Chci přispět X

Lidovce čeká bolestné střídání

KDU-ČSL hledá nového předsedu. Jaký výběr se jim nabízí? Jakým směrem se tradiční konzervativní strana v měnícím se spektru voličských preferencí vydá?

Lidovci si příští rok v březnu zvolí nového předsedu. Že bude opravdu nový, je už jasné. Pavel Bělobrádek – stejně jako posledně – váhal, zda znovu kandidovat. Trápí jej vzdálenost ženy a dětí, bojuje s nemocí. Definitivní rozhodnutí za něj učinily senátní volby. Neuspěl ve svém domově na Náchodsku (ve druhém kole byl senátorem zvolen Martin Červíček z ODS). Lidovecký výsledek celkově zůstal za očekáváním, přitom senátní volby straně v minulosti většinou šly.

Na tomto místě se musím kát. Patřil jsem k těm, kteří byli zvolením Bělobrádka předsedou na sjezdu 2010 ve Žďáru nad Sázavou vystrašeni. Diskutovalo se o jeho mládežnických výstřelcích, jež by šlo interpretovat jako inklinování k nacionalistické, ba nahnědlé politice. Šířil kolem sebe drsné metafory těžící z jeho práce na jatkách. Zdálo se, že vyrostl opět jeden ranař.

Spletl jsem se. Jestli něco Bělobrádek není, tak ranař. Ukázal se být citlivým člověkem s pevným demokratickým smýšlením. Troufám si tvrdit, že ve srovnání s předchůdci se nejvíc přiblížil Josefu Luxovi, jehož rozvážný a empatický styl po roce 1989 etabloval KDU-ČSL v nejvyšších patrech politiky.

Nepřekvapí pak, že právě Bělobrádek vrátil v roce 2013 lidovce zpátky do Sněmovny a učinil z nich loajálního koaličního partnera. Traduje se, že ač nebyli blízkými osobními přáteli, tak těsnou a korektní spoluprací položili Bělobrádek se sociálnědemokratickým premiérem Sobotkou základ úspěšnému čtyřletému koaličnímu vládnutí. Žádná z jejich stran na něm nevydělala, přesto se mohou za touto etapou ohlédnout se ctí.

Dsc_0204Marek Výborný je aktivní ve svém domovském regionu. Na celostátní úrovni však příliš známý není. Foto web KDU-ČSL

Bělobrádek je ztělesněním rčení, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Vyhýbá se siláckým gestům. Když něco neví, řekne, že neví. Tu a tam přestřelí či hloupě zavtipkuje, ale na rozdíl od spousty kolegů se umí též omluvit. Občas dění glosuje s lehce cynickým nadhledem. Je na něm vidět, že politika není jeho jediným životním programem.

Když pomineme těsný výsledek ve sněmovním klání a neúspěšné senátní volby 2018, největším Bělobrádkovým neúspěchem byl loňský krach předvolební koalice se Starosty a nezávislými. Podlehl šířené panice a odpískal projekt, který mohl být úspěšný krátkodobě i dlouhodobě. Jenže on to skutečně není žádný med, vmanévrovat tradiční konzervativní stranu do náruče názorově měkčích politiků STAN.

Těžko se během několika měsíců najde lidovecký předseda, který by byl stejně zajímavý jako Bělobrádek. Lze namítnout, že ani jemu nikdo moc nevěřil, když začínal. Jenže jeho nástupce se patrně bude vybírat z osob, které už pár let známe.

Jako první si o funkci řekl předseda poslanců KDU-ČSL Jan Bartošek. Má na to i štempl jihočeského krajského výboru. Bartoškovou předností je zakotvení na hranici Čech a Moravy, v Dačicích. To je důležité pro občasnou tendenci dělit partaj na silnou moravskou a slabší českou větev. Do karet mu hrají také politické zkušenosti a vstřícnost vůči médiím. Z nich jej známe coby antikomunistu, konzervativce a antibabišovce.

