Sněmovna pootevřela cestu z dluhové pasti. Nejchudší ale na oddlužení nedosáhnou

Poslanci schválili novelu insolvenčního zákona. Před vstřícnější senátní verzí však dali přednost vlastní restriktivnější variantě. V zákoně zůstala finanční bariéra pro vstup do oddlužení i jeho vnitřně rozporné podmínky.

(jg)

22.01.2019 18:00

Money-3536346_1280

Na matky samoživitelky a důchodce, kteří se topí v dluzích, musí být přísnost, vyplývá z hlasování hnutí ANO, ODS a SPD Tomia Okamury. Foto Pixabay

Lidem v exekucích se pootevřela cesta z dluhových pastí, nejzranitelnější skupiny obyvatelstva – jako jsou senioři nebo matky samoživitelky – ale na oddlužení těžko dosáhnou. Sněmovna v úterý schválila novelu insolvenčního zákona zmírňující podmínky pro osobní bankrot. Poslanci však před vstřícnější senátní verzí, kterou podporovala řada odborníků a neziskových organizací, dali přednost vlastní restriktivnější variantě.

„Je to jeden z nejdůležitějších zákonů tohoto volebního období. Podporujeme sněmovní verzi, neboť představuje vyvážené řešení pro dlužníky i věřitele. Senátní varianta není dostatečně výchovná,“ řekl ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (nestr. za ANO). „Kdyby byl schválen návrh v úpravě Senátu, tak se nebudou platit dluhy,“ dovysvětlil Jaroslav Faltýnek (ANO).

Opačný názor ve Sněmovně – mezi jinými – prezentoval Jan Farský (STAN). „Pět set tisíc lidí se nachází v dluhové pasti. Ti ani při nejlepší vůli nemohou své dluhy splatit. Jsou vytlačeni na okraj společnosti, prakticky nemají budoucnost a ztrácejí důvěru ve spravedlivý stát. Těmto lidem musíme pomoci,“ vyzýval své kolegy, aby hlasovali pro senátní verzi.

Pro přijetí mírnějších pravidel pro oddlužení se vyslovilo pouze dvaašedesát zákonodárců z řad Pirátů, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, STAN, většiny klubu TOP 09 – vyjma Dominika Feriho (TOP 09) –, tři poslanci SPD a Eva Fialová (ANO), což ovšem na schválení zákona nestačilo. Sněmovna proto nakonec pohodlnou většinou sto jednaosmdesáti hlasů podpořila vlastní variantu insolvenčního zákona.

Nepředvídatelná cesta z dluhů
Organizace, které s lidmi v exekucích pracují – například Člověk v tísni, Platforma pro sociální bydlení nebo Armáda spásy –, upozorňovaly, že sněmovní verze zákona dlužníky uvrhuje do značné nejistoty, neboť není zřejmé, zda jim bude oddlužení schváleno. Poslanec Patrik Nacher(ANO) totiž prosadil pozměňovací návrhy, které osobní bankrot značně zkomplikovaly.

Původní návrh zákona někdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) umožňoval oddlužení ve třech případech. V prvním měl dlužník během tří let splatit polovinu pohledávek, v druhém za dobu pěti let třicet procent dlužné částky a v posledním pak o umoření dluhů sedm let usilovat s tím, že podíl částky k úhradě nebyl pevně stanoven.

Nacherem upravená novela ovšem počítá s dvěma variantami oddlužení – buď člověk za tři roky splatí šedesát procent dluhů, nebo splní tři kritéria: Po dobu pěti let mu nebude oddlužení zrušeno. Vynaloží veškeré úsilí k uspokojení věřitelů. A plnění pravidel pro oddlužení bude chápáno jako bezrozporné, uhradí-li alespoň třicet procent pohledávek. V opačném případě soud posoudí dlužníkovu snahu o úhradu dluhů.

„Ve sněmovní verzi se výsledek oddlužení stává nepředvídatelným. Navíc se může ustálit praxe schvalovat oddlužení při splacení třiceti procent pohledávek, což by v podstatě zakonzervovalo současný stav. Hrozí, že člověk v oddlužení bude pět let vynakládat úsilí, aniž by mohl předpokládat, že bude mít zdárný výsledek,“ řekl dluhový analytik Člověka v tísni Daniel Hůle.

