Chci přispět X

Pravda protestu Žlutých vest

Protestují už tři týdny a v úterý dočasně uspěli: zdražení pohonných hmot a energií se ve Francii odkládá. Hnutí Žluté vesty působí, jako by bojovalo proti boji s klimatickými změnami. Jenže má svou pravdu, a ta se týká spravedlnosti.

Odmítají se jako mnohá hnutí dneška spojovat s jakoukoli politickou stranou a zdají se být spontánním hnutím, i když je mezi nimi mnoho voličů zejména Marine Le Penové a Jean-Luca Melechona z minulých prezidentských voleb, tedy pravého i levého kraje spektra. Jeho protesty dosáhly během tří uplynulých týdnů podle mnohých komentátorů intenzity pařížského jara osmašedesát.

Hořela auta, obchody, poškozen byl i Vítězný oblouk. Nebyly (a nejsou, neboť ne všichni se s vládním odkladem spokojili) to ale nepokoje pařížské ani francouzských předměstí, ale širokých vrstev, byť nejvíc ve velkých městech. Žluté vesty.

Francouzský premiér v úterý oznámil, že vláda reformy symbolizované zvýšením daně z pohonných hmot, ale zahrnující i vyšší ceny elektřiny a plynu, se odkládá o půl roku, tedy i o jednu topnou sezonu.

55063Protesty dosáhly během tří posledních týdnů podle mnohých komentátorů intenzity pařížského jara osmašedesát. Repro DR

Francie se pod vedením liberála Emmanuela Macrona po vzoru Německa snaží provést energetickou transformaci. Odpoutat se, či lépe začít se odpoutávat od závislosti na ropě, uhlí, plynu, uranu – zkrátka na neobnovitelných zdrojích energií. Jako by závěry klimatické konference, právě proto, že se konala Paříži, měla tato země opravdu naplnit. Země je dnes závislejší na energii z jádra než Česká republika: tento zdroj pokrývá sedmdesát procent spotřeby země.

Macronovým cílem je snížit podíl jádra na polovinu celkové spotřeby, a naopak podíl obnovitelných zdrojů zvýšit na čtyřicet procent do roku 2035. Příštích šestnáct let má být ročně uzavřen vždy jeden atomový blok. Jádro už ve Francii dávno není zdrojem fierté, národní pýchy, jako v éře Charlese de Gaulla. Přispěla k tomu jistě i o osm let zpožděná a oproti plánu třikrát dražší výstavba atomové elektrárny ve Flamanville s celkovým konečným rozpočtem jedenáct miliard eur.

Zvýšení nepřímých daní a cen energií se vyznačuje třemi okolnostmi. Tyto daně se snáz vybírají, protože jsou zahrnuty již v ceně a nejde je obejít. Týká se zboží či služeb masové spotřeby, a tedy zasahuje obrovské množství lidí s tím, že je také významným zdrojem příjmu pro státní rozpočet.

A konečně: vždy zasahuje víc nižší příjmové skupiny než daně příjmové nebo majetkové, jež mají větší dopad na bohatší vrstvy. Je to dáno tím, že v domácím rozpočtu běžné rodiny tvoří náklady na bydlení a s ním spojené energie či náklady na dopravu větší podíl než v rozpočtu bohatých lidí, u nichž je významnější podíl luxusní spotřeby.

Klimatická změna je mezi rozumnými lidmi, jichž je ve světě, a dokonce ve vládách zemí většina, neoddiskutovatelný proces, s nímž musíme bojovat. Je však stejně neoddiskutovatelné, že čelit klimatické změně nespravedlivým rozložením zátěže naší adaptace je neproveditelné, ačkoliv si to uvědomuje již nápadně méně lidí, zejména liberálně smýšlejících a mizivá část vlád.