Zároveň má ale prokletý dar vzletně hovořit a nic přitom neříkat. Když byl ve středu na Radiožurnálu dotázán, co by měli po neúspěšných volbách dělat lidovci jinak a lépe, odvětil: „Přidat, vymyslet strategii, jak uspět a posílit.“ Připomíná to pozápasové komentáře našich fotbalistů. Za inspirativní mimo jiné pokládá bavit se s hasiči, včelaři a dalšími lidmi v obcích. To je ale samozřejmost, kterou snad objevili už všichni. Bartošek je solidní lidovecký politik, ale jako záchranář do komplikovaných časů nepůsobí.

Nikdo další rukavici zatím nezvedl. Přesto se spekuluje o několika dalších možných adeptech. V lecčems má k Bartoškovi blízko Marek Výborný. Je opět z hraničního regionu, Chrudimska. Rovněž odvádí vytrvalou práci v opozici proti Babišově vládě. Širší veřejnosti je ale zatím neznámý.

Lépe je na tom stávající první místopředseda Marián Jurečka. Kdysi převzal lidovce v tandemu s Bělobrádkem. Společně jim vlili čerstvou krev do žil. Pak ale přišla léta vládnutí. O Jurečkovi se mezi lidovci začalo spekulovat, že není tak pevný v odporu vůči Babišovi jako ostatní. Prý se to projevovalo v jeho výkonu funkce ministra zemědělství. Těžko soudit, navíc sám Jurečka to odmítá. Nic to nemění na tom, že jeho autorita v posledních letech oslabila. Přitom dál platí, že jde o talentovaného politika, který zvládá strategii i taktiku.

Pominout ještě nelze želízka, která má v ohni Zlínský kraj. Zejména Jiřího Čunka. Ten slíbil rozhodnout se v únoru. Dříve řekl, že proti Bělobrádkovi by kandidoval. A proti ostatním? Co může nabídnout víc než v letech 2006–2009, kdy KDU-ČSL vedl?

Dál je za pánaboha na Vsetínsku, dál na něj koukají skrz prsty v Praze. Dál zastává ostrá stanoviska vůči různým menšinám, která jej dnes uvádějí na stejnou palubu jako Tomia Okamuru či Václava Klause mladšího. Nová je pouze blízkost k Andreji Babišovi – pro případ, že by lidovci chtěli změnit kurz.

Pokud by Čunek byl už z hlediska většinového lidoveckého členstva za hranou, může Zlínsko nabídnout ještě poslance Ondřeje Benešíka. Nikdy Čunkovy názory neopakoval a nikdy se od nich nedistancoval. Podobně jako Výborného jej lidé moc neznají. Mezi lidovci je ale považován za nadějného politika.

Třeba se do března vylíhne ještě někdo další – jako kdysi Bělobrádek. Ale spíš ne. Lidovci jsou zastoupeni jak v Senátu, tak ve Sněmovně. Logické a praktické je hledat předsedu tam. Proto je spíš na místě se ptát, co by měl přinést kromě nezbytné energie.

K družbě s ANO asi lidovce přimět nepůjde. Jenže v opozici bude víc slyšet ODS, které teď rostou křídla. Rozumná by byla integrace pravého středu. K ní se ale KDU-ČSL moc nemá. Se Starosty a nezávislými se loni po krátké známosti rozešli a TOP 09 se od nich kdysi víceméně oddělila, což jí nemohou zapomenout. Přesto se tyto tři týmy mohou pokusit o společnou kandidaturu do Evropského parlamentu. Kdyby se opravdu vyvedla, nelze vyloučit, že budou ledy tát dál.

Hrdosti tradiční partaje se však lidovci nejspíš nevzdají nikdy. Jen pro ně bude těžší v měnícím se spektru hledat a nacházet voliče nad rámec těch dávných, věrných. Umírněná středová strana je sympatický zjev, avšak po umírněných stranách a politicích je nyní mizivá poptávka voličů.

Lidovcům nezbyde než přežít a čekat v kolejích vyjetých Luxem a Bělobrádkem, nebo zkusit lovit v radikálnějších vodách, jak to zkouší Čunek. O moc lepší výběr se jim nenabízí, ať už Pavla Bělobrádka vystřídá kdokoliv.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.