Chudí na oddlužení nedosáhnou
Druhým problematickým aspektem Sněmovnou schválené novely je podmínka minimální splátky, jež stanovila, že do oddlužení smějí vstoupit pouze ti, kteří prokáží schopnost hradit nejen náklady insolvenčního řízení ve výši 1089 korun měsíčně, ale i stejně vysoké částky věřitelům.

„Jde o zbytečnou bariéru pro vstup do oddlužení, která postihne ty nejzranitelnější. Pokud někomu nelze strhávat ani částku okolo dvou tisíc korun, uvědomme si, z jak nízké částky musí žít. Poslanci se snažili oddlužení usnadnit zejména seniorům. Tímto však tato snaha vyšla naprázdno,“ uvedl ředitel Charity Česká republika Lukáš Curylo.

Senát na své poslední schůzi zmíněné sněmovní pozměňovací návrhy odmítl a vrátil novelu zpátky poslancům. Členové horní komory Parlamentu rozhodnutí zdůvodňovali podobnými argumenty jako zmínění pracovníci neziskových organizací. Jiří Dienstbier (ČSSD) současně upozorňoval, že exekuce a předlužení nejsou jen sociálně-ekonomickým problémem, ale dotýkají se rovněž základních principů na nichž stojí demokratická společnost. „Tam, kde je vysoká míra zadlužení, je větší podpora extrémních subjektů,“ vysvětlil.

Zmírnění podmínek pro oddlužení v Senátu podpořilo třiašedesát zákonodárců ze všech senátorských klubů, přičemž nikdo nehlasoval proti. „Z celospolečenského hlediska můžeme doufat, že se statisíce předlužených lidí postupně vrátí do běžného života, s důstojným příjmem a bez věčného strachu a stresu, který se dnes výrazně negativně ovlivňuje i jejich rodiny,“ zhodnotila rozhodnutí Senátu pracovnice Charity České republiky Iva Kuchyňková.

Půl milionů lidí trápí vícečetné exekuce
Počet lidí v exekuci dlouhodobě stoupá. V roce 2017 bylo evidováno 863 tisíc osob v exekuci. V dluhové pasti se tak nacházel bezmála každý desátý obyvatel České republiky. Přibývá rovněž vícečetných exekucí, se třemi a více exekucemi se potýká téměř půl milionu lidí. Do dluhů se také propadá stále více seniorů a mladistvých.

Podle odborníků je téměř devadesát procent exekucí prakticky nevymahatelných, neboť jsou vedeny proti osobám, které mají ve čtyřiceti procentech případů více než tři, respektive v padesáti procentech případů více než deset exekucí. Za pozornost stojí i to, že téměř polovina exekucí se týká částek nižších než deset tisíc korun.

Nejvyšší podíl lidí v exekuci žije v Ústeckém (18,1 procent) a Karlovarském kraji (17,4 procent). S exekucemi se naopak nejméně potýkají ve Zlínském kraji (5,7 procent) a na Vysočině (5,8 procent). Z pohledu okresů jsou na tom nejlépe ve Žďáru nad Sázavou (4,9 procent) a Havlíčkově Brodě (5,3 procent), nejhůře pak na Ústecku (21,9 %procent) a Mostecku (21,0 procent).


A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Aleš Morbicer - Ostrava

Neděle, 10.Února 2019, 19:20:53

Miloš Zeman dnes na Frekvenci 1 prohlásil:

„Není možné, abych si půjčil sto tisíc a pak to nezaplatil, je to pitomost. Pokud jde o to, že v těch diskusích o tom, jak je spousta lidí zatížena exekucemi, někteří z nich deseti exekucemi, takže vám slzy do očí stoupají dojetím nad těmito chudáčky, kteří si vzali spotřebitelský úvěr, nebo si vyjeli na Seychely. Proč si to ty lidi vzali? Nutil je někdo? Zastávám protestantskou etiku Maxe Webera. Spoř a investuj, nic víc a nic méně. A jestliže tito lidé místo toho, aby spořili – a nezapomeňte, že spousta lidí spoří, tak místo toho rozhazují peníze a pak se domáhají toho, aby se jim odpustily dluhy, bude to muset někdo zaplatit. Kdo to zaplatí? Kdo to zaplatí? Zaplatí to daňoví poplatníci.“

Žádná snaha dobrat se reálných čísel a struktury dlužníků, žádná reflexe v podstatě kriminální praxe rozdělování pohledávek mezi vícero exekutorů a podobně, nic nic nic.
Jezdili si na Seychely a teď nechtějí platit...

