Poslední březnový víkend čeká opoziční KDU-ČSL po dvou letech stranický sjezd, tentokrát na brněnském Výstavišti. Přesněji řečeno, uskuteční se o dva měsíce dříve, než by bylo obvyklé. Dřívější termín má jednak zabránit časové koincidenci sjezdu s volbami do Evropského parlamentu, ale taktéž přiblížit sjezd časově co nejvíce stému výročí vzniku Československé strany lidové, které připadá na současné lednové dny. Právě o dvou lednových víkendech roku 1919 se konaly dva ustavující sjezdy obou zemských organizací ČSL v Čechách i na Moravě.

Dřívější termín je i vítanou příležitostí urychlit výběr nového předsedy strany, neboť po říjnovém oznámení dosavadního předsedy Pavla Bělobrádka, že již nebude po více než osmi letech v čele KDU-ČSL obhajovat svou funkci, čeká lidovce výběr jeho nástupce.

Tři adepti, podobné vize

Z dosavadních prohlášení se zdá, že lidovečtí delegáti budou mít opravdu z koho vybírat. Kdo by očekával toliko faktické „jmenování“ nového předsedy — předem vybraného kandidáta, neřkuli pasovaného do této pozice dosavadním předsedou, ten by se velmi mýlil. Adepti na uvolněnou pozici jsou už nyní tři. Všichni jsou poslanci a věkem v zásadě všichni generační vrstevníci dosavadního předsedy.

Jako první vyhlásil zájem o post předsedy KDU-ČSL místopředseda strany, předseda poslaneckého klubu a jihočeský poslanec Jan Bartošek již 22. října loňského roku poté, co obdržel nominaci svého jihočeského krajského výboru. Šestého listopadu se pak k němu přidal i východočeský poslanec Marek Výborný a konečně 27. listopadu i první místopředseda strany a někdejší ministr zemědělství Marian Jurečka.

Jestli k této trojici ještě někdo přibude, zatím není jisté. Zvláštní by to rozhodně nebylo. Vždyť v roce 1990 vybírali lidovci svého předsedu ze sedmi kandidátů. Pravděpodobné to však již moc není, jakkoliv se může teoreticky přímo na sjezdu ještě objevit nějaký solitér, který by však zároveň představoval outsidera.

Trojice kandidátů okamžitě vyvolala zájem médií i širší veřejnosti o jednotlivé osobnosti a jejich vize, přičemž pozornost se upíná především k názorovým rozdílům mezi nimi, či dokonce hledání odlišných ideových proudů uvnitř strany, které by jednotliví kandidáti reprezentovali. Zájemci o podobné senzace však zřejmě zůstanou zklamáni. Mezi všemi třemi kandidáty žádné ideové rozdíly nejsou, respektive nejsou natolik očividné, aby měli potřebu je mezi sebou zdůraznit.

Všichni tři adepti na post lidoveckého předsedy hovoří o potřebě čitelného a srozumitelného nastolení vlastních témat, která jsou s KDU-ČSL spojována, o potřebě navázat na vlastní tradice a reprezentovat vlastní skalní voliče, ale také se otevřít novým tématům a oslovit voliče mimo tvrdé jádro. Hovoří o potřebě slaďovat různé zdánlivě protichůdné zájmy, a především propojit pohled tradičních lidovců zejména z moravských a venkovských oblastí s postoji velkoměstské inteligence, zejména prozápadně a proevropsky orientovanými voliči v Praze.