Evropští křesťanští demokraté zahajují debatu, jak dál s Orbánem

Jaroslav Šonka

Evropská lidová strana řeší, zda může být maďarská vládnoucí strana Fidesz nadále její součástí. Viktor Orbán se má zodpovídat mimo jiné za plakátovou kampaň sugerující protimaďarské spolčení předsedy Evropské komise a finančníka Sorose.

Viktor Orbán, maďarský populistický ministerský předseda, došel k závěru, že musí svému publiku předhodit nepřátele. Začal v podstatě antisemitskými útoky na aktivity maďarsko-amerického miliardáře George Sorose. Zajímavé je, že z fondů tohoto dobrodince jako mladý muž obdržel dokonce stipendium. Soros mimo jiné umístil do Budapešti Středoevropskou univerzitu, která mohla být v Praze, ale zde narazila na odpor dalšího populisty — Václava Klause. Dnes univerzita Budapešť opouští.

Orbánova politická strana začala svůj vývoj v době rozkládání Železné opony, kdy spolu s dalšími mladými aktivisty, mezi nimi s dcerou Otty Habsburského Walburgou či s Berndem Posseltem v létě roku 1989 rozstříhal části plotu mezi Maďarskem a Rakouskem a umožnil tak uprchlíkům z východního Německa útěk do Rakouska.

Tato akce se tehdy jmenovala Panevropský piknik a dnes je součástí učebnicové historie. Orbánova kariéra byla tehdy teprve v počátcích a jeho nízký věk, tehdy mu bylo 26 let, současně znamenal, že on sám již nemusel uzavírat žádné kompromisy s komunisty tak jako jen o něco starší politici.

V dalším vývoji nabírala debata kolem Orbána stále více nacionalistických impulsů. Například integrace romského etnika se v podstatě zastavila, ačkoli v předchozích vládách fungovala mimo jiné státní tajemnice pro tyto otázky a spojoval se s ní vcelku úspěšný integrační proces. Začaly se také rozvíjet debaty, v nichž padaly antisemitské argumenty, a do diskusí se dostávaly i aktivity fašistoidní strany Jobbik, od které se Orbánova strana Fidesz snažila lišit jen nedostatečně. Orbán podlehl svodům populistických argumentů.

V takové situaci je logickým krokem začít hledat nepřátele. Když v poslední době Orbánova strana plakátuje předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera spolu s Georgem Sorosem jako nepřátelské uskupení, je sice logika takových argumentů viditelně perverzní, ale v současné maďarské „iliberální demokracii“ podle všeho funkční.

Tato reklamní kampaň má brzy skončit, Orbán si ovšem vybral jako další oběť Franse Timmermanse, místopředsedu Evropské komise. Mezi jeho nejnovější návrhy patří, aby o otázkách migrace rozhodovala nově utvořená Rada ministrů vnitra Schengenského prostoru, tedy nikoli Radou celé EU. Poukazuje při tom na podobné zúžení pro eurozónu.

Německá vládní koalice má s Orbánem také své problémy. Bavorská CSU s ním udržovala dlouho velmi vstřícný vztah. Dnes ovšem již také vidí, jak jsou některé populistické Orbánovy pozice riskantní. Orbánovo působení ovšem ukazuje na zajímavý jev. Transformace v zemích typu V4 a sousedů neumí překročit celou řadu šovinistických pozic.

Polsko si pěstuje zdánlivě nevinné konflikty s Ukrajinou. Ta neumí zaujmout chladný historický pohled na Stjepana Banderu. Maďarsko má problémy s hodnocením vlastního podílu na vraždění Židů, které nacistům vlastně prodalo. Dalo by se zde vypočíst mnoho detailů, které by ovšem z krátkého textu udělaly spíše katalog.

×