Je to podobné jako snaha udělat z Peroutky obdivovatele Hitlera a zastánce nacistické ideologie.
(A netvrdím, že Peroutka nenapsal několik málo problematických článků v temno temné době - jen jich bylo opravdu jen několik a myslím, že je zbytkem svého života vykoupil)
Nácek to nebyl v žádném smyslu, ani přeneseném.

Úpadek Miloše Zemana je značný...

Ivo Horák - Praha 3

Několik poznámek Neděle, 10.Února 2019, 20:36:56

Zmíněná etika Maxe Webera je v důsledcích, řekl bych, na příčině nesmyslného ekonomického růstu. Či-li "Spoř a neinvestuj!" i "Nespoř a neinvestuj!" cením výš než "Spoř a investuj!" či "Nespoř a investuj!"

Miloš Zeman svého času kritizoval oddlužení bank, vzpomínám, i když pak sám jednal poněkud jinak. Musel. Jeho názor na problematiku je zřejmě poměrně konzistentní. (Já si myslím, že čestný dluh sektoru trvá.)

Možnost oddlužení je žádoucí. Ne však bezproblémová. Bylo tady příliš mnoho dlužníků, kteří zaplatili vícenásobek dlužné částky. Lidé, kteří žijí ve standardních, ne-li nadstandardních poměrech by principiálně měli skutečné dluhy splatit (nebo aspoň splácet po určenou dostatečně dlouhou dobu v přiměřené výši).

Osobně bych měl sympatie pro opatření toho typu, že nebankovním objektům je nutné splatit dlužnou částku plus maximálně 12% a bankovním maximálně plus 24%. Další peníze by bylo nezákonné vymáhat.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 11.Února 2019, 14:56:40

Nejhorší je, že na naprosto přemrštěných přeplatcích dlužných částech se tady podílí i stát.

Uvedu příklad z osobní zkušenosti:
Někdy v roce 2000 jsem měnil zaměstnání. U jedné firmy jsem končil v květnu a dostal i slušné odstupné, u druhé jsem si začátek domluvil na červenec. Ten měsíc mezi odchodem a nástupem jsem chtěl strávit v zahraničí.
Z tohoto důvodu jsem ani nešel na pracovní úřad a nebral podporu v nezaměstnanosti. Říkal jsem si s dobrým pocitem, že ji stejně na ten měsíc nepotřebuji.
Jenže mi jako zaměstnanci nedošlo, že ten měsíc nebudu mít zaplacené zdravotní pojištění, tehdy něco kolem 300,-Kč.
Zhruba za osm let mi domů přišla obálka s rozsudkem, který mi přikazoval zaplatit mé zdravotní pojišťovně 18.000 Kč, plus soudní výlohy samosoudce, asi 2t Kč.

Byl jsem v naprostém šoku.
Udělat ze tří stovek 18 tisíc, to je 60-ti násobek dlužné částky!!!!!
Kdyby mi moje zdravotní pojišťovna na konci toho roku napsala milej zlatej, visíš nám tři stovky, pošli 4 jako náhradu za upozornění, tak to samozřejmě zaplatím a je klid.
Nikdo se neozval a po osmi letech mě dali k soudu.
Navíc ani soud se vůbec nenamáhal zjistit, jak se věci mají a prostě me soudil a odsoudil, aniž by se mi obtěžoval sdělit, že jsem obžalován a souzen.
Prostě mi jen poslali rozsudek...

Tehdy jsem to zaplatil, protože jsem měl jiné zájmy než se kvůli tomu tahat po soudech, ale došlo mi, jaká je v této zemi situace -- že se pojišťovna nestydí rýžovat na omylech, že našinec do mašinérie nemá co kecat, a že soudci klidně soudí proti duchu zákonů, protože 60-ti násobek dlužné částky, to je přece nemorálnost non plus ultra.

Exekuční mafie dotáhla tyto principy k dokonalosti.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.