Po historicky prvním shutdownu v roce 1976 začal být tento postup v americké politice používán poměrně běžně. Na rozdíl od toho současného se ovšem vládní shutdowny vyznačovaly soustavným vyjednáváním a zájmem obou stran dosáhnout řešení či kompromisu. I během prvního zjevně ideologicky motivovaného shutdownu v roce 1995 republikáni posléze ze své pozice ustoupili, zřejmě následkem výrazného tlaku veřejnosti i vlastní voličské základny. Současný shutdown, jako konečně značná část Trumpovy administrativy, z této normy jasně vybočuje.

Trumpova strategie s největší pravděpodobností pochází od jeho neformálních poradců mimo politický establishment. Ti také míní, že pokud Trump nezvládne postavit svou slíbenou zeď, nebude v roce 2020 znovu zvolen. Případně, pokud se mu nepodaří protlačit financování zdi přes demokratickou sněmovnu, bude muset své voličské základně dokázat, že pro stavbu zdi udělal všechno, co bylo v jeho silách.

Tuto strategii konečně potvrzuje i Trumpova hrozba, že vyhlásí stav nouze a na postavení zdi využije rozpočtu a kapacity armády. Takový krok je obecně shledáván jako překračující hranice legality: na rozdíl od skutečných stavů nouze, jakými bylo období po útocích 11. září 2001 nebo po úderu hurikánu Katrina, je myšlenka „krize“ na jižní hranici pouze uměle vyvolaná.

Experti na bezpečnost hranic se shodují, že Trumpova zeď je jak nerealistická, tak zbytečná. Počet ilegálních imigrantů překračujících jižní hranici USA klesá od roku 2000, imigranti se doupouštějí zločinů v menší míře než Američané a drogy jsou přes jižní hranici do USA pašovány ve vozidlech na hraničních přechodech, nikoliv pěšky a uprostřed pouště.

I kvůli tomu je nereálné, že by Trump mohl úspěšně vyhlásit stav nouze a postavit zeď za finance americké armády: takový tah by se setkal s okamžitým soudním řízením, vyšetřováním okolností vyhlášení stavu nouze a prakticky nevyhnutelným prohlášením celého plánu za protiústavní. Je tedy těžké představit si scénář, na jehož konci bude na hranici s Mexikem stát Trumpova zeď. Realita je taková, že o to prezidentovi nejde ani zdaleka tolik, jako mu jde o vlastní image u svých skalních fanoušků. Smyšlený problém bez reálného řešení má ovšem velmi reálný dopad.

Shutdown není zdaleka jen formalita: má dalekosáhlé následky v každodenním životě a fungování země. Zhruba osm set tisíc Američanů pracuje buď bez výplaty, nebo nepracuje vůbec. Ústav pro kontrolu potravin a léčiv zastavil průběžné prověrky nezávadnosti potravin, více než milionu amerických rodin hrozí vystěhování ze sociálního bydlení. Pokračující shutdown ohrožuje vydávání potravinové pomoci, na které částečně závisí každý desátý Američan.

Celý shutdown je jenom dalším projevem Trumpovy politické manipulace. Trump tradičně hází vinu za svoje jednání na demokraty a zároveň ukazuje nulovou snahu o kompromis či pouhé vyjednávání. Prohlásil doslova: „Pokud se [demokrati] nebudou chovat zodpovědně a nevadí jim smrt, zločin a všechny ty problémy, které působí tím, že nemáme zeď, tak uvidíte, co se stane s národní nouzí, kterou můžu udělat úplně jednoduše.“ Jednání s demokratickými zástupci po svém středečním projevu pak opustil po několika minutách bez náznaku zájmu o vyjednávání.

Jak Trump za poslední dva roky ukázal, není schopen v normálním politickém procesu přiznat, že je poražen nebo že se mýlil. Pokud se vydá cestou vyhlášení stavu nouze, jeho návrh soud bezpochyby shledá protiústavním. Takový tah by mu umožnil to, co je pro něj vždy na prvním místě: upokojení svých nejextrémnějších voličů a vyhřívání se v jejich oddaném obdivu. Středové voliče, které ovšem skutečně potřebuje k vítězství v roce 2020, už čtvrtý týden bez funkčního státu přestává bavit.