Ekologická opatření totiž nesmějí být ani osvícenským oktrojem, ani luxusem bohatých, který zaplatí ti ostatní, ale politikou společného přežití, kde náklady energetické transformace včetně úspor musejí nést různé vrstvy společnosti rovnoměrně, tedy bohatí musejí těch nákladů nést víc.

Jenže s tím právě Macronova liberální energetická reforma nepočítá. Zdanit ne bohaté nebo chudé, ale špinavé, to znamená znečišťující, zní lákavě, neideologicky. Přesně v duchu Macronova lesklého hnutí. Náklady jeho reformy mají ale nést především nižší střední vrstvy. Tito lidé pocítí zdražení benzínu, elektřiny i plynu poměrně nejvíc. A tak se bouří.

Jedna věc je moratorium na reformy, jejich odklad o půl roku. Jiná věc je, co pak. V zásadě jsou tři různé přístupy k řešení.

Prvním je protlačit tyto změny s drobnými úpravami, jak jsou, silou proti vůli obyvatelstva s tím, že jsou nezbytné – a postihnout jen spotřebitele. Tak obvykle prosazuje pravice své reformy i u nás. V tomto případě je to sice dobré pro boj s klimatickou změnou, a tedy záchranu života na planetě, ale politicky není takový postup ani udržitelný, ani moudrý. Jen nahání davy voličů odpůrcům úsilí o udržitelnější život a environmentální politiku diskredituje ve velkém.

Druhá možnost je namísto nepřímého zdanění spotřeby energie zvýšit sektorovou daní odvody z výroby a distribuce – a postihnout nejprve dodavatele. Toto řešení přinese nižší příjem do státního rozpočtu, o což ale v diskusích primárně nejde, protože cílem jsou environmentální, nikoli fiskální dopady.

Zároveň sníží zisk ropného, plynového a dalších energetických byznysů. Ten dosahuje takové výše, že je to zcela oprávněné. A ano, také se v důsledku částečně promítne do cen, protože přinejmenším část těchto nových nákladů budou chtít koncerny přenést na spotřebitele.

Třetí možnost má také historicky známý průběh. Je možné ovládnout trh s energiemi, zvláště s ropou, v místě její těžby, tedy vyhlásit některý z ropných států za darebácký a vojensky ho obsadit. Tuto variantu odkládám bez komentáře, a ani Francie na ni nemůže naštěstí ani pomýšlet.

Nekonečnou výhodou rozhodnutí zvednout daně energetickému byznysu namísto spotřebitelům je, že takový krok bude politicky mnohem méně bolestivý. Stát přenese břímě obtížného opatření na trh, který bude část zvýšení daně nepochybně krýt zvýšením cen, část ale i snížením marží. Právě tím se náklady reformy rozloží rovnoměrněji.

Pokud budou mít energetické koncerny tendenci přenést veškeré náklady zvýšení daně na domácnosti, je zcela oprávněné tyto ceny regulovat a dopady na obyvatelstvo zmírňovat vzhledem k tomu, že jde vesměs o monopolizovaná odvětví.

V každém případě se stát, který takové rozhodnutí přijme, musí připravit na tvrdý boj s postiženým odvětvím byznysu. Nebude ale ani tak nebezpečný, aby kvůli němu musel být vyhlašován výjimečný stav, a bude mnohem šlechetnější než boj s vlastním obyvatelstvem.

Hnutí Žlutých vest, ačkoli se brání opatřením, která jsou bojem proti klimatickým změnám, má svou a velmi podstatnou pravdu. Tento boj bude úspěšný jedině tehdy, bude-li demokratický, a tedy spravedlivý. Klimatické spravedlnosti ve Francii ani u nás vskutku nedosáhneme tím, že necháme energetickou reformu zaplatit lidi, kteří na ni nemají.

Přesně tím si totiž vytváříme nové a nové zástupy lidí ke klimatickým hrozbám lhostejné, či přímo nepřátelské vůči změnám. A jistě to neděláme ani proto, abychom se jim pak mohli posmívat, že jsou hloupí a klimatickou hrozbu nevnímají s takovou naléhavostí.

