Babiš a Dlouhý roztáčejí kolotoč násilí a nenávisti
Tomáš TožičkaMísto mzdy almužna, místo integrace gangy. Taková je situace zahraničních dělníků dovážených do českých montoven. Výsledkem je frustrace a násilí. Organizátoři plánu by za něj měli nést odpovědnost.
Nonstop nálevna pod Vyšehradem — v širším centru Prahy v sobotu 9. února v jedenáct večer. Před ní stojí tři mladí muži a kouří. Z podniku vychází další mladík a zapaluje si cigaretu.
Tři muži dokouří a zaútočí na čtvrtého. Mladík pod údery padá. O obrubník si rozbíjí hlavu. Přepadení netrvá ani tři minuty. Svědek na druhé straně chodníku volá okamžitě policii a záchranku. Těžce poraněný muž byl ve vážném stavu odvezen do nemocnice. Útočníci jsou ještě během noci zadrženi a identifikováni.
Při výslechu se ukazuje, že útočníci jsou ukrajinští venkované. Vypovídají, že se jejich příjem pohyboval kolem poloviny minimální mzdy. Útok na náhodně vybraného člověka byl dle jejich slov součástí rituálu ukrajinského gangu.
Když starost převezme gang
Pokud se výpověď útočníků ukáže jako pravdivá, pak se ten večer někde násilí projevit muselo, protože si to ukrajinský gang žádal. A my stojíme před otázkou, jestli se opět nevracíme do devadesátých let, kdy různé gangy ničily životy mnoha Ukrajinců žijících v České republice.
O případ, který se minulou sobotu stal na Vyšehradě, by se měla zajímat i nebulvární média, zejména pak otázkou, zda má skutečně souvislost s organizovaným zločinem. V tuto chvíli totiž kapitáni českého průmyslu s premiérem dál spřádají plány, kolik bílého masa do českých montoven ještě přivezou.
S harpagonskou přesností počítají, kolik vydělají na tom, že nebudou muset českým zaměstnancům platit už tak nízké mzdy a místo toho budou zbídačovat ubožáky z politicky rozvrácených či válkou sužovaných regionů. Vladimír Dlouhý a Andrej Babiš roztáčejí kola nenávisti, která nestaví proti sobě jen migranty a Čechy. Staví i chudé proti ještě chudším.
Někdejší dlouholetý předseda základní organizace Komunistické strany Československa a současný předseda Hospodářské komory České republiky Vladimír Dlouhý žádá dovoz čtyřiceti tisíc zahraničních pracovníků a pracovnic z východní Evropy a o tomto plánu mluví s nadšením: „Každý Ukrajinec, který dosud získal práci přes tento režim, dává na jednoho důchodce 440 korun ročně.“
Náklady na potřebnou socializaci a na podpůrné programy pro migrující dělníky ovšem tuto částku mnohonásobně přesáhnou. To ale není problém Dlouhého ani ostatních zaměstnavatelů. Ti své zaměstnance berou jen jako kanónenfutr svých rapidně rostoucích zisků. A pokud už práce nejsou schopni nebo se stanou nepotřebnými, pošlou je klidně do péče státu, který se o ně musí postarat.
Už jsme to zažili
Připomeňme si situaci s mongolskými dělníky, které k nám nalákaly plané sliby premiéra Miroslava Topolánka, a kteří záhy přišli o práci a museli se vrátit domů. Letenky a pět set eur jim neplatil ani Topolánek, ani Hospodářská komora, ani Svaz průmyslu a dopravy. Platili ho obyčejní zaměstnanci ze svých daní, které byly o to nižší, o co víc zaměstnavatelé odírali zahraniční dělníky a dělnice.
Premiér Andrej Babiš dlouhodobě vystupuje proti poskytování dočasného azylu uprchlíkům z válkou postižených regionů. Sám však ve svých závodech, vlastněných přes svěřenské fondy, zaměstnává migranty, kteří pracují v podmínkách, jaké tu panovaly naposled snad na začátku průmyslové revoluce.
Migrace za prací se ale nedá řešit „tržně“, potřebuje citlivou sociální politiku. Zatímco v civilizovaných zemích se o příchozí uprchlíky starají odborníci, kteří se snaží předcházet očekávaným rizikům změny prostředí, u pracovních migrantů nikdo nic takového neřeší. Dělníky a dělnice zavřou do zavšivených ubytoven, za které si účtují klidně polovinu vyplácené mzdy, nebo dokonce i více.
Odpovědnost i pro zaměstnavatele
V tuto chvíli je jediným řešením chaotickou migraci zastavit. Příslušné instituce musí zmapovat situaci migrujících dělníků a poskytnout jim dostatečné garance vyplývající ze zákoníku práce. Zaměstnavatelé musí být kompletně zodpovědní za každého člověka, který se vyskytuje na jejich pracovištích bez ohledu na to, jestli se jedná o kmenového nebo agenturního zaměstnance.
V případě ztráty zaměstnání se každá firma, na jejímž pracovišti zaměstnanec pracoval, musí podílet na repatriaci a hrazení s tím spojených náhrad včetně odškodného. Není totiž možné, aby zaměstnavatelé a majitelé vydělávali na tom, že sem dovezou ubožáky ochotně pracující takřka zadarmo, a když je vykopnou, aby se o ně staral stát za peníze nás všech.
Policie musí bezpodmínečně zvýšit svou aktivitu v oblasti boje proti organizovanému zločinu, a to především v souvislosti s aktivitami vyvíjenými Hospodářskou komorou. Situace se zahraničními dělníky připomíná obchod s lidmi, jak jsme ho znali v devadesátých letech, kdy sem zahraniční mafie vozily ženy, nutily je k prostituci a ty neposlušné vraždily.
Premiér Babiš s celoživotním propagandistou Dlouhým by měli být konfrontováni s důsledky, které může přinést masová migrace vinou špatné organizace a vydřidušských podmínek provázaná s mafiánskými strukturami. A měli by za to nést odpovědnost.