Kdo chtěl v těžkých časech vlít trochu optimismu do žil, měl se v sobotu zatoulat do Divadla pod Palmovkou. Proběhl tam třetí „ideosjezd“ — vrcholné setkání členů a příznivců spolku Idealisté.cz. Nezaznělo nic, co by bouralo svět. Jen to přesvědčení, že lze měnit poměry, ale už má svoji cenu. Vždyť procházíme érou, v níž lidé rezignovali na politiku i na věci veřejné a spoléhají se na pomoc spasitelů zvenčí, například „ostroloketníků“ z drsného byznysu.

Idealisté kdysi vznikli na protest proti cynismu a vypočítavému pragmatismu, který se začal rozrůstat politikou a nevyhnul se ani sociální demokracii. Spolek na sebe upozornil podporou Bohuslava Sobotky po takzvaném lánském puči (později jej naopak kritizoval za přílišné kompromisy) a ambicí oslovovat lidi, zejména mladší, kteří o běžný kontakt se stranickou politikou nestojí.

Od svého počátku sdružuje jedince — bez ohledu na to, zda inklinují víc k sociální demokracii, zeleným nebo třeba Pirátům — otevřené, sociálně citlivé, ochotné nechat se inspirovat úspěšnějšími vzory.

Nemylme se, Idealisté nejsou naivkové, či dokonce snílci. Mnozí si zkusili i partajní kariéru nebo pobyt v různých patrech státní správy. Někdo dosáhl vysoké kompetence v sociální politice, jiný v informačních technologiích, další v evropské či ekonomické agendě. První předseda Idealistů Radim Hejduk se etabloval zejména jako politický stratég. Spolek sehrál výraznou roli vlivové skupiny poblíž ČSSD, zároveň bylo ale vždy jasné, že si drží a hýčká svoji autonomii.

Přestože sympatizanti konzervativního pojetí sociálně demokratické politiky, o čistokrevných zemanovcích nemluvě, líčí Idealisty jako progresivisty či takzvanou kulturní levici, praxe vypadala odjakživa jinak. Pro Idealisty je klíčová rovnost a sociální spravedlnost. Proto vždy zvedali témata týkající se dobré práce za dobrou mzdu, pracovních podmínek, odpudivého obchodu s chudobou. Vedle toho našli kapacitu i na řešení genderových otázek, postavení menšin včetně LGBT nebo na střet s korupcí a klientelismem.

Není náhoda, že mezi sobotní hosty, kteří pronesli živé projevy, patřil šéf ČMKOS Josef Středula nebo poslanec ČSSD soustřeďující se na sociální politiku Roman Sklenák. Vedle nich ale došlo i na spojence z řad Mladých zelených či hnutí Žít Brno.

Nově zvolený předseda Vojtěch Vašák avizoval nástup „nové generace“ — nazírané nikoli skrze věk, nýbrž přes energii a ochotu dělat věci jinak a lépe než dnešní politický establishment. Často byl též skloňován univerzální termín „dobro“. Nečouhal z toho však Orwell, nýbrž konkrétní vize společnosti, v níž jsou překonávány zbytečné rozdíly, zejména sociální.

Kdo se zatoulá na web Idealistů, zjistí víc z programového dokumentu Nebát se 21. století, který se zrodil letos na jaře. K jeho pilířům patří důraz na vzdělání, vědu a výzkum, odpovědnou sociální politiku, dostupné bydlení či využití informačních a digitálních technologií. Idealisté podporují evropskou integraci, avšak žádají EU sociálnější a demokratičtější.

Dál než levicoví straníci jdou v ekonomických požadavcích, namátkou na narovnání příjmových daní (aby nejvyšší příjmové skupiny nebyly zvýhodňovány například stropem na sociální pojištění) nebo na zdanění bank a velkých korporací. Samostatný policy paper věnují Idealisté exekučnímu moru.

Něco jiného jsou ale plány a něco jiného jejich uskutečňování. Doba, kdy většinu sil Idealisté věnovali bušení do ČSSD, aby byla radikálnější levicí a aby přiliš nepodléhala vlivu miliardářského hnutí, jež opanovalo tuzemskou politiku, již minula. Idealistům dál záleží na ČSSD, nemají ji ale za výhradního partnera. Zvlášť když je stále těžkopádnější a v praktických krocích opatrnější.

Není náhoda, že většina nového vedení Idealistů stojí mimo ČSSD. Zato slyšíme o snaze propojovat hodnotově blízké idealistické jedince napříč demokratickým spektrem.

Je to tak: politice teď vládne víra — ne v Boha, ale ve spasitele s manažerskou rétorikou. S tím souvisí role emocí, které vytlačují osvícenský racionalismus. Na špek obchodníkům s teplou vodou naskakují i ti, co druhdy dokázali rozlišit černou od bílé. Jenže jedni z nás podlehli nejistotě a strachu, druzí koukají na politiku skrz prsty, třetí se vydali na cestu oportunistů...

Zájmy jsou chápány čistě jako individuální kategorie a o hodnotách neradno mluvit. Kdo by to byl ještě před nedávnem řekl, že i levicoví politici a voliči se budou ošívat nad těmi, s nimiž život zatočil nejhruběji, takže spadli do pasti chudoby, dluhů, sociálního vyloučení.

Za takové situace asi nelze dělat nic lepšího než integrovat empatické aktivisty z různých koutů, aby se ruku v ruce pokusili obnovit sociální smír a stabilitu coby předpoklad rozvoje demokratické společnosti. Idealistický spolek nikdy nenahradí stranickou práci, ani nemá ty ambice.

Jeho parketou jsou přednášky, semináře, pouliční protesty, happeningy, ale i programové diskuse. Nic z toho není vůbec marné, zvlášť když se politici vzdalují voličům a aktivistických nástrojů se leckdy bojí jako čert kříže. Je právě na oné „nové generaci“, aby z panující letargie prošlapala pěšinu ven.