A co si myslíte vy? Diskuse (15 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 5.Prosince 2018, 14:01:9

Je to tak.

Jen malá poznámka k jaderné energetice a uzavírání francouzských jaderných reaktorů.
Z pohledu hansenovce by Francouzi na svou jadernou energetiku být pyšní měli, ne že ne. Za posledních 10 let vypustili do ovzduší o polovinu, tj. o 5.000.000.000.000 kg méně CO2 než slavné Německo.
Francouzský průmysl a spotřeba rozhodně poloviční nejsou.

Vzhledem k tomu, jak moc budeme muset produkci skleníkových plynů omezit, budou energetika a přeprava zboží první dva sektory, které čeká transformace na bezuhlíkové.

Já si neumím představit, že by se to celosvětově povedlo bez jaderné energie. Na to prostě nemáme, abychom během několika desetiletí přešli čistě na obnovitelné zdroje.
Obzvlášť v Číně, produkující nyní 10x víc skleníkových plynů ročně než Německo, kde je pokles pro celý svět klíčový, si to bez jaderných elektráren neumím ani představit, natož abych to považoval za možné.

No.
Na druhou stranu je fakt, že jaderný průmysl nejvíc ničí on sebe sám.
Několikanásobné vícenáklady a nekonečné průtahy s dostavbou, to je pro odvětví mor...

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kvadratura kruhu? Středa, 5.Prosince 2018, 22:24:49

Není mi moc jasné, jak by vyšší zdanění výroby spíše než spotřeby mohlo vést ke snížení spotřeby, které by nepostihlo hlavně chudší spotřebitele. To, co se vyrobí, se také spotřebuje a naopak. Lidé budou kupovat méně pohonných hmot, pokud budou dražší. Pokud by zdanění vedlo jen k tomu, že energetické společnosti budou mít menší zisky, tak to bude spravedlivé ale k menším emisím ze spalování nepovede.

Je vůbec energetická reforma, kterou by neodnesly hlavně nižší střední vrstvy, možná, nebo je to kvadratura kruhu? Pan Stropnický píše, že energie tvoří větší část jejich výdajů než u bohatých. Je jich víc než bohatých, takže bez toho, aby jezdili méně auty se spotřeba pohonných hmot nesníží. Nejbohatší by mohli třeba méně často létat vrtulníkem, ale to asi na celkové bilanci moc nezmění.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 6.Prosince 2018, 13:59:23

Matěj Stropnický píše:"náklady energetické transformace včetně úspor musejí nést různé vrstvy společnosti rovnoměrně, tedy bohatí musejí těch nákladů nést víc". To se zdá velmi chvályhodné, ale jak to udělat?

Mám dojem, že tuto zátěž bere jako analogii daňové zátěže a doporučuje způsoby, které vedou k jejímu rovnoměrnějšímu rozložení jako jsou socíální kompenzace, přímá dań spíše než spotřební atd. Jenomže cílem daní není většinou snížení spotřeby, ale získání prostředků do státní pokladny.

Pokud je smyslem daně snížení spotřeby jako třeba u cigaret nebo alkoholických nápojů, tak pochopitelně postihuje chudší více.

Nehledě na to, že prakticky všichni v Evropě, chudí i bohatí, zatěžují svým způsobem života planetu více než unese. Francouzská nižší střední vrstva patří ostatně k bohatým, pokud bychom to brali z celosvětového hlediska.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 6.Prosince 2018, 15:53:2

Ta ekologická daň byla sama o sobě naprosto v pořádku; ale bezpodmínečně měla být provázena zmírněním (přesněji: kompenzací) jejích dopadů na nízkopříjmové vrstvy. Například vyšší možností odpisů cesty do zaměstnání z daní; pro (malo)podnikatele by se jistě našlo také nějaké obdobné řešení.

