Když premiér Andrej Babiš ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně prohlásil, že bude usilovat, aby Česká republika opustila proces přijetí Globálního kompaktu o migraci, dal předčasný vánoční dárek všem extremistům, kteří si nejen u nás z dokumentu udělali svůj terč.

Pokud by svá slova proměnil v činy, zařadil by se po bok Donalda Trumpa, Viktora Orbána a Sebastiana Kurze, tedy lídrů států, kteří z jednání, jichž se od počátku účastnilo všech 193 členů OSN, dosud vycouvali. Nutno dodat, že všichni jako jeden muž tak učinili pod smyšlenými či zástupnými záminkami a z důvodů, které mají s textem vyjednávaného dokumentu pramálo společného.

Ve skutečnosti snad dnes není dokumentu, o kterém by panovalo tolik mýtů a nepravd, jako je právě Globální migrační kompakt. Mezi ty nejpopulárnější patří, že zakotvuje lidské právo na migraci (nezakotvuje), že státům ukládá přijímat neregulérní migranty z Afriky a Blízkého východu (neukládá) a že je právně závazný a vymahatelný (není).

Globální kompakt pro bezpečnou, řízenou a legální migraci — jehož název je zároveň politickým cílem — je dokumentem vycházejícím ze shody drtivé většiny mezinárodního společenství na nezbytnosti posilovat spolupráci v oblasti migrace: migrující lidé vždy odněkud přicházejí, někudy jdou, někam míří. Představa, že „migraci vyřeší stát jednostranně, přinejhorším zavře hranice“, je zcela odtržená od reality současného světa. Prosazování migračních priorit jakéhokoli státu vyžaduje řadu složitých bilaterálních vyjednávání, jež by mohl celosvětový rámec usnadnit.

V tomto ohledu je namístě shrnout si některé obsahové náležitosti Kompaktu. Dokument by měl vést k vytvoření nadnárodních datových platforem o migračních trendech, tedy zlepšení sběru, analýzy a sdílení klíčových statistik. Dále předvídá posílení policejní spolupráce v potírání činnosti pašeráků i jako koordinovanou ochranu hranic. Může také pomoci řešit Achillovu patu migračních politik Evropské unie: navracení neúspěšných žadatelů o azyl. Obsahuje totiž historicky první deklaraci států původu, že budou své občany přijímat nazpět, což se dnes často neděje.

Kromě toho by měl Kompakt zjednodušit a zlevnit zasílání remitencí — peněz vydělaných migranty jejich příbuzným či přátelům. Stejně tak usiluje o zlepšení uznávání dovedností a vzdělání migrujících pracovníků v hostitelských zemích, a tím i o plné využití jejich potenciálu. Nutno dodat, že řada v něm obsažených věcí, počínaje zlepšením postavení cizinců na trhu práce až po zvýšení konzulární ochrany může přispět ke zlepšení situace českých občanů pobývajících v zahraničí.

Celkovou snahou všech účastníků přes rok trvajících jednání pod vedením zástupců Mexika a Švýcarska bylo dojednat funkční kompromis, který dává smysl pro země původu, tranzitu i pro hostitelské státy, aniž by zakládal nové tvrdé závazky.

O českém postoji rozhodne vláda 7. listopadu. Pakliže premiér své stanovisko pod tíhou nových informací nepřehodnotí, nezbývá než se spolehnout na politickou odpovědnost, osobní integritu a přesvědčovací schopnosti dvou resortně odpovědných ministrů za ČSSD: ministra vnitra Jana Hamáčka a ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka.

Nově jmenovaný ministr zahraničí Tomáš Petříček ve svém nástupním projevu před pouhými třemi týdny srdnatě hájil princip multilateralismu a hovořil i o vnesení nových témat do mezinárodního vyjednávání. Těžko si přitom představit lepší příklad problematiky, kde se dnes mezinárodního rámce palčivě nedostává, než je právě migrace (s výjimkou azylu upravovaného Úmluvou z roku 1951). Ostatně ministr na přímý dotaz uvedl, že Globální kompakt považuje za užitečný nástroj a bude se zasazovat, aby k němu Česká republika přistoupila.

Také ministr vnitra Jan Hamáček hájil tento dokument, který vyjednávali ještě ministři nominovaní ANO Martin Stropnický a Lubomír Metnar, na jednání pléna Poslanecké sněmovny v polovině září. Doslova zde prohlásil, že Kompakt nijak neomezuje suverenitu České republiky v oblasti migrace, nepřevádí kompetence na nadnárodní úroveň a že jde o historický právní rámec pro mezinárodní spolupráci.

Pokud by nyní vláda České republiky chtěla v souvislosti s diskutovaným dokumentem někam konstruktivně napřít své úsilí, měla by se zaměřit na implementační a revizní mechanismy. Nejrelevantnější výtkou vůči celému snažení totiž je, že výsledný dokument bude mít velmi omezený dopad na skutečnou tvorbu národních politik.

Jak jsme ukázali výše, je ve výsostném zájmu České republiky, aby tomu tak nebylo a aby Kompakt získal „zuby“. Strkání hlavy do písku tváří v tvář globálním výzvám rozhodně není věrohodnou odpovědí a lži o Globálním kompaktu se pouhým opakováním pravdou také nestanou. Ministryně a ministři by se podle toho měli zařídit.

Autor se účastnil vyjednávání Globálního kompaktu o migraci jako zástupce občanské společnosti.