V posledních týdnech můžeme pozorovat, že Romové, kteří k volbám tradičně přistupují vlažně, se začali více aktivizovat. Jistá míra angažovanosti se projevila již v loňských parlamentních volbách, především ale u romských elit. Nyní se na sociálních sítích, především pak na Facebooku, spontánně šíří kampaň podporující romské kandidáty. Těch v komunálních volbách za různá uskupení kandiduje zhruba sto padesát.

Zajímavá je situace v severních Čechách, kde o křeslo v Senátu bojuje romský nezávislý kandidát Petr Jano, který musel pro svou kandidaturu získat tisíc podpisů. Tento skromný muž, který byl v minulém režimu tajně vysvěcen a později vystudoval teologii a žil také v Anglii, kde působil jako pastor velké romské komunity, si svým postojem získal uznání místních Romů. V jeho kampani kromě osobních setkání sehrál důležitou roli internet, na němž Petr Jano představuje svůj volební program.

„Když jsem se rozhodl kandidovat na Chomutovsku — v regionu, který dlouhodobě bojuje se sociálním a bohužel také etnickým napětím, chtěl jsem přijít s takovým programem, který pomůže nejen Romům, ale všem potřebným,“ říká Petr Jano. Není proto náhodou, že se zaměřuje na téma sociálního bydlení nebo řešení dluhových pastí.

„Ve Velké Británii, ale třeba i v Německu, sociální bydlení dlouho funguje. V Česku o něm pouze politici vedou dlouhou diskusi. Mezi tím na Romech parazitují různí podnikavci s ubytovnami, kteří sází na to, že je to často jediné místo, kde Romové mohou bydlet. Města úplně rezignovala na otázku bydlení pro sociálně slabé. Do této skupiny ovšem nyní často spadnou i matky samoživitelky a častěji i senioři,“ analyzuje příčiny současného stavu Petr Jano.

Zákon už ve Sněmovně byl, ale ve znění, které vlastně situaci nezmění. Odpadla totiž povinnost obcí takové bydlení řešit. „Pochybuji, že když se o tento problém obce nestaraly doteď, že se novým zákonem něco změní, když výstavba bytů je vlastně dobrovolná,“ dodává Petr Jano. Sněmovna navíc ani už tak okleštěný zákon nepřijme, neboť pro současnou vládu zjevně není prioritou, přestože ho má ve svém programovém prohlášení.

Samostatnou kapitolou je pak past v podobě exekuci. „Víme, že tento problém trápí každého čtvrtého občana Chomutovska. Věřím, že dluhy se mají splácet. Samozřejmě. Ale většina exekucí na druhou stranu vznikla spekulativně a věřitel vědomě stanovil takové podmínky, u nichž bylo jasné, že dlužník nebude moct svým závazkům dostát a dojde na exekuci.“

Podle Jana se to týká především různých úvěrových společností. „Situace, kdy je pro řadu lidí nemožné dosáhnout na osobní bankrot, a raději tedy nepracují legálně, ale pohybují se v šedé zóně, je nadále neudržitelná. Spekulace a podobný byznys nemají žádné morální ospravedlnění, a proto bych se chtěl seriózně bavit o dluhové amnestii. Na sousedním Slovensku měla pozitivní vliv na celou ekonomiku,“ plánuje Petr Jano.

Lidé se často ptají, zda může Rom něco změnit. Věřím, že vedle programových záležitostí je pro romské hnutí důležité, abychom jako Romové získali reálnou politickou moc a hlas, který se nás zastane proti různým populistům jako Okamura nebo Čunek.

Zároveň je nutné, aby nás Romy začali brát politici vážně jako skupinu voličů, kterou je třeba vnímat a které je třeba naslouchat.

Od září můžeme sledovat denně dvě nebo tři facebookové diskuse, které čtou desítky tisíc Romů. Věnují se volbám a mobilizuji Romy, aby šli volit. Na Facebooku existují i přímo takto zaměřené skupiny. Zvláštní kampaň připravila i Romea. Pevně věřím, že se tato vlna zájmu promění i ve hmatatelné výsledky. Vybírejme si strany, které jsou citlivé k chudobě i rasismu, kroužkujme romské kandidáty.

Už je to skoro třicet let, co se jen prohlubují problémy sociálního vyloučení. Skutečnost, že nemáme vlastní reprezentaci, v tom hraje zásadní roli. Nemůžeme doufat, že se něco změní bez našeho přispění. Je nás přes dvě stě tisíc, náš hlas není zanedbatelný a můžeme něco změnit právě teď.

Systémové změny ve prospěch sociálně vyloučených Romů pomohou všem chudým lidem a v důsledku celé společnosti. Nečekejme už na zázraky shůry a pojďme něco dělat, pojďme využít demokratických mechanismů naší společnosti. My jsme ti, na které jsme čekali.