Tím že Macron ty ekologické reformy zavedl čistě "ukazem", seshora, bylo pouze dokladem toho, jak naprosto je vzdálen od pochopení toho, v jakém materiálním napětí své životy musí vést značná část (nejen francouzské) veřejnosti.

Krátce řečeno: jak na jedné straně naprosto oprávněný, tak svým provedením to byl fakticky velkopanský akt, ve smyslu "my rozhodneme, a ti dole ať poslechnou". Arogance moci, se tomu říkalo kdysi.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 6.Prosince 2018, 20:14:46

Pokud by byla ekologická daň plně kompenzována, tak nemá smysl ji zavádět. Kompenzovat ji jenom někomu a jenom na něco, třeba jen na cesta do práce? Je to proveditelné a uspokojilo by to protestující?

Poselství,které politici na celém světě budou slyšet, je myslím to: o potřebě čelit klimatické hrozbě mluvte, ale nepokoušejte se nic proti ni dělat, protože to určitě bude někomu vadit. Nepočítejte s tím, že Vás nějaký místní Stropnický podpoří. Jen vám poradí, jak jste to měl dělat lépe.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 7.Prosince 2018, 10:16:59

To se nedá říci, že by ta ekologická daň nic nepřinesla, kdyby se její dopady na nízkopříjmové skupiny kompenzovaly.

Ta kompenzace by znamenala pouze to, že tyto nízkopříjmové skupiny by na ni nedoplácely dalším zhoršením své už tak napjaté životní situace.

Ale - to naprosto neznamená že i je by to zvýšení cen pohonných hmot nemotivovalo k tomu, používat automobilovou dopravu pokud možno nejméně. Protože samozřejmě i oni by museli ty pohonné hmoty kupovat za vyšší ceny.

Smysl této ekologické daně ostatně nemá být, aby automobil přestali používat ti, kteří ho nezbytně potřebují ke své obživě. Jejím smyslem má být to, omezit pokud možno z b y t e č n é jízdy.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Kompenzace vyšší daně Pátek, 7.Prosince 2018, 11:52:8

by znamenala to, že nízkopříjmové skupiny by na ni nedoplácely dalším zhoršením své situace, ale to neznamená že by je zvýšení cen pohonných hmot nemotivovalo k omezení používání automobilu, protože i oni by museli pohonné hmoty kupovat za vyšší ceny?

------------------------------

Vždyť by ty vyšší ceny pohonných hmot měli přece kompenzovány!

-------------------------

Ostatně... Nevíte někdo, jak se osobní automobilová doprava podílí na celkových emisích CO2 ? Nejsou to třeba nějaká 2%?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pátek, 7.Prosince 2018, 11:55:47

A jak se emise CO2 podílejí na skleníkovém efektu?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pátek, 7.Prosince 2018, 12:11:17

Uvádí se, že nejvýznamnější podíl na skleníkovém efektu má vodní pára (60%).
Po odečtení jejího vlivu je mezi těmi ostatními skleníkovými plyny podíl vlivu CO2 údajně 55%.

Osobní automobilová doprava se svými 2% z 55% (zanedbáme-li 60% vliv vodní páry) není nejspíše asi místem, kde by se mělo začít s bojem proti oteplování. Z tohoto pohledu se například aféra automobilky VW, nebo zavádění biopaliv jeví dost jinak.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pátek, 7.Prosince 2018, 12:58:30

Úplně bez skleníkového efektu by Země zamrzla, jde o jeho velikost. Množství vodní páry v atmosféře asi závisí hlavně na teplotě, takže větší množství vodní páry při vyšších teplotách v důsledku skleníkového efektu emisí vytváří positivní zpětnou vazbu, což je to, čeho se klimatologové nejvíce bojí, tedy, že se oteplování úplně utrhne ze řetězu v důsledku uvolňování metanu zamrzlého v půdě apod.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Tady je to vysvětleno Pátek, 7.Prosince 2018, 13:11:19

https://www.skepticalscience.com/water-vapor-greenhouse-gas.htm

Ivo Horák - Praha 3

Svou žlutou vestu bych asi nechal v kufru auta Pátek, 7.Prosince 2018, 14:24:0

Určitou pravdu protestu Žlutých vest, jak o ni píše Matěj Stropnický, nelze popřít. Stejně tak je ovšem skutečností, že občas vyvře nespokojenost lidí do ulic, aniž by byla příčina jejich frustrace vždy dostatečně vážná. Často právě naopak: Jde o pověstnou poslední kapku, pak hladina trpělivosti přetéká, i když se zodpovědní snaží odebrat víc než pouhou kapku, jen ji dále čeří. Lidé při protestech zažívají nevšední okamžiky, jsou si najednou vzájemně potřební. Cítí něco z volnosti, rovnosti a bratrství. Nevědí přitom, kdy je vhodné, i z jejich hlediska, přestat. Po vyčerpání jejich emočních sil nastane pokoj. Na až příliš dlouho. Mohou pak chybět, když jich bude zapotřebí.

Uvědomme si, že Francouzi už také nestávkují jako kdysi. Tak se tedy zaměřují na erár. Je zřejmé, že země je rozdělená a poražení Macronovo vítězství a politiku prostě nestrávili. Možná se i my za čas dočkáme vyvření horkého magmatu, až už tu nebude Zemanovo a Babišovo...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Kubičkovi Sobota, 8.Prosince 2018, 01:24:42

Ano, zvýšené množství vodní páry v atmosféře bude spíše projevem kladné zpětné vazby při oteplování, než toho, že by jí v důsledku lidské činnosti bylo přímo více vypouštěno.

Po odečtení jejího vlivu ale dělá podíl vlivu CO2 z těch zbývajících skleníkových plynů asi těch 55%. A podíl osobní automobilové dopravy na celkových emisích CO2 je v jednotkách procent.

Aleš Morbicer - Ostrava

Sobota, 8.Prosince 2018, 10:16:36

Ano pane Nusharte, Macron to vzal naprosto za špatný konec. Vyšší zdanění paliva pro obyvatelstvo o pár euro nic nevyřeší, ani s kompenzacemi.

Pěkně o tom napsal Monbiot:
http://a2larm.cz/2018/12/recyklovatelny-kelimek-na-kavu-planetu-nezachrani/

Změny se budou muset odehrát v samotném jádru systému a půjdou proti zájmům části velmi mocných a bohatých........

Když o tom tak přemýšlím, bude se muset jedna část mocných a bohatých spojit s politiky a zničit jinou její část.

To nezní moc nadějně.
:-((

A nebo - velmi pravděpodobně - přivedeme tuto planetu do katastrofálního stavu klimatického rozvratu a masového vymírání druhů...

Vojtěch Klusáček - Brno

Sobota, 8.Prosince 2018, 14:40:44

Pakliže by šlo o sociálně citlivé snižování emisí z dopravy (Panem Kubičkou označené za kvadraturu kruhu), je tu pořád veliký polštář v podobě zaměření se na omezování nákladní automobilové dopravy. Místo plošného zdražování pohonných hmot opatření cílená selektivně na náklaďáky od plošného mýta, přes podstatné zvýšené mýtného pro nákladní auta až po povinné překládání tranzitujících kamionů na vlak (po švýcarském vzoru). Dá se argumentovat hospodářskými škodami, ve skutečnosti je to tak, že by byly přinejmenším v velké části pokryty návratem části lokálních výrob, když se pak vozit zboží případně mezivýrobky z dálky přestane vyplácet.

Problémem je ovšem mimořádně silná vyjednávací pozice kamionové lobby a v těchto proporcích si lze představit skutečný význam kraválů Žlutých vest. Třeba proti tomu, co dokáže lobby náklaďáků.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.