Žena čte noviny. — Ty jsi mi nevěrný, nenávidím tě, zvolá najednou k muži, který se včera vrátil ze služební cesty. — Co se stalo, drahoušku, jak jsi na něco takového přišla?, ptá se muž, který ženě sice nevěrný je, ale neví, jak by se na to, proboha, mohlo přijít. — Tady v novinách píší, že včerejší vlak do Paříže havaroval, to je vlak, kterým jsi měl přijet!, odpovídá žena. — A stalo se někomu něco?, získává čas muž. Žena čte noviny a vidí, že nikomu se nic nestalo a že muž jí jen nechtěl přidělávat starosti. Všechno jako kdyby bylo vyřešeno.

Rozhlasová inscenace, jejíž zápletku zde volně přibližuji, končí ale pro zmíněného muže neslavně. Cestujícím se sice nic nestalo, ale: Zavazadlový vůz shořel! A muž přišel domů s kufrem, takže vlakem, který havaroval, jet nemohl. Nevěra je prokázána. A posluchač se jen domýšlí, jak mohl příběh této francouzské či italské domácnosti nakonec skončit. Já se to nedovím, pokud mi některý ze čtenářů název té inscenace nepřipomene, a to nejlépe i s informací, kde bych si ji po létech mohl znovu poslechnout.

Neznámá inscenace ale připomíná důležitou věc — že zavazadlové vozy bývaly na železnici samozřejmost. Jinak by se totiž nemohly stát literárním motivem. A jak cestuji po České republice i po Evropě vlakem, autobusem i letadlem, čím dál tím více jsem přesvědčen, že oddělit přepravu cestujících od přepravy jejich zavazadel je zásadní nutnost. Přeprava zavazadel jinde než v prostorech pro cestující totiž zvýší komfort přepravy, pomůže zaměstnanosti a bude lidi cvičit ve všeobecné důvěře k lidem.