Den v životě matky v porodnici

Obrázků o stavu českého porodnictví není a nebude dost, dokud se systém nezmění. Problém je v něm a v jeho nastavení, nikoli v lidech.

6:30 Vchází uklízečka, jde vysypat koš.

6:35 Ještě na chvíli usínám.

6:57 Staniční sestra nese snídani.

7:30 Hlášení místního rozhlasu. Během dne přijde revizní technik zkontrolovat zásuvky.

8:15 Přichází dětská sestra změřit dítěti hladinu bilirubinu.

8:48 Přichází gynekoložka prohmatat mi břicho.

8:55 Probouzí se dítě, přebaluji ho, vážím, kojím a znovu vážím. Vše zapisuji do tabulky.

9:03 Přichází staniční sestra, odnáší talíř od snídaně.

9:20 Přichází dětská sestra, odváží dítě na vizitu.

9:25 Usínám.

9:38 Přichází staniční sestra se zeptat, jestli mě dnes pouštějí domů. Nepouštějí.

9:54 Přichází uklízečka se zeptat, jestli mě dnes pouštějí domů. Nepouštějí.

9:59 Znovu přichází uklízečka pro špinavé dětské prádlo.

10:04 Dětská sestra přiváží dítě z vizity.

10:07 Přichází laktační poradkyně. Radí mi, že mám kojit každé dvě hodiny.

10:20 Zvoní mobil. Volá máma, ptá se, jestli nepotřebuji po manželovi něco poslat. Nepotřebuji.

10:31 Přichází studentka s dotazníkem k bakalářské práci. Ptá se, zda porod bolel.

10:39 Přichází staniční sestra s novým povlečením na postel.

11:03 Přichází fotograf se zeptat, jestli chci dítě vyfotit do pravidelné rubriky se snímky novorozenců v Brněnském deníku. Nechci.

11:09 Přichází staniční sestra se zeptat, jestli už jsem dostala balíček pro novorozence obsahující propagační letáky na dětskou kosmetiku, šanon s informacemi pro rodiče vydaný Jihomoravským krajem, loňské číslo časopisu Maminka a čtyři plínky. Dostala.

11:11 Přichází uklízečka vytřít podlahu.

11:35 Staniční sestra přináší oběd.

11:40 Probouzí se dítě, přebaluji ho, vážím, kojím a znovu vážím. Vše zapisuji do tabulky. Chladne mi oběd.

11:44 Přichází uklízečka pro moje špinavé prádlo.

11:55 Přichází staniční sestra se zeptat, jestli jsem už snědla oběd. Kojím, nesnědla.

12:20 Staniční sestra odnáší talíř od oběda.

12:30 Usínám.

12:41 Hlášení místního rozhlasu. Majitel červeného Hyundai 2B8 48 53 má přeparkovat své vozidlo.

12:50 Usínám.

12:59 Přichází revizní technik zkontrolovat zásuvky.

13:20 Opětovné hlášení místního rozhlasu. Majitel červeného Hyundai 2B8 48 53 má přeparkovat své vozidlo.

13:25 Usínám.

13:52 Přichází dětská sestra, jsem zmatená a několik minut po probuzení nevím, kde jsem. Mám s dítětem jít na kontrolu kyčlí. Prý to hlásili v místním rozhlase.

14:01 Vracím se z kontroly kyčlí. Sestra se zlobí, přišla jsem pozdě, ortoped již odešel. Pláču. Nemůžu usnout. Čtu si.

14:59 Probouzí se dítě, přebaluji ho, vážím, kojím a znovu vážím. Vše zapisuji do tabulky.

15:16 Přichází staniční sestra se zeptat, jestli chci na svačinu rohlík. Nechci.

16:57 Přichází manžel na návštěvu.

17:33 Zvoní mobil. Volá máma. Ptá se, kde mají starší děti věci do tělocviku.

17:39 Manžel odchází domů hledat starším dětem věci do tělocviku.

17:49 Přichází uklízečka vynést koš.

17:56 Probouzí se dítě, přebaluji ho, vážím, kojím a znovu vážím. Vše zapisuji do tabulky.

18:01 Přichází staniční sestra. Nese večeři.

18:49 Přichází sestra z gynekologie se zeptat, jak se mám.

18:57 Přichází staniční sestra odnést talíř od večeře.

19:06 Přichází dětská sestra zkontrolovat, zda jsem kojila každé dvě hodiny. Měří dítěti hladinu bilirubinu.

19:27 Přichází sestra z gynekologie s práškem proti bolesti.

19:45 Přichází dětská sestra, mám jít na sesternu vykoupat dítě.

20:15 Vracím se na pokoj. Vážím dítě, kojím a znovu vážím. Vše zapisuji do tabulky.

21:16 Usínám.

22:07 Přichází sestra z gynekologie preventivně mi píchnout injekci proti srážlivosti krve.

22:37 Nemůžu usnout. Jsem nervózní. Dítě má mírnou novorozeneckou žloutenku, prý bude spavější, mám ho sama budit. Počítám, kdy se naposledy kojilo, a nastavuji si budík na 23:15.

23:15 Zvoní budík. Budím dítě, přebaluji ho, vážím, kojím a znovu vážím. Vše zapisuji do tabulky.

23:45 Nastavuji si budík na 0:45, usínám.

0:45 Zvoní budík. Budím dítě, přebaluji ho, vážím, kojím a znovu vážím. Vše zapisuji do tabulky.

1:18 Zapomenu si nastavit další budík, usínám.

3:00 Probouzí se dítě, přebaluji ho, vážím, kojím a znovu vážím.

3:45 Usínám.

4:55 Probouzí se dítě. Koulí očima a chce si „hrát s ručičkami“.

5:30 Přebaluji dítě, vážím, kojím a znovu vážím. Zapisuji do tabulky.

6:02 Usínám.

6:30 Přichází uklízečka, jde vysypat koš.

441px-vykulilova_alena_foto_scan0005Porodnice před čtyřiceti lety. Foto Alena Vykulilová

Tak si dejte lexaurin
Další den přišla místo studentky paní z matriky, pak místo paní z matriky sestra s dotazníkem na tuberkulózu... Pátý den v porodnici odvážejí dítě na 24 hodin na fototerapii (léčba novorozenecké žloutenky světlem v přístroji připomínajícím inkubátor).

Mě propouštějí domů, respektive stěhují na hostinský pokoj, který sdílím s další matkou podobného osudu, každé dvě až čtyři hodiny mám chodit kojit. Jenže místo toho, abych v klidu ležela a čekala, až mě zavolají k dítěti, zmocňuje se mě panika.

Chodím v kruzích po chodbě a pláču. Ptám se staniční sestry, jestli někde není volný pokoj, kde bych mohla být sama. Vím, že by mě to uklidnilo. Není. Po dalších deseti kolečkách mě staniční sestra odvádí na gynekologickou sesternu.

„Co se vám stalo, je něco v nepořádku s dítětem?“ ptá se sestra z gynekologie. V záchvatu pláče jí odpovídám, že dítě nemám u sebe, protože má žloutenku (jako každý druhý novorozenec) a já jsem na pokoji, kde nechci být, protože chci být sama. Asi tak polovinou mozku si uvědomuji, že u toho musím znít jako magor.

„Kolikátý den máte po porodu? Čtvrtý? Tak to je nejhorší.“ Sestra mi nabízí Lexaurin a případné přivolání psychiatra. Lexaurin odmítám s tím, že kojím. Sestra volá na neonatologii, půlka Lexaurinu prý při kojení nevadí.

Dovětek
Velmi děkuji paní doktorce a sestře z neonatologického oddělení, které udělaly maximum, co bylo v jejich silách a aktuálních možnostech porodnice, abych se uklidnila. Taktéž bych chtěla podotknout, že veškerý personál nemocnice byl milý a snažil se - podle svého uvážení - odvádět tu nejlepší práci.

Myslím si, že „podstata problému se skrývá pod povrchem, v našich automatických reakcích, které si ani neuvědomujeme,“ jak napsal Petr Třešňák v Respektu v článku o nedávném založení alternativního porodnického centra v Nemocnici Na Bulovce. Chyba zkrátka není v lidech, je v systému.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.