odhodláním, statečností, a především s odbornou kompetencí.
Není vlastně divu, Spazierovo celkové angažmá a jeho osobnostní abitus zvlášť příkře kontrastují s projevy většiny jedinců, kteří se shodou okolností dostali k plnění úkolů na čele města Brna.
Ve Spazierově štítě stojí: Invence, odvaha, rozhodnost, poctivost a kompetence. Proto lze bez nadsázky říci: Rudolf Spazier se zasloužil